zavřít

Dlouhý popis filmu

Sjednání nápravy
Minerův snímek přichází na scénu jako nástupce křečovitých pokračování serie, aniž by se snad k některé z posledních částí hlásil či na ně dokonce navázal. Ti z vás, kdo jste propadli mytologickému směru Michaela Myerse, tedy budete zklamáni. H20 je přímým navázáním na druhý díl serie. O těch ostatních není řeči ani zmínky.

Snímek například neobsahuje jedinou zmínku o tom, že by se kdy Michael po svém posledním setkání s Laurie do Haddonfieldu vrátil pro její dceru. Dceru? Ani o roztomilé malé Jamie nepadne slůvko a její existence je naprosto ignorována.

Inspirací pro vznik snímku se bezpochyby stal většinový názor konzervativních fanoušků serie – jedinými pravými Halloweeny jsou díl I. a II. Ty ostatní byly nešťastným vybočením z konceptu, které neměly nikdy vzniknout. Miner se chápe postoje většiny „věřících“ a jako inkvizitor a kazatel v jedné osobě nepřímo označuje předchozí tvůrce za kacíře a sám píše novou část Halloweenského evangelia, které je jediné pravé a v něj jediné má smysl „věřit“.

Michael opět budí strach
Nutno ovšem dodat, že z hlediska režijní práce Miner dělá maximum, aby dosáhl svých cílů. S tímto tvůrcem se opět vrací i pověstná Halloweenská atmosféra. Michael je opět v první polovině snímku přízrakem, který nespatřen vyčkává v temných zákoutích na svou pravou chvíli. V samotné postavě zabijáka je na první pohled vidět zlepšení. Zatímco tvůrci minimálně dvou předchozích částí více dbali na Mikeovu fyzickou velikost, Miner obsazuje hubeného muže střední postavy. O to více ale Michael působí věrohodněji. H20 je ojedinělý příklad toho, jak se vyplatí nezanedbat zdánlivě nepříliš důležité obsazení nemluvného maskovaného Michaela. Miner si na Mikeovi dává vskutku záležet a obsazuje do role muže, který se dokáže pohybovat s opravdu děsivou elegancí. Bravo, pane Chrisi Durande!

Kam se poděla Carpenterova hudba?
Úvodem snímku vás provede s jistou nadsázkou zvolená úvodní píseň „Mr. Sandman“. Retro-skladba, která za jiných okolností navozuje spíše amtosféru klidu a pohody a tak trochu „americké idylky“. Miner využil potenciál skladby jako důmyslný přechod k mocným tónům hudby Johna Ottmana. Jako by v tom byla určitá symbolika: vracím vám staré, ale v úplně jiném kabátě!
Ottmanova hudba ale rozhodně není degradací Halloweenu. Ba naopak. Velmi dobře se mu podařilo navodit hororovou amosféru.

Co nás to vlastně k H20 na první pohled tak táhne?
Největším esem v minerově rukávu je jistě herecké obsazení. Ve volbě jednotlivých herců nemohu nevidět jistý účel. Fanoušky jistě potěší návrat božské Jamie Lee Curtis, jejíž výkon je přesně takový, jaký bychom očekávali – tedy skvělý. Jamie ani po 20ti letech neztrácí na svém elánu a konec konců ani na atraktivitě. Její návrat tedy rozhodně není provázen ostudou.

Na staré fanoušky už tedy máme bezpochyby políčeno. Ti ale ovšem jen těžko zaplní sály kin, jejichž kapacita se přeci jen od úspěchu původního Halloweenu poněkud zvýšila. A tak Miner účelně obsazuje tehdejší teenage hvězdy, jakými jsou Josh Hartnett, čímž tvůrce chytře líčí návnadu na náctileté fanynky, či Michelle Williams – všichni fanoušci Dawsonova světa jistě nemohou dospat...

Miner přešel Alpy, aby zůstal před branami Říma
Ovšem už případ slavného Hannibala, který ani přes tak skvělou vojenskou výbavu nakonec nedobyl Řím, nám dokládá že člověk by i přes dokonalou technickou průpravu a výborné spolupracovníky neměl opomíjet některá základní pravidla. U filmu zůstává základem bohužel scénář a ten je také důvodem proč Minerovo honosné tažení nakonec skončilo těsně před branami jeho pomyslného Říma. Zatímco první polovina v pořadí sedmého Halloweenu je nasycena tajemnou atmosférou, chytře políčenými „lekačkami“ a všudypřítomným napětím, ve chvíli, kdy Mike vylézá konečně ze stínu, přichází zklamání. Následující děj je až příliš jednoduchý a až příliš křečovitě tlačen k závěru, který je nám tak jako tak celkem jasný. Najdou se silné momenty – např. velmi půsbivá honička mezi stoly – ale ty jsou jen znakem bravurní Minerovi režijní práce a nikoliv dobré práce scénáristů.

Hodnocení
Hallowenn H20 má neskutečný potenciál díky skvělému režisérovi a dobrým hereckým výkonům. Nicméně achylovou patou se mu stává špatný scénář, který až příliš spoléhá na „jednoduchost“ průměrného hororového fanouška. Tato vada se snoubí s faktem, že od sedmého Halloweenu nejspíš díky několika zvučným jménům očekáváte mnohem více než od těch předchozích. Celkový zážitek se tak může transformovat ve velké zklamání. Mé hodnocení tedy provází určitý rozpor, zda ocenit velmi dobré technické provedení či srazit snímek pro příliš jednoduchý scénář. Nakonec dávám šedesát procent, protože minimálně Steve Miner a Jamie Lee Curtis si je za svou práci prostě zaslouží.

Stručný popis filmu