Drsné detektivní příběhy Dennise Lehanea, ve kterých se mísí napětí s provokativními náměty z městského podsvětí, se v Americe těší v posledních letech zasloužené pozornosti. Příběhy, které Lehane popisuje, nevypráví jen o nočních zločinech a napínavých policejních honičkách, ale především o problémech lidí v těchto zapeklitých situacích. To je důvodem, proč mezi jeho fanoušky (mezi které se počítají například i bývalý prezident Bill Clinton a špičkový spisovatel Stephen King) najdeme daleko pestřejší vzorek čtenářů, než jen příznivce klasických kriminálek.

Lehane se patrně proslavil především svým románem Tajemná řeka, který byl Clintem Eastwoodem velmi úspěšně zfilmován. Ale dávno předtím, než napsal první slova této knihy, vytvořil populární sérii o neobvyklém týmu bostonských soukromých detektivů, Patrickovi Kenziem a Angie Gennaro, pracujícími převážně pro obyčejné lidi. Z této dvojice, která se přátelila již od dětství, se postupem času stali nejen pracovní, ale i životní partneři, což jejich případům dodávalo další emoční rovinu. Celá série měla obrovský úspěch, ale právě čtvrtý díl, Gone, Baby, Gone, zaujal kritiky výrazněji svým nekompromisním a přesným popisem zločinů na dětech. Jinými slovy byla tato kniha působivá tak, jak byla napínavá.

Ben Affleck, bostonský rodák, který miluje své rodné město nadevše, slýchal v průběhu let na Lehaneovy romány mnohá doporučení. Ukázalo se, že si jako první přečetl práve Gone, Baby, Gone a kniha ho okamžitě uchvátila. „Bylo úžasné, jak složité a vyhraněné postavy byly, a děj byl navíc překvapivý a věrohodný,“ říká Affleck. Ačkoliv si nebyl jistý, co si s nimi počne, začal se zajímat o práva k celé sérii, která vlastnil producent Alan Ladd jr.

Ladd koupil prostřednictvím své firmy, tehdy patřící pod Paramount, práva na Lehaneovu knihu Prayers for Rain. S ní získal práva na postavy Kenzieho a Gennaro. „Ben za mnou přišel ohledně práv,“ popisuje Ladd. „Říkal, že chce napsat scénář a já s tím rozhodně souhlasil, protože už získal Oscara a dokázal, že je skvělý scénárista.“

„Přemýšlel jsem o tom, že bych tu knihu adaptoval, ale nikdy jsem předtím adaptaci nepsal,“ vysvětluje Affleck, „a ani jsem nevěděl, jestli bych to vůbec dokázal.“

Ale ten příběh mu nedal spát, takže se zvolna pustil se svým dlouholetým přítelem Aaronem Stockhardem, se kterým chodil v Bostonu na střední školu, do psaní. „Ben mi zavolal hned poté, co si knihu přečetl, a požádal mě, abych se na ni podíval a řekl mu, co si o ní myslím,“ vzpomíná Stockhard. „No, mě ta kniha dost zaujala, stejně jako Bena, protože je to velmi 'bostonský' příběh a my jsme v Bostonu oba vyrůstali. Otázky, které kniha klade, byly základem pro mnoho našich zajímavých rozhovorů. Skutečně jsme měli dojem, že by se o těch postavách měl natočit film.“
V průběhu několika let se Affleck a Stockard scházeli tak často, jak to jen šlo – třikrát nebo čtyřikrát ročně – a snažili se transformovat stovky Lehaneových stránek do podoby dvouhodinového filmového zážitku. Během psaní začal příběh Afflecka oslovovat ještě výrazněji, protože se mezitím stal otcem, což značně pozměnilo jeho vnímání světa. Kniha, kontrastující dětskou nevinnost s všemožnými hrozbami, od čistého zločineckého zla až po jednoduchou lhostejnost, na něj působila ještě silněji. „Být otcem a skutečně chápat, co to znamená, když byste pro někoho byli ochotni zemřít, mě opravdu hodně pozměnilo,“ objasňuje Affleck.

Klíčem Affleckova a Stockardova přístupu bylo zachování strhující morální komplexnosti Lehaneova světa bez jakýchkoliv změn. Ani jedna z velice složitých postav nesměla přijít zkrátka, jak se to u knižních adaptací často děje. „Chtěli jsme zachovat příběh, který vás nutí přemýšlet o vašich vlastních názorech na to, co je správné a dobré,“ míní Affleck. „Jde tu také o to, že konání dobra může mít občas velice nepříjemné důsledky a že i velice inteligentní lidé mohou tváří v tvář morálnímu dilematu dospět k různým názorům, což může rozdělit dokonce i lidi, kteří se upřímně milují.“

„Myslím, že jsme oba doufali, že se budou lidé při odchodu z kina o konci filmu bavit – přičemž jeden člověk bude říkat, že ta a ta postava se zachovala správně, zatímco druhý mu bude oponovat, že měl možná udělat něco jiného,“ dodává Stockard.

Když Affleck předal scénář svému partnerovi Seanu Baileymu, byl tento jeho silou ohromený. „Šlo o tak silný příběh a skvělou zápletku, ale především to bylo neuvěřitelně působivé,“ svěřuje se Bailey. „Opravdu to na mě zapůsobilo.“

A vskutku, ve chvíli, kdy byl scénář dokončen, měl už Affleck o podobě filmu tak jasnou představu, že si začal pohrávat s myšlenkou film i režírovat, ačkoliv to nikdy předtím nedělal. „Vždycky jsem toužil po režii a měl jsem dojem, že tomuhle filmu skutečně rozumím,“ říká. „Měl jsem představu o využití řady přirozených prvků – natáčení přímo v Bostonu s využitím místních obyvatel, a snažit se provázat něco z reality přímo do tohoto fiktivního příběhu, čímž by vznikla kompletní mozaika. A přemýšlel jsem, jestli je někdo schopen vnímat to tak jako já. Takže mi došlo, že pokud chci, aby výsledný film vypadal tak, jak si ho představuji, měl bych ho nejspíš režírovat.“

Producent Alan Ladd jr. s jeho nápadem nadšeně souhlasil. „Myslím, že z herců jsou obvykle výborní režiséři. Stačí se podívat na Roberta Redforda, Warrena Beatyho, Mela Gibsona nebo Clinta Eastwooda,“ poznamenává Ladd. „Moc se mi líbilo, jak Ben knihu adaptoval, a nedovedete si představit, jak mě těší, že svůj scénář i režíroval. Práce s Benem byla skvělá. Kromě toho, že je to skutečný gentleman, se podle mě stane jedním z nejlepších režisérů v branži. Má výtečné instinkty a od okamžiku, kdy jsme začali, bylo jasné, že naprosto přesně ví, o co v tomhle filmu jde. Moc rád bych s ním zase spolupracoval.“

„Ben je v jádru skutečný scénárista a režisér, který nejen rád píše, ale myslím, že ho stejně tak zaujala i možnost převést svoje vize na plátno. Pracoval jsem s řadou novopečených režisérů a podle mého názoru je Ben jedním z nejzkušenějších a nejfundovanějších,“ tvrdí vedoucí výroby David Crockett.

„Ben tenhle svět skutečně zná a měl skvělý odhad pro to, jak tenhle příběh vyprávět co nejpoutavěji a nejuvěřitelněji,“ dodává Sean Bailey. „Přišel s velice specifickou vizí a velice jasnou představou o tom, jak ji chce zpracovat. Naučil se to od všech těch skvělých režisérů, se kterými spolupracoval.“

To se projevilo už při výběru herců, při kterém se podařilo spojit bostonské neherce s jedněmi z nejobdivovanějších hvězd současnosti „Získal jsem své vysněné herce,“ svěřuje se Affleck. „Někteří z nich jsou nejlepšími herci v Americe, ale jsou mezi nimi i lidé, které diváci nikdy neviděli, a kteří do filmu svým mistrovstvím vnesli potřebný pocit uvěřitelnosti.“

Úkol obsadit role filmu Gone Baby Gone začal u představitelů hlavních rolí dvojice detektivů, Patricka Kenzieho a Angie Genarro. S rolí Patricka se Ben Affleck obrátil na herce, u kterého si byl jistý tím, že chápe rytmus a atmosféru bostonského podsvětí: na svého bratra Caseyho, který letos zažívá zlomový rok poté, co se objevil jako Robert Ford po boku Brada Pitta ve filmu Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem. Ben také věděl, že je schopen bratra motivovat k výkonům tak, jako možná nikdo jiný. „Znám ho naprosto dokonale a vím, kdy dává do věci všechno a kdy má ještě rezervy,“ míní Ben. „A jednou z věcí, které mě na tomhle filmu lákají, je možnost ukázat lidem takového Caseyho, jakého ještě neviděli.“

Patrick Kenzie je po celý film pro diváky očima i ušima. A to, že je z Bostonu, umožnilo Caseymu okamžitě pochopit, jaký Patrick je a jak na spletitou sérii nebezpečných a popudlivých událostí v bostonském podsvětí reaguje. „Hrát někoho z míst, odkud pocházíte, obklopeného lidmi, které znáte, je obrovská výhoda,“ říká Casey. „Uměl jsem přízvuk, znal jsem obecnou mentalitu, to, jací k sobě lidé jsou – to všechno by mi dalo strašnou spoustu práce zjistit, kdybych byl odjinud.“
Amandin příběh se samozřejmě velice liší od případů, které oba detektivové dosud řešili. „Vždycky mi připadalo, že hlavní otázkou filmu je to, jestli můžete udělat něco opravdu špatného, z čeho vzejde dobro – a také, můžete udělat něco správného, co lidem nakonec uškodí? A všichni včetně Patricka musejí ve filmu na tyhle otázky nalézt odpovědi,“ zamýšlí se.

Co se týče práce s bratrem, míní Casey: „Víte, na Bena jsem skutečně hrdý, protože dokázal něco úžasného a vytvořil dokonalou tvůrčí atmosféru, ve které byla radost pracovat a která byla velice zábavná.“

Pro roli jeho milenky a společnice Angie toužil Ben Affleck po ženě, která bude spíše než ženskou akční hrdinkou obyčejnější a bude mít s nebezpečím a těžkými dilematy vyšetřování problémy, jako by je měl každý obyčejný člověk. Pátrání ho přivedlo k Michelle Monaghan, která se nedávno objevila jako přítelkyně Toma Cruise ve filmu Mission: Impossible III. „Věděl jsem, že Angie nemůže být nepřístupná naivka, a Michelle působí velice přirozeně,“ říká režisér.

„Angie je velice komplikovaná postava, protože je velmi ženská, ale současně je hodně drsná, nemá problémy se střílením a s tvrdými situacemi,“ dodává Bailey. „Je těžké najít herečku, která by tohle splňovala. Ale když jsme se podívali na filmy, které Michelle v poslední době natočila, viděli jsme velice velké rozpětí ženskosti a krásy, spojené s tvrdostí, která byla pro tuhle roli nezbytná. A právě tahle kombinace ji odlišovala od ostatních.“

Monaghan si šanci hrát nezvykle odvážnou, ale přesto jemnou ženu, nedokázala nechat ujít. „Postav jako Angie není mnoho,“ přiznává. „Líbilo se mi, že vlastně dělá mužskou práci. Rozhodně mě to lákalo. A poté, co jsem si přečetla scénář, na mě hluboce zapůsobil i příběh. Skutečně mě ohromilo to, že rozebírá taková diskutabilní témata, morální i etická, a to, jak se názory jednotlivých postav na dobro a zlo a rodiče a děti různí. Říkala jsem si, že to bude film, který vás skutečně přinutí k zamyšlení.“

Monaghan byla nadšená možností zahrát si s herci takového formátu jako Ed Harris nebo Morgan Freeman, ale stejně tak ji lákala i přítomnost mnoha místních herců, kteří ve filmu účinkovali a vdechli mu nenapodobitelné bostonské kouzlo. „Věrnost filmu je díky natáčení v Bostonu a obsazení tamních herců nepopsatelná,“ říká. „Kdykoliv se vám jako herci něco takového poštěstí, je to dokonalé. To, jakým způsobem Ben a ostatní využili Boston, je poctou nejen knize Dennise Lehanea, ale i tomu, kým samy postavy jsou.“

Od okamžiku, kdy Patrick a Angie přijmou případ pátrání po ztracené čtyřleté Amandě McCready je jim jasné, že její matka Helene jim bude jedině přidělávat starosti. Ačkoliv Helene utrpěla obrovskou ztrátu, má současně daleko do ideální matky. Chce svou dceru zpátky, ale zároveň odmítá spolupracovat, je útočná, apatická a nedůvěryhodná, a navíc je ztracena ve svém světě večírků a drog, které ostatně dost možná stojí za únosem její dcery.

Pro Bena Afflecka bylo obsazení prosazující se herečky, nominované na cenu Tony, Amy Ryan, naprosto klíčové. „V určitém smyslu je Helene nosným prvkem celého filmu a to, že se mi povedlo získat Amy, bylo neuvěřitelné štěstí,“ říká. „Její postava je velice rozporuplná a každý ji bude vnímat jinak. Ale jasné je, že to není klasická oběť, která působí dobře v televizi. Je to skutečná osoba, která má nezanedbatelné chyby. A Amy ji hraje naprosto skvěle, ta postava je díky ní mnohem reálnější, než jsem si kdy dokázal představit.“

Ryan svůj výkon založila na vcítění se do Helenina osudu chudé, svobodné matky. „Helene je jednou z těch žen, kterých je v téhle zemi tolik. Měla špatné vzdělání a málo peněz,“ popisuje Ryan. „Je to svobodná matka, která se jen snaží přežívat tak, jak to jen jde, a vychovat svou dceru. Je jedním z těch lidí, které je navenek velice snadné odsoudit a prohlásit, že je mizerná matka. Ale chtěla jsem, aby si lidé o Helene kladli i zásadnější otázky: jak se v téhle situaci ocitla, proč se z ní není schopna dostat, proč se pohybuje v tomhle začarovaném kruhu?“

Zajímavá je i další postava filmu – postava detektiva Remyho Bressanta, kterou ztvárnil Ed Harris, čtyřikrát nominovaný na Oscara. Skutečné motivy jeho činů se v průběhu celého filmu mění. Ben Affleck roli psal Harrisovi na tělo. „Ed Harris byl pro ni vždycky mým favoritem,“ vysvětluje režisér. „Je jedním z nejlepších amerických herců, schopný poměřit se s kýmkoliv. Byl skutečně ohromující. Scéna, ve které rozebírá Remyho názory na život a výchovu dětí a zkaženost světa, je tak pravdivá a tak procítěná, že jeho postavu oživila přesně takovým způsobem, jaký jsem měl v úmyslu.“

Harris byl nadšený, když se na něj Affleck obrátil, protože je dlouholetým fanouškem Lehaneoých knih a svou postavu už znal. „Remy je docela citlivý člověk,“ souhlasí. „Je to tak trochu rebel – ale myslím, že má i dobré srdce a chce udělat to, co je správné.“ Na Harrise, který si už režii také vyzkoušel u úspěšného filmu Pollock, udělal velký dojem sám Affleck. „Pracovalo se mi s ním výtečně,“ prohlašuje. „Ben je velice přímý režisér. Řekne vám, co po vás chce, ale je otevřený i novým nápadům. Také jsem chápal, jak moc je pro Bena důležité, aby tenhle film byl skutečně o něčem.“

Remyho šéfem je Jack Doyle, vedoucí oddělení trestných činů, spáchaných na dětech, kterého hraje Oscarem oceněný Morgan Freeman. Ten je Affleckovým dlouholetým přítelem. „Nedokázali jsme si pro tu roli nikoho jiného představit a Ben s Morganem spolupracovali na filmu Nejhorší obavy, takže mezi nimi existovala vazba jak osobní, tak profesionální,“ vysvětluje Sam Bailey.
Freeman popisuje svou postavu jako „muže, který sám přišel o dítě a teď zasvětil život záchraně cizích dětí.“ Ale poznamenává, že „je zajímavé, že jsou všechny postavy příběhu nějakým způsobem provázané.“

Obsazení Johna Ashtona do role Bressantova partnera, detektiva Nicholase Raftapoulose, bylo dalším znovushledáním. Ashton hrál před více než dvaceti lety s Edem Harrisem v divadelním představení. „Pracovali jsme společně před pětadvaceti lety v Los Angeles, a od té doby jsme neměli příležitost se na něčem společně podílet,“ zmiňuje Ashton. „Když jste na jevišti, musíte umět velice dobře spolupracovat, takže jsme si tím specifickým způsobem stále důvěřovali a hrát zase spolu byla skutečná zábava.“

„Jakmile poprvé vešli společně do mojí kanceláře, podíval jsem se na ně a říkal jsem si, 'tak, to jsou přesně oni, dva ostřílení a drsní bostonští poldové,'“ vzpomíná Sean Bailey. V klíčových rolích Amandiny tety a strýce se objevují na Oscara nominovaná Amy Madigan (manželka Eda Harrise) a uznávaný herec Titus Welliver, který je nejznámější svou rolí Silase Adamse v hitovém seriálu stanice HBO Deadwood.

S tolika úspěšnými herci bylo od Afflecka velice odvážným tahem obklopit je místními neherci, kteří filmu propůjčují specifickou atmosféru a kouzlo skutečných bostonských dělníků, včetně původních přízvuků. Výsledná směsice amatérů a špičkových hvězd byla sice neobvyklá, ale její zásluhou je film dynamičtější a živější.

„Ben byl ohledně obsazení skutečných Bostoňanů neoblomný a nakonec to bylo pro dobro věci. Autenticita je na filmu vidět – všichni místní byli skvělí,“ prohlašuje Ladd.

Film Gone Baby Gone je sice plný propracovaných a komplikovaných postav, ale jednou z nejdůležitějších postav filmu je samotné město Boston, které chtěl Ben Affleck jako tamní rodák zachytit ve filmu co nejvěrněji. Film se odehrává z největší části v Dorchesteru, drsné, ale přátelské dělnické čtvrti.

„Dennis Lehane ve svých knihách předává obrovskou dávku bostonské atmosféry a Ben se chtěl opravdu ujistit, že se v adaptaci nevytratí,“ vysvětluje Bailey. „Náš film se odehrává ve čtvrtích, které normálně ve filmu a v televizi moc nevídáte, jako jsou Dorchester, Roxbury, Chelsea nebo Everett. Může to tam být drsné, ale stejně tak jsme tam nalezli lidi, kteří drží při sobě a jsou hrdí.“
Aby zajistil co nejlepší výsledek, spolupracoval Affleck velice těsně s kameramanem, který obdržel Oscara za snímky Legenda o vášni a Statečné srdce a pracoval na více než dvaceti filmech, mezi nimi například Poslední samuraj, Na pokraji slávy nebo Tenká červená linie. „S Johnem Tollem jsme spolupracovali na Statečném srdci,“ vzpomíná Ladd. „Sešli se s Benem, padli si do oka a John souhlasil. To, že jsme ho získali, byl skutečně husarský kousek.“

Toll měl v úmyslu prolomit bostonská podzimní klišé a ukázat ho mnohem živější, s důrazem na barvy, vzory a tajuplnou krásu chudších městských částí. „Měli jsme štěstí, že za kamerou sedí jeden ze skutečných mistrů,“ říká Sean Bailey. „Natáčeli jsme na místech, která by bylo snadné vnímat jako ošklivá nebo zchátralá, ale Johnovi a Benovi se v nich povedlo objevit krásu – ať už šlo o otlučené auto nebo o nárožní bar. Všechno bylo nasvíceno a zaznamenáno tak, aby obraz odpovídal místu a času natáčení.“

Affleck také oceňuje práci výtvarnice Sharon Seymour, která vytvořila věrohodné interiéry od doupat zloduchů a dělnických bytů až po policejní stanice a noční podniky, a kostymérky Alix Friedberg, která pomohla každou z postav specificky dotvořit.

S tak oddaným obsazením a štábem byla hlavní výzvou znepokojující povaha samotného příběhu, která vyvolává celou škálu emocí. „Všichni se, jak se zdá, shodnou na tom, že o tomhle filmu budou lidé dost mluvit,“ míní Alan Ladd. „Gone Baby Gone je neuvěřitelně komplikovaný a kontroverzní film, který si nebere servítky.“

„Myslím, že řada lidí odejde z kina zahloubána do úvah o tom, jak by se v situaci, které moje postava na konci filmu čelí – a to dává filmu naději, že nebude jen tak zapomenut mezi řadami dalších,“ shrnuje Cassey Affleck.

Statistiky o pohřešovaných a zneužívaných dětech:
- 85 až 90% pohřešovaných osob nahlášených policii jsou mladiství.
- Americké ministerstvo spravedlnosti nedávno oznámilo, že v průběhu jednoho roku bylo pohřešováno více než 797500 dětí.
- Zhruba 26% z nich bylo obětí únosu jedním z rodičů.
- Ve stejném roce se uskutečnilo zhruba 204000 únosů cizími lidmi.
- Odhaduje se, že ve Spojených státech budou jeden z osmi chlapců a jedna ze čtyř dívek sexuálně zneužíváno.
- 58% nahlášených pohřešovaných dětí jsou dívky a 33% jsou černoši.
- V roce 2005 policie označila 16897 případů jako „v ohrožení“, což znamenalo že se předpokládá, že je zadržuje nebezpečný dospělý.
- 99% pohřešovaných dětí se policii podaří naleznout. Přibližně 10000 případů ale zůstává nevyřešených.