zavřít
upravit profil

Fantom Paříže - Podrobný popis

Dokáže Gérard Depardieu porazit nejobávanějšího zločince pařížského podsvětí?

thriller, mystery, fantasy, kriminální

Dlouhý popis filmu

Fantom Paříže je historicky prvním vysokorozpočtovým filmem, který byl v Evropě kompletně natočen digitální kamerou. Díky revoluční technologii Sony High-Definition Digital Camera se tak řadí po bok takového amerického velkofilmu, jakým jsou Star Wars: Epizoda II - Klony útočí George Lucase (a rokem výroby 2001 jej dokonce předchází). Snímek režiséra Pitofa je však po stránce obsahu i formy ryzím evropským projektem, jehož autor má ovšem klíčový podíl na rozvíjení digitálních technologií na starém kontinentě. Pitof se už podílel na tak významných projektech, jakými jsou poetické snímky Delikatesy (1991) a La cité des enfants perdu (1995) režisérů Marca Caroa a Jeana-Pierra Jeuneta, s nímž jako supervizor vizuálních efektů spolupracoval na jeho hollywoodském debutu Vetřelec: Vzkříšení (1997). Podílel se však také na typicky francouzském comicsovém dobrodružství Asterix a Obelix (1999, režie Claude Zidi).

Cílem Pitofa jako autora vizuální koncepce Fantoma Paříže i debutujícího režiséra se tentokrát stalo znovustvořit Paříž roku 1830 jako svět naplněný zlověstnou temnotou a všeprostupujícím strachem z tajemného vraha. Jako hlavní inspirace k tého náročné práci mu posloužily malby Gustavea Moreaua (1826-1898) - představitele francouzského symbolismu a spolutvůrce evropské secese. Precizní práce s detaily včetně doladění barevných valérů stejně jako komplexní realizace autorské vize se tak odrazila do skutečnosti, že digitální postprodukce filmu trvala celý rok - stejně dlouho jako jeho scenáristická příprava.

K té si debutující režisér přizval Jeana-Pierrea Grangého, kterého známe jako autora románové předlohy, a scenáristu krimithrilleru Matthieua Kassovitze Purpurové řeky (2000). Už během psaní scénáře byla ovšem musela být zohledňována skutečnost, že computerem stvořené efekty budou hrát v připravovaném filmu mimořádně důležitou roli. Ukázat, jak vypadalo město nad Seinou před 170 lety - před průmyslovou revolucí, urbanizací a populační explozí - to byl jeden z úkolů, který si autoři vytyčili už v průběhu vzniku textu. Zdánlivě obyčejný obraz scénáře zavádějící Etiennea do blízkosti Pont Neuf musel být napsán s ohledem na současné možnosti digitální technologie. Během postprodukce pak bylo na špičkových specialistech z Pitofova týmu, aby znovustvořili Paříž tak, jak vypadala z nábřeží poblíž slavného mostu. Computeroví grafici museli vytvořit zmenšený virtuální model a tvůrci zvláštních efektů pak v natočených záběrech "vymazali" moderní prvky a nahradili je původními tak, jak je známe z dobových obrazů a rytin.

Neméně důležité bylo i stvoření padoucha: Alchymista totiž není obyčejnou postavou, ale spíš pekelným stvořením, na jehož zrodu se vedle autorů scénáře podíleli i kaskadéři a nezbytní computeroví grafici. Aby byl výsledek právě takový, jak si režisér Pitof přál, vystřídal se pod kápí Alchymisty kaskadér, ale i boxerský šampion a dokonce i hiphopový tanečník. Zloduchova hrůzná podoba skrývaná pod kápí však byla opět úkolem pro computerové grafiky.

Protivníci tohoto pekelného zloducha jsou však velmi lidští a záleželo na jejich hereckých představitelích, jak dokáží dodat věrohodnost počítačově stvořenému zlu. V tomto případě autoři neváhali vsadit na jistotu a roli spisovatele Etienna Boisseta svěřili vycházející hvězdě francouzského filmu Guillaumeovi Canetovi, zatímco part charismatického Vidocqa, který s Alchymistou svede lítý, ale neúspěšný boj, nabídli evropské herecké jedničce Gérardu Depardieuovi. Part krásné Preah připadl herečce španělského původu Inés Sastre a zkušený André Dussolier ztvárnil roli Lautrennese. Fantom Paříže se tak stal filmem, který svým divákům nabízí velké, barvité dobrodružství spojující hereckou akci s temnou atmosféru dávných časů stvořených prostřednictvím nejmodernější techniky.

Na letošním festivalu Fantasporto získal Fantom Paříže ocenění za nejlepší zvláštní efekty a na MFF fantastických filmů v Bruselu byl oceněn zlatou Velkou cenou jako nejlepší evropský fantastický film roku.

KDO JE VIDOCQ?

Jeden z prvních detektivů francouzské Sureté - Eugéne Francois Vidocq, kterého ve filmu hraje Gérard Depardieu - skutečně existoval. Na stvoření romantické aury, kterou je obklopen tento zločinec, který se jednoho dne rozhodl své schopnosti vložit do služeb spravedlnosti, se podílela především jeho Autobiografie vydaná v roce 1829. Skutečný Vidocq byl synem chudého pekaře a po pestré kariéře zloděje, cirkusáka, tuláka, galejníka a mistra v útěcích z vězení se dal k dispozici tehdy čerstvě založené Sureté, za což se mu dostalo amnestie ve věci jeho předchozích přestupků. Svých známostí s podvětím a důvěry, jíž se tam těšil, využíval ke sbírání informací a usvědčování pachatelů. Chlubil se, že během 18 let své policejní činnosti poslal za mříže neuvěřitelných 20 000 lidí, což odpovídá skutečnosti, že jeho paměti jsou směsicí pravdy, polopravdy a zcela smyšlených historek.

Vidocqa zmiňuje např. Edgar Alan Poe ve své legendární povídce Vraždy v ulici Morgue (1841), která stanovila základy evropského detektivního románu a stvořila postavu "velkého detektiva". Tam je však skutečný profesionální detektiv Vidocq (omezený svou horlivostí a neschopností odpoutat se od detailů) kritizovaným protipólem Poeova smyšleného intelektuálního analytika - elegantního detektivního amatéra Dupina.

Vidocq znovu ožil v tvorbě francouzského spisovatele románů na pokračování a scenáristy Arthura Bernédea, který mimochodem stvořil i další slavné postavy, jež inspirovaly filmaře: proslulého tajemného mstitele Judexe i fantomatického Belphégora (ten se nedávno vrátil na stříbrné plátno ve filmu Belphegor: Fantom Louvru). Vidocq se objevil už v němém filmu: v roce 1922 se stal titulním protagonistou krimisnímku Jeana Kemma, v roce 1938 byl hrdinou filmu Jacquese Daroye a v roce 1967 si ho jako hlavní postavu vypůjčili Marcel Bluwal a Claude Loursais pro svůj televizní seriál Les nouvelles aventures de Vidocq. V letech 1971-1975 tito autoři iniciovali další seriál, v němž roli Vidocqa vytvořil známý francouzský herec Claude Brasseur. Zatím naposled se Vidocq objevil ve filmu Douglase Sirka A Scandale in Paris (1946), kde ho ztvárnil George Sanders.

Stručný popis filmu