Při práci na napínavém thrilleru s futuristickými prvky Antitrust zkušený scenárista Howard Franklin spojil svou zálibu v nevšedních látkách zpracovaných divácky přitažlivým způsobem se svým zájmem o otázky lidského jednání a uvažování. Autora, který ma svém kontě například scénáře k filmům Jméno růže nebo Ten, kdo mě hlídá, v této souvislosti zaujaly vůdčí osobnosti a machinace v softwarovém průmyslu. Zasadil proto svůj příběh do světa, kde se přítomnost setkává se žhavou budoucností. Při psaní scénáře využil vlastní výbušnou fantazii i provedl zaujatý průzkum prostředí, do kterého na počátku filmu vysílá svého idealistického, ambiciozního hrdinu. Svou pozornost zaměřil na budoucnost techniky spjaté s digitální konvergencí (schopností digitálních přístrojů komunikovat navzájem mezi sebou). Mnozí odborníci věří, že právě ona představuje další krok v oblasti, která může brzy od základu změnit naše životy i světovou ekonomiku.

Producenta Nicka Wechslera zaujalo na scénáři filmu Antitrust právě to, jak hluboko Franklin jako laik pronikl do svébytné technické domény. "Lidé všech věkových kategorií projevují vzrůstající zájem o technologické magnáty, kteří pro ně představují moderní kulturní ikony. Vytušil jsem, že film, jehož jádrem je svět technologie, se bude publiku líbit," poznamenává Wechsler.

Látku považoval od začátku za zajímavou i vedoucí výroby David Hoberman. Pro něj bylo důležité především to, že příběh se sice odehrává v prostředí špičkových technologií, ale jde v něm především o drama odehrávající se mezi lidmi. To bylo také důvodem, proč o látku projevil zájem režisér Peter Howitt. Antitrust mu totiž - stejně jako jeho předchozí projekt Srdcová sedma - nabídl možnost proniknout do dvou odlišných, ale navzájem propojených prostředí - děsivě nepředvídatelného světa reality a ryze racionálního binárního světa uvnitř počítače.

"Jde o střet mladého muže s realitou," vysvětluje Howitt. "Zpočátku je Milo jen počítačovým géniem, který tráví většinu života u monitoru. Všechno kolem sebe sleduje jakoby prostřednictvím obrazovky, vše vidí jen v tomto jediném kódu. Jak se příběh rozvíjí, je nucený se od počítače odtrhnout a začít se rozhlížet kolem sebe. Musí začít jednat podle svého srdce a duše, ale i rozumu."

Hlavní role režisér obsadil mladými herci, kteří si ovšem už ve světě hollywoodského byznysu stačili získat jméno. Zatímco Ryan Phillippe a Rachael Leigh Cook se kvůli svým postavám museli vcítit do kůže hrdinů, kteří každodenně obcují s racionálním světem techniky, Claire Forlani se coby Miloova přítelkyně Alice naopak ponořila do světa umění. Ten je jí ovšem i v soukromí velmi blízký. Skutečnost, že Alice je malířka, herečce pomohla dotvořit skutečná profesionálka z Vancouveru - Lisa Birke.

Vedle Ryana Phillippea, Rachael Leigh Cook a Claire Forlani se v roli softwarového magnáta Garyho Winstona objevuje zkušený Tim Robbins. Producent David A. Nicksay si byl jistý, že právě tento herec dokáže zvýraznit nejednoznačnost postavy, která je stejně oslnivě inteligentní a tvůrčí jako schopná neodpustitelně hanebných činů. "Tim má schopnost vyjádřit autoritu, ale i zranitelnost, takže dodává Garymu Winstonovi potřebnou lidskost. V jeho podání nejde o typického zloducha. Hraje Winstona jako muže, který pevně věří, že prospívá Americe, obchodu - i celému světu." Herec svou postavu navíc obohatil o zajímavého koníčka - znalost samurajských bojových umění.

Robbins při studiu role zohlednil svět skutečných softwarových podnikatelů. "Většina z nich si myslí, že slouží potřebám svého zákazníka, ale přesto je zároveň schopna využívat různé postranní nebo dokonce podvodné praktiky. Pohybují se v oblasti průmyslu, která se nesmírně rychle vyvíjí, a tak si nemohou vydechnout, natož usnout na vavřínech. Musejí se pořád přizpůsobovat novým lidem a nápadům, aby se udrželi na špičce," charakaterizuje Robbins muže, kterým připodobnil svého hrdinu.