Milostný příběh přesahující hranice času
„Dům u jezera je epická love story,“ říká Sandra Bullocková, představitelka Kate Forsterové, nezávislé doktorky, která je navzdory své racionální povaze vtažena do vztahu popírajícího veškerou logiku. “Je to o možnostech a rozhodnutích, kterým se nevyhneme při hledání toho pravého. Chcete věřit v nemožné a v úžasnou sílu vztahu překonat jakékoliv překážky, protože si tolik přejete, aby ti dva byli spolu.“ Byla to unikátní stavba a děj filmu, co zaujalo Bullockovou, která půvab filmu vidí v tom, že to je „něco, co jste zcela jistě ještě neviděli.“

Keanu Reeves se na filmovém plátně vedle Bullockové ocitá poprvé od jejich nezapomenutelného setkání ve filmu Nebezpečná rychlost. Zápletka příběhu jej také okouzlila a zahrál si postavu Alexe. „Způsob, jakým se setkávají je opravdu originální a dojemný,“ říká s odkazem na nadčasovou ideu výborně skloubenou se současným umístěním a postavami Domu u jezera. „V tomto filmu nejsem hrdina a ona není dívka v nesnázích. Není to o dvou lidech, hledajících někoho nebo něco ke svému naplnění; je to o dvou lidech, kteří objeví, že spolu můžou vytvořit něco nového.“

Fakt, že jeden druhého naleznou, je sám o sobě záhadnější než cokoliv si kdy dokázali představit. Jak může ona hodit do schránky dopis v roce 2006 a on si ho vyzvednout o dva roky dříve? Jsou to dva lidé se samostatnými životy, kteří spolu musí komunikovat přes neproniknutelnou hráz dvou let, a přesto ve všech ostatních směrech k sobě mají tak blízko. „Dopisy začínají všedními tématy, ale netrvá dlouho než dospějí k základní otázce ‚kdo jsi‘, z čehož se stává hlavní téma. Kdo jsi? Alex nachází někoho, s kým se může podělit o problémy a odhalit mu své nejniternější já, přičemž reakce, které se mu dostává, je stejně otevřená,“ říká Reeves. Jak on, tak i Bullocková jsou přesvědčeni, že e-mail ani žádný jiný prostředek komunikace by příběhu nesloužil tak dobře jako dopisy, přičemž Reeves říká, „Samotná činnost psaní dopisů vyžaduje, abyste strávili čas formulací myšlenek. Dovoluje vám to být velmi důvěrný, uvážlivý a sám sebou. Protože jste nuceni počkat, než té druhé osobě dopis dojde a ona odepíše, pocit touhy a čekání umocňuje váš úmysl.“

Pomocí dopisů, říká Bullocková, se Kate a Alex vyhýbají „chození kolem horké kaše a povrchnostem, které jsou vždy přítomné, když se dva lidé seznamují a snaží se předvést v nejlepším světle. Bez toho jsou schopni být naprosto upřímně sami sebou, pošetilí, rozčílení, melancholičtí a vážní, špatné vtipy a špatné nálady nevyjímaje. Vzhledem k neobvyklosti tohoto vztahu není proč se stydět a mít strach se tomu druhému plně otevřít, protože část vašeho vědomí vám stále říká ‚Stejně to není doopravdy a pokud ano, s tím člověkem se tak jako tak nikdy nesetkám, tak proč se tím zabývat?‘ Zamilují se tak hluboce proto, že jsou schopni beze strachu odhalit svoji zranitelnost.“ Kromě toho, pocit, který cítíte když v dlaních svíráte věc, které se ten druhý dotýkal před vámi, je obzvlášť důležitý, když sdílíte tak málo fyzického kontaktu. Korespondence mezi Kate a Alexem vzkvétá, což jim nepřináší jen milostné dobrodružství a smích, ale i sílu a inspiraci k věcem, na kterých pracují každý sám. „Nevím, jestli se vědomě chystají na lásku, ale mění směr svých životů a otvírají se tomu, co přijde,“ říká Reeves.

Kate nastupuje na nové místo. Vyměnila svoje venkovské útočiště za Chicago, město, jehož přirozenou krásu zatím ještě nevnímá, a malý, sterilní byt, v němž má pocit tísně. Neochotna smířit se s neplnohodnotným vztahem, rozhodla se nedávno rozejít s mužem, který zkrátka nebyl „ten pravý“. Někdy však přemýšlí o tom, zda někdo takový vůbec existuje a jak dlouho na něj bude muset čekat. Ve stejné době Alex, nadaný architekt, mrhá svým talentem na obyčejné bytové výstavbě, radši než by setrval v prestižním designovém studiu po boku svého otce, slavného architekta Simona Wylera, v jehož roli se představila mezinárodně uznávaná filmová ikona Christopher Plummer. „Snaží se překonat životní a profesní cíle, které mu stanovil jeho otec,“ konstatuje režisér filmu Dům u jezera

Alejandro Agresti. Vzrůstající sláva a arogance staršího z Wylerů způsobily odchod Alexovy milované matky, rozpad rodiny a následné odcizení otce a syna. Pro oba je stále ještě obtížné pobývat spolu v jedné místnosti. Alex se postavil na vlastní nohy, aby zjistil, jestli je schopen vymanit se ze stínu svého otce, i kdyby to mělo znamenat oddálení jeho uměleckých snů. „Jsou v přechodném období,“ podotýká Reeves. „Kate v roce 2006 a Alex v roce 2004 jsou ve stejné fázi života, kdy na něco čekají, ale ještě nevědí na co.“ „Dokud si nezačali psát,“ říká Bullocková, „nemohli tušit, že čekají jeden na druhého.“ Dům u jezera byl natočen podle původního jihokorejského filmu Il Mare z roku 2000, který zkoumá netušené možnosti komunikace v čase. Il Mare se stal velmi populárním na mezinárodním filmovém festivalu v Pusanu v Jižní Koreji, kde upoutal pozornost a představivost producentů Douga Davisona a Roye Lee, zakladatelů společnosti Vertigo Entertainment. Ti si následně vytyčili za cíl poskytnout hlavní myšlenku filmu širšímu obecenstvu. Davison říká, „Byl to milostný příběh, jaký jsme nikdy předtím neviděli, jedinečný a komplexní. Ten námět o síle lásky, která dokáže změnit život lidí, bylo to, co nás především zaujalo. Během tři a půl roku práce na tomto projektu jsem ani na chvíli neztratil své nadšení.“

Lee přidává, „bylo snadné si představit celý film natočený ve Spojených státech a s americkými herci, protože zápletka je absolutně univerzální a neobsahuje nic, co by ji přímo vázalo ke korejské, ani jiné konkrétní kultuře.“ K napsání scénáře vybrali Davison a Lee Davida Auburna, především na základě emocí, které vyvolala jeho divadelní hra Důkaz. Hra získala Pulitzerovu cenu, stejně jako ocenění Tony Award a Drama Desk Award za uvedení na Broadwayi a byla následně upravena pro filmová plátna v roce 2005. Davison říká, „Davidovo psaní je fascinující a proto byl tou ideální osobou k vytvoření tohoto neobvyklého příběhu. Napsal úžasný scénář.“ Nakonec našli uznávaného argentinského režiséra Alejandra Agrestiho, který prokázal, „schopnost zachytit citový prvek, který dnešním filmům tak často chybí.“ Davison a Lee byli obzvlášť uneseni filmem Valentin, dojemným a nostalgickým vyprávěním o malém chlapci, jehož snem je stát se kosmonautem. Tento film, napsaný a režírovaný právě Agrestim, získal celou řadu mezinárodních ocenění včetně výroční ceny Asociace argentinských filmových kritiků Stříbrný kondor pro nejlepšího režiséra a nejlepší původní scénář a cenu Zlaté tele pro nejlepšího režiséra na Nizozemském filmovém festivalu.

Ačkoliv jádro příběhu spočívá v dialogu mezi dvěma milenci oddělenými bariérou času, v Agrestiho zpracování se Dům u jezera stává obrazným vyprávěním, které divákům umožní „svobodně přenést vaše pocity do příběhu lépe, než kdybychom vám stále diktovali, jak se máte cítit,“ vysvětluje Bullocková. „Líbí se mi, jak se oba příběhy odvíjejí, jak poznáváme tyto dva lidi,“ říká Agresti. „Zároveň mě zaujalo, jak si děj pohrává s časem a jakým způsobem se ti dva zamilují, navzdory nemožnosti se setkat. Zpočátku si myslí, že vzájemná výměna dopisů je jen hra. Ale to co zdálo nepochopitelné má ve skutečnosti vlastní logiku.“ „Zachycuje přirozený pocit, který cítíte, když všechno do sebe zapadá,“ říká Bullocková o jednom z ústředních témat. „Ve vašem životě se něco přihodí a v tu chvíli vás napadne, že to možná má co dělat s něčím zdánlivě nesouvisejícím, co se odehrálo v minulosti. Možná je nutné, aby jedna událost nahrála druhé, což často ani nevidíme.“ Nakonec konstatuje, „Nezáleží na osudu, ale na volbě. Naše postavy chtějí uvěřit, že na něco smysluplného má smysl čekat, i když se to zdá být nemožné.“

Život napodobuje umění
V Domě u jezera si jsou Sandra Bullocková a Keanu Reeves protějšky ve stylu odrážejícím charakter postav. Při práci na díle unikátní struktury vznikla u těchto dvou herců vášeň pro rozvíjející se milostný příběh, ve kterém se na plátně objevují spíše střídavě než společně. Jejich korespondencí se rozvíjí živý a intimní dialog. Bullocková a Reeves jsou kamarádi i mimo plátno, což při natáčení rozhodně neškodilo. Přáteli se stali před dvanácti lety při natáčení mezinárodně úspěšného filmu Nebezpečná rychlost (1994). Tento film pro Bullockovou představoval první hlavní roli, pro oba pak získal celou řadu filmových cen a nominací MTV včetně nejlepší filmové dvojice a nejlepšího polibku.

„Je mi inspirací,“ říká Reeves, s odkazem nejen na kariéru Bullockové, která se rozrostla do povinností producentky a výkonné producentky, ale i na různorodost jejích zálib, včetně restaurování domů. „Od té doby jsme spolu nepracovali, ale zůstali jsme v kontaktu a dokážeme si užít přítomnost toho druhého.“ Bylo úžasné s ní znovu pracovat. Roli Kate přináší směsici zranitelnosti a síly. Vytváří dojem přítomnosti, přestože jakoby z dálky, což je jeden z pozoruhodných aspektů příběhu. Je toho tolik, co musí vyjádřit beze slov. Přitom má stále
svůj jemný dotek a smysl pro humor.“

„Keanu byl můj první filmový partner. Předtím jsem hrála vedlejší role, ale v Nebezpečné rychlosti jsem opravdu byla součástí týmu. Cítím k němu velkou náklonnost,“ reaguje Bullocková. „Nikdy jsme se jeden druhému úplně neztratili. Už při první zkoušce Domu u jezera jsem se cítila jako doma. Je mezi námi porozumění a důvěra, které nevysvětlíte,“ říká a se smíchem dodává, „Je to zřejmé, protože se neustále hádáme!“ Bullocková vzpomíná, že na Domu u jezera, „Pracovali jsme spolu, ačkoliv střídavě. Bylo to v podstatě jako samotný příběh, kde se vám zdá, že kdyby se Kate otočila, tak by za sebou Alexe uviděla. Klidně by mu mohla jít přímo naproti.“ Tím, že se stále míjejí se stupňuje romantické napětí. „Jsou tak dlouho odděleni a mají to tak těžké. Je to srdceryvné. Chcete, aby byli spolu skoro tak moc, jako to chtějí oni sami.“ Pozornost režiséra Agrestiho věnovaná souhře nesčetného množství vizuálních prvků vedla k ozvláštnění pouta mezi milenci. Bullocková vysvětluje, „Způsob natáčení každého záběru byl přesně promyšlen, ať už se jednalo o nábytek, umění nebo pouhý detail v objektivu kamery. Všechno to může odkazovat na něco jiného nebo být symbolem. Kate a Alex jsou přímo propojeni, ať jsou si toho vědomi nebo ne. I když nejsou ve stejné místnosti, každý Katin čin se projeví v Alexově světě a naopak.“

Jednoho podzimního dne nechává Kate ve schránce svoji červenou šálu pro Alexe. Ten ji začne nosit, čímž se jejich komunikace obohacuje o nový prvek. Alex a Kate poté pochopí omezení, ale i neuvěřitelné možnosti své situace. V dojemné scéně zasazuje Alex v roce 2004 malý stromek vedle místa, kde bude později Kate bydlet. Vnáší jí do života tolik potřebnou krásu s vědomím, že do roku 2006 ze stromečku vyroste mohutný strom, který jí udělá radost. „Postavením Alexových a Katiných scén vedle sebe vidíte, že ti dva jsou tak nějak spolu,“ říká Reeves. Věří, že je to především vzrůstající „intenzita a intimnost jejich dialogu,“ co divákům dává pocit, že tito dva lidé, kteří k sobě tak viditelně patří, jsou konečně spolu. Zklamána z neúplnosti jejich hlubokého vztahu, Kate čím dál hůře snáší realitu a začíná se sama sebe ptát, zda jejich zvláštní románek není jen marná fantazie. V tomto kritickém bodě jí do života znovu vstupuje bývalý snoubenec Morgan. Stále ji miluje a chce, aby mu dala další šanci. Je přesvědčen o tom, že jeho neochota následovat Kate do Chicaga byla důvodem jejich rozchodu. Není to poprvé, kdy se snaží znovu zažehnout plamínek, ale narozdíl od předchozích pokusů je Kate ochotna mu vyjít vstříc.

Dylan Walsh umně zahrál postavu Morgana, na kterém Kate v minulosti záleželo a ke kterému by se případně mohla vrátit. Walsh hraje doktora Seana McNamaru v úspěšné řadě seriálu Plastická chirurgie s.r.o. televize FX Network, který byl oceněn Zlatým glóbem. „Pravdou je,“ říká Walsh, „že na Morganovi není nic špatného, krom toho, že narozdíl od Alexe se drží při zemi. Je opravdový. Možná není tak duchaplný jako jeho sok, ale rozhodně Kate miluje a má tu výhodu, že žije ve stejné době jako ona.“ Bullocková souhlasí a připouští, že Morgan „je opravdu skvělý chlap, se kterým by vás vaši přátelé rádi viděli. Je upřímný, milující a zbožňuje Kate, která nemůže popřít, že on je všechno, co by si žena mohla přát.“ Nicméně nakonec říká, „Musíte si uvědomit, že někdo může být dokonalou osobou, ale ne pro vás.“ V práci se Kate věnuje pacientům se svou obvyklou péčí, přesto si její přítelkyně a kolegyně doktorka Anna Klyczynská všimne nepatrné změny. V roli doktorky Klyczynské se představila herečka íránského původu Shohreh Aghdashloo, která v roce 2004 získala oskarovou nominaci za výkon v úspěšném dramatu Dům z písku a mlhy.

„Anna si uvědomuje, že Kate něco trápí,“ říká Aghdashloová. Anna vidí její dilema, ale netuší, o co jde. Čerpá z vlastních životních zkušeností, aby Kate pomohla rozhodnout, co je pro ni nejlepší. „Anna toho ve svém životě hodně prožila a tím získala hodně moudrosti. Vidí Kate na pokraji stejně špatných rozhodnutí, jaká ve svém životě sama udělala a chce jí pomoci – tak jako by to udělal každý pravý přítel. Chce, aby se Katin život ubíral správným směrem.“ Vzdát se něčeho reálného kvůli zdánlivě neuskutečnitelnému romantickému snu „je ohromný risk“ uznává Reeves. „Ale často musíte udělat přesně to, abyste duševně vyzráli a přiblížili se tomu, po čem opravdu toužíte.“

Dům u jezera
Jedna z věcí, kterou mají Alex a Kate společnou, je láska k domu u jezera. Když se Kate nastěhuje do Chicaga, uchovává si vzpomínku na dům u jezera jako na místo, kde se cítila opravdu sama sebou. Pro Alexe má dům ještě hlubší význam. Postavil jej jeho otec ještě v době, kdy nebyl slavný a kdy celá rodina spokojeně žila pohromadě na břehu jezera. Obnovením krásy pozemku chce Alex opět získat pocit vyrovnanosti, jaký v místě kdysi cítil. Reeves říká, „Snaží se z domu zase vytvořit domov.“ Není to obyčejný dům, je to neobvykle krásné útočiště světla a skla na vodě, bezpečné a přesto organicky spojené s okolím. „Je to velmi neobvyklý styl, neoddiskutovatelně atraktivní, ale ne takový, do kterého se hned každý zamiluje. Jen určitý typ člověka může žít v tomto domě. Je pro lidi s velmi specifickým vkusem,“ říká Bullocková, která věří, že právě to může indikovat, jak moc se tito dva lidé shodují. „To, že Kate i Alex se ve skleněných zdech domu cítí tak příjemně, ukazuje jak moc mají společného a vpravdě symbolizuje význam jejich vzájemného porozumění.“ Bullocková přiznává svoji vášeň pro architekturu a zmiňuje, že výsledný efekt jí připomíná „stanice pařížského metra z přelomu století - čisté, minimalistické, s velkým množstvím skla a oceli. Design, který možná vyznívá chladně, ale když jej vidíte na vlastní oči je docela vřelý,“ říká herečka a popisuje dopad a odraz světla, jak jej můžete vidět v mnoha rovinách domu. „Tak jako Taj Mahal, byl to domov postavený mužem, který zbožňoval svou ženu a rodinu a svoji lásku vyjádřil s pomocí té stavby.“

Po týdnech hledání ve Wisconsinu, Michiganu, Illinois a Indianě a prozkoumání prakticky každého kilometru pobřeží ohromného Michiganského jezera ve snaze nalézt něco, co by obsahovalo všechny nezbytné prvky, se produkční tým Domu u jezera s problémem konečně vyrovnal. Jeho členové sami vybudovali ideální dům. Location manager James McAllister (Road to Perdition, Batman začíná) se vrátil do Cook County v Illinois, kde před deseti lety pracoval na filmu Tvář vraha v lesní přírodní rezervaci kolem tichého 55-akrového rybníka Maple. To se ukázalo jako bezchybná volba: přirozeně klidné a romantické místo s okolím jaké si Agresti představoval. „Dům byl nejdůležitější scéna, klíčové místo kolem kterého se točí celý příběh, a tak pro nás bylo logické vytvořit naprosto přesně to, co jsme potřebovali,“ říká vedoucí výroby Nathan Crowley (ve své rodině zástupce již třetí generace architektů), který byl v roce 2005 nominován na Cenu BAFTA a cenu Art Directors Guild Award za svoji práci na snímku Batman začíná. „Chtěli jsme směs moderního a klasiky, věc, kterou Alexův otec mohl navrhnout. Kořeny naší inspirace leží v architektuře „skleněných krabic“ 60. let 20. století, ale čerpali jsme také z anglické architektury první poloviny 19. století, abychom přidali půvab a eleganci celkovému vzhledu a dokonce jsme zabudovali i některé prvky skleníků.“

S ohledem na to, kolik času tráví Kate i Alex o samotě přemítáním o svých pocitech, Bullockovou mimořádně zaujala skutečnost, že v převážně skleněném domě „se nemají kde schovat. V mnoha směrech se skrývají před světem, přesto však oba milují dům, který je naprosto obnažený,“ jako by samotná přítomnost v domě ukazovala jejich pravou povahu. „Zároveň jsou ihned spojeni s jezerem, stromy, půdou, se vším kolem. Je to skoro jako žít venku.“ Praktickým aspektem průhlednosti budovy bylo to, že „Jsme nemohli točit exteriéry a interiéry zvlášť, tak jak se to tradičně dělá,“ vysvětluje Crowley. „Museli jsme je točit dohromady, což znamenalo navrhnout a postavit celou budovu jako skutečný dům, spíše než filmovou scénu.“ Na pomoc si Crowleyho tým přizval zkušeného stavebního koordinátora Troye Osmana. Všichni dohromady měli pouhých sedm týdnů na konstrukci domu o 190 metrech čtverečních, který měl stát na ocelových nosnících tři metry nad vodní hladinou. K uskutečnění masivního projektu bylo potřeba pětatřiceti tun oceli a téměř stovky lidí – tesařů, svářečů, natěračů. „Nebylo to až zas tak velké, nicméně logistika byla opravdová výzva, zvláště s ohledem na limitované množství času, které jsme na celou věc měli,“ říká Crowley. „Dokonce jsme nechali nainstalovat i topení, aby našim hercům nebyla zima.“ Vzhledem ke geologickému složení půdy by bylo nutné zasadit podpůrné pilíře zhruba devět metrů do dna jezera, a tak Crowley upřednostnil jejich „zasazení do betonových bloků, což ale znamenalo jít pod vodu.“ Nakonec došlo k vybudování hráze k udržení vody mimo zvolené místo.

Dělníci kopali do hloubky šesti metrů, aby mohly být položeny ocelové základy. „Skončili jsme stavěním vedle jezera,“ přiznává Crowley. „S pomocí zaměstnanců rezervace jsme potom protáhli jezero až k domu. Dá se říct, že jsme vytvořili novou zátoku. Jakmile se nám podařilo vykopat základy a položit betonové bloky, odstranili jsme hrázi a nechali vodu proniknout přímo pod dům.“ Bullockovou zklamalo pouze to, že dům nebyl plně funkční a že se do něho nemohla nastěhovat. „Naprosto mě uchvátil.“ přiznává. „Moc mě zklamalo, že jsem si ho nemohla přivlastnit, někam ho přesunout a využít alespoň jako dům pro hosty.“ Produkční tým se musel podřídit přísným pravidlům nejen odboru pro životní prostředí EPA, ale i Audubon Society a Friends of the Forest Preserve a mnoha dalším. Při stavbě i bourání domu se pochopitelně musely brát ohledy i na územní směrnice a nařízení samotné Cook County. Když filmaři odešli, nezůstalo po nich nic.

Chicago nabízí autentický architektonicky bohatý prospekt
Vedle lokality Maple Lake vybrala produkce dalších přibližně 40 míst v Chicagu a jeho okolí. Město se k natáčení perfektně hodilo jak z hlediska geografie, tak i díky svým skvěle vyhovujícím architektonickým památkám. Mnoho světově proslulých architektů se zúčastnilo přestavby metropole po „Velkém požáru“ v roce 1871, mezi nimi také Frank Lloyd Wright, Daniel Burnham, Louis Sullivan a Mies van der Rohe. Crowley dokládá, „Je to skutečně jedno z architektonicky nejzajímavějších měst světa. Každý, kdo v oboru něco znamenal, tam něco postavil. Centrum Chicaga se nedá k ničemu přirovnat.“ Mezi místy využitými k natáčení Domu u jezera jsou i tak významné památky jako Rooseveltova univerzita (navržená na konci 80. let 19. století Louisem Sullivanem), jejíž rozsáhlou knihovnu přetvořil Crowley na designové studio Alexova otce a Artist Café ve Fine Arts Building z roku 1885 - jedné z posledních přežívajících budov architekta Solona Bemana v centru města. Dále se filmu objevuje i historická Old Colony Building, navržená roku 1894 Holabirdem & Rochem, o které Crowley říká, „Jeden z prvních skutečných mrakodrapů v zemi,“ stejně jako Wylerova dětská klinika v lékařském komplexu v Hyde Parku a Wrigleyville s přiléhajícím stadionem Wrigley Field. Filmovalo se také na Daley Plaza, kde se nad jedním z nejdramatičtějších momentů filmu tyčí Picassova socha, stejně jako v nově přestavěném Millenium Parku, domově světově proslulé plastiky britského umělce Anishe Kapoora „Cloud Gate“ a v oblíbená restauraci Park Grill, která se pro potřeby filmu změnila na restauraci Il Mare, kde se Kate a Alex doufají poprvé sejít. Mimo město strávila produkce Domu u jezera více než týden v předměstí Riverside, na kterém stojí malebná železniční stanice, kde má Alex poprvé šanci letmo zahlédnout ženu, které psal.