Díky titulní roli ve filmu CASINO ROYALE se Daniel Craig připojil k elitní skupině herců, kteří se na stříbrném plátně představili v dokonale střiženém smokingu legendárního superšpiona Jamese Bonda. Pro Craiga, kterého dlouholetí producenti této filmové série Michael G. Wilson a Barbara Broccoli charakterizují jako „stěžejního britského herce své generace“, je možnost zhostit se role ikonického agenta MI6 velkou ctí. Nabídku podílet se právě na filmu CASINO ROYALE však považuje za výjimečnou i díky tomu, že jeho scénář je velmi komplexní z emocionálního hlediska a postava Bonda se v jeho průběhu zajímavým způsobem vyvíjí.

„V tomhle filmu je James Bond temnější postavou – takovou, jakou Ian Fleming původně vytvořil,“ říká herec. „Tentokrát se s Bondem setkáváme na samotném začátku jeho kariéry, kdy ho ještě čeká hodně učení. Je to samotář a jen nerad navazuje mezilidské vztahy. V průběhu filmu se nicméně stane kultivovanějším člověkem.“

Při vyčerpávajícím hledání herce, který by se v tomto pokračování fenomenálně úspěšné filmové série dokázal zhostit titulní role, využili Broccoli s Wilsonem osvědčenou metodu: „Když se herec přijde ucházet o roli Bonda, necháme ho zahrát scénu z filmu Srdečné pozdravy z Ruska, v níž se Bond poprvé setká s Tatianou Romanovou,“ říká Wilson. „V té scéně je všechno, co musí potencionální Bond perfektně zvládnout – dramatičnost, romantika i akce.“

Podle Broccoli Craig v této zkoušce obstál na výbornou: „Hned jak jsme jej spatřili, stal se pro nás jasnou volbou. Je charismatický, všestranný a sexy. Tato role je velmi náročná, ale on dokázal, že si s ní rozhodně umí poradit.“

Craiga, který se na stříbrném plátně objevil ve filmech jako Mnichov, Road to Perdition nebo Lara Croft – Tomb Raider, zastihla zpráva o jeho obsazení během natáčení v Baltimoru. „Nikdo se mnou zrovna nebyl, takže jsem se vydat slavit sám. Samozřejmě jsem nemohl přijít do baru a začít tam hulákat ‚Já jsem James Bond!‘, protože by mě patrně vyhodili nebo by přivolali lékaře.“

Když na něj však dolehla tíha skutečnosti, začal se Craig s trochou úzkosti na roli připravovat. Věděl, že je velmi fyzicky náročná a proto zahájil tvrdý cvičební režim. Jeho úsilí se vyplatilo hned na začátku natáčení, které proběhlo v pražských Modřanech. Podstatou sekvence, kterou filmaři natáčeli jako první, je strhující honička, v níž Bond pronásleduje bombového atentátníka Mollaka skrze Nambutskou ambasádu.

Po rozsáhlém hledání se filmařům podařilo obsadit také roli Vesper Lynd – svůdné a tajemné krásky, které se podaří okouzlit i zdánlivě citově otrlého Bonda. Úlohy se zhostila francouzská herečka Eva Green.

„Vztah mezi Vesper a Bondem je hlavním pilířem celého filmu a my jsme tudíž potřebovali herečku, která by se mu na plátně dokázala zdatně sekundovat,“ říká Campbell. „Jedná se bezpochyby o nejlepší ženskou postavu ve všech Flemingových knížkách, takže jsme měli opravdu rozsáhlý konkurz, abychom si mohli být jisti, že jsme vybrali správně. Eva má všechno to, co jsme potřebovali: je to úžasná herečka, je krásná a má okolo sebe tajemnou auru, což je pro roli Vesper velmi důležité. Eva na ní pracovala velmi tvrdě a propůjčila jí takové rysy, které ani nebyly ve scénáři. Vidět ji pracovat a rozvíjet tu postavu byla radost.“

Pařížská rodačka Green, která na stříbrném plátně debutovala v dramatu Bernarda Bertolucciho Snílci z roku 2003, vysvětluje, co ji k roli Vesper – první ženy, které Bond podlehne, a kterou se nakonec cítí zrazen – přitahovalo: „Je to jeden z nejlepších scénářů, jaké jsem četla za hodně dlouhou dobu. Má velkou hloubku a spoustu dějových zvratů a ta ústřední love story mě dojala. Vesper je velmi komplexní žena. Je plná tajemství a to je podle mě i ten důvod, proč Jamese Bonda tak přitahuje – nedokáže se v ní vyznat. Je jako sfinga. Má spoustu vrstev – je ostrá, prudce elegantní a velmi bystrá, ale také zranitelná. Velice to mezi nimi jiskří, neustále se popichují a navzájem si skvěle rozumí.“

„Vesper není ta klasická Bond girl v bikinách, která je především sexy a střílí jako o život,“ pokračuje Green. „Je v ní trochu víc. Je to první žena, o níž Ian Fleming psal, a setkání s ní má velký dopad na Bondův další život. Byla první z té dlouhé řady žen, které následovaly, a dala mu důvod se k nim chovat tak, jak se k nim choval.“

Možnost zhostit se role bondovského padoucha – jedné z nejopovrhovanějších (a zároveň nejvíce ceněných) filmových rolí – dánského herce Madse Mikkelsena nadchla. „Přitahují mě scénáře, v nichž má moje postava nějaká tajemství, takže nabídce role Le Chiffrea – ‚Šifry‘ – muže bez skutečného jména, nešlo odolat. Spousta herců říká, že hraní padoucha je zajímavější než hraní kladné postavy, protože je vždycky něčím zajímavý. Ale myslím, že když hrajete zápornou postavu, snažíte se v některých chvílích ukázat i její dobré stránky, a stejně tak se snažíte najít chyby na kladném hrdinovi, takže pro publikum nejsou pak ty postavy nijak jednorozměrné. Mým oblíbeným bondovským padouchem byl Christopher Walken ve filmu Vyhlídka na vraždu. Má přesně to, co správný padouch potřebuje – už na první pohled je vidět, že má v sobě něco dobrého i špatného.“

Mikkelsen se rozhodl nečíst před začátkem natáčení Flemingovu knihu a vytvořit svou postavu pouze na základě scénáře a dlouhých rozhovorů s režisérem Martinem Campbellem. Podotýká, že Le Chiffre není typický bondovský padouch: spíše než megalomanským šílencem, který by chtěl ovládnout svět, je amorálním géniem zločinu, toužícím po penězích.

„Žije v současném světě a snaží se vydělat co nejvíce peněz, stejně jako všichni ostatní,“ říká Mikkelsen. „Je chytrý a prohnaný a svými úspěchy se nechlubí. Málokdy si špiní vlastní ruce, ale pokud musí, udělá to. Když se s ním poprvé setkáváme, je bohatý a úspěšný, ale hned v zápětí se mu pověsí na paty Bond. Nicméně, i když jde do tuhého, dokáže skrývat své emoce – zůstává ledově klidný.“

Oscarová herečka Judi Dench se už popáté zhostila role M, Bondovy drsné nadřízené v britské tajné službě MI6. Na rozdíl od filmů Zlaté oko, Zítřek nikdy neumírá, Jeden svět nestačí a Dnes neumírej dostaneme v CASINO ROYALE možnost nahlédnout do jejího soukromého života – v okamžiku, kdy se mladý a troufalý James Bond vplíží do jejího domu, aby s pomocí jejího počítače získal přístup do tajné databáze. „Je to velmi palčivá otázka,“ říká Campbell. „Jak si představujete její domácí prostředí? Starý georgiánský dům na elegantním londýnském náměstí? Ne, tahle žena je plná překvapení, takže jsme jí přisoudili moderní a luxusní rezidenci u řeky v londýnské obchodní čtvrti Canary Wharf. A ta k ní perfektně sedí!“

Herečka souhlasí: „Ten byt, který Peter Lamont navrhl pro M, se mi moc líbí. Pro lidi, kteří si představovali, že žije v malém domku v Kensingtonu nebo v Covent Garden, to bude asi tak trochu šok. Je to velmi minimalistické a velmi vkusné. A jeho přesná adresa je samozřejmě tajná – vím ji pouze já, a teď i James Bond!“

Dench, která byla nominována na pět Oscarů, z nichž jednoho získala (za vedlejší roli královny Alžběty ve filmu Zamilovaný Shakespeare), se v rámci své role konečně podívala někam jinam než do studia, ve kterém byla postavena scéna centrály MI6. Kromě návštěvy pražského Barrandova a Baham měla radost také z toho, že se film tentokrát obešel bez všech technických vychytávek: „V tomhle filmu se nezaplétám do žádných hypermoderních záležitostí, což je jenom dobře, protože ve skutečnosti nezvládám ani rozložit žehlící prkno!“

Italská herečka Caterina Murino téměř propásla svou šanci zahrát si Solange, krásnou, ale nešťastnou manželku Le Chiffreova nemilosrdného spojence Alexe Dimitriose. Když probíhal první casting v Paříži, nemohla se ho vzhledem k probíhajícímu natáčení v Argentině zúčastnit, ale později ji přece jen potkalo štěstí – jeden z dalších castingů se konal v Římě, kde zrovna v té době pracovala. „Den před konkurzem jsem během příprav spadla z koně a skončila jsem v nemocnici s poraněnými zády. Šla jsem tam nadopovaná léky na utišení bolesti – skoro jsem nemohla chodit. A pak se mě zeptali, jestli umím jezdit na koni, a já jsem musela odpovědět, že jsem z něj zrovna včera spadla!“

Navzdory těžkým začátkům se Murino krátce poté dočkala telefonátu, ve kterém jí bylo oznámeno, že roli Solange získala. „Zrovna jsem byla na natáčení – oblečená jako mužský voják s falešným knírem a s dítětem, což je přesný opak Bond girl! Každý se mě ptal: ‚Víš opravdu jistě, že byl ten telefonát pro tebe?‘“

Přestože je CASINO ROYALE prvním anglicky mluveným filmem, ve kterém si Murino zahrála, 29letá herečka má na jazyky přirozený talent. „Když jsem měla hrát sestru Jeana Reno ve francouzském filmu, naučila jsem se francouzsky za 4 měsíce. Natáčela jsem také ve Španělsku a Argentině. Ale přestože mám za sebou práci na jednom anglicky mluveném televizním dramatu, musela jsem na své angličtině – stejně jako na ježdění na koni – pár měsíců usilovně pracovat.“

Martin Campbell, který má na kontě akční blockbustery Zorro: Tajemná tvář a Legenda o Zorrovi a v neposlední řadě také úspěšnou bondovku Zlaté oko, přijal nabídku na režii CASINO ROYALE s nadšením – především díky transformaci, kterou projde hlavní hrdina filmu. „Tohle je Bondova první mise – má se ještě hodně co učit. Ze začátku dělá spoustu chyb, za které ho M vytrvale sekýruje. Jedná spíše podle citu než podle rozumu a to způsobuje spoustu problémů. Ke konci filmu se však stává tím Bondem, na kterého jsme všichni zvyklí. Vidíme, jak propadá kouzlu Vesper, ale stáváme se také svědky toho, jak páchá brutální násilí. V tom je tenhle film mnohem realističtější a emocionálně poutavější než ty předchozí.“

Přestože román Iana Fleminga, podle kterého byl snímek natočen, poprvé vyšel už v roce 1953, odehrává se děj filmu v současnosti. Příběh se sice stále točí okolo padoucha Le Chiffrea, který přišel ve zdánlivě bezpečné investici o cizí peníze a proto se rozhodl uspořádat pokerový turnaj, který mu mám pomoci peníze znovu získat, ale všechny dějové prvky, které odkazují na probíhající studenou válku (například tajná policie SMERSH), byly nahrazeny modernější hrozbou – mezinárodním terorismem.

Další změna se týká karetní hry, ve které se Bond s Le Chiffrem v Casino Royale utká. Zatímco v knize je čeká partie Chemin de Fer, což je jistá odnož bakaratu, ve filmu hrají Texas Hold ‘em – z části kvůli tomu, že se tato hra stala v nedávné minulosti celosvětovým fenoménem, a z části proto, že poker je především o blafování a strategii, což má z hlediska filmu větší dramatický potenciál.

Campbell podotýká, že zfilmovat karetní turnaj bylo nakonec ještě obtížnější než natočit některé spektakulární akční scény. „Tohle byla ta nejtěžší věc, jakou jsem v životě natáčel – deset hráčů, kteří sedí u stolu, hrají Texas Hold ‘em a všichni bedlivě sledují své karty i své soupeře. Udržet to napětí a zachovat kontinuitu byla opravdová noční můra. Myslím, že na filmových školách by to bylo velmi dobré cvičení. Náš producent Michael G. Wilson je naštěstí pokerový génius a je skvělý v číslech. Bez něj bych to nedokázal.“

Wilson, který je nevlastním synem Alberta Broccoliho a který se podílel jako producent a/nebo spoluautor scénáře na celkem 11 bondovkách, viděl na vlastní oči, jak se tato série v průběhu uplynulých čtyřech desetiletí vyvíjela. „V 70. letech měly ty filmy tendenci být stále epičtější, až jsme v roce 1979 dospěli k Moonrakerovi, ve kterém se Bond vydal do vesmíru. O dva roky později jsme jej dostali zpátky na zem ve filmu Jen pro tvé oči. V roce 2002, kdy vyšel film Dnes neumírej, začala technologie opět zastiňovat postavy i příběh, takže tu sérii nyní znovu vracíme na zem pomocí nového, drsnějšího Bonda, kterého uvidíme nejprve při snaze získat pověření 00 a poté při plnění své první mise pro MI6.“

Přestože Bond tentokrát nemá po ruce žádné technické vymoženosti – s výjimkou jeho rádiem ovládané lékárničky – sedne si za volant hned dvou aut značky Aston Martin. „Ve filmu je vidět, jak přišel k DB5 – vyhrál jej v pokerové partii s Dimitriosem. Pak dostane od MI6 na misi v Černé hoře nový model DBS, který lidé z Astonu vyrobili speciálně pro nás. Dodali nám jej dokonce ve zvláštním barevném provedení. Je to regulérní závodní auto.“

Natáčení začalo v Modřanech a studiu Barrandov, odkud se později přesunulo na Bahamy. „U každé bondovky je důležité, aby v ní byly úchvatné a exotické lokace,“ říká Wilson. „Natáčeli jsme na Bahamách okolo klubu One & Only na Paradise Islandu, kde Bond najde Dimitriose. Naši výtvarníci také přetvořili kus Baham tak, aby ve filmu mohl zastoupit Madagaskar. Využili k tomu opuštěný motel, z nějž udělali chudinskou vesnici, a opuštěný hotelový komplex v Coral Harbor, který přebudovali na staveniště, kde Bond nahání Mollaku (v podání běžce Sébastiena Foucana).“

„V knize se Casino Royale nachází ve francouzském Royale Les Eaux, ale produkce jej přemístila do blíže neurčeného města v Černé hoře. Potřebovali jsme nějaké místo, které budí dojem, že na něj nedosáhnou mezinárodní bankovní autority, aby se tam Le Chiffre mohl cítit dostatečně bezpečně a nemusel se skrývat. Všechny tyhle scény jsme točili v Karlových Varech, které dokonale splňovaly naše požadavky.“

Hlavní výtvarník Peter Lamont není v rámci této filmové série žádným nováčkem – různými způsoby se podílel už na 18 bondovkách. U filmu CASINO ROYALE dohlížel na výstavbu více než 40 scén ve čtyřech různých zemích – ve Velké Británii, České republice, Itálii a na Bahamách. Není tudíž žádným velkým překvapením, že největším problém pro něj představovala tato geografická rozpolcenost. „Barrandovská studia v Praze byla dobrou základnou – byla tam skvělá pracovní síla a výborná studia, ale museli jsme samozřejmě Martina průběžně informovat i o tom, jak probíhají práce na ostatních natáčecích lokacích.“

Podle Lamonta bylo nejobtížnější postavit interiér benátského domu, kde Bond pronásleduje Vesper s Gettlerem a při pokusech o její záchranu jej doslova zboří. Zatímco interiér domu a malé náměstíčko před ním byly postaveny v Pinewood Studios, exteriéry filmaři nasnímali u centrální dopravní tepny Canal Grande naproti tržnici Rialto ve skutečných Benátkách. Přestože se produkci podařilo přesvědčit benátské úřady, aby filmařům povolily do kanálu ponořit kompresní trubky, pomocí nichž by mohli simulovat vlnobití způsobené zřícením domu, s možností svrhnout grandiózní palác a potopit jej do kanálu to už bylo pochopitelně trochu horší. V Pinewoodu byl proto postaven jeho model.

„Během výstavby se celá věc ještě zkomplikovala, protože jsme se rozhodli, že se dům nebude potápět jen vertikálně, ale bude se muset pohybovat i po další trajektorii. Chris Corbould a jeho tým na speciální efekty pro nás postavil úžasný manévrovací mechanismus.“

Další scény byly taktéž kombinací interiérů, postavených na jednom místě, a exteriérů, natočených v úplně jiné zemi. První realizovanou scénou byla honička na nambutské ambasádě, kterou filmaři natáčeli v Modřanech. „Bylo to komplikované. Bond běží napříč ambasádou a pronásleduje Mollaka, přičemž utíká chodbami, vbíhá do kanceláří a nakonec vyskočí z okna do areálu, kde způsobí velkou explozi. Začátek scény, kdy Bond následuje Mollaka na ambasádu ze staveniště, byl natočen později na Bahamách.“

Další takovou scénou bylo samotné Casino Royale. Ve scénáři se nachází v Černé hoře, proto filmaři hledali vhodné místo v okolí italského přístavu Trieste a na chorvatském pobřeží. „Našli jsme ty široké bulváry se stromořadím, které jsme chtěli, ale v těch místech ještě neexistovaly žádné grandhotely. Což byl problém, protože kasino i Hotel Splendide musely působit impozantně,“ říká Lamont. „Karlovy Vary byly první místo v České republice, kam jsme se zkusili zajet podívat, a pak už nebylo nutné v hledání pokračovat. Natočili jsme tam exteriéry a vstupní halu Hotelu Splendide a exteriér a veřejnou herní místnost Casina Royale. Privátní salónek a hotelové pokoje byly postaveny v Barrandovských studiích.“

Zvěsti o tom, že se producenti chystají navrátit k realističtějšímu stylu natáčení a omezit digitální efekty, přiměly vedoucího speciálních efektů a miniatur Chrise Corboulda k nespoutanému nadšení. „Speciální efekty jsou má vášeň a já jsem připraven bojovat ze všech sil o to, abychom dělali co nejvíc věcí doopravdy,“ říká Corbould, který se podílel již na deseti předcházejících bondovkách. „Samozřejmě, pokud by to bylo příliš riskantní z hlediska bezpečnosti nebo by nám to nedovoloval rozpočet, tak přes to nejede vlak. Digitální grafika je skvělý nástroj a může být velmi užitečná, zejména pokud se ji podaří plynule prolnout s realitou. Pokud ale můžete ten efekt udělat doopravdy, je to mnohem lepší.“

Tři hlavní Corbouldovy úkoly se od sebe velmi lišily a byly rovněž roztroušeny po celém světě: potápějící se dům v Benátkách se natáčel v Benátkách a Pinewoodu; honička na mezinárodním letišti v Miami, v níž Bond pronásleduje teroristy, kteří chtějí zničit prototyp nového letadla, vznikla na aerodromu Dunsfold v britském hrabství Surrey; a honička s Mollakem na stavbě na Madagaskaru se točila na Bahamách.

Natáčení letištní honičky zabralo prvnímu a druhému štábu celkem deset týdnů. „Bond pronásleduje Carlose, který jede za plného provozu napříč letištní plochou s cisternou plnou benzínu,“ vysvětluje Corbould. „Bond na cisternu přeskočí a Carlos se jej snaží setřást, takže naráží do všeho, co mu stojí v cestě – kloubové autobusy, policejní auta, vozíky na přepravu zavazadel… je to masakr. S cisternami jsem pracoval už ve filmu Povolení zabíjet a ta jejich tonáž je opravdu bestiální. Samozřejmě jsme se snažili natočit ještě velkolepější scény než posledně, takže jsme do těch cisteren namontovali silnější motory, aby do ostatních věcí narážely větší rychlostí.“

Vytvoření masivní scény potápějícího se domu v Benátkách Corbould považuje za největší úkol ve své kariéře. V této sekvenci Bond pronásleduje Vesper a Gettlera do benátského domu, který zrovna prochází rekonstrukcí. Při následné přestřelce jsou však prostřeleny vznášející se balóny, které zabraňují tomu, aby se stavba zřítila, a její stěny se začnou bortit. Nakonec se celá budova sesune do Grand Canalu.

Benátskou tržnici a interiéry chátrajícího třípatrového domu produkce vystavěla v Pinewoodu. „Byla to opravdu masivní stavba – vážila 90 tun a byla to kombinace elektroniky a hydrauliky. Snažil jsem se dosáhnout opravdu rychlého pohybu, abych podpořil ten dojem potápějícího se domu. V celém systému probíhalo tolik pohybů najednou, že je musel řídit počítač – scéna se pohybovala nahoru a dolů a nakláněla se po dvou různých trajektoriích. Docela lehce bychom s celám tím kolosem mohli praštit o zem nebo do stropu, takže se to neobešlo bez přísných bezpečnostních opatření.“