Základem filmu Candy se stala stejnojmenná kniha australského spisovatele Lukea Daviese, která posbírala několik cen a v Evropě a Austrálii si brzy získala kultovní status. Producentka Margaret Fink se k ní dostala krátce po jejím vydání v roce 1997: „Když jsem ji četla, hned jsem v jejím autorovi rozpoznala nadějného filmového scénáristu a byla jsem si jistá, že s ním chci spolupracovat.“

Nutkání vzdálit se od filmových (Moje skvělá kariéra) a televizních (Edens Lost) adaptací, kterými v minulosti proslula, producentku přimělo Daviese oslovit s nabídkou práce na jiném druhu filmu, než na jaké byla dosud zvyklá. Když Davies navrhl natočit komediální muzikál, zašla Fink s jeho námětem a výtiskem knihy Candy za režisérem Neilem Armfieldem, s nímž v minulosti natočila již uznávaný třídílný seriál Edens Lost. Armfielda kniha natolik zaujala, že byl pevně rozhodnut zfilmovat ji.

Práce na scénáři se následně protáhla na celých šest let (1999-2005), v jejichž průběhu Davies a Armfield pendlovali mezi několika dalšími projekty (Davies jako romanopisec, básník a scénárista a Armfield jako režisér).

V době, kdy Fink požádala Armfielda, aby zastal také roli editora scénáře, měl již Davies hotovou jeho první pracovní verzi. Armfieldův přínos byl nicméně tak velký, že se brzy stal regulérním spoluscénáristou. „Naše spolupráce stojí na tom, že Luke se zaměřuje na detaily a je jimi v podstatě posedlý, zatímco já se na něj zaměřuji také, ale jsem líný. Luke udržoval písemné záznamy o všem, co jsme vymysleli. Někdy jsme prostě seděli a jen tak od boku stříleli dialogy a nápady. Občas jsem vstal a zkusil něco zahrát s improvizovaným dialogem a Luke to podrobně zapsal. Bylo to docela zábavné. V průběhu celého toho procesu se z nás stali velcí přátelé.“

„Neustále jsme se zabývali otázkou, proč by vlastně měl být ten román adaptován do podoby filmu. Jak můžeme ten úžasný příběh ještě obohatit? Bylo zajímavé, jak dokonale se Luke dokázal odpoutat od té osobní zkušenosti, na jejímž základě většina příběhu vznikla, a přepracovat ji do třetí osoby. Totéž musel udělat už když psal knihu, ale v případě tohoto filmu šlo o další úroveň odosobnění a proměny,“ říká režisér.

„Ta kniha je typická prvotina: chabě zakrývaná autobiografie,“ podotýká Davies. „Je autobiografická v tom smyslu, že s tím příběhem mám něco společného – ne že bych byl přímo jeho hlavní postavou, ale žil jsem v tom světě. Navíc, když jsem ji psal, chtěl jsem se mnohem více než svým vlastním životním peripetiím věnovat fikci. A práce s Neilem dala fikci ještě větší prostor… Nicméně, některé klíčové věci, které mají základ v mém životě a vzbuzují ve mně hodně intenzivní vzpomínky, tam zůstaly.“

Vzhledem k tomu, že Armfield tímto z úlohy editora scénáře vypadl, musela Fink na tuto pozici najít někoho jiného. Tím se posléze stal spoluscénárista filmu Petera Weira Master & Commander: Odvrácená strana světa John Collee. „Johnova první otázka byla: ‚O čem ten film je?‘,“ říká producentka. „A já jsem vyhrkla: ‚Je to milostný trojúhelník – on, ona a herák‘. To se mu líbilo. Je to vlastně dost těžká otázka. Každý film, který pojednává o velmi složitých lidských situacích je těžké popsat jedinou větou. Ale v jádru, pod tím motivem drogové závislosti, je to milostný příběh.“

John Collee využil svého vypravěčského talentu a pozměnil celkový styl, který byl v knižní předloze spíše epizodní. „Na celkovou strukturu a stěžejní dějové momenty má John vynikající cit. Možná jsme nevyužili všech jeho nápadů, ale ty použité byly vynikající. Přiměl nás uvažovat úplně jiným způsobem, což bylo v případě tohoto příběhu velmi přínosné,“ říká Davies.

Když se začal scénář rozvíjet a žít vlastním životem, některé prvky z románu se vytratily, byly nahrazeny jinými či naopak rozvinuty. Díky Armfieldově zásadu dostali mnohem větší prostor například rodiče Candy, kterým je v knize věnována pouze jediná scéna. „Myslím, že Neila na tomto příběhu hodně zajímalo to, co se odehrává v jeho pozadí: ta širší rodinná interakce. Rád zkoumá rodinné vztahy a z toho vzešel také jeho zájem nechat rodiče Candy na plátně trochu déle,“ říká Davies.

„Nikdy jsem nebyl závislý na drogách, ale fascinuje mě, kolik energie dokáže spalovat u lidí, kteří jí propadli,“ říká Armfield. „A zajímalo mě také to ticho, které závislost obklopuje – v současné společnosti je tohle téma velké tabu. Z mého pohledu byli rodiče klíčovým vstupním bodem do příběhu. Chtěl jsem Wyattovy vykreslit jako dva dobré lidi, kteří nicméně nechtě přispěli k té bolesti, kterou jejich dcera prochází. Nechtěl jsem to ale podat nějak zjednodušeně – říct ‚když jej rodiče vychovávají takhle, dopadne dítě takhle‘. A chtěl jsem zachytit sílu jejich lásky. Myslím, že díky hereckým výkonům Tonyho Martina a Noni Hazlehurst ji budete vnímat velmi intenzivně. A také to, jak ji formují i deformují touhy typických lidí ze střední třídy, jejich přesvědčení, co je vhodné a správné, a jejich problémy v komunikaci.“

Další postavou, která získala ve scénáři větší prostor, je drogově závislý Casper, zvrácená rádcovská figura v podání Geoffreyho Rushe. „S Geoffreyem jsem začal pracovat v 80. letech v rámci divadla a od té doby je to můj nejčastější spolupracovník. Vždycky jsem s ním chtěl dělat na nějakém filmu. Caspera jsme spolu s Lukem vytáhli z knihy a pak jsme jej ušili na míru Geoffreymu.“

Do titulní role Candy filmaři hledali mladého andílka. Povahu této filmové postavu Davies charakterizuje jako „znepokojující kombinaci síly a křehkosti, živenou divokou a nebezpečnou energií.“ Abbii Cornish měla producentka Fink vyhlédnutou již od chvíle, kdy ji v roce 1997 poprvé zahlédla v australském seriálu Wildside. Tehdy bylo mladé herečce pouhých 14 let. Když se pak v roce 2000 konečně setkaly, Fink věděla, že našla svou představitelku titulní role. Nicméně, byly zde i další adeptky a Abbie Cornish byla stále příliš mladá – mladší než její filmová postava. Mezi tímto setkáním a jejím obsazením v roce 2004 Abbie podala strhující herecký výkon v hlavní roli filmu Somersault.

Okamžik, který byl rozhodující pro Armfielda, nadešel během kamerových testů, při nichž se na scéně sešli Abbie Cornish a Heath Ledger. „Uvědomil jsem si, že mezi nimi funguje výjimečně silná chemie. Bylo to fantastické. Na Somersaultu bylo vidět, že Abbie dokáže po celou dobu skvěle udržet emocionální hladinu filmu. Síla jejího hereckého projevu je úžasná.“

Proti Daviesově návrhu obsadit do role Dana Heatha Ledgera však Armfield zpočátku protestoval. Dana si představoval jako extrémně vrtkavého člověka, který na jednu stranu propadá kouzlu světa, ale zároveň je připraven vydat svou partnerku napospas obrovskému ponížení, když ji přiměje získat peníze na drogy prostitucí. „Heath má takovou hrdinskou auru. Říkal jsem si, že potřebujeme někoho, kdo vzbuzuje spíše opovržení nebo působí trochu nervně,“ říká režisér. Ledgerův výkon ve filmu Ples příšer však Armfielda přesvědčil, že herec dokáže díky svému talentu ztvárnit i temné, provinilé a zranitelné postavy. Po setkání v Praze, kde Ledger pracoval na filmu Kletba bratří Grimmů, herec nabídku přijal.

Geoffrey Rush, jemuž byla role Caspera napsána na tělo, se na filmu podílel již ve fázi vzniku scénáře a poskytoval scénáristům spoustu cenných připomínek. „Vnesl do té postavy tragičnost a smutek, ale zároveň ten pocit, že je to jen malý kluk, který chce být drsňák, brát drogy, hrát si s ostatními… a prostě dělat humbuk,“ říká Davies o jeho hereckém výkonu.

Armfield, který se v průběhu celé své divadelní kariéry držel hesla udělej si sám, obsadil do klíčových pozic ve filmovém štábu své dlouholeté divadelní kolegy. Mezi jinými k nim patřil Robert Cousins, který se poprvé zhostil úlohy hlavního výtvarníka filmu, návrhářka kostýmů Jodie Fried a skladatel a zvukař Paul Charlier. Garry Phillips (Vyrovnat si účty, Better Than Sex), zastal roli kameramana a Dany Cooper (Battlestar Galactica, Angel Baby) film sestříhal.

Natáčení začalo 17. března 2005 a trvalo přes sedm týdnů, které filmaři strávili v Sydney a dvou nedalekých městech Wallacia a Austral.

„Luke je nejen romanopisec, ale také básník, a já jsem se při natáčení snažil udržet ten poetický tón. V určitém smyslu je ten film snová vize a ty dveře, které se na začátku otevřou, vedou do jiného světa či vesmíru,“ dodává režisér.