Když se v roce 2002 objevil v kinech film Agent bez minulosti, byli filmoví fanoušci jeho originálním a moderním pojetím špionážního žánru uneseni. "Diváky překvapilo, jak je ten film svěží a neotřelý," říká producent Frank Marshall. "Nebyl to ten druh akčního filmu, který čekali. Myslím, že oproti jejich představám byl mnohem odvážnější - vyprávěním příběhu a způsobem, jakým byl natočen. A Matt Damon byl mnohem lepší, než předpokládali."

S nabídkou režie pokračování s názvem Bournův mýtus se producenti obrátili na britského filmaře Paula Greengrasse, který si vydobyl prestižní renomé svými polodokumentárními filmy jako Krvavá neděle nebo Omagh (k němuž napsal scénář). Přestože se při režii Bournova mýtu přesunul od nízkorozpočtových filmů k velké hollywoodské produkci, neopustil svůj charakteristický způsob práce a nadále využíval ručních kamer a frenetického střihu. Druhý díl bourneovské ságy přijali kritici s obrovským nadšením.

Filmem, který Greengrasse definitivně katapultoval do centra pozornosti, bylo drama Let číslo 93, které mu vyneslo první nominaci na Oscara v kategorii nejlepší režisér. Nyní se Greengrass znovu vrací k úspěšné sérii o tajemném agentovi, aby našel odpovědi na dvě základní otázky: kým Bourne je a kdo z něj udělal člověka, kterým se stal. "Celou sérií se táhne ten pocit, že Bourne je jeden z nás a utíká před _nimi'. Snaží se získat odpovědi na všechny otázky a nikomu nedůvěřuje. Všichni jsou špatní a celý systém je zkorumpovaný," popisuje režisér.

Film o Bourneovi by samozřejmě nemohl vzniknout bez představitele hlavní role Matta Damona, který byl Greengrassovou účastí na projektu velmi potěšen: "Je to opravdový vypravěč, jehož styl je pro tyhle filmy ideální - není totiž jinak strojený. Natáčí způsobem, ze kterého vyzařuje určitá tvůrčí poctivost."

Producent Marshall podotýká, že Damon má přesně takové vlastnosti jako protagonisté Ludlumových klasických špionážních románů. "Matt je dokonalým ztělesněním toho, co si pan Ludlum u té postavy představoval. Například vůbec nevypadá jako vrah, přestože má v tomto směru slušnou průpravu, působí jako moderní člověk a dokáže se stát ve světě neviditelným. Přesně takhle Ludlum tu postavu vykreslil."

Scénář Tonyho Gilroye se podobně jako ostatní filmy z této série odchyluje od historického zasazení Ludlumových románů, které byly napsány v době studené války. Jeho motivy konspirací a vládních programů, které se vymknuly kontrole, jsou však univerzální a fungují v libovolném časovém období. Ludlumem popisované intriky působí natolik věrohodně, že byl dokonce dlouho podezříván z toho, že má úzké vazby na někoho z CIA, kdo mu pomáhá dodávat jeho knihám tak vysokou míru realismu.

Stejně jako Ludlum se i režisér v minulosti ponořil do temného světa profesionální špionáže. V roce 1987 se podílel jako spoluautor na knize Spycatcher - The Candid Autobiography of a Senior Intelligence Officer, který byla osobní zpovědí bývalého pomocného ředitele MI5 Petera Wrighta. Snaha britské vlády knihu zakázat jen podpořila její popularitu a nakonec jí zajistila status mezinárodního bestselleru. Detailní náhled do problematiky fungování tohoto skrytého světa dal Greengrassovi ideální dispozice k tomu, aby se Bourneova příběhu zhostil.

V předchozích pokračováních se Bourne dozvěděl střípky informací o tom, kým ve skutečnosti je. Vodítkem mu byly zejména nevšední schopnosti, kterých dokázal využívat na instinktivní úrovni - počínaje tichým zabitím člověka na veřejném prostranství a uměním přelstít kohokoliv, kdo se mu postaví do cesty, konče. V používání těchto technik mu mohlo zabránit jediné - jeho láska, kterou v průběhu prvního dílu našel a pak zase ztratil. "Marie byla zrcadlem jeho lidské stránky," říká Damon. "Má velmi temnou minulost, dělal hrozné věci, a je si toho vědom. Marie mu pomohla uvědomit si, co páchal a jaké je to být znovu člověkem. Bez ní už nemá co ztratit." Ve chvíli, kdy na konci prvního dílu kulka sprovodila ze světa agenta CIA Warda Abbotta (Brian Cox), se Bourne domníval, že udělal definitivní tečku za svou minulostí. "Treadstone byl projekt, o které už nikdy v životě nechtěl slyšet," říká Damon. "Na konci Agenta bez minulosti jim dal ultimátum: pokud někdy ucítí, že jsou mu opět v patách, udeří plnou silou."

Potřeba globálního dozoru a neutralizace hrozeb se však v ústředí CIA ještě zintenzivnila a projekt Treadstone byl nahrazen programem Blackbriar. "Poučili se ze svých chyb, které vyústily v to, že se několik agentů psychicky zhroutilo. Proto vylepšili tu tréninkovou proceduru a proces modifikace chování," vysvětluje Damon.

Ve třetím dílu přijdou znovu ke slovu nejen supermoderní špionážní systémy a dechberoucí akce, ale také cestování po celém světě, které bude tentokrát ještě rozsáhlejší než kdy předtím - Bourne se vypraví do Londýna, Madridu, Tangeru, Paříže, Moskvy i New Yorku. Jakmile se k projektu připojil Damon a vrátili se všichni klíčoví hráči na produkčních a režijních postech, přišel čas obsadit zbývající role.

Obsazení špionů a zrádců
Ve třetím dílu se vracejí na scénu dvě vyhledávané herečky, které v této trilogii sehrály velmi důležitou roli: Joan Allen, která ztvárnila lovkyni špionů a vyšetřovatelku interních záležitostí Pamelu Landy a Julia Stiles v roli Nicolette "Nicky" Parsons, která nyní pracuje v Madridu. Landy se připojí k Blackbriaru proto, aby pomohla novému řediteli tajné sekce CIA Noahovi Vosenovi (v podání na Oscara nominovaného herce Davida Strathairna) vystopovat znovu se objevivšího Bournea. Její pocity z toho, co Vosenova skupina v rámci programu Blackbriar podniká, se však příliš neslučují se snahou dodržovat všechny předpisy. "Je povolána zpátky do služby, aby jim pomohla s nalezením Bournea, protože je na něj de facto odbornicí. Má pro něj slitování a chce rozklíčovat všechny ty záhadné okolnosti, které jej obestírají. Přestože se pohybuje ve světě špehování, lhaní a tajemství, neopouští ji smysl pro etiku a korektní jednání."

Neústupná snaha Landy odhalit pravdu o Treadstone - a její zuřivý konflikt s Vosenem - dodává příběhu zajímavý rozměr. "Chce Bourneovi alespoň dát možnost, aby svou situaci vysvětlil," říká producent Crowley. "Chce mu poskytnout příležitost bránit se před soudem, zatímco Vosen jej chce za každou cenu odstranit. Když se ti dva pustí do křížku, je to velice zajímavé."

Postava Nicky, která se poprvé objevila v prvním dílu, prošla v průběhu série zajímavým vývojem. "V Agentovi bez minulosti vůbec nevěděla, co vlastně dělá," říká Stiles. "A nyní je na další křižovatce - ví, že situace okolo Blackbriaru se hodně vyhrotila a už s tím nechce mít nic společného. Je mezi dvěma ohni, protože chce zůstat naživu, ale nemůže tu organizaci opustit, protože toho ví až příliš mnoho."

"Blackbriar je název operace, jejímž hlavním účelem je shromažďovat informace a řešit hrozby, které nějak souvisí s programem," říká Strathairn. "Vosen je součástí - a možná i hnací silou - této operace, která má dokončit to, co uvedl do pohybu Treadstone." Ústředním padouchem se po Cliveovi Owenovi v roli Profesora a Karla Urbana v úloze Kirilla stal venezuelský rodák Edgar Ramirez, jenž si zahrál zabijáka Blackbriaru Paze. "Hledali jsme někoho, kdo by působil dojmem, že dokáže splynout s jakýmkoliv prostředím třetího světa, ve kterém má pracovat," vzpomíná Crowley.

K mezinárodnímu hereckému obsazení patří také Paddy Considine v roli britského reportéra Simona Rosse, který uvede celý příběh do pohybu v okamžiku, kdy získá tajné informace o Bourneovi, aktivitách CIA a především názvu Blackbriar. "Je Bournem - tou představou rebelujícího agenta - fascinován," říká Considine. "Ross objevil jen špičku obrovského ledovce, ale i to je mnohem víc, než měl. Ty informace, které získal, vážně ohrožují jeho život."

Jakmile Bourne spatří své jméno na stránkách Rossových novin, snaží se k Rossovi dostat dříve než si jej najdou lidé z Blackbriaru. "Je v jejich nejlepším zájmu, aby se ta věc neproflákla," říká Damon.
Když nakonec najde Dr. Hirsche (Finney), může se superagent konečně vrátit domů - na místo, kde se David Webb stal Jasonem Bournem. "Dr. Hirsch zná všechna Bourneova tajemství - ví všechno o jeho tréninku, ví přesně, čím vším prošel," vysvětluje Damon. "Je tím, k čemu Bourne v průběhu celého filmu směřuje - vlastně v průběhu celé trilogie. Vrací se tam, kde to všechno začalo." "Návrat domů je základní téma tohoto filmu," souhlasí Greengrass. "Jason Bourne se musí vrátit zpátky do Ameriky."

Natáčení po celém světě
Pro navození správné vizuální atmosféry bylo pro Greengrasse důležité přivést zpátky co nejvíc lidí z týmu, který stál u zrodu dvou předcházejících dílů. Mezi navrátivší se spolupracovníky patřil kameraman všech tří filmů Oliver Wood a střihač Christopher Rouse, který se podílel také na Bourneově mýtu. "Mezi jednotlivými díly je silná vizuální kontinuita," říká producent Crowley. "Chcete u diváků navodit pocit, že ta místa nikdy nevnímali takovým způsobem, jakým je ukazujete vy."

Při natáčení Bourneova ultimáta filmaři najezdili a nalétali více kilometrů než u dvou předchozích dílů dohromady. Stejně jako agenti Blackbriaru museli zůstat pohotoví a adaptabilní, aby se dokázali jednoduše začlenit do různých kultur a navyknout si na jiné klimatické podmínky - a to všechno aniž by na sebe upoutali příliš velkou pozornost. Štáb, který čítal přes 250 lidí, potřeboval podporu v podobě zkušeného týmu, jenž by dokázal zajistit jednotlivé lokace, potřebná zařízení, spolupráci s místními lidmi a překonávání jazykových bariér - bez jeho pomoci by nebylo možné natáčení v sedmi různých zemích na třech kontinentech organizačně zvládnout.

Tanger
Hlavní část natáčení Bourneova ultimáta začala v marockém městě Tanger, které leží na severním pobřeží Afriky. Ve 40. a 50. letech se v tomto městě setkávali tajní agenti a různí konspirátoři z celého světa.

Rychlá a hektická akce, která provází Bourneův pohyb úzkými uličkami města, byla kreativně zachycena pomocí několika strategicky umístěných kamer. Kromě Greengrassových oblíbených handheldů využili filmaři také jeřáby, kolejnice a kabely, po nichž kamery klouzaly nad městskými střechami a následovaly Bournea během jeho infarktových honiček.

Koordinátor kaskadérských kousků a pomocný režisér Dan Bradley se po práci na druhém dílu vrací s novou várkou špičkově propracovaných a inovativních akčních sekvencí. Na nalezení lokace, která by byla vhodná pro honičku Bournea a Deshe po tangerských střechách, spolupracovali všichni tři klíčoví hráči - Wenham, Bradley a Greengrass. "Našel jsem řadu tří velkých domů v židovské čtvrti," vzpomíná Wenham, který si představoval "jak do těch domů Bourne skáče okny, probíhá životy cizích lidí a pak z balkónu přeskakuje do dalších."

V jedné obzvláště spektakulární sekvenci Bourne seskočí ze střechy a vpluje do okna na protější straně ulice, které je o 4,5 metru níže - to vše ve výšce 4 patra nad zemí. Kamera jej při skoku následuje. "Dan našel metodu, jak by kaskadéři mohli skočit s kamerou ze střechy," vysvětluje Damon. "Když sledujete film, vidíte, že po nich opravdu běhá. Je to zkrátka skvěle zachyceno chytrým režisérem s neuvěřitelným vizuálním citem a s pomocí atletů, kteří dělají jen to, co je v lidských silách."

Honička vrcholí brutálním pěstním soubojem. Damon, který má dřívější průpravu v boxu a několika dalších bojových stylech, na této sekvenci úzce spolupracoval s bojovým choreografem Jeffem Imadou, který mu asistoval rovněž u dvou předchozích dílů. "Připomínalo to spíš hodiny tance," říká Damon. "Musel jsem pochopit rovnováhu a vypilovat způsob pohybu. Nejtěžší je přijít na to, jak to zahrát co nejvěrohodněji."

K tomu, aby se ve filmu mohl Damon prohánět po desítkách střech a způsobit explozi v centru přelidněného města, musela produkce uzavřít kontrakty s více než 2 000 podniky. K lidem, kteří přijeli z Británie, se muselo přidat dalších 200 místních pracovníků, aby dokázali všechny logistické potíže vyřešit. Ke všemu se navíc přidaly komplikace související s Ramadánem - ten začal uprostřed natáčení a způsobil mnohahodinové prodlevy.

Londýn
Po 13 dnech v Tangeru filmaři naložili všechno vybavení do ruské nákladní stíhačky ze sovětské éry a zamířili do Londýna. Tam poté ve známých Pinewood Studios vytvořili pod vedením hlavního výtvarníka Wenhama interiéry různých newyorských, pařížských, madridských, tangerských a berlínských (ve filmu moskevských) lokací. Jednou z nejdůležitějších byl The Hub - centrála vládou financované organizace CRI, odkud Vosen a Landy řídí celou operaci. "Odtud řídí agenty Blackbriaru," vysvětluje Wenham. "Na těch obrazovkách běžely záznamy z různých míst, které jsme natočili po celém světě. A na některých se zobrazovaly skutečné údaje."

Navrhnout největší a nejsložitější scénu filmu Wenhamovi zabralo dva měsíce, při nichž absolvoval bezpočet schůzek s Greengrassem a experty na špionážní systémy. Nakonec vytvořil labyrint chodeb, kterými pak Greengrass s kameramanem Woodem mohli procházet s ručními kamerami a zachycovat okolní dění.

Ze základny v Pinewoodu se pak filmaři vydávali do okolního Londýna i mimo něj. Natáčeli v ulicích, uvnitř kancelářských budov, v hotelech a jedné z pěti nejfrekventovanějších stanic metra - Waterloo. Vyjednat možnost několikadenního natáčení ve stanici, kterou denně projde 380 000 lidí, trvalo pět měsíců, avšak úroveň reality, kterou skutečné prostředí scénám dodává, filmařům za toto úsilí stála.

Na místě byla britská dopravní policie, 20členná ochranka štábu a stovky bezpečnostních kamer, které sledovaly každý pohyb - celá situace působila dojmem, jako kdyby byl Bourne opravdu na útěku. Greengrassovi a jeho kolegům se podařilo záběry z bezpečnostních kamer získat a propůjčit jejich použitím filmu ještě větší věrohodnost.

Pak přišel čas vydat se do Paříže. Greengrass, Damon a zbytek štábu využili dokonce i chvil, kdy cestovali vlakem Eurostar 50 km dlouhým tunelem, který vede pod Lamanšským průplavem a spojuje Londýn s Paříží. Produkce si vystačila s minimálním vybavením a dvěma posledními vagóny vlaku. "Snažili jsme se co nejefektivněji využít všech prostředí a veškerého času," říká Marshall. "Ve vlaku jsme s sebou měli kameru, tak jsme tam něco natočili. A po cestě zpátky do Londýna zase."

Paříž, Madrid a Berlín
V Paříži poté produkce natočila scény, v nichž Bourne dorazí do Gare du Nord, v Madridu využili železniční stanice Atocha a několika lokací v centru, kde pořídili scény související s Bourneovým hledáním Danielsovy kanceláře a setkání na Plaza Santa Cruz, a Berlín jim posloužil jako atrapa Moskvy, kterou potřebovali ve filmu vyobrazit kvůli návaznosti na poslední scény Bourneova mýtu.

Natáčení v New Yorku a kaskadérská práce
Bourneova cesta tentokrát končí ve velkém stylu v New Yorku. "Jeden z důvodů, proč jsme se vydali do New Yorku, bylo to, že jsme potřebovali Jasona Bournea přivést domů," vysvětluje producent Crowley. "Myslím, že neexistuje město, kterým by šlo zřetelněji říci _Je zpátky v Americe!'"

Natáčení v členité a rušné metropoli s sebou přinášelo spoustu komplikací. Bez jeřábů, kolejnic a světel, která obvykle doprovázejí filmové produkce, na sebe tým ale naštěstí strhával méně pozornosti. Greengrassův styl natáčení byl tak intimní, že se herci na ulici míjeli s lidmi, kteří šli do práce nebo domů a leckdy si vůbec nevšimli, že v jejich blízkosti vzniká velký hollywoodský film.

To však v žádném případě neplatilo pro pomocný štáb, který v New Yorku paralelně natáčel automobilovou honičku. Tato závěrečná a náležitě velkolepá akční sekvence začíná na parkovišti newyorské přístavní správy, pokračuje po Sedmé avenue a končí obří bouračkou na South Street - ale to až o pár tun zmačkané oceli, rozbitého skla a zničených aut později. Produkci se podařilo téměř nemožné - uzavřít kvůli natáčení části sekvence Sedmou avenue, která se táhne přímo středem Manhattanu.

Při natáčení filmaři využili speciálně upravená auta, která byla připravována ve skladu v bývalém armádním areálu v Bayonne v New Jersey. Patřilo mezi ně 6 Volkswagen Touaregů pro Paze, 10 Chryslerů pro CRI a spousta dalších civilních a policejních aut, která si našla cestu do závěrečné vrcholné sekvence. Auta musela zůstat pro kaskadéry bezpečná a zároveň musela umět prorážet ostatní vozy jako beranidlo.

Zatímco závěrečné bouračky zakrýval okukujícím divákům nadjezd, honičky v ulicích si mohli užívat jako bezplatnou kaskadérskou show. O víkendu (kdy měla produkce jedinou možnost blokovat v rušných ulicích Manhattanu dopravu) přihlížely práci filmařů celé davy.