Sophie Kinsella se stala se svou knihou Báječný svět shopaholiků a čtyřmi pokračováními (Shopaholic Takes Manhattan, Báječné nakupování před svatbou, Báječné nakupování se sestrou a Báječné nakupování do kočárku) celosvětovým fenoménem a získala množství oddaných čtenářů. Každá z knih této série se vyšplhala na přední příčky žebříčku prodejnosti v Americe i v Británii. Autorce se dokonce poštěstilo mít v žebříčku deseti nejprodávanějších knih podle The Washington Post ve stejnou chvíli dokonce hned tři knihy.

Její knižní série upoutala pozornost producenta Jerryho Bruckheimera. „Naše společnost neustále hledá nové nápady,“ říká Bruckheimer. „Sophie nám v průběhu natáčení filmu pomáhala zajistit, že přerod Rebeccy Bloomwood ze stránek knih na filmové plátno bude co nejvěrnější původní předloze a stylu jejích knih.“

„Když jsem první knihu poprvé otevřel, už někde na desáté nebo patnácté stránce jsem věděl naprosto jasně, že právě tenhle příběh bychom měli zfilmovat,“ svěřuje se vedoucí výroby Chad Oman. „Ihned jsem viděl, že jde o velice inteligentní, chytrou, působivou a emocionální knihu.“

„Když se teď podíváte na úvěrovou finanční krizi v USA, kde má každý 27 kreditních karet, je vám jasné, že do kůže Rebeccy Bloomwood se dokáže snadno vžít každý,“ dodává vedoucí výroby Mike Stenson.

Úkolem režírovat Báječný svět shopaholiků pověřil Jerry Bruckheimer australského rodáka žijícího v Americe P. J. Hogana. „P. J. pracuje se zručností a jemností, kterou jsme ve filmu chtěli mít,“ poznamenává producent. „Jak Muriel se vdává, tak Svatba mého nejlepšího přítele jsou filmy, které se mi opravdu hodně líbily. Má skvělý smysl pro humor a umí výtečně pracovat s romantikou.“

„Rebecca Bloomwood je postava, se kterou jsem se naprosto ztotožnil,“ vysvětluje Hogan. „Shopaholik je vyznavačem obchodní terapie. Je vám mizerně? Běžte nakupovat, hned se vám uleví. To dokáže pochopit úplně každý. Všichni někdy využíváme nakupování jako prostředek k tomu, abychom si zlepšili náladu, ale Rebecca s tím není schopna přestat. Nikdy nenarazila na nabídku, kterou by dokázala odmítnout.“

Pro účely filmu se děj filmu a původ hlavní hrdinky přesunuly západněji, do Ameriky. „Pro mě bude pochopitelně vždycky z Británie a ani v knihách se nic měnit nebude,“ říká autorka. „Ale Becky Bloomwoodové jsem potkala po celém světě, v každé zemi. Pro mě je důležité, aby postava ve filmu měla její povahu, její slabosti a její vtipnost. Film využívá motivů z prvních dvou knih, z nichž druhá se ostatně tak jako tak odehrává v New Yorku. Je v něm celá řada z mých oblíbených scén, a bylo úžasné sledovat, jak jsou natáčeny. Beckyin příběh je podobenstvím současnosti, kdy se snaží zmírnit své útraty, odložit kreditní karty a změnit svůj život.“

Tvůrci filmu věděli, že hlavní hrdinku Báječného světa shopaholiků musí představovat výjimečná a nadaná herečka. Proto oslovili Islu Fisher.

„Okouzlila diváky ve filmech Nesvatbovi a Určitě, možná,“ soudí Jerry Bruckheimer. „Náš film na ní stojí a padá. Je skvělé moci sledovat její nadání, inteligenci a komediální časování v takřka každé scéně.“

„Říkal jsem si, že Isla je naprosto dokonalou volbou,“ přitaká režisér P. J. Hogan. „Ta role vyžadovala někoho, koho si diváci rychle zamilují, a kdo současně bude velice schopným hercem. A důležité je, že Isla má velký komediální talent. Je jednou z těch výjimečných hereček, které jsou krásné, ale přitom se nebojí ze sebe udělat úplného hlupáka. Nebojí se ničeho, což je přesně tím, co tahle postava potřebovala.“

Fisher byla fanynkou Shopaholiků dlouho předtím, než ji tvůrci filmu s rolí Rebeccy Bloomwood oslovili. „Když jsem pracovala v Londýně, přečetla jsem si všechny díly,“ vysvětluje. „Lidé říkají, že je to typická dívčí literatura, ale podle mého jde spíš o typickou chytrou literaturu, protože je to doopravdy zábavné. Měla jsem pocit, že mě ta kniha doopravdy oslovila. Měla jsem velké štěstí, že jsem tuhle roli dostala.“

„Rebecca je prostě úžasná,“ pokračuje Fisher. „Je to milá, optimistická, šťastná, sympatická dívka, která je shodou okolností posedlá nakupováním a zbožňuje lesklé věci. Má skoro dětskou touhu po nových věcech. Becky je hrozně milá, příjemná a má velký zlozvyk, takže dokázala podvědomě oslovit mysl spotřebitelů.“

Fisher připouští, že velice dobře chápe posedlost své postavy nakupováním. „Já si potrpím na kabelky a boty,“ doznává. „Mám tolik bot, že je to až děsivé.“

Britský herec Hugh Dancy byl obsazen do role Luka Brandona, workoholického šéfredaktora časopisu, kde Rebecca získá místo finanční fejetonistky.

„S Hughem Dancym jsme už v minulosti spolupracovali,“ říká Bruckheimer. „Ve filmu Černý jestřáb sestřelen hrál medika Schmida a pak si zahrál Galahada v Králi Artušovi. Myslím, že je to skvělý mladý herec, velice pohledný, velmi okouzlující, a myslím, že se z něj stane velká hvězda.“

„Hugh je jako led, zatímco Isla je oheň,“ dodává P. J. Hogan. „Oba se navzájem potřebují a dokonale k sobě sednou. Hugh musel být přesně takový jako v knihách, prostě Brit. Hugh působí naprosto stejným dojmem jako knižní Luke Brandon. Luke Becky vrátí zpátky na zem a ona do něj vdechne život – byl naprosto oddaný svojí kariéře a nechával si život proklouznout mezi prsty.“

„Na první pohled Luke působí jako pravý opak všeho toho, co Becky přitahuje,“ míní Dancy. „Je naprosto lhostejný k módě a nakupování a miluje svět financí, se kterými má ona očividně trochu problém. Ale jak už to v takových případech bývá, jejich rozdíly jsou nakonec důvodem, který je svede dohromady.“

„S Hughem je veliká legrace,“ soudí Fisher. „Je skromný a typicky britsky vnímavý, působí velice inteligentně, suše a chytře. Myslím, že to všechno předal i Lukovi, a jeho vztah s Rebeccou je velice milý.“

Pro role Grahama a Jane Bloomwoodových, Beckyiných milujících, byť poněkud excentrických rodičů, byli zvoleni John Goodman a Joan Cusack, dva z nejplodnějších amerických herců. Na rozdíl od své dcery jsou Graham a Jane spořiví a jsou na to hrdí.

„Nakupování, móda a spotřební život mohou být velice zábavné, ale pokud vás začnou ovládat, jako Becky, je to špatné,“ míní Cusack. Goodman soudí, že jeho postava je příčinou některých nedostatků, které Rebecca má. „Graham je takový obyčejný člověk. Má báječnou dceru, která po rodičích podědila trochu z jejich excentricity.“

Pro roli Suze Cleath-Stuart, Beckyiny kamarádky a spolubydlící, se dokonale hodila energická vycházející hvězda Krysten Ritter. „Četla jsem první dva díly knihy a překvapilo mě, jak poutavé čtení to bylo,“ svěřuje se Ritter. „Do postav, které Sophie Kinsella stvořila, jsem se zamilovala. Suze je ta nejlepší kamarádka, jakou si můžete přát. S Becky si dokonale rozumějí a současně sdílejí své vášně. Obě mají moc rády pěkné oblečení a nakupování, ale Suze pochází z vyšších kruhů, takže pro ni nejsou Beckyiny narůstající problémy zpočátku příliš pochopitelné.“

John Lithgow si zahrál vydavatelského magnáta Edgara Westa. Herec říká, že ho k filmu přitahovala jeho romantická zápletka. „Isla a Hugh jsou novodobými verzemi Irene Dunne a Caryho Granta, jsou odkazem na nádhernou éru úžasných postav, pohybujících se ve světě luxusu,“ zamýšlí se Lithgow. „Líbilo se mi, že Becky oživuje svým humorem a nadšením obvykle dost nudný svět finančnictví, a že moje postava postupně rozkrývá, kdo ta žena doopravdy je.“

Herečka britského původu Kristin Scott Thomas představuje francouzskou módní publicistku Alette Naylor. Naštěstí ve Francii řadu let žila. „Mluvím oběma jazyky a natočila jsem celou řadu filmů ve francouzštině, takže mluvit s francouzským přízvukem je pro mne celkem přirozené,“ objasňuje. „Alette tak docela nechápe skutečný svět, ale v zásadě se snaží konat dobro.“

Zákeřnou zaměstnankyni magazínu Alette, Alicii Billington, si zahrála Leslie Bibb. „Moc ráda hraji záporné postavy,“ přiznává herečka. „Ráda představuji ženy, které nejsou až tak milé. Vztah Becky a Alicie mi připomínal rivalitu mezi sourozenci, což podle mého názoru jejich vztah obohatilo. Lákalo mě to úžasné hvězdné obsazení a skutečnost, že producentem filmu je Jerry Bruckheimer a režisérem P. J. Hogan. A představa, že mě bude oblékat skvělá Patricia Field, byla také celkem sexy.“

Robert Stanton připouští, že pro roli vymahače dluhů Dereka Smeathe byl mnohem vhodnější volbou, než tvůrci filmu tušili. „Kromě herectví jsem v životě dělal jen jedinou další práci – evidoval jsem zmeškané splátky ve společnosti, půjčující peníze studentům,“ vysvětluje. „Měl jsem v popisu práce telefonovat lidem a nutit je k zaplacení dluhů, a moc mi to nešlo. Vždycky jsem se rozesmál. Role Smeatha v Báječném světě shopaholiků pro mě byla příležitostí to konečně zvládnout.“

Jakmile bylo rozhodnuto, že se děj příběhu přesune do Spojených států, bylo jasné, že se vyprávění o nákupní posedlosti Rebeccy Bloomwood může odehrávat jen na jediném místě. „New York je ztělesněním všech měst na světě a současně jde o centrum světové módy,“ říká producent Jerry Bruckheimer. „Nebylo příliš náročné zaměnit v příběhu Londýn a New York, protože obě města působí velice podobně, jsou podobně zábavná a jsou v nich i podobný chaos a zástupy lidí.“
„Vzrušení pramení ze všech těch obchodů,“ dodává režisér P. J. Hogan.. „Ve druhém dílu knižní série se Becky Bloomwood vydává na Manhattan a cítí se tam jako v nákupním nebi. A kam jinam chcete shopaholika umístit?“

Náročné natáčení, které začalo v arktických -10°C a končilo ve 30°C, představovalo velkou výzvu – natáčet se muselo na ulicích a v obchodech jednoho z nejrušnějších, ne-li přímo nejchaotičtějších měst světa. „Točit na ulicích v New Yorku, to je jako se nechat dobrovolně zavřít do blázince,“ míní Hugh Dancy. „Pracujete přímo v centru velice rušného města. Je tam spousta lidí a hrozný chaos, ale to je právě to, oč tu běží. Proto tam točíte. Protože scény z New Yorku mají specifickou atmosféru, která podle mého názoru film obohacuje.“

Tvůrci jako výtvarnici povolali Kristi Zea. „Kristi je vyhlášená newyorská výtvarnice, která městu rozumí a ví, jak s ním pracovat, jak ho představit, a zásluhou svého skvělého smyslu pro design a styl vytvořila úžasné natáčecí lokace, ať už jde o redakce časopisů Successful Saving nebo Alette nebo třeba o její úpravy věhlasných obchodů a jejich výkladních skříní.“

„Od začátku mi bylo jasné, že tenhle film má velký vizuální potenciál,“ přiznává Zea. „Je to zábava, moci si pohrávat se špičkovou módou a trendy, a protože jsem původem kostymérka, bylo mi jasné, že tohle je jeden z těch filmů, kde se můžete v tomhle ohledu pořádně odvázat...a také máte šanci přijít s nějakým novým trendem. Film se z pohledu ekonomických vrstev a oblastí pohybuje od jednoho extrému k druhému. Máte tu luxusní módu z Madison Avenue, Páté Avenue, z Meatpacking Districtu, Tribecy, SoHo a Lower East Side, a máte tu i Beckyiny rodiče, kteří žijí příjemný život střední třídy. Ráda nacházím nějaké ikonické prvky New Yorku a stavím na nich, ale stejně tak ráda ukazuji New York i nějak novátorsky.“

Kromě New Yorku se film natáčel i v Miami a v Connecticutu. Celá „shopaholická“ odysea vlastně začala právě v Connecticutu, kde Zea se svým týmem stvořila celou řadu natáčecích lokací, mimo jiné i pro scénu, jejíž natáčení Sophii Kinsella doslova vyrazilo dech. „Připadalo mi takřka osudové, že s ohledem na to, v jak náhodném pořadí se filmy obvykle natáčejí, byla první scéna, natočená pro tenhle film, shodou okolností i první scénou, kterou jsem kdy s Rebeccou Bloomwood napsala. Doslova mě z toho mrazilo!“

Interiér Beckyina a Suzeina veselého, stylového a pestrého bytu, který se měl nacházet v prudce se rozvíjející a velice oblíbené oblasti Manhattanu severně od Little Italy, se natáčel ve studiu v Norwalku. „Bylo pro mne velice důležité, aby byl interiér bytu odpovídajícím způsobem malý a realisticky tak doplňoval sto let starou budovu na Mott Street na Manhattanu, kterou jsme si vybrali pro záběry exteriérů,“ vysvětluje Zea. „Suze bydlí v ložnici a Rebecca v obývacím pokoji, jsou tam hrozně natěsnané. Každá z nich má také svůj specifický styl, ale naším záměrem bylo jejich odlišnosti trochu potlačit a zkrátka popustit uzdu fantazii, co se barev, vzorů, mozaikových zrcadel nebo pestrobarevných lahviček týče, zkrátka vytvořit zábavné a rozpustilé prostředí.“

V průběhu následujících čtyř měsíců se natáčelo na celé řadě newyorských historických lokací, mezi něž patřil kostel svatého Jakuba, kostel svatého Antonína z Padovy, elegantní Velký salonek v hotelu Jumeriah Essex House na Central Park South, majestátní budova bývalé Emigrant Industrial Savings Bank v oblasti Wall Street, Hearst Tower lorda Normana Fostera a exteriéry Rockefeller Center. Noční scéna s Rebeccou a Lukem se natáčela na terase Rockefeller Center s působivou katedrálou svatého Patrika a (pro Rebeccu Bloomwood možná ještě významnější) podobně majestátní budovou Saks na Páté Avenue přímo naproti.

Na kameramana Jo Willemse tak připadl úkol vzít jedno z nejčastěji filmovaných měst světa a podívat se na něj jiným pohledem. „Našim úkolem bylo předvést děvčata, oblečení a město v co nejlepším světle,“ soudí Willems. „Tohle není žádný drsný a temný film, je veselý, okázalý a rozverný. Styl filmu je určen příběhem a hlavními postavami, a já se to pokusil co nejvíce zdůraznit. V dnešní době se v celé řadě filmů záměrně potlačují barvy, ale my se naopak do záběrů snažili dostat barev co nejvíce.“

Rebecca, která svůj finanční sloupek píše pod pseudonymem „Dívka se zeleným šátkem“ ve skutečnosti onen velice důležitý zelený šátek značky Denny & George objeví ve scéně, která se natáčela ve slavném newyorském obchodě Henri Bendel. Tento legendární módní obchodní dům vznikl spojením tří domů na Páté Avenue, mezi něž patří i známé budovy Coty a Rizzoli. Má ohromující tři patra vysoké atrium s překrásnými secesními okny, která v roce 1913 vytvořil Rene Lalique. Pro natáčení v atriu spojili Zea a umělecký vedoucí Paul Kelly síly se samotnými dekoratéry firmy Bendel a vytvořili expozici ve stylu Snu noci svatojánské. Výlohy také stylizovali v duchu letectví. Právě v jedné z nich Rebecca poprvé spatří zmíněný zelený šátek.

„Bylo to pro nás hotové vojenské cvičení,“ vzpomíná Kelly, „protože jsme na změny v Henri Bendel měli jen osm hodin. Rozplánovali jsme všechno do poslední minuty.“ Newyorčané byli ohromeni změnami, které filmaři v obchodě provedli. „Reakce byly fantastické,“ prohlašuje CEO společnosti Bendel, Ed Bucciarelli. „Podobně náročné úpravy děláme obvykle jen jednou do roka, v období Vánoc, takže vidět něco takového tak záhy byl opravdu zážitek. Stvořili opravdu kouzelnou atmosféru.“

Tvůrci pochopitelně také věděli, že film Báječný svět shopaholiků si vyžádá naprosto dokonalé kostýmy. To bylo úkolem slavné kostymérky Patricie Field. „Patricia Field je jednou z nejslavnějších kostymérek,“ prohlašuje Jerry Bruckheimer. „Odjakživa je o krok napřed, hledá nové návrháře a obléká naše postavy do kostýmů, které jsou unikátní, zajímavé, pestré a stylové.“
Field se své práci věnuje už přes 40 let, od chvíle, kdy v roce 1966 otevřela svůj první butik. Je zodpovědná za výjimečné kostýmy v seriálu stanice HBO Sex ve městě (včetně jeho loňské filmové verze) a ve filmu Ďábel nosí Pradu.

„Příběh Shopaholiků mě opravdu oslovil,“ říká Field. „Zdálo se mi, že jde o zábavný, pozitivní a zajímavý projekt, což mi dokonale vyhovuje. Ráda bavím druhé...to je moje celoživotní krédo. Nikdy jsem ještě s Jerrym Bruckheimerem nespolupracovala, a proto mě to velice lákalo. Jerry a P. J. Hogan byli nadšení z možnosti, že bych s nimi mohla pracovat, a to je velice důležité.“

„Způsobem, jakým pracuji, je ve světě špičkové módy tak trochu opovrhováno,“ pokračuje Field. „Přistupuji k módě jako k umění, které vytvářím metodou koláže. Míchám dohromady staré prvky, nové prvky, honosné oblečení s džínami, všechno možné. Návrhářství se v ortodoxním smyslu toho slova zabývá vytvářením zcela nových oděvů. Já ale zastávám názor, že pokud točíme něco soudobého, stavíme se do velké nevýhody, pokud se snažíme tvořit něco zcela nového, když si přitom můžeme vybrat z ohromné nabídky světových návrhářů. Náš film je ostatně o osobě, která je chorobně posedlá nakupováním a celý den nic jiného nedělá.“

Isla Fisher si proces přípravy kostýmů také velice pochvaluje. „Tvořit s Patricií Field Rebeccu Bloomwood byla ohromná zábava,“ říká. „Je to fascinující osoba s jedinečným pohledem na věc. Chtěla jsem, aby Becky byla dobrodružná a všemožně kombinovala prvky, ale současně aby to byla „obyčejná dívka“, se kterou se můžeme všichni ztotožnit. Bavilo nás hledat mezi těmi prvky rovnováhu a oblékat ji do svěžích, zářivých a pestrých kostýmů, ale současně se držet prvků špičkové módy. Becky je mnohem odvážnější než já a mnohem víc myslí na svůj image. Já se cítím nejlépe v džínách a tričku.“

Přestože se příběh odehrává v New Yorku, inspirovala se Field paradoxně především při své návštěvě Tokia. „Když jsem tam byla, nakupovala jsem oblečení pro Islu,“ svěřuje se. „S její malou postavou je pro ni japonský trh jako dělaný a tamní móda pro mladé je velice pestrá. Byla to pro mne příležitost obléci ji do oděvů, které jsem do té doby neviděla. Japonský vliv se ale neprojevuje tím, že má na sobě japonské oblečení, ale spíš celkovým dojmem. Působí stylem, jakým působí tokijská módní scéna.“

I ostatním postavám se dostalo podobného přístupu, včetně Beckyiny spolubydlící Suze (Krysten Ritter). „V rámci příběhu se Suze snaží udržet Beckyino nakupování pod kontrolou, takže by bylo velice snadné ji obléknout do prostého oblečení,“ zamýšlí se Field. „Takže jsem přišla s nápadem, že by se Suze mohla oblékat podobně, jako se oblékají lidé v brooklynském Williamsburgu, kde se vytvořila jakási mladá komunita. Jsou mladí, umělečtí, trochu bohémští a trochu rockové hvězdy. Oblékla jsem Krysten do kombinace pestrých barev a neutrálního oblečení – zatímco Becky je ztělesněním pestrých barev.“

Jelikož oblékala herečky, představující šéfredaktorky módních časopisů ve filmech Ďábel nosí Pradu a Sex ve městě, byla Field odhodlána dodat postavě Alette Naylor v podání Kristin Scott Thomas svůj osobitý styl. „Ženy jako Alette jsou jedničky – svého postavení dosáhly po dlouholetém úsilí a vytvořily si tak vlastní styl. Kristin nosí velice rozmanité kreace. V jedné scéně má na sobě elegantní neutrální šaty s krásným náhrdelníkem z ručně dělaných dřevěných kuliček, naprosto jedinečný doplněk. Snažili jsme se ukázat, že Alette má opravdu velkou škálu stylů.“

Podobné péče se od Field dostalo i mužským protagonistům, ačkoliv lhostejnost, s jakou se obléká Luke Brandon, postava Hugha Dancyho, byla zdrojem řady zajímavých problémů. „Je mnohem jednodušší vytvořit kostým, který je dokonalý a ohromující, než ten, který má ztělesňovat, že je dané postavě prakticky jedno, co nosí,“ míní Field. „V první polovině filmu má Luke pocit, že existují mnohem důležitější věci než oblečení, a v průběhu jeho vztahu s Rebeccou prochází určitými změnami, které musely působit přesvědčivě.“

Co se obyčejnějších postav Johna Goodmana a Joan Cusack v roli Beckyiných rodičů týče, Field i v jejich případě našla způsob, jak je obléci do zajímavých kostýmů. „Na zkoušku kostýmu jsem šla s představou, že je moje postava trochu excentrická,“ říká Cusack. „Patricia byla ohromná, protože stvořila kostým, který téhle excentricity chytře využívá a dodává jí styl. Ona má zkrátka pro styl nadání.“

Poté, co štáb dokončil náročnou práci v New Yorku a v Connecticutu, se všichni, společně s Islou Fisher, Hughem Dancym a Leslie Bibb přesunuli na dva závěrečné, ale rušné natáčecí týdny do tropického ráje v Miami na Floridě. „Jerry Bruckheimer navrhl, že když se upjatý Luke konečně rozhodne trochu odvázat, musí to být někde, kde ho k tomu prostředí bude přímo vybízet,“ prozrazuje P. J. Hogan. „Dávalo naprostý smysl, aby k tomu došlo v Miami, kde jsou všichni uvolnění. V Miami panuje jistá svoboda, jistá atmosféra toho, že tam můžete doopravdy být tím, kým být chcete.“

Ani tady se štáb neobešel bez podpory jedné z nejslavnějších a nejvlivnějších módních firem – firmy Prada. Ta dala svolení k tomu, aby bylo možné natáčet v jejich ohromujícím obchodě na Bal Harbour, kde se Becky snaží Luka poučit o módě. „Bylo velice těžké získat od Prady svolení,“ prozrazuje Hogan, „protože jim samozřejmě velice záleží na image. Ale myslím, že jména Jerryho Bruckheimera a Patricie Field nám s tím hodně pomohla. Obchod firmy Prada na Bal Harbour byl překrásný, ohromující a bylo obrovským potěšením moci tam točit.“

Poté následovalo natáčení v atmosférické recepci hotelu Victor na Ocean Drive ve stylu art deco, která mimo jiné obsahuje slavné akvárium s takřka perleťovými medúzami.

V Miami se také točila nejrozsáhlejší scéna filmu – pouliční festival, který odhaluje kulturní kořeny tohoto města. „Zbožňuji multikulturnost Miami, takže jsem do filmu rozhodně chtěl dostat kubánské motivy,“ přiznává Hogan. Pro natáčení této scény byla zvolena Espanola Way, která vznikla ve dvacátých letech dvacátého století jako komunitní vesnička pro umělce a bohémy. Právě tady vytvořila choreografka JoAnn Jansen ve světle lampionů a za zvuku latinskoamerických rytmů tanec zvaný „danzon“ pro sekvenci, ve které Luke Becky překvapí tím, jak se dokáže uvolnit.

Natáčení tohoto filmu bylo pro všechny zúčastněné skvělým zážitkem. Hvězdy i tvůrci byli zejména rádi, že s nimi na natáčení byla přítomna i autorka předlohy Sophie Kinsella. Zastávala úlohu vedoucí výroby, konzultantky a dohlížela na zhmotnění své postavy a na to, aby Rebecca Bloomwood na plátně odpovídala představám, které si o ní miliony jejích fanoušků vytvořili. Když přihlížející veřejnost zjistila, že je přítomna natáčení, reagovala často tak, jako by nešlo o spisovatelku, ale spíše o filmovou hvězdu. Autorka Shopaholiků se tak fanouškům s radostí podepisovala nebo si s nimi povídala.

„Je to skvělé, že tu s námi Sophie je,“ míní Hogan, „protože jak už jsem jí mnohokrát říkal, ona je tím nejdůležitějším člověkem mezi námi. Je našim rádcem ohledně všeho, co se příběhu týče, a její rady daleko přesahují to, co se dočtete v knihách samotných.“

Nedílnou součástí Bruckheimerových filmů je vždy i špičkový soundtrack. Tuto tradici dokazují filmy jako Flashdance, Top Gun nebo Nebezpečné myšlenky. Ve spolupráci s hudební poradkyní Kathy Nelson tak přizval producent ke spolupráci ty nejlepší soudobé hudebníky, mezi které patří Pussycat Dolls, Shontelle, Trey Songz, Jordyn Taylor, Adrienne Bailon, Kat DeLuna, Jessie James či například Amy Winehouse. Orchestrální hudební složky se pak ujal na Oscara sedmkrát nominovaný skladatel James Newton Howard, který je Hoganovým dlouholetým spolupracovníkem a který má mimo jiné na svém kontě i hudbu k takovým hitům, jakými byli Temný rytíř (na kterém spolupracoval s Hansem Zimmerem), Michael Clayton či King Kong.

Jerry Bruckheimer strávil celou svou kariéru tím, že bořil zažité standardy a přicházel s inovativními nápady na zpracování starých příběhů, a ačkoliv romantika a komedie se už v jeho předchozích 35 filmech zcela jistě objevily, Báječný svět shopaholiků je jeho prvním pokusem o čistě romantickou komedii. A jako obvykle mu jde o to, aby diváci dostali něco nového. „Myslím, že my všichni toužíme ve svých životech po romantice i humoru,“ shrnuje Bruckheimer, „a právě o tom Shopaholici jsou. Je to zábavný film, je chytrý, a zůstane s vámi alespoň trochu i poté, co odejdete z kina. Rád lidi bavím, a když je můžete rozesmát, to je pro filmaře opravdová radost.“