Pro scénáristu George Winga je romantická komedie oblíbeným filmovým žánrem. Jak sám říká, při psaní scénáře je nejtěžší nalézt nové překážky, které musí postavy překonat, aby mohly být spolu. O existenci anterogradní poruchy paměti se poprvé dozvěděl z novinového článku a tato nemoc se následně stala základní myšlenkou jeho scénáře. Když poté scénář zakoupila společnost Columbia Pictures, napadlo její předsedkyni Amy Pascal, že by tento film mohl být vynikající příležitostí pro komediálního herce Adama Sandlera a jeho produkční společnost Happy Madison.

O filmu se dozvěděla také společnost Flower Films herečky Drew Barrymore, která o něj projevila aktivní zájem. Byl to až příliš dobrý příběh na to, abychom se o něj nezačali zajímat, říká Nancy Juvonen z Flower Films. Postava Lucy se ve filmu zamilovává každý den a Drew, která propadá lásce více než kdokoliv na této planetě, koho znám, byla pro roli vynikající. A kdo je lepší partie než Adam Sandler? Adam má spoustu nenuceného šarmu a je to legrační, tolerantní a pohodový člověk. Ví, jak použít svůj důvtip, aby vás pobavil.

Barrymore na scénáři zaujal zejména jeho podtext: Po přečtení scénáře jsem měla pocit, že příběh o muži, který musí každý den znovu bojovat o srdce své dívky, jako by to bylo pokaždé poprvé – a v jejím světě to skutečně poprvé je – je snad to nejlepší, co jsem kdy slyšela. Hodně se mi líbí představa, že by se někdo snažil, abych se do něj každý den znovu zamilovala. Henry občas uspěje a občas narazí, ale odhodlání je jednou z jeho nejvíce podceňovaných vlastností. Právě díky ní se jeho osobnost vyvíjí.

Režie se ujal Peter Segal, kterého k filmu přivedl Sandler. Před začátkem prací na filmu 50x a stále poprvé jsem s Adamem strávil rok a půl při natáčení komedie Kurs sebeovládání. Byli jsme zrovna ponořeni do postprodukčních prací, když se mě zeptal, jestli bych nechtěl režírovat tenhle film, a já jsem se nenechal nijak dlouho přemlouvat. Práce na filmu je tak trochu jako když jde člověk do války. Lidé se více sblíží, protože natáčení je fyzicky náročné a vydržet několik měsíců, kdy musíte pracovat denně 14 – 16 hodin, vyžaduje extrémní vytrvalost. Nakonec se stanete kamarády. A je fajn držet rodinu pohromadě.

Adam a Drew vytvořili ve filmu Píseň pro nevěstu fantastickou hereckou dvojici a hledali projekt, ve kterém by si mohli znovu společně zahrát, pokračuje Segal. A tenhle film se zdál být ideálním. Oba jsou nejen talentovanými herci, ale také chytrými obchodníky. Jejich společnosti slaví velké úspěchy a momentálně připravují několik projektů v různých stádiích preprodukčních prací. Mít na place herce, kteří opravdu rozumí své profesi, režisérovi velmi usnadňuje práci. Drew má na kontě už více než 30 filmů. Člověka, který stál před kamerou už tolikrát, nevyvede z míry téměř nic. Kromě toho je Drew jedním z nejpříjemnějších lidí, které znám. Jen málokdy se vám poštěstí pracovat s člověkem, který každý den přichází na natáčení s úsměvem na tváři, všem přeje dobré ráno a vypráví hned od začátku vtipy. Ať bylo natáčení jakkoliv obtížné – občas se nám nedařilo zejména na Havaji, kde nám neustále mraky zastiňovaly slunce – Drew udržovala na place dobrou atmosféru.

Dlouholetý Sandlerův spolupracovník Rob Schneider hraje roli Henryho nejlepšího přítele Uly, která mu byla napsána přímo na tělo. Mezi jeho koníčky patří výzkum teorie, podle které jsou žraloci stejní jako psi a koušou pouze v případě, že je člověk provokuje. Naneštěstí pro něj není tato teorie nijak neprůstřelná.

Sean Astin se s velkou vervou zhostil role Lucyina bratra Douga, který se vášnivě věnuje kulturistice. Sean v tomto filmu hraje muže, který trpí komplexem méněcennosti a snaží se své problémy kompenzovat nadměrnými fyzickými výkony. A také se snaží pořád vyzývat na souboj Henryho, který jej musí čas od času trochu uzemnit, vysvětluje Segal.

Doug bez přestání posiluje a dělá různé cviky, říká Barrymore. Bere všechno, co mu přijde pod ruku – ať už je to činka nebo třeba ryba – a začne s tím posilovat. Seanovi se podařilo v postavě Douga dokonale zobrazit jeho kulturistický fetiš, který je zdrojem mnoha humorných situací a leccos o této postavě vypovídá. Samozřejmě, o postavě se něco dozvíte i ze scénáře, ale tím, co jí propůjčuje pravý charakter, jsou právě drobné herecké ingredience. Doug je v Seanově podání úžasný, neuvěřitelně vtipný a zároveň velmi dojemný.

Pete mi jasně vysvětlil, jaká je jeho představa o postavě Douga. Měl být velmi hodný a mít láskyplný vztah ke své sestře. Zároveň je ale tak trochu natvrdlý, vysvětluje Astin, který s režisérem o postavě dlouho diskutoval.

Změna tělesných proporcí v souvislostí s rolí není pro Astina žádnou novinkou. Kvůli filmu Bourák jsem přibral okolo deseti kilo. Když jsem se oženil, dostal jsem se zpátky na původní váhu. Pak přišel Pán prstenů a já jsem musel přibrat znovu, tentokrát asi 20 kilo. Jen co jsem shodil znovu, přišla tahle role a Adam s Peterem mě požádali, zda bych mohl trochu přibrat. Řekl jsem své ženě ‚tak, a je to tady‘ a šel jsem zpět do posilovny.

Role otce Lucy Marlina Whitmora, který musí pověsit na hřebík své rybářské řemeslo, aby se mohl starat o svou dceru, se zhostil Blake Clark. Se Sandlerem si tentokrát zahrál již počtvrté.

Tato role je trochu vážnější než ostatní Blakeovy postavy, připouští Segal. Ale téměř pokaždé je tady nějaký komediální moment, kterým atmosféru zlehčí.

Doug a já jsme zasvětili své životy péči o Lucy. Ale i přes všechna opatření, která děláme – jako je třeba vytištění několika tuctů kopií novin ze dne, kdy se nehoda stala, nebo spolupráce s pravidelnými návštěvníky bistra Hukilau – se čas od času přihodí nějaký incident, díky kterému Lucy zpozorní a uvědomí si, že není říjen minulého roku. Proto není zpráva, že se jí dvoří nějaký cizinec, nijak zvlášť dobrá. Je to jen další komplikace, které vůbec nepotřebujeme, vysvětluje Clark. Kromě toho, že musí Doug a Marlin s bolestí v srdci pozorovat, jak Lucy díky jejímu onemocnění utíká život před očima, jsou navíc nuceni každý den večeřet stejné jídlo, pokračuje Clark. Každý den je má narozeninová hostina. Musíme se pokaždé dívat na stejný fotbalový zápas a jíst stejné špagety s masovými kuličkami. Jako dezert máme pokaždé stejný ananasový koláč.

Allen Covert, který hrál po boku Sandlera ve všech filmech kromě Billy Madison, si zahrál postavu desetisekundového Toma. Jsem příkladem toho, jak mohou být věci ještě horší, směje se herec. Když vezmou Lucy na prohlídku a všechno jí znovu vysvětlí, doktor v jednom okamžiku řekne ‚no, mohlo to být i horší‘, a když se Lucy zeptá ‚jak?‘, seznámí ji se mnou. Moje paměť není delší než 10 sekund, takže se během konverzace stále znovu představuji lidem, se kterými se bavím.

Podle původní verze scénáře se příběh odehrával v Seattlu. Přesunout natáčení na Havaj byl Sandlerův nápad. Když začal Adam mluvit o tom, že by se dal příběh přesunout na Havaj, vypadalo to z mnoha různých důvodů jako nejlepší místo, kde by se dal film natočit, vzpomíná vedoucí výroby Michael Ewing. Nevzniká tam mnoho filmů, takže to byla nová a zajímavá zkušenost. Kromě toho je Havaj nádherné místo pro romantickou komedii.

Na Havaji proběhla přibližně polovina tříměsíčního natáčení, přičemž zbytek natočili filmaři v Los Angeles. Hlavní výtvarník Alan Au, který se Segalem a Sandlerovou společností Happy Madison spolupracoval na filmu Kurs sebeovládání, tentokrát dohlížel zejména na ztvárnění interiérů. Na tomto filmu bylo nejnáročnější to, že jsme exteriéry natáčeli na Havaji a poté jsme v Los Angeles museli všechny budovy postavit tak, aby věrně kopírovaly jejich skutečné předlohy.

Když jsem se před začátkem natáčení bavil s Peterem Segalem, řekl mi, že chce ve filmu ukázat spíše druhou stranu ostrova Oahu – tu, která je méně poznamenána turistickým ruchem, pokračuje Au. Když jsme pak na ostrově hledali vhodná místa k natáčení, dostali jsme se na jeho venkovskou část jménem Windward, jež oplývala nejen krásnou a bujnou zelení, ale také nádhernými plážemi.

Hlavním úkolem bylo najít vhodné místo k výstavbě Hukilau Café. Našli jsme hezké místo na ranči Kualoa, za kterým byl rybník. Prostředí je překrásné – na pozadí se tyčí hory, nahoře je modrá obloha, dole průzračná voda… Bylo to ideální místo k výstavbě Hukilau Café. Havajské budovy jsou svým způsobem charakteristické – často stojí na vyvýšených základech, mají verandy a plechové střechy. Jejich vzezření je hodně venkovské, což jsme se snažili zachytit, pokračuje Au.

Jeden z problémů byl, jak učinit tento interiér vizuálně atraktivním, říká Au o prostředí kavárny, ve kterém se odehrává spousta dialogů mezi Henrym a Lucy. Proto jsme učinili součástí scény kousek kuchyně a pult, u kterého posedávají ostatní štamgasti. Stěny jsme vyzdobili spoustou havajských artefaktů. Ještě větším problémem však bylo Hukilau věrně zrekonstruovat ve studiu. Diváci museli uvěřit tomu, že se skutečně dívají zevnitř na stejnou kavárnu, jakou před chvílí viděli zvenčí. Proto jsme okolo stavby pověsili speciální obří fotografii tamějšího prostředí a přivezli auta, která byla zaparkována u bistra. Nakonec jsme obarvili zem tak, aby byla stejně načervenalá jako hlína na ostrově Oahu, a doplnili scénu tropickou zelení.

Nejdřív jsme museli postavit scénu na Havaji a vyfotografovat okolí, abychom mohli vytvořit tu obrovskou tabuli, říká kameraman Jack Green, který pracoval na filmech Clinta Eastwooda Nesmiřitelní a Madisonské mosty. Tu jsme poté nasvítili zezadu. I přestože je to statický obraz, podařilo se nám vytvořit iluzi, že se voda v rybníku vlní a po obloze plují oblaka.