Čtyři generačně spříznění mladí filmaři uvádějí do kin kvarteto svých filmů – tři dokumentární a jeden hraný. Společným tématem těchto filmů je každodennost v nevšední podobě, ve které jsou partnery v hlavních rolích věci a lidé. Nejedná se...

Film-vice

FILM 1: „TEST“ (7min)

Řidič (Tomáš Hanák) se po neobvyklé dopravní nehodě stane součástí podivného testu – postmoderní pomsty.
Krátká anekdota o tom, co se odehrává v některých autoopravnách, proč jsou tyto autoopravny tak zchátralé, proč mnohá vrakoviště působí tak podezřele? Je vůbec možné nashromáždit takové množství zničených vozů v podobných areálech normální cestou? Proč když jedete vozem kolem nich, máte pocit že zvolna zarůstají travou a zdají se dávno opuštěny? Co se stalo s jejich majiteli? Co se stalo se zákazníky, kteří čas od času dovnitř vstoupí? Pozor, některé autoservisy jsou možná pasti! Film TEST je krátký film FAMU, natočený na katedře animované tvorby formou pixilace - kombinace hrané akce jednoho herce s animací.


FILM 2: „MOTOCYKLENI“ (20min)

Staří mistři opět usedají na své stroje ČZ.
Dokumentární film režisérky Markéty Válkové je jemně komickou výpovědí o sklonku života motocyklových závodníků. Mistři se vracejí do opuštěné strakonické továrny ČZ a zkoušejí spolu s režisérkou, tváří v tvář úpadku motocyklové výroby, vyvolat okouzlující okamžiky zašlé slávy. Znovu usedají na své motocykly, konfrontují slavnou tradici se smutným koncem a mile nás přesvědčují o intenzitě své lásky k motocyklovému sportu. Mezi jejich slovy, vtipnými situacemi a archivními záběry, které režisérka živě kombinuje se současností, na povrch vystupuje obecnější výpověď o stáří a neúprosnosti času. Smutek z konce se prolíná s radostí ze znovu probuzeného rachotu motorů. Kamera Martina Šáchy (Snowboarďáci, Sametoví vrazi) je nenápadná, precizní, umocněná zcela výjimečnou kvalitou obrazu, protože tento dokument byl jako jeden z mála v posledních letech točen primárně přímo na 35mm film.


FILM 3: „VĚCI“ (18min)

Najít, sebrat, roztřídit, založit, navršit, oprášit, naskládat, vyhodit, rozřezat, zničit, zlikvidovat.
Dokumentární snímek Věci je s nadhledem, vtipem a osobitou poetikou vyprávěná esej o dilematu mezi shromažďováním a vyhazováním věcí. Dvě hrdinky – paní Voldřichová a paní Denská, jsou obě elegantní dámy staršího věku. Obě žijí ve svých domech, jedna se obklopuje starými věcmi, které ji přitahují svou minulostí a kouzlem, druhá se všech věcí systematicky zbavuje. Paní Voldřichová ze své vášně učinila i svou obživu – věci shromažďuje, třídí a snaží se je vrátit do koloběhu užívání. Věci, i když jsou staré, nejsou mrtvé pokud se užívají. Paní Denská, má ráda čisto, uklizeno, má ráda prostor a rozlišuje zda jsou věci v jejím životě zbytečné či stále důležité. Ty věci, které si nechává, pro ni mají skutečnou hodnotu. Režisérka Marta Hrubá nechává otázku zda vyhazovat nebo shromažďovat nezodpovězenou. Citlivě a nápaditě pojatá kamera Jana Baseta Střítežského, společně s jednoduchou a přitom sugestivní hudbou Pierra Bastiena diváka donutí, aby se po návratu z kina domů podíval na svoje Věci jinýma očima než dřív. Film byl vybrán do soutěže na několika festivalech: Sheffield, Mnichov, Lipsko…. Získal několik ocenění: Maxim za nejlepší dokument na Famufest 2004, Zlatý ledňáček za nejlepší dokument roku 2005 do 30 minut na festivalu Finále Plzeň. British Film Institute jej vybral do distribuce v rámci Sheffield Touring Programme.


FILM 4: „DENÍK BABIČKY NĚMCOVÉ“ (29min)

Každý den je jiné počasí – kolem nás i v nás.
„24. září. Neděle. Dnes bylo zase teplo. Přesto, že bylo od rána zataženo, tak bylo pěkně. Ráno 10 ° až 12 °, přes den kolem 20 stupňů. Kolem poledne se začalo vyjasňovat, ale dlouho to nevydrželo. Odpoledne bylo zase zataženo a mlhavo. Pepa, Alen a děti šli odpoledne do lesa k altánu. Děti od altánu mávaly a volaly na dědu. On byl u řeky na rybách, já jsem na ně mávala z okna. Bylo prý tam moc pěkně, i trochu hub přinesly. Já jsem si odpoledne povlékla peřiny a uklidila náš pokoj, včera jsem se k tomu nedostala. Tak jsem měla vlastně skoro celou neděli pracovní.“
Tak zní první zápis filmu natočeného podle deníku babičky Němcové ze Zbraslavi v Praze, která si v průběhu 25 let na konci minulého století každý den zapisovala předpověď počasí či jeho podobu a osobní, rodinné, místní i společenské události. Babička Němcová zemřela pár měsíců před natáčením filmu, ve kterém z jejího deníku čtou lidé, kteří se v jednotlivých zápisech objevují. Vznikl tak filmový deník o tom, že život každého z nás může být jedinečným „podnebím“.