POUTNÍČE, ZVĚSTUJ VE SPARTĚ...: CESTA OD KOMIKSU K FILMU
Tajemní. Divocí. Nebezpeční. Sparťané jsou jednou z nejtajemnějších kultur světových dějin. Od dětství je učili, že nikdy nesmí ustoupit a nikdy se nesmí vzdát, díky čemuž se z nich stali ti nejlepší bojovníci na světě. “Sparťané jsou zahaleni tajemstvím,” říká Frank Miller, který napsal komikovou předlohu 300 a ta později inspirovala vznik filmu. “Jsou zajímaví právě tím, že jsou zcela válečnou kulturou, která je absolutně oddaná umění boje. Měli jasná pravidla ohledně toho, co to znamená být Sparťanem - a právě z toho vychází pojetí bojovníků, jaké svět ještě nikdy neviděl.”

Spoluautor scénáře a režisér Zack Snyder dodává: “Sparťané žili jen pro válku. Milovali ji. Bojovali jako jeden muž, ze svých štítů vždycky vytvořili šik, kdy jeden chránil druhého bojovníka po straně. Taková hradba vzbuzovala strach dokonce i mezi několikanásobnou přesilou Peršanů. Ačkoliv Sparťané čelí nekolikanásobné přesile, každý pravý válečník cítí, že je ochoten za svobodu položit život. Dokonce pro to měli svůj termín ´krásná smrt´. Jako komunita se vůči ostatním vymezovali prostřednictvím důrazu na oběť a svobodu.”

Frank Miller se s tématikou Sparťanů poprvé setkal již ve svém dětství, kdy viděl snímek The 300 Spartans. Miller vzpomíná: “Ten film na mě hluboce zapůsobil, protože jsem si uvědomil, že hrdinové nejsou nutně jen ti, kdo na konci příběhu dostanou medaili. Mohou jimi být i ti, kdo konají to, co považují za správné a jsou ochotni přinášet nejvyšší oběti. Po celý život jsem se tento příběh snažil uchopit tak, abych jej mohl srozumitelně vyprávět jiným. Podle mě je to ten nejlepší příběh, na jaký jsem kdy narazil. Když jsem konečně prorazil jako autor komiksů, řekl jsem si, že na adaptaci nastal ten nejvhodnější čas.”

Miller během své cesty ke komiksu 300 podnikl náročné bádání, které jej zavedlo až k thermopylským útesům. Posunul se však i po stránce výtvarné. Jeho styl, který se mezitím stal trademarkem, je dobře znám z komiksů jako Sin City a The Dark Knight Returns. Miller se rozhodl osekat sparťanskou zbroj, která měla poloviční váhu těla, a nahradil ji symbolickými prvky, které příběhu zasazenému do roku 480 př. Kr. dodaly vzhled, jež předcházel době skutečných bojů mezi Xerxem a Řeky.

“Místo toho, aby Frank vzal mytologii a udělal z ní skutečný příběh, to udělal přesně naopak,” říká Snyder, který se Millerovu smělou vizi rozhodl spojit s tou svou a natočit svébytný film. “Výzvou pro mě byla skutečnost, že Frankovi šlo spíše o esenci sparťanství, nikoliv o reálné Sparťany. Když dnes přijedete do Thermopyl, socha Leonidase zobrazuje zcela nahého muže. Má jen štít, kopí, helmu a to je vše. Frank se do Thermopyl vypravil a jsem si jistý, že když to uviděl, řekl si ´Ok, právě takhle to musíme udělat i my.´”

Millerovy procházky nízkým křovinatým porostem kolem Thermopyl měly na autora komiksu hluboký dopad. “Jde o místo, kde se odehrály velké a slavné události,” popisuje. “Mluvíme tu o zcela zásadní bitvě o vše, co nás činí tím, kým jsme. O celou naši západní civilizaci. Naše svoboda más své předpoklady a podle mého soudu má své kořeny i v příběhu 300 mladých mužů, kteří se stali výjimečnými bojovníky a inspirovali celé Řecko.”

Komiks 300 se stal bestsellerem a Miller za něj získal několik oborových cen. “Ten příběh se prodával úplně sám,” říká autor. “Já jsem ze své strany udělal maximum pro to, aby tento jedinečný dějinný okamžik ožil. Bylo proto velmi důležité zjednodušit vzhled postav a dodat jim na dynamice, čímž příběh v konečném důsledku ztratí pel dávno vybledlé báje. Příběh jako takový ani trochu nezestárl. Asi proto, že je věčný.”

Komiks si získal obrovské množství fanoušků, počítajíc mezi ně i režiséra/spoluscenáristu a všechny producenty filmu. “Na Frankově komiksu – stejně jako na všech jeho dalších - jsou krásná i slova, která doprovází obrázky,” říká Snyder. “Nejde jen o ilustrace jako takové, ale o celkovou poezii textů. Způsob, jakým je strukturována prozaická stránka Frankovy knihy, je pro mě stejně důležitá jako samy obrázky. Hledal jsem způsob, jak ve filmu zachovat poetickou i obrazovou stránku knihy.”

Před pěti lety si Gianni Nunnari a Snyder povídali o možných budoucích projektech, na kterých by se dalo spolupracovat. A tu si režisér na Nunnariho stole povšiml Millerova komiksu. Nunnari se několik let snažil tento projekt prosadit na vlastní pěst. Nakonec se mu povedlo přesvědčit producenta Marka Cantona, aby se do projektu zapojil také a začal na něm spolu se Snyderem, který byl na postu režiséra a spoluscenáristy, pracovat. 300 je úžasné dílo a Zack se do projektu od samého začátku zamiloval,” říká Canton. “Pak přišel se svou úžasnou vizí, jak by komiks mohl vypadat ve filmové podobě, takže nás všechny ty možnosti naprosto uchvátily.” Nunnari dodává: “Projekt dané velikosti i významu vedl jeho představivost zcela nečekaným směrem. Znal každý detail – od vizuální stránky bojů až po postavy jako takové. Věděli jsme, že to, co z toho může potenciálně vzniknout, bude báječný film.”

“Gianniho vytrvalost a Markova oddanost projektu mě nakonec přesvědčily,” vzpomíná Miller. “Nejprve se projektem nadchnul Gianni, pak Mark, a oba tomu příběhu věřili do té míry, že mě nakonec přesvědčili. Zack z toho chtěl mermomocí udělat film. V jistém smyslu je okouzlující, jak se na projekt upnul... a to se potom ´ne´ říká těžce.”

Snyder se rozhodl, že natočí film, který bude co nejpodobnější tomu, co si Miller vysnil. “Chtěli jsme se naprosto vyhnout realistické filmařině, ale místo toho najít způsob, jak komiks převést co nejvěrněji na plátno,” vysvětluje. “Nechtěl jsem vytvořit fotorealistický svět, ale spíše vás pozvat do světa Frankova komiksu. Nemáme tu dočinění s historickým dramatem. Film si historickou přesnost vůbec nenárokuje. Naším cílem bylo vytvořit něco, co ještě nikdo neviděl ani nezažil.” Kolem projektu 300 se od prvního momentu vytvořilo silné jádro tvůrců. Producenty Canona, Nunnariho a Bernie Goldmana příběh naprosto pohltil. “Zack měl zcela jasno v tom, jak má film vypadat a jaké má vyvolávat pocity,” uvádí Goldmann. “A čím více projekt nabýval na výsledném tvaru, tím více nás všechny těšilo poznání, že Zach chce příběhu vdechnout život takovým způsobem, jakého by se publikum ani nenadálo.”

Snyder původně začal pracovat na projektu 300: Bitva u Thermopyl, pak si odbyl svůj režijní debut Úsvit mrtvých a bezprostředně po jeho dokončení se spolu se scenáristou Kurtem Johnstadem vrátil k rozdělané práci. Při tom se do příběhu, jehož původní scénář napsal Michael B. Gordon, snažili prosadit nové nápady. Do týmu se brzy dostal Jeffrey Silver, který se začal zabývat vizuálními efekty a všemi praktickými otázkami produkce. “Od samého začátku byli všichni lidé ze studia – producenti, výkonní producenti, herci a další lidé z produkčního týmu – velmi ochotní realizovat mé nápady,” říká Snyder. “Všichni se s mou vizí plně ztotožnili a stali se velmi nadšenými spolupracovníky, takže celá příprava projektu byla velmi příjemná zkušenost.”

Snyderovo rozhodnutí natočit film v komiksovém stylu, mělo na výslednou podobu zásadní dopad. “Stránka vzhledu měla v rámci přípravy projektu zcela zásadní místo,” říká dále Snyder. “Do kina jdete i kvůli tomu, že chcete prožít něco absolutně jiného. O něco podobného jsme se pokoušel i u 300. Ať už se jedná o krajinu, bitvu, akci nebo budovu, každé políčko vypadá jako počítačový efekt.” Snyder pro film původně nakreslil svůj storyboard a nakonec se svou kolegyní a manželkou, výkonnou producentkou Deborah Snyder, vytvořili celý postupu výroby a dopodrobna popsali svou vizi filmu. V této fázi s nimi spolupracovala i Bernie Goldmann.

Osobní účast Franka Millera, který byl jedním z výkonných producentů snímku, by možná nemusela být každému režisérovi příjemná, ale Goldmann říká: “Frank byl velmi příjemný a ohromně vstřícný. Pokaždé když jej Zack žádal o určitý druh svolení k tomu nebo onomu, vždyky mu odpověděl něco jako ´Jasně. Skvělé. Pokračuj v tom. Líbí se mi, jak na to jdeš.´ Celý film přijal za svůj – a stejně tak všechny ty, kdo se na něm podíleli.”

Každý jednotlivý aspekt filmu si vyžádal sérii testů a zkoušek, ať už šlo o svícení, kostýmy nebo kulisy na placu. Filmaři si při výrobě snímku chtěli trochu pohrát s vizuální stránkou, která měla vypadat jako fotografie s hrubým zrnem. Snyder se rozhodl pro pojetí, které posune barevné podání snímku, čímž vznikl proces, který dostal interní přezdívku ´likvidace.´ “Zack přišel s návrhem, jak zvýšit sytost barev a tím posílit kontrast filmu,” říká Jeffrey Silver. “Každé jednotlivé políčko tohoto filmu si prošlo digitální úpravou. A právě ona ´likvidace´ původní sytosti a kontrastu dává filmu jeho specifický vzhled a atmosféru.”

“Nechci, aby někdo říkal ´Tohle vypadá jako Řecko a tamhle to zase jako Kanada,” vysvětluje Snyder. “Chci aby lidé od začátku do konce byli uvnitř světa, který jim vytvoříme my.” Canton dodává: “Když nám Zack představil rozsah toho, do jaké míry se na vizuální stránce budou podílet efekty, tak nám z toho doslova padala čelist.” Nunnari se připojuje: “Rozsah toho, co bylo fyzicky přítomno na placu při natáčení a tím, jak film vypadá ve finální fázi, posouvá příběh do zcela netušených výšin.”

Gerard Butler, který ve filmu představuje spartského krále Leonida, říká: “Vypadá to asi tak, jakoby někdo, kdo byl při natáčení na placu, usnul a celé se mu to zdálo ještě jednou. Něco vypadá velmi reálně, jiné věci jsou snové, plné imaginace. Je to úžasný příběh, který byl během dějin nejednomu velikánovi inspirací. Ale přirozeně nejde o dokument. Jde o fantastický příběh plný vášní, politiky, brutálního násilí a mnoha dalších věcí. Odehrává se v hyperreálném a krásném světě plném emocí.”

… JAKOŽ ZÁKONY KÁZALY NÁM: PŘÍBĚH 300: Bitva u Thermopyl
Gerard Butler se s projektem seznámil během setkání s představiteli Warner Bros. “Zazněla číslovka 300 a já vyušil, že se blíží něco velkého,” vzpomíná herec. “Když jsem se poprvé setkal s Zackem Snyderem, věděl jsem, že se jedná o chlapíka, který toho o daném příběhu ví víc než kdokoliv jiný. Mohl bych o něm, jeho myšlení, nadání, vášni a lidské dobrotě napsat šest tlustých knih a stejně by jej to nevystihlo.” Jeffrey Silver uvádí, že jedině Butler měl ty pravé kvality, které jej předurčovaly pro roli spartského krále Leonida: “Jako člověk má ohromné charisma, je to vůdcovský typ, který dokáže nadchnout a vnést do týmu duch kamarádství a stmelit je.”

Butler se s velkým prospěchem pustil do svého osobního bádání ohledně kultury Sparty. “Už malí Sparťané byli vystavováni neuvěřitelné bolesti, která je měla naučit vytrvalosti, pohrdání strachem a krutému zacházení se svými soky,” říká herec. “To vyžadovalo osobnost z oceli a projevovalo se to jak na průběžné přípravě mužů, tak na tom, že ženám byly ve jménu válečnictví odebírány jejich děti.”

Scenárista Kurt Johnstad dodává: “Vládla mezi nimi velká soutěživost. Měli vypěstovaný smysl pro čest, povinnost a věrnost, protože právě to do nich odmala vtloukali a postupně se to projevilo na jejich každodenních zvyklostech a činnostech. Bylo to pro ně jako vzduch k dýchání... akce a reakce.”

Obávaný a zároveň uctívaný král řeckého vojenského státu Sparta, Leonidas, vládne s podporou své královny Gorgo. “Gorgo je nádherná,” říká Miller. “Gorgo i Leonidas si vzájemně kryjí záda a ona výrazným způsobem přispívá k jeho strategiím. Mezi nimi je jak hloubka emocí, tak intelektuální souznění. Spartské ženy jsou stejné bojovnice jako jejich muži. Do boje jdou nejprve muži, ale ženy za nimi v ničem nezaostávají.”

Lena Headey, která je původem z drsného severu Anglie, se vyznačuje stejnou silou a půvaby jako královna Gorgo. “Lena je velmi houževnatá, střízlivá a silná. A jako žena má krásu a vznešenost pravé královny. V jejích očích se zračí velká moudrost,” říká Butler. “Lena do své postavy vnesla velké charizma, důvtip a zapálení.”

Headey, která 300: Bitva u Thermopyl nazývá “příběhem cti, odvahy, vášně, krve a víry,” se domnívá, že na roli spartské královny Corgo byla dokonale připravená. V Millerově příběhu má Gorgo jen zcela okrajovou úlohu, takže Headey měla dostatek prostoru k tomu, aby si svou postavu zformovala na základě Dnyderových poznámek a podle toho jak to sama cítí. “Gorgo je jedna z nejsilnějších postav filmu, protože překoná nejednu překážku a je ochotna přinášet oběti,” říká Headey. “Právě svým způsobem ztratila manžela, ale prozatím není ochotna si to připustit, takže na tamní politické aréně bojuje jako lvice. Gorgo představuje srdce a instinkty Sparty, neboť jsou to právě instinkty, které nám ukazují, jaké je správné řešení konkrétní situace.”

V okamžiku, kdy se Leonidas od posla dozví varování, že ke Spartě se blíží obrovská armáda dobyvatelů, složená z tisíců dobytých národů, je jako král i jako muž veden k rozhodnutí. Král Xerxes v podání Rodriga Santora svou troufalostí pokořil celý antický svět a přiměl jej, aby se před ním sklonil. “Je bohatý, povýšený a čiší z něj touha vlastnit,” popisuje brazilský herec krále Xerxa, který se prohlásil za vtěleného boha. “Jeho jediným snem je dobýt celý svět. Není nic, co by jej dokázalo zastavit. Chce věhlas, vítězství a věčnou slávu. Navzdory jeho úspěchům a uchvatitelství je vidět, že je slabý a cítí se vnitřně nejistý.”

Santoro se se Snyderem setkal při konkurzu na jednoho ze Sparťanů, ale poté co odešel “řekl jsem si, že by z něj byl skvělý Xerxes,” vzpomíná Snyder. Xerxes je vznešená a tajemná postava, jejíž tělo je pokryto krásnými šperky. Také jeho mobilní trůn je celý ze zlata. “Jeho hlas je jemný, svůdný a je přesně takovým, jakým byli všichni samozvaní bozi,” říká Bernie Goldmann. “Lidé jej následují a bojují za něj... dokáže totiž okouzlit. “

Leonidas vyjádří svůj postoj k blížící se hrozbě tím, že Xerxovy posly nechá zabít. Politici Sparty se však nechtějí pouštět do boje. Theron v podání Dominica Westa předstvuje nový druh Sparťana, který sází spíše na sílu vyjedávání než otevřený boj za svobodu. “Theron rozhodně nepatří k nijak čestným politikům a jeho dvojakost se projevuje tím, že se Peršanům chce podvolit,” říká West. “Je to politik, nikoliv válečník. Pro herce je nejlepší hrát záporáky, protože ti mají vždycky ty nejlepší dialogy,” směje se herec.

Spartská rada starších vyšle Leonidase za Vědmou, aby jim poradila. “Leonidas má oproti jiným velký dar předvídavosti a uvědomuje si, co mají Peršané za lubem. Zároveň také ví, jak je zastavit,” říká Frank Miller. “Všechno však hraje v jeho neprospěch. Rada starších má své důvody, proč blokovat otevřený konflikt, proto využijí věštby ze dne úplňku, aby si našli výmluvu.” Leonidas raději zemře v boji, než aby poklekl před dobyvatelem Xerxem. Uvědomuje si, že se nemůže spoléhat na řecká vojska, ale jen na několik věrných. “Leonidas je ta nejrozhodnější postava, jakou jem kdy hrál. Líbí se mi na něm, že pokaždé když zakolísá a potřebuje ujištění, že je na správné cestě, vždy se obrací na svou ženu,” říká Butler. “A ta mu velmi výmluvně vysvětlí, proč do války jít. Její slova jsou ´Jdi a zemři. Vím, že už tě nikdy neuvidím, ale tohle je jedno z mála rozhodnutí, které uděláš jako naprosto svobodný člověk. Na svou palčivou otázku si neodpovídej jako král nebo spartský občan, ale jako zcela svobodný muž.´ Přesně to samé by řekla každá žena Sparty. ”

Ačkoliv se královna Gorgo s Leonidasem k Thermopylskému průsmyku nevydává, ve své domovině stojí před neméně důležitou bitvou. Oběť královny Gorgo za Spartu a jejich syna, budoucího krále, je co do významu stejně důležitá jako ta Leonidova. “Gorgo je stejná bojovnice jako její muž. Snaží se sebrat obyvatele města a občany země, aby se vydali králi na pomoc,” říká Johnstad. “Zároveň se snaží eliminovat důsledky Theronových politických intrik.” Deborah Snyder říká: “Obětuje se. Vzhledem k tomu, co všechno je v sázce, je pro ni samotnou její sebeoběť ničím.” Slova královny Gorgo jsou pro každého muže Sparty velkou výzvou. “Každý bojovník je více méně vyzván k tomu, aby se podvolil novému vládci,” říká Butler. “Občas je nejlepším řešením ústup a obrana, jindy je vhodná chvíle pro útok. Leonidas si jako málokdo jiný uvědomuje dějinný význam situace. Nejde jen o záchranu Sparty – v této chvíli je třeba ukázat Xerxovi i světu, a stejně tak všem státním útvarům, jež teprve mají v budoucnosti vzniknout, z jakého jsou Sparťané těsta. “

V tu chvíli se kolem Leonida semkne 300 nejudatnějších spartských bojovníků, vycvičených v umění války. Jen těžko může za takové situace Xerxovi vyhlásit válku, ale je schopen mu zasadit velmi bolestivý úder. “Leonidas čelí několikanásobné přesile, ale menší výzva by jej snad ani nebyla hodna,” říká Butler. “Proto se svou elitní jednotkou vyrazí do Thermopyl, aby se tam postavil nepříteli.”

Role spartského bojovníka Dilia, který je vypravěčem příběhu i v komiksu, se ujal australský herec David Wenham, jehož účast na projektu Pán prstenů výrazně ovlivnila jeho popularitu v Severní Americe. Postava Dilia pomohla Snyderovi vyřešit hádanku, jak do příběhu propašovat i vypravěče. “Napadlo nás, že příběh samotný by měl být rámován vyprávěním. Vypravěč umožnil, aby Frankův fantastický svět opravdu ožil,” říká Snyder. “Diliova postava pro nás byla velmi důležitá, protože nám umožnila zhmotnit Frankovy texty, jež přemosťují jednotlivé scény.”

“Příběhy vyprávím velmi rád. Mít možnost stát se na chvíli vypravěčem je velký dar,” říká Wenham. “V náročných chvílích se Dilios snaží povzbudit uvadající morálku mužstva vyprávěním příběhů o první olympiádě a dalšími zkazkami. Je jedním z nejlepších Leonidových přátel, je rovněž skvělý válečník, který své vážnosti mezi muži nepožívá nadarmo.”

Snímek začíná vyprávěním Dilia, jehož verze událostí okolo války s Peršany se má pro budoucí generace stát povzbuzením. ”Dilios je dobrým vypravěčem, který ví, že příběh se nesmí pokazit přílišným soustředěním na faktografii,” říká Snyder. “Ve chvíli, kdy by to napomohlo vyprávění a motivaci Sparťanů, je ochoten události trochu nafouknout. Jeho hlas do příběhu vnáší poetický prvek.”

Klíčovým triem jsou Leonidas, Dilios a tajemný bojovník přezdívaný Kapitán, jehož role se ujal Vincent Regan. Kapitán je spolu s Leonidasem zřejmě ta nejniternější postava 300: Bitva u Thermopyl,” říká Regan. “V reálu by byl jedním ze tří osobních strážců krále.” Kapitán do bitvy přichází se svým nejstarším synem Astinem, kterého hraje Tom Wisdom. “Kapitán se doslova sebeobětoval. Jeho syn je pro něj to nejdražší. Jeho dilema spočívá v tom, že ví, jak tato sebevraždná mise skončí,” říká Regan. “Proti miliónu vojáků perské říše stojí jen 300 Sparťanů. Kapitán však důvěřuje svému veliteli a uvážlivosti představitelů města, proto je ochoten obětovat to nejdražší – život sebe sama i svého syna. Ideál svobody totiž pro něj stojí nad všemi ostatními. Je také povinován králi, který je zároveň jeho blízkým přítelem.”

Role Astina je pro Wisdoma jeho hereckým debutem. A právě tato skutečnost hrála v jeho prospěch. “Domnívám se, že mě vybrali právě kvůli tomu, že mám s Astinem mnoho společného. Mimo jiné jsme oba ve válce úplnými nováčky,” říká.

Astinos a jeho spolubojovník Stelios v podání Michaela Fassbendera zosobňují nadšení všech mladých bojovníků Sparty. “Stelios je velmi spontánní a hoří v něm plamen vášně,” říká Fassbender. “Domnívá se, že právě tohle je dobrá příležitost ukázat, že jako válečník za něco stojí. Právě proto je ochoten podstoupit všechny útrapy a padnout slavnou smrtí, aby naplnil vše, co se od Sparťana očekává.”

V Xerxově armádě Sparťané konečně nacházejí nepřítele hodného jejich formátu. Xerxes se obklopil exotickými a výjimečnými bojovníky, kteří se vyznačovali fyzickou silou a brutalitou. Mimo armády z dobytých zemí používal Xerxes divoká africká zvířata, kouzelníky a elitní jednotkou Nesmrtelných. “Nesmrtelní jsou jeho osobní garda,” říká Santoro. “Jsou to zkušení, obávaní a divoce vyhlížející maskovaní bojovníci. Patří k jeho nejlepším mužům.”

“Xerxes je Leonidasovým pravým opakem. Sedí si na svém vyvýšeném trůnu, podplácí, svádí a kvůli vítězství posílá své muže na jistou smrt,” říká Butler. “Moc se mi líbí věta ´Jak se mi můžeš postavit, když kvůli vítězství s radostí zabiji kteréhokoliv z mých mužů?´ Leonidas mu odpovídá: “Já s radostí padnu za kteréhokoliv z těch mých.´ Tato situace podle mě dobře vyjadřuje Leonidovu povahu.” Leonidas chce k obraně před Peršany využít členitého řeckého terénu. Proto své muže vede k Hot Gates nedaleko Thermopyl. Jde o úzký průsmyk mezi skalisky na pobřeží moře, kudy budou muset Peršané chtě nechtě projít. Tento krajinný útvar poskytuje Sparťanům jistou strategickou převahu. Jak se však Leonidas poučí od malformovaného skřeta Ephialtese, ani ta však není bez slabiny, protože vysoko ve skalách existuje strmá stezka pro ovce a divoké kozy, odkud lze zaútočit ze zálohy. Ephialtes v podání Andrewa Tiernana je slovy Deborah Snyder “smutnou postavou. Sparťané jej kvůli jeho postižení neuznali za hodného života a proto musel s rodiči utéct do bezpečí, aby se vyhnul kruté smrti na skaliscích, kde končili všichni neduživí. Jenže Ephialtes si nepřál nic jiného než být opravdovým Sparťanem.”

Když se obzor zatmí Xerxovými vojáky, začíná jedna z nejstrašnějších bitev lidských dějin. “V příběhu Třístovky však nejde jen o bitvu jako takovou,” říká Miller. “Leonidas si dobře uvědomuje, že šance porazit Peršany s 300 bojovníky je nulová. Třístovka jde ochotě bojovat navdory tomu, že nemůžete vyhrát. Tento postoj je mnohem zásadnější než úder 300 spartských kopí najednou. Tito muži jsou ochotni v Thermopylském průsmyku položit své životy. Leonidas dokonce chce, aby padli všichni. Uvědomuje si totiž, že šance na přežití tak jako tak neexistuje a mučení rovněž nikam nevede. O jeho vlastní přežití mu opravdu nejde, protože spatřuje, že jsou mnohem důležitejší věci. Domnívám se, že Sparťané u Thermopylského průsmyku zvítězili. Občas vyhrajete právě tím, že všechno ztratíte.”

…V TOM PŘÍPADĚ BUDEME BOJOVAT VE STÍNU: JAK SE STÁT SPARŤANEM
Všichni klíčoví herci se pustili do studia dějin a kultury Sparty, aby na své role byli co nejlépe připraveni. Snyder však také chtěl, aby prošli náležitou změnou i po fyzické stránce a vypadali jako stroje na smrt. Snyder kvůli fyzické přípravě herců povolal dva odborníky, se kterými v minulosti sám cvičil: bývalého profesionálního závodníka na horských kolech, Marka Twighta, který má na svém kontě několik rekordů, a dlouholetého vedoucího kaskadérů Damona Cara. Ti měli herce připravit na bojové scény a zvýšit jejich fyzickou odolnost.

Twight v minulosti cvičil jednotky zvláštního nasazení, hasiče, horolezce a wrestlery a osvědčila se mu metoda, kdy se kombinuje přísný jídelníček s co největším množstvím fyzické aktivity. “V něčem je výcvik podobný sprintu – měl by trvat jen krátce, ale zároveň by měl být intenzivní. Úprava jídelníčku cvičenců je naprostou samozřejmostí, protože se tím rapidně zlepšují výsledky,” říká Twight.

Devět týdnů před začátkem natáčení Twight na své muže zatlačil a rozhodl se z nich vymáčknout maximum. Příprava na boj zahrnovala atletiku v kombinaci s posilovnou a stretchingem, přičemž největší důraz byl kladen na zvedání co nejtěžších závaží. Valná většina přípravy však pozůstávala z cvičení bez pomůcek, respektive jen za použití těch nejjedodušších – medicinbalů, kruhů a podobně. Každá jednotlivá lekce byly založena na soutěžení a pokles výkonu byl odměněn tresty, jež měly ´viníka´ patřičně motivovat. “Během dané doby byli společně vystaveni mnoha těžkostem, což u nich posílilo jak týmového ducha, tak individuální soutěživost. Díky tomu teď na plátně vypadají velmi důvěryhodně. Způsob, jakým se jako jednotka pohybují a chovají, se v průběhu doby velmi změnil,” říká Twight.

Někteří z mužů museli nějaké to kilo shodit, jíní pro změnu přibrat na váze, takže oba trenéři každému z nich připravili individuální jídelníček. Fassbender patřil k těm šťastnějším. “Měl jsem to štěstí, že se má strava nezredukovala jen na sýr typu cottage a ovoce, jak tomu bylo u jiných,” říká. “Bylo v zájmu mé postavy, abych něco málo nabral na váze.”

Vincent Regan prošel pravděpodobně nejočividnější změnou. “Mark mi poslal tréninkové DVD a mně se neustále honilo hlavou ´Tak tohle opravdu nezvládnu, to nejde.´” S pomocí svých trenérů však zanedlouho běhal do prudkých kopců a boxoval, což tvořilo základ jeho přípravy. Společný trénink měl na výsledky také velmi příznivý vliv. “Všichni herci byli neustále pohromadě a šlo jim o společný cíl,” vzpomíná Regan.

Skupina deseti herců a několik kaskadérů z Los Angeles, Vancouveru, Toronta a Montrealu, Damon Caro a asistent vedoucího kaskadérů Chad Stahelski pak pod Twightovým vedením zahájili další kolo fyzické přípravy. “Co do prevence zranění, nadšení a zacílení šlo o jedinečný program,” říká Caro. “U bojové choreografie máte na fyzickou přípravu jen velmi omezené množství času, protože vám prozatím chybí náležitá aplikace. Mark do přípravy vnesl důraz na funkční sílu, ne jen dokonale vysoustružené bicepsy.” Caro společně se Stahelskim připravili dech beroucí bojové scény s meči a štíty ve formaci. Jeffrey Silver poukazuje na to, že Snyder chtěl, aby každá bojová scéna měla svůj specifický styl. “Když Zack na začátku mluvil o tom, jak si představuje bojové scény, zaznělo ´Nechci žádné akční inferno snímané s objektivy s velkou ohniskovou vzdáleností. Chci, aby ty scény vypadaly jako balet.´ Usiloval o to, aby byl každý jednotlivý pohyb v rámci boje dokonale promyšlený a celek byl blízký jakémusi blíže nespecifikovanému druhu bojových umění.” Caro se této režisérovy vize držel co nejvíce a do sestav a choreografie zařadil prvky z různých bojových umění.

Carův a Stahelskiho důraz na detail hercům zjednodušoval soustředění na jejich prvotní cíl. “Damon a Chad jsou až neuvěitelně nadaní,” říká Butler. “Každý z nás se pilně učil a postupně zlepšoval, až se z nás stala naprosto neporazitelná jednotka. Akční sekvence tohoto filmu vám doslova vystřelí mozek z hlavy. A je tomu tak jen díky našim dvěma trenérům.”

“Učili nás úplně od začátku,” říká David Wenham. “Trénovali s námi bojové sekvence a jejich tlak na nás se den ode dne zvětšoval. Cílem nebylo naučit se určitým pohybům, šlo jim hlavně o to, aby byly naprosto instinktivní.”

Před začátkem natáčení herci podstoupili osm týdnů náročných fyzických příprav, které v lehce omezené formě probíhaly i během natáčení a končily více méně nasnímáním posledním záběru filmu. Průběžný trénink se však naprosto vyplatil. “Když jsme pak natáčeli akční scény, chlapci byli naprosto sehraní a věděli, co se po nich chce,” říká Caro.

Naprostá oddanost trenérů i herců vedla k tomu, že všechny akční scény byly natočeny velmi rychle a efektivně. “Můžete si myslet, že natáčení akčních scén trvalo docela dlouho, ale každý jednotlivý pohyb měl v sekvenci své nezastupitelné místo a účel, takže některé dny jsme s natáčením končili dříve než obvykle,” říká Silver.

TADY JSTE VE SPARTĚ: KAMERY BĚŽÍ...
Zack Snyder se kvůli přenesení epického akčního dramatu na plátno obklopil týmem vynikajících spolupracovníků. Mezi nimi byli i kameraman Larry Fong, vedoucí výroby James Bissell (Dobrou noc a hodně štěstí), střihač William Hoy, návrhář kostýmů Michael Wilkinson, vedoucí vizuálních efektů Chris Watts, vedoucí oddělení masek Shaun Smith a Mark Rappaport. Pro Bissella znamenaly výtvarné návrhy pro 300: Bitva u Thermopyl úplně nový přístup, protože většina setů byla pouze virtuálních a on se chtěl co nejvíce přiblížit Millerově komiksu. Jako výchozí bod pro své návrhy použil Bissell zvětšené stroybodardy Zacka Snydera. Bissell a jeho tým vytvořili 3D návrhy různých prostředí jako byla Sparta, řecká krajina a dějiště bitvy, Thermopyly. Bissell vzpomíná: “Ptali jsme se: ´Kráčí herci do kopce a nebo z kopce? Kam padají stíny? Kolik z toho musíme postavit?´”

Terénní útvary byly vyrobeny tak, že pouhou změnou úhlu snímání a přidáním několika kulis vznikly prakticky všechny sety filmu. Leonidas a jeho armáda 300 vojáků nakonec kráčela pouze přes tři sety. Ve studiu vznikla celá Sparta, skaliska Thermopylského průsmyku, Xerxovo velitelství apod. Jediná exteriérová scéna filmu byla ta, ve které Perští poslové uhánějí na koních,” říká Bissell. “Na Jimovi je báječné to, že jej nic z toho, co jsme chtěli dělat, neodradilo,” říká Snyder. “Myslím, že mu v mnoha ohledech imponovalo, že nejsme limitováni tím, co můžeme postavit. Ale pouze tím, co si dokážeme představit.”

Každá scéna filmu vznikla nejprve ve 3D prostředí, ve kterém se počítalo s každým stínem i barvou. Prostřednictvím 3D si Bissell mnohem lépe uvědomil, co je třeba postavit a zajistit. Chris Watts úzce spolupracoval s Bissellem a Snyderem, protože jeho úkolem bylo, aby všechny tvůrčí a technické detaily podporovaly celkové pojetí filmu. “Když máte ve filmu 1300 vizuálních efektů, vyvíjí to na vás velký technologický tlak,” říká Watts. “Největší výzva 300: Bitva u Thermopyl však byla tvůrčího rázu: každý z vizuálních záběrů musí odrážet styl a estetiku komiksu a zároveň vystihnout Zackovo pojetí scén, jež se ani v předloze nevyskytují.”

Téměř každá lokace filmu byla nějakým způsobem obohacena o vizuální efekty. Umělecké oddělení i oddělení vizuálních efektů se proto musely postarat o to, aby byl design ve shodě s technickými prvky. Watts nabízí svou zjednodušenou verzi samotného procesu: “Jim navrhl všechny sety a již dopředu u nich počítal s určitými vizuálními efekty. Odborníci z oddělení vizuálních efektů pak Jimovy návrhy doplnili o vše, co mohli výsledné podobě filmu nabídnout a co Zack očekával. Pokud nastala situace, kterou nešlo vyřešit prostřednictvím stávajících kulis a setů, museli jsme ji vyřešit jinak.”

Watts a jeho tým museli vyzkoušet všechny materiály a prvky, které se ve filmu objevily – vzhled ohně, spartské helmy a pláště, zranění, zbraně, digitální krev versus ´skutečná´ krev. “Během měsíců před samotným natáčením jsme museli otestovat úplně všechno, zejména pak ty věci, které by kdekdo považoval za neproblematické. Ty totiž mohly výslednou podobu filmu naprosto zkazit,” pokračuje Watts. “Když jsme se na něčem shodli a ujistili se, že to funguje, ihned jsme to zařadili do našeho katalogu. Vzhledem k tomu, že film vznikal paralelně ve čtyřech zemích, bylo třeba udržet jednotu stylu.”

Oddělení vizuálních efektů úzce spolupracovalo s kameramanem Larry Fongem. “Komiks velmi výrazně ovlivnil vizuální stránku filmu, ale to bylo jen jedno pole otázek,” říká. “Mým největším úkolem bylo podtrhnout náladu a dramatickou stránku a poskytnout oddělení vizuálních efektů čisté a dobře exponované záběry, které bylo posléze možné ´likividovat,´ jak jsme náš proces nazvali.” Na Fongovi stál také úkol, jak vystihnout 2D komiks Franka Millera ve 3D prostředí. “Občas se nám podařilo natočit záběr, který si stál velmi blízko komiksové předloze. Takové záběry pak Zach nazýval ´Frankovy záběry.´ Je však zcela jasné, že snímek jde svou cestou a každý záběr filmu komiksu neodpovídá. Díky tomu jsme měli možnost experimentovat a rozvinout svůj vlastní vizuální styl.

Návrhář kostýmů Michael Wilkinson se u svých návrhů také snažil držet původní Millerovy předlohy. Během procesu přípravy kostýmů chtěl co nejvíce podrthnout “strohou linii oděvů, odvážně pojaté siluety a členité řasení látek. K tomu bylo třeba materiálů, které filmařům poskytnou přesně to, co nejlépe odpovídá komiksu, na plátně budou vypadat dobře a postavy jejich prostřednictvím ožijí,” říká Wilkinson. Bylo také třeba barevně odlišit armády Sparty a Persie. Oděvy Sparťanů se vyznačují teplými, zemitými barvami, kdežto Peršané si potrpí na barvy, jež jsou jakoby vzaté z ocasů pávů – převažuje modrá, zelená, purpurová a zlatá. Wilkinson pokračuje: “Oděvy řeckých bojovníků podtrhují jejich živočišné stránky, kostýmy Peršanů jsou spíše exotického charakteru, jejich siluety jsou ve svém výrazu poněkud přehnané, aby se řeckým očím jevili jako tajemná monstra.”

Tvůrci se u perských kostýmů inspirovali různými zdroji. “Kdyby Xerxes pochodoval z Persie až do Řecka, přišel by do kontaktu s mnoha kulturami a rasami,” říká Wilkinson. “Stylový mix oděvů perské armády sahá od Afriky k Egyptu, od Ruska k Arménii a od Japonska až k Číně. Plus všeho mezi tím.” Xerxův propracovaný kostým, který je prakticky celý vyroben z kovu, vychází z Millerovy předlohy. “Portrét dobyvatele Xerxe je jedním z mých nejoblíbenějších obrázků ve Frankově komiksu,” říká návrhář kostýmů. Líbila se mi jeho smělost a stejně jako Frank jsem se držel spíše jeho úžasné vizuální stránky v kontrastu s historickou věrohodností.” Wilkinsonovy návrhy Xerxova kostýmu patří k nejpropracovanějším ve filmu. “Kostým se skládá z 18 samostatných kusů ozdob, které jsou ovlivněny množstvím afrických a blízkovýchodních prvků. Xerxes má také 12 piercingů, které vznikly speciálně pro účely natáčení.”

Tvůrci při výrobě kostýmů a doplňků použili kůži, bronz, péra, koňské žíně, skleněná vlákna, pryskyřici a jiné materiály. Ve Wilkinsonově týmu pracovalo 60 kostymérů, kteří pro Řeky a Peršany vytvořili veškerou zbroj, šperky a helmy. Mnohé z kostýmů bylo třeba vyrobit v několika verzích. Každý z hlavních Sparťanů tak při natáčení používal pět plášťů, král Leonidas měl až 17 helem. Mnohé z postav potřebovaly výrazné masky, o které se postarali Shaun Smith a Mark Rappaport. Tito dva tvůrci byli zodpovědní zejména za vzhled Ephialtese, Nesmrtelných, Popravčího, různých bizarních postav v Xerxově stanu a také vlka, se kterým se utkává mladý Leonidas. Na jejich vrub také padá ´zeď mrtvých´, kterou Sparťané vyzvořili z těl zabitých Peršanů. Oddělení masek ve spolupráci s týmem odborníků od efektů vytvořili komplikovaný hydraulický systém, který Sparťanům umožnil udělat z mrtvých těl účinnou zbraň. Ve filmu je také několik postav, které se v Millerově komiksu neobjevují, také na těch se podílelo oddělení masek.

Každý z tvůrců – Zackem Snyderem počínaje a posledním poslíčkem konče – se však snažil o to, aby výsledná podoba filmu co nejvíce odpovídala Millerovu pojetí. Nunnari říká: “Při práci na společném výsledku jsme se úžasně sehráli a každý z nás si výrobu filmu velmi užil.” Canton souhlasí. “Počínaje procesem výroby storyboardů, přes natáčení až ke konci postprodukce byla práce na výrobě 300: Bitva u Thermopyl jednou z nejvíce vzrušujících zkušeností.”

SLÁVA VOLÁ - HUDBA FILMU 300: BITVA U THERMOPYL
Spoluscenárista a režisér Zack Snyder najal svého kolegu Tylera Batese, který s ním spolupracoval již na Úsvitu mrtvých, aby filmu vytvořil odpovídající hudební doprovod. Snyder Batese požádal, aby napsal takovou hudbu, která u diváků posílí emocionální reakci a podtrhne udatnost a sebeoběť Sparťanů. Na tento popud Bates vytvořil strhující orchestrální a zvukové plochy. Album bylo nahráno ve slavném studiu Abbey Road Studios, které proslavili Beatles. Tato skutečnost pak velmi ovlivnila paletu tónů a zvuků, jež se ve studiovém filmu objevují jen zřídka. K natáčení se dostal i iránský zpěvák Azam Ali, jehož dravé exotické vokály můžeme slyšet na mnoha soundtracích a v televizních produkcích. Mezi posledními například v Příběhu zrození.

“Chtěl jsem zůstat věrný předloze filmu a myšlenkám svobody a vůle,” říká Bates. “Největší výzvou bylo kreativně reagovat na neustále se měnící situaci ve filmu a podtrhnout jeho epickou a emocionální stránku. V tomto ohledu jsem musel být stejně vynalézavý, jako je film vzhledem uchopení svého tématu.”

Snyder je s výsledkem Tylerovy práce velmi spokojen. “Film stojí jednou nohou v mytologii,” říká,” hudba se s obrazy spojuje takovým způsobem, že si je už nikdy nebude umět představit odděleně.” Snyder uzavírá: “Během přípravy, natáčení a postprodukce jsme narazili na spoustu problémů. Nikdo z těch, kdo se projektu zúčastnili, mi nic neodmítl. Všichni – počínaje producenty a konče pomocnými profesemi – mi pomáhali svými nápady a v obtížných chvílích mě citově podrželi. Bez nich by film nikdy nevypadal tak, jak nakonec vypadá. Všichni byli jednoduše úžasní.”