„2 dny v Paříži“ popisují dva dny v životě newyorského páru, francouzské fotografky Marion a amerického návrháře interiérů Jacka, během kterých se snaží ve svém vztahu obnovit romantiku tím, že se vydají na dovolenou do Evropy.¨

Výlet do Benátek se jim moc nevyvedl, pro Jacka skončil v posteli s gastroenteritidou. Paříži proto dávají větší naděje. Ale kombinace Marioniných arogantních rodičů, kteří nemluví anglicky, bývalých milenců, a Jackovy posedlosti fotografováním všech slavných pařížských hrobek a přesvědčením, že francouzské kondomy jsou příliš malé, pouze přilévá olej do ohně. Budou schopni zachránit svůj vztah? Budou mít ještě někdy sex? Nebo pouze zdokonalí svou schopnost hádat se?

Rozhovor s Julií Delpy
Co rozhodlo o tom, že budete natáčet právě tenhle film?
Ve skutečnosti jsem o tomhle filmu přemýšlela už asi před pěti nebo šesti lety. Píšu scénáře už pár let, ale filmy podle nich by vždycky stály více než 2 miliony, jako např. film Countess, (podle skutečného příběhu Erzbeth Bathory); nebo The End of The War, (příběh o japonských vojácích v Pacifiku během druhé světové války); nebo World War or other fun stuff to watch on the TV news, (komedie o válce a médiích). Po léta jsem se snažila tyto projekty uskutečnit, ale bylo velmi složité přesvědčit sponzory, aby mi na ně poskytli peníze, protože se všechny blíží 5 milionovému rozpočtu. Jeden můj přítel mi potom poradil, abych nejdříve natočila snímek, který bude mít nižší rozpočet a především nebude příliš odlišný od filmů, ze kterých mne lidé znají. Od doby, co jsem spolupracovala na scénáři filmu Před soumrakem jsem věděla, že kdybych sponzorům nabídla něco s podobným rozpočtem, měla bych větší úspěch. Ale přitom jsem chtěla natočit úplně odlišný film, vlastně jsem toužila udělat přesný opak. Už jsem měla rozepsané 2 dny když jsem začala pracovat na scénáři filmu Před soumrakem, takže, 2 dny přišly na řadu dřív.

Vím, že si někteří lidé budou myslet, že umím psát pouze o americko-francouzských párech, ale není to pravda, jen zatím na scénáře s jiným příběhem bohužel nedostávám peníze. Může to být i tím, že je asi trochu neobvyklé, aby Francouzka psala japonské válečné filmy.

Když jsem se sešla s Christophem Mazodierem kvůli jinému projektu, zmínila jsem také ten, který mi momentálně ležel v hlavě. Původně jsem to chtěla natočit s konečným rozpočtem 20 tisíc Euro. Christophe mi nabídl, že jej bude nejen produkovat, ale že i navýší rozpočet a také tak učinil, což na jednu stranu pro mě nebylo zrovna jednoduché, protože jsem ještě neměla napsaný celý scénář a dokončovala jsem ho až potom, co jsem na film sehnala peníze, a to není moc obvyklé. To bylo v době, kdy se do hry vložili distributoři 3L a Rezo.

Peníze na polovinu filmu jsme sehnali od investorů z Berlína a to, co je ve skutečnosti přesvědčilo do filmu investovat, byly tyto 2 věty:
1) Řekl bych, že orální sex je velká věc. Koneckonců to byl právě orální sex, co potopilo poslední americkou šanci na zdravou demokracii.
2) To je dětská velikost kondomu? To už se vyrábějí i kondomy pro děti?

Napsala jste scénář během pár týdnů?
Ano i ne. Já píšu takhle: nejdřív dlouho dopředu plánuji a přemýšlím, a potom to ze sebe velmi rychle dostanu ven. První verzi Před soumrakem jsem napsala během pěti dní, ale na té myšlence jsme s Ethanem Hawkem a Richardem Linklaterem pracovali několik let. A potom jsme to ještě samozřejmě vylepšovali. Se 2 dny to bylo úplně stejné. První verzi jsem napsala velmi rychle a potom jsem to vylepšovala a dopisovala téměř až do posledního víkendu před začátkem natáčení.

Byla jste pod velkým tlakem při psaní scénáře po tom, co jste byla nominována na Oscara?
Být společně s Rickem a Ethanem nominovaná na Oscara za film Před soumrakem byla velká pocta a musím přiznat, že jsem si jeho psaní velmi užívala a myslím si, že je to moc krásný a stylový film, ale já se snažím neohlížet se za minulostí a vždy se spíš dívat dopředu. 2 dny mají naprosto odlišnou náladu, chtěla jsem aby to byl syrový, politicky nekorektní a občas taky trochu sprostý film. Zatímco Před soumrakem je velmi sladký a romantický film, 2 dny tedy rozhodně ne. Je daleko vyhrocenější a méně romantický, takže romantici mohou být trochu překvapeni a zaskočeni. Je to trochu jiná stránka mého psaní, stránka, kterou jsem v Soumraku kvůli příběhu a postavám nechtěla ukázat. Můj příští film bude zase úplně jiný, ráda píšu odlišné žánry.

V obsazení máte mnoho přátel a členů rodiny...
Když se rozhodnete natočit film s tak malým rozpočtem, chcete být obklopeni lidmi, kterým důvěřujete, jako je třeba právě rodina. Vzhledem k tomu, že 2 dny je můj první film, nestihla jsem si vytvořit se svým týmem takové vztahy, jaké si vytvoří režiséři, kteří už dlouho spolupracují se stejným štábem. Proto jsem se rozhodla obklopit se lidmi, které znám. Navíc jsem většinu scénáře psala pro konkrétní herce. Roli Jacka jsem psala pro Adama Goldberga, pro role Marioniných rodičů jsem už předem vybrala svoje rodiče, protože to jsou úžasní herci. Brzo jsem zjistila, že některé investory vylekal hulvátský styl mého otce. Ale já jsem věděla, že otec té postavě dodá obdivuhodný rozměr, protože vypadá jako Santa Claus – zkažený Santa Claus. Ve scénáři vystupuje i matka jako poněkud zvláštní žena a já věděla, že to moje máma zahraje skvěle. To stejné platí pro mou sestru, Alexii Landeau, a tak dále. Mezi námi, kdybych role Marioniných rodičů nedala svým vlastním rodičům, dostala bych se do vážných potíží. Unesli by mi kočku a vydírali mě…

Takže, 2 dny je romantická komedie z Paříže?
Já bych neřekla, že je to romantická komedie, spíš jen komedie, romantiky v ní moc není. Velmi jsem bojovala o to, aby si film udržel svou temnou stránku, stejně jako politické komentáře. Tenhle film nebere na nikoho ohledy, ženy, muže, Američany ani Francouze. A věřte tomu, že jediní, kteří se filmem cítili trochu dotčení, byli Francouzi. Ve Francii je velmi stará tradice, že nic z toho, co Francouzi udělají špatně, se nesmí kritizovat. Francouzi jsou prostě dokonalí.

Francie versus Amerika?
Kdepak, já v tom filmu tyhle dvě kultury nesrovnávám, ale vzhledem k tomu, že v obou žiji, tak vidím rozdíly. I když, ono v konečném důsledku to zase tak rozdílné není. Lidé jsou svobodní, ženy nejsou mrzačeny svými matkami a podobně. Je to pořád stejný svět, ale občas vás zarazí, když zjistíte, že v některých věcech jsou ty dvě země přece jen naprosto odlišné, například ve věcech týkajících se lásky, rodinných vztahů a podobně.

Podle mě jsou ve Francii dva typy lidí. Francouzští Gaelové, příšerně odpudiví kapitalisti, což jsou například lidé, kteří jsou ve Francii zrovna teď u moci, a potom Gaulové, kteří jsou bližší Marioniným rodičům a tím pádem také Marion, liberálové. Rodiče ovšem liberálové vlastně nejsou, dokonce ještě hůř, jsou to anarchisti – anarchističtí Gaulové.

Jack je liberální, cynický a svobodomyslný, ale pouze do té doby do té doby, než je ohroženo jeho soukromé vlastnictví. Marion je jeho soukromé vlastnictví, a myšlenka, že by ji v minulosti nebo současnosti s někým sdílel, je pro něj naprosto nesnesitelná.

Tenhle film je hodně o žárlivosti. Vypráví o malých věcech, se kterými se každodenně setkáváme. Ráda bych natočila film o válce a korupci, ale vzhledem k tomu, že je to příliš finančně náročné, natáčím tedy zatím raději o žárlivosti a lidské přirozenosti, ale vždycky se to snažím podat zábavnou formou, protože problémy, které moje postavy mají, nejsou zase až tak závažné.

Celý film jste natočila během 4 týdnů. Byl to váš původní záměr?
Strašně ráda bych měla o den víc například při natáčení večírku, ale v důsledku jsem měla tu rychlost při natáčení ráda. Co pro mě bylo těžké, byl nedostatek času na zkoušení. Hlavně s Adamem jsem chtěla mít aspoň týden na přípravu, ale on zrovna natáčel Deja Vu, a na natáčení se objevil až 12 hodin předem, takže jsem si na sebe museli zvyknout. Naštěstí, Adam většinou jede na první dobrou. Když se ohlídnu zpátky, myslím si, že příliš mnoho zkoušení by filmu ani nijak extra neprospělo. Neměla jsem čas na to, abych film příliš analyzovala. Nemyslím si, že je to dobré pro všechny filmy, a na tomhle to přidalo na spontánnosti a přirozenosti. Když se na to teď zpětně dívám, vidím věci, které mě 2 dny o sobě naučily lépe, než cokoli jiného, co jsem zatím udělala.

Je ve filmu hodně řečí a vtipů o sexu?
Ano

Například?
Moje nejoblíbenější věc je přivázat pěknou stužkou k mužskému penisu nafukovací balónky, vypadá to potom velmi pěkně. Úplně jako dárek.