Ten večer
Typ:
film
Žánr:
drama, romantický
Délka:
117 min
Motto:
Její největší tajemství bylo jejím největším darem.
Rok:
2007
Na sklonku svého života Ann Lordová rekapituluje svůj život, ve kterém vystává jedna silná vzpomínka, kterou nikdy nikomu neodhalila. Nyní se s ní však rozhodla svěřit svým dcerám - Constance a Nině. Obě bedlivě naslouchají, když jim matka začne...

Film-vice

Na sklonku svého života Ann Lordová rekapituluje svůj život, ve kterém vystává jedna silná vzpomínka, kterou nikdy nikomu neodhalila. Nyní se s ní však rozhodla svěřit svým dcerám – Constance a Nině. Obě bedlivě naslouchají, když jim matka začne vyprávět o muži, kterého milovala víc, než kohokoliv jiného.

Kdo je však tento Harris, zajímají se dcery, a v jakém vztahu je k naší matce? Zatímco se Constance a Nina snaží poskládat střípky z matčina a zároveň svého vlastního života, matka cestuje ve své mysli zpět k letnímu víkendu před 50 lety, kdy byla ještě Ann Grantovou…

…mladou ženou pocházející z New York City, která byla hlavní družičkou na svatbě své nejlepší kamarádky z vysoké školy, Lily Wittenbornové. Nastávající nevěsta je nervózní a raději se obrací s žádostí o pomoc na svoji první družičku než na svoji matku. Ann stojí po boku své přítelkyně, avšak je blízko i jejímu nespoutanému bratru Buddymu.

V Ann se však probudí neočekávané city, když potká jednoho ze svatebních hostů – Harrise Ardena, dlouholetého a důvěrného přítele Wittenbornových. Láska k Harrisovi změní Ann celý její život a také životy jejích dcer… navždy.

Snímek Ten večer spojuje hvězdné herecké obsazení a příběh založený na oblíbeném románu Susan Minotové, do filmové podoby upravené Susan Minotovou a držitelem Pulitzerovy ceny Michaelem Cunninghamem (Hodiny), pod režisérskou taktovkou Lajose Koltaie (Fateless).

Evening je hluboce emocionálním filmem, který zobrazuje nekonečnou lásku, která pojí matku s dcerou – viděnou skrz spektrum matčina života, který vrcholí optimismem, směřuje k bodu zvratu, až postupně klesá ke svému závěru. Dva příběhy skutečných životních matek a dcer – Vanessa Redgraveová a Natasha Richardsonová, Meryl Streepová a Mamie Gummerová.

Evening
Při psaní své knihy Evening doufala autorka a scénáristka Susan Minotová, že „každý, kdo si přečte tento ženský příběh, bude přemýšlet o tom, co je v jeho osobním životě důležité, o co se nejvíce strachuje a jak bych chtěl žít dál.“

Stejně jako mnoho čtenářů oblíbeného bestselleru, tak i vztah producenta Jeffreyho Sharpa ke knize se stal zcela osobním. Sharp uvádí: „Ta kniha zkoumá pohled jedné ženy do minulosti, když její děti sedí u její postele a dozvídají se mnoho o tajemstvích z matčina života. Když sledujete rodiče nebo milovanou osobu na sklonku jejich života, vidíte, že se často v mysli vrací do míst, která většinou nejste schopni pochopit. Máte pak silnou touhu jít do těchto míst s rodiči a pokusit se pochopit, co se kdysi stalo. Ale to dobře nejde; je to celý jejich život a vy si musíte uvědomit, že jste jen jednou z částí tohoto života.“

Při výběru scénáristy Eveningu měl Sharp celkem jasnou představu. V roce 2003 spolupracoval s význačným novelistou a scénáristou, držitelem Pulitzerovy ceny, Michaelem Cunninghamem. Producent uvádí: „Předložil jsem Michaelovi Evening. On si ho hned přečetl a měl silný pocit, že je to něco, co by rád zadaptoval do podoby scénáře.“

Stejně jako u Sharpa i u Cunninghama tato kniha silně rezonovala. Říká: „Susan je spisovatelka, kterou velmi obdivuji. Tu knihu jsem miloval, ale hned jsem věděl, že budeme muset udělat velké změny, abychom z ní udělali film. V knize byly desítky postav, všechny skvěle vykreslené, ale já věděl, že je nebudu moci ve scénáři všechny obsáhnout. Dříve než jsem se pustil do tohoto projektu, zavolal jsem Susan a řekl jí, jak moc se mi její kniha líbí a jaká je to pro mne čest, že mne oslovili, abych pracoval na scénáři. Řekl jsem jí, že budu muset udělat několik zásadních změn a řekl jsem: „Jestli se vám to nelíbí, řekněte mi to a já to neudělám, protože moje první loajalita vždy směřuje k autorovi!“ A Susan řekla: „Jen pokračujte. Uvidíme, co dokážete.“ A tak jsem pokračoval.“

Minotová vzpomíná: „Řekla jsem Michaelovi: „Ať to bude vyžadovat cokoliv – dostat se do tohoto příběhu – udělejte to.“ On byl schopen udržet strukturu knihy, stejně jako její témata, a zároveň dodat scénáři něco ze svého vlastního stylu.“

Budapešťský rodák, Lajos Koltai, nominovaný na Oscara pro nejlepšího kameramana, natočil nedávno svůj celovečerní, režisérský debut Fateless. Proč se právě producenti rozhodli pro něj, jako pro režiséra Eveningu? Sharp říká: „Hledali jsme talenty skrz celé režisérské spektrum. Na podnět člověka z Focus (Focus Features, produkční společnost filmu), jsme se Michael a já šli jedno odpoledne podívat na film Fateless. Hned od prvních záběrů filmu jsme si uvědomili, že jsme v rukách filmařského mistra – virtuóza. On se dokáže přesně dostat do svých postav a má hluboké porozumění pro společenské postavení lidí, pro to, jak se my všichni snažíme o něco lepšího; i když toho nedosáhneme, je tu ta základní lidská touha to zkoušet. Ve spojení s jeho „dokonalým okem“ a smyslem pro film jako vizuální médium jsme si řekli, že může přinést našemu materiálu ten správný cit. Pak jsme dali Lajosovi scénář a on okamžitě souhlasil.“

Koltai ke svému rozhodnutí uvádí: „Číst tento scénář bylo darem. Vystihuje věci, které jsou pro nás všechny důležité; touha po bezpečí, hledání lásky a jak rozhodnutí, která děláme, nás provází do konce našeho života a života našich dětí. Dokáží naše děti, když si sami budují místo ve světě, poznat ty chvíle, které nás kdysi ovlivnily? A poučí se z toho, co jsme udělali a neudělali?“

„Castingový proces Eveningu byl tím nejúžasnějším zážitkem mé kariéry. Byla zde řada nádherných rolí, zvláště pro herečky, ale všechny role byly napsány s úžasným detailem a láskou,“ říká Sharp. „Nepřekvapilo nás, že Claire byla Lajosovou první volbou na hlavní roli – jako kameraman s ní spolupracoval již dříve; ona byla pro tuto roli stvořená, nebo ta role byla stvořená pro ni. Podobně také pro roli Ann Lordové byla Lajosovou první volnou Vanessa Redgraveová. Tím, že tato postava leží v posteli po většinu svých scén, věděli jsme, že díky Vanesse a Lajosovi bude její výkon stále dynamický.“

Cunningham dodává: „Když pracuji na scénáři, vytvářím si jasnou představu o postavách, takže nepřemýšlím o konkrétních hercích. Ale řeknu vám, že jak pokračovalo psaní scénáře, začal jsem pro roli Ann Grantové uvažovat o Claire Danesové – kterou jsem znal již léta a které se dostává v hojné míře inteligence, jiskry a rebelského ducha Ann Grantové. Bylo skvělé, že Claire tuto nabídku přijala.“

Danesová říká: „Kniha i scénář jsou fantastické. Využila jsem knihy jako bohatého zdroje podkladů. Ale tato adaptace ji převedla do podoby filmu naprosto dokonale. Má svoji vlastní svěžest a důležitost.“

„Moje postava má určité zážitky a začíná dělat životní rozhodnutí,“ pokračuje Danesová. „Je vždy vzrušující hrát někoho, kdo prodělává určitou proměnu... Ann je velmi idealistická a ambiciózní – ne však tím cynickým způsobem, ale v rámci toho, co očekává od života. Prosazuje svoje touhy být nezávislá a mít rodinu. Láká ji mateřství, ale také touha hrát. Ann Grantová je docela jiná než Ann Lordová, kterou hraje Vanessa.“

Danesová a Redgraveová se setkaly během zkoušek, kde, jak se Danesová směje: „S legendou, jakou je Vanessa, jsem hovořila téměř o všem, kromě toho, jak hrát tu stejnou postavu! Dohodly jsme se, tím že Vanessina Ann není skutečně ‚sama sebou‘, že není důležité, abychom byly příliš podobné. Hovořily jsme spíše o způsobech, jak vytvořit určitou shodu.“

Témata matka/dcera, která tak převládající ve většině tohoto příběhu, brzy zformovala i castinogvý proces. Redgraveová, jako Ann, je matkou dvou dcer. Její starší dcera, Natasha Richardsonová, byla vybrána pro roli Constance, Anniny starší dcery. Zatímco Redgraveová a Richardsonová se již spolu objevily ve filmu Bílá hraběnka před dvěma lety, Evening jim umožnil si poprvé na filmovém plátně zahrát proti sobě jako matka a dcera.

Richardsonová říká: „Moje matka a já jsme řekly Lajosovi: „Toto je jediný moment, kdy budeme hrát matku a dceru ve filmu a chceme si toho pořádně užít.“ Takže Michael napsal velmi nádhernou scénu jen pro nás. Byla to radost být součástí příběhu s takovým námětem, kde jsme mohly využít tolik z našeho vlastního vztahu a naší vlastní historie.“

Všestrannost příběhu a témat zaujala také další hereckou dvojici matka/dcera – Mamie Gummerovou a Meryl Streepovou. Sharp říká: „Mamie Gummerová přišla na zkoušku role Lily Wittenbornové a skvěle vystihla jádro této postavy.“

Gummerová uvádí: „Lila pochází z rodiny s modrou krví, ale cítí se tím svázaná. Ze srdce ráda by se všeho vzdala, kdyby ji muž, kterého skutečně miluje – což není muž, kterého si má vzít – ji měl. Zaujal mne její smutek a způsob, jakým je v příběhu odhalen konflikt mezi láskou a sociálními kompromisy, který je stejně starý jako lidstvo samo.“

„Bonus v podobě Meryl Streepové v roli Lily Roseové (starší podoba Lily Wittenbornové) patřil naší kostýmní výtvarnici Ann Rothové a make-up designérovi J. Roy Hellandovi, kteří s Meryl spolupracují již roky,“ říká Sharp. „Ann dala scénář Royovi, který byl s Meryl v Central Parku na zkoušce k filmu Mother Courage. Roy prostě nechal scénář na stole v její šatně. Ona si ho přečetla, líbil se jí a řekla si, že by bylo skvělé si v tomto filmu zahrát.“

Danesová dodává: „Mamie a já jsme mohly denně sledovat společné scény Meryl a Vanessy, takže jsme to mohly přenést do paralelních scén, které máme my společně. Bylo úžasné je sledovat, ale také jsme si řekly: „Očekává se od nás, že se jim vyrovnáme…?“ Naše scéna – to ráno v den Lilainy svatby – byla však naprosto jedinečná a skvěle napsaná.“

Koltai měl pro roli Lilainy filmové matky jasnou představu. Sharp uvádí: „Lajos pracoval s Glenn Closeovou již dříve jako kameraman a vytvořili si zajímavý vztah. Byla tedy i jednoznačnou volbou pro roli paní Wittenbornové; Lajos přesně věděl, že ona dokáže ztvárnit matriarchální stránku této postavy a zároveň bude velmi lidská.“

Closeová uvádí: „Lajos a já jsme dobrými přáteli, ale když dostanete do ruky velmi dobře napsaný příběh jako je tento, s nádherně komplexními postavami, které hrají tak neobyčejné herečky jako je např. Vanessa Redgraveová, chcete být jeho součástí. Pro mne bylo vždy velmi dojemné vidět postavy, když jsou mladší, plné nadějí, a pak když se ohlíží zpět.

Mám ráda paní Wittenbornovou; ona je taková jako mnoho žen, které si pamatuji z dětství, z Connecticutu. Scénář přesně zachytil atmosféru, která ty ženy obklopovala. Paní Wittenbornová chce být spíše společensky bezchybná, než by čelila problémům ve své vlastní rodině.“

Pro roli Anniny mladší dcery Niny si Sharp okamžitě vybral Toni Colletteovou, která si naposledy zahrála v jeho filmu The Night Listener. Sharp se směje: „V tom filmu měla její role až děsivou sílu a náruživost, a tak jsem Toni slíbil, že jí dám příště roli, kterou si jako herečka skutečně užije. Tak jsem jí řekl: „Mám pro tebe skvělou roli; budeš moci být tak krásná a báječná, jako jsi ve skutečném životě!“ Během týdne, kdy jsem jí dal scénář, mi volala a roli Niny vzala.“

Jednu z nejnáročnějších rolí příběhu – a jednu z nejvíce rozepsaných postav knihy – Buddyho Wittenborna získal Hugh Dancy. „Buddy je v samotném srdci Eveningu,“ uvádí Sharp. „Potřebovali jsme herce, který by dokázal vytvořit postavu, o kterou se každý divák bude zajímat a se kterou se sžije. Hugh to vše zvládl a dostal na filmové plátno. Hugh je neobyčejně přitažlivý muž, ale také má skutečný talent pro to, jak se dostat do jádra své postavy a zahrát ji naprosto báječně. Všiml jsem si toho u všech těch různých rolí, které v posledních letech hrál, a Lajos jeho práci také znal. Hugh perfektně odpovídal roli Buddyho.“

Dancy říká: „Byl jsem tím scénářem doslova unesen; cesty jednotlivých postav byly spletité, poutavé a lidské. Všichni se snažíme naplánovat si naši cestu skrz labyrint života a dostat se na konec nedotčení. Bylo neobvyklé najít toto i ve scénáři.

Buddy je celkem okouzlující. Má problémy v rodině díky svému přílišnému pití a nemístnému vtipkování. Během příběhu a jednoho víkendu zjistíte, že pod tím, co se zdá být neuvěřitelně vitálním a uvolněným duchem, leží směs komplikací.“

Danesová dodává: „Ann má dlouhodobý a celkem vážný vztah s Buddym, ale cítí se za něj zodpovědná a příliš se o něj bojí. Když potká Harrise Ardena, zjistí, že on je někdo, koho nemusí zachraňovat.“

Sharp říká: „Díky skvělému talentu jsme pro roli Harrise vždy uvažovali o Patricku Wilsonovi; nicméně jsme počítali s tím, že se nám ho nepodaří získat. Ale poslali jsme mu scénář a on se do něj doslova zamiloval.“

Wilson uvádí: „Do toho příběhu jsem se zamiloval, stejně jako všichni ostatní. Inspiruje vás – užívat si života a lásky, kterou máte.Věc, která byla na scénáři odvážná, byl nádherný romantický příběh, proložený těmi úžasnými scénami mezi matkou a dcerami.“

Na závěr castingového procesu vybrala produkce herečku, která si již také zahrála s Vanessou Redgraveovou; Eileen Atkinsonovou, která hraje ošetřovatelku Ann Lordové. Atkinsonová říká: „Moje postava je ošetřovatelkou, která nemá k ničemu vyhraněné emoce. Ale přesto je milá a vlídná – a když jediný člověk, kterého celou dobu vidíte, je zdravotní sestra, může se ve vaší mysli tato sestra stát čímkoliv.“

Současnost se střetává s minulostí
Dva odlišné světy ve dvou odlišných časových pásmech – soukromý podvečer v současnosti a zlomový letní víkend před 50 lety. Ačkoliv byl děj knihy zasazen do Maine, adaptovaný scénář ponechal místo blíže nespecifikované. Vzhledem ke společenskému postavení Wittenbornových se však filmaři rozhodli pro New England Coast. Daňové zvýhodnění na Rhode Island bylo velmi povzbudivé a Sharp vzpomíná: „Jakmile jsme uviděli Newport a projeli se po Ocean Drive, věděli jsme, že jsme na tom pravém místě.“

Natáčení Eveningu ve státě Rhode Island zahrnovalo také rozsáhlé filmování v Tivertonu, Jamestownu a Newportu. Z dalších pozoruhodných míst je možné jmenovat Rose Cliff, Trinity Church a Easton Beach. Dále se natáčelo i v New York City, v lokacích West 12th Street v Greenwich Village a Upper West Side.

Aby se maximalizoval užitek z jakékoliv lokace a plně se rozvinuly ony dva odlišné světy Anniny minulosti a současnosti, těžila výroba ze zkušeností kostýmní výtvarnice Ann Rothové, vedoucí výpravy Caroline Hananiaové a kameramana Gyula Padose.

Svatební party a její následné komplikace se odehrávají v „letním sídle“ Wittenbornových v Newportu. Produkci se zde podařilo najít dům, který nabízel jak majestátnost, tak i soukromí. Dům rodiny, který uvidíte na plátně, je skutečný – postaven v roce 1865 – a „je naprosto dokonalý,“ obdivuje Hananiaová. „Ten dům vypadá jako přelud, jako by vystoupil z kreseb Edwarda Hoppera. Pro rodinu Wittenbornových z našeho příběhu byl naprosto přesný.“

„Wittenbornovi jsou rodina, která je na sebe patřičně hrdá,“ pokračuje Hananiaová, „a Lajos chtěl mít na stěnách domu hodně rodinných portrétů – což jasně svědčí o jejich povaze.“ Podle toho vyrobil štáb několik replik děl malířů a portrétistů 50. let. Hananiaová dodává: „Mimo to jsme také mohli použít malby po majitelově dědečkovi; které byly skutečně nádherné. Jejich rodina nám také půjčila fotografie ze svatby 50. let, což jsme Ann Rothová a já zvláště ocenily jako výborný zdroj inspirace. Abychom obnovily onu dobu, zakoupily jsme v Newportu mnoho dekorací. V této lokalitě není mnoho dobových domů, takže jsme hledali v místních antikvariátech. Našli jsme řadu překrásných věcí.“

Dům Ann Lordové ze současnosti je mnohem skromnější, ale zato více přeplněn věcmi. Hananiaová říká: „V Tivertonu jsme našli soukromou rezidenci, která měla ducha a polohu, které se přesně hodili k naší postavě; bylo to, jako by zde žila již několik let. Obývák jsme přeměnili na ložnici, protože Lajos měl určitou představu o pokoji se dvěma okny na každé straně – pro záběr, který uzavírá film.“

„Lajos, Gyula, Ann Rothová a já jsme udělali finální výběr barev a designu pro tyto dva domovy,“ pokračuje Hananiaová. „Dům Ann Lordové je točen v lehce jednobarevném tónu, což mi dalo možnost použít rozmanité množství látek. Použila jsme Damašek na stěny pokojů a také jsme použili skleněné předměty, aby zdůraznily světlo domu. Dům Wittenbornových je mnohem větší a více formální, ale zároveň je světlejší a jasnější. Mnoho pokojů v něm má optimistický nádech, odráží vzrušení z nadcházejícího víkendu a onu dobu a mládí Ann, Harrise, Buddyho a Lily.“

Koltai dodává: „Svět, který si Ann Lordová pamatuje, je velmi luxusním a přitažlivým místem; přátelé, drahé obleky, pugéty květin, skleničky na whisky, sluneční svit, slaná voda a mládí. Na konci svého života najednou rozkvete ve společnosti těchto vzpomínek. Její poslední dny jsou propleteny její minulostí a nyní končí oba, což na druhou stranu obnovuje sílu jejích dcer a jejich vlastního vztahu.“

Herci strávili na Rhode Island určitý čas věnovaný zkouškám. Bylo to právě během této doby, kdy přišla často na přetřes témata filmu. Sharp vzpomíná: „Jedné noci jsme se jako velká skupina sešli u ohně a – jak se tak stává, když se sejdou herci a štáb – začali jsme si vyprávět příběhy. Kolovala tam řada zajímavých anekdot a pak někdo přišel s oblíbenými písničkami. No, několik lidí vstalo a začalo bavit ostatní svým zpěvem. Vstala i Claire a zazpívala nám, ale ne jen tak nějakou píseň – byla to píseň I See the Moon, kterou jí matka zpívala, když byla Claire malá. Když ji pak Claire zpívala nám, úplně nám to vzalo dech.“

Ačkoliv Ann Grantová chtěla být zpěvačkou, Claire Danesová ne. Svěřuje se: „Chodila jsem na lekce tance, ale na lekce zpěvu ne. Nikdy dříve jsem ve filmu nezpívala, až v Eveningu, a měla jsem strach. Ale pracovala jsem s úžasným hlasovým poradcem Debem Lapidusem, který mne naučil, jak dýchat a jak je zpívání velmi fyzický proces, při kterém skutečně používáte své tělo. Takže mi nakonec pomohlo i to tancování. Díky tomu jsem měla při samotném zpívání dobrý instinkt na frázování. Natolik mne to inspirovalo, že v tomto studiu i nadále pokračuji.“

Sharp žasne: „Týden po oné noci kolem ohně jsme točili jednu z nejdojemnějších scén filmu – která je také jednou z nejdůležitějších Clařiných scén. Je to velmi důvěrná scéna, kdy Ann je doma se svými malými dcerami. Potřebovali jsme píseň pro Ann, kterou by těmto dívkám zpívala. Byla zde pouze jediná volba; píseň, kterou Claire naučila její vlastní matka.“