Superbad
Typ:
film
Žánr:
komedie, romantický
Délka:
113 min
Motto:
Americká teenagerskou komedie, která doma sklidila nadšené recenze a po premiéře se vyhoupla na první místo v žebříčku návštěvnosti.
Země:
USA, 2007
Ve filmové i televizní tvorbě Judda Apatowa najdeme jak kontroverzní díla, tak velice emocionální. Jako scénárista a režisér filmů Zbouchnutá a 40 let panic, producent hitových komedií Ricky Bobby: Nejrychlejší jezdec a Zprávař: Příběh Rona...

Film-vice

Základy filmu Superbad vznikly velice netradičně v hlavách tehdy teprve dospívajících scénáristických nováčků Setha Rogena a Evana Goldberga. Protože se jim zdálo, že filmy o středoškolácích nejsou věrohodné (a ani legrační), rozhodli se to zkusit sami. „Zkusili jsme se vcítit do života zoufalého středoškoláka tak, jak to zatím udělalo jen málo filmů,“ vysvětluje Rogen. A proč ne? Ostatně, jedna z prvních pouček, které se mladí scénáristé dozvídají, zní „pište o tom, co znáte.“

Rogen a Goldberg se pro svůj scénář inspirovali sami sebou a lidmi kolem – a zašli dokonce až tak daleko, že hlavní hrdiny pojmenovali Seth a Evan. Film se soustředí na známý úkaz „jedné noci, ve které se pokazí všechno, co se pokazit může,“ objasňuje Jonah Hill, který ve filmu hraje Setha.

„Ve filmu je všechno přesně jako na střední škole,“ říká Christopher Mintz-Plasse, který si do role v Superbad odskočil z losangeleské střední školy a jde o jeho první roli. „Nikdy mě nesebrali policajti ani jsem se s nimi nekamarádil, ale večírky a to, jak se kluci snaží sbalit holky – to jsme na střední škole zažili všichni. Proto to tak Seth s Evanem napsali – chtěli, aby to bylo realistické.“

„V Superbad nefunguje ta klasická středoškolská hierarchie, kterou znáte z jiných filmů,“ dodává Michael Cera, který hraje Evana a nejvíce se proslavil rolí George-Michaela Blutha v televizním seriálu Arrested Development. „Jonah měl pravdu – na střední škole se lidi nedělí na šprty a lajdáky. Možná se s oblíbenýma holkama zrovna nevybavujete, ale znáte je, zdravíte se s nimi a máte společné kamarády. Pohybujete se v pozadí.“

Producentka Shauna Robertson poznamenává, že i když nám film zprostředkovává pohled na obyčejnou střední školu, inspiruje se i zážitky obou scénáristů. „Sledovat Setha a Evana je legrace – napsali to, když jim bylo hrozně málo, a teď se hádají o tom, jak to doopravdy bylo. Každý z nich si události z jejich minulosti pamatuje po svém a je zábava sledovat jejich dohady o tom, jak se to seběhlo.“

Pár let po rozepsání scénáře se Rogen přesunul z Kanady do Los Angeles, kde začal takřka okamžitě pracovat pro producenta Judda Apatowa. „Bylo mi jasné, že střední školu nedodělám, takže jsem si potřeboval nějak vydělávat,“ vypráví scénárista a herec. „Živil jsem se jako komik a rozhodl jsem se zkusit herectví, takže jsem zašel na casting pro Machry a šprty.“ Roli v seriálu Rogen dostal a když skončil, stal se členem hereckého i scénáristického týmu dalšího seriálu od Apatowa, Kolej, základ života.

Právě tehdy předložil Rogen Juddovi Apatowi scénář. „Někdy v průběhu Kolej, základ života mi Seth povídá, 'S kamarádem Evanem z Kanady jsme napsali scénář. Jmenuje se Superbad. Nekoukneš se na něj?' Připadal mi výborný, ale žádný podobný film nikdo nenatočil.“

Apatow využil příležitosti k tomu, aby scénáristy navedl na správnou cestu a znásobil citovou složku jejich šíleného příběhu. „Superbad je v podstatě filmem o strachu z budoucnosti,“ říká. „Hrdinové mají hrůzu z toho, že půjdou na různé vysoké školy a poprvé nebudou spolu. Podle toho poznáte, že dospíváte – už nemáte kolem sebe lidi, na které se můžete spolehnout. Jejich strach a utrpení se promění v posedlost něčím jiným – touhou začít si něco s děvčaty. Proto je to podle mě příjemný film, ačkoliv všechny gagy jsou v něm tak absurdní.“

Jakmile se na filmu začalo pracovat, bylo prvním úkolem najít režiséra. „Greg režíroval pět dílů Kolej, základ života – vždycky byl jedním z našich oblíbenců. Vždycky jsem se těšil na další možnost spolupráce. Byl prvním, na koho jsem pomyslel.“

„ Byl jsem s manželkou v kavárně v Brooklynu, kde bydlím, a flákal se, protože jsem tou dobou měl psát scénář, když mi zazvonil telefon. Byl to Judd,“ vzpomíná Mottola. „'Ahoj, Gregu, tady je Judd. Vzpomínáš si na Superbad? Chtěl bys to točit?' Já nemám rád rychlé rozhodování, takže jsem začal s 'No, víš, vlastně jde o jeden z mála scénářů, které jsem četl...' A Judd na to 'Fajn, dobře. Zavolám ti za týden. Chystáme se to natočit.' Týden na to mi zavolal a povídá 'Dobrá, musíš přiletět do Los Angeles.' Nenapadlo mě, že by to mohlo být tak snadné. Ztratil jsem osm nebo devět let života, protože jsem si myslel, že to takhle snadno nejde.“

„ Nikdy jsme o nikom jiném neuvažovali a měli jsme radost, že do toho jde,“ popisuje Robertson.

Pravdou je, že Mottola scénář už nějakou dobu znal. „Přečetl jsem si Superbad už před pár lety. Líbilo se mi na něm, že vtipy jsou situační, že nejde jenom o pár lidí, co vypráví vtipy. Řada z nich vyplývala z bizarní psychiky středoškoláků. Hodně mě zaujalo i to, že se celý film odehrává během jedné noci. Takový příběh nemůžete libovolně natahovat.“

Když měli Mottolu, obrátili tvůrci filmu svou pozornost na herce. Rogen a Goldberg napsali samozřejmě postavy Setha a Evana jako rozšíření sebe samých. Rogenovi vždycky přišlo samozřejmé, že by hrál postavu, se kterou sdílí jméno. „Evan v tom nikdy hrát nechtěl a skutečného Fogella herectví nezajímalo, ale já Setha hrát chtěl,“ zmiňuje. Ubíhající roky ho o tu možnost připravily. „Moje neschopnost vypadat mladě všechno zkazila,“ říká. „Je fakt, že když mi bylo 16, vypadal jsem na 30. Teď vypadám, jako kdybych před čtyřmi lety umřel.“

Rogena mohla trochu těšit skutečnost, že najít za něj náhradu bylo velice těžké. „Byl problém sehnat někoho, kdo by dokázal skloubit drobné úchylky a bizarní chování té postavy tak, aby to působilo přijatelně a snesitelně. Všichni na zkouškách působili trochu nenávistně, ale to nebyla jejich vina. Ta postava je hrozně komplikovaná,“ vzpomíná Mottola.

Hledání bylo namáhavé a vyčerpávající. „Začínalo mě to pěkně štvát,“ svěřuje se Apatow. Pak našel inspiraci mezi lidmi ve svém nejbližším okolí. „Tou dobou jsem natáčel Zbouchnutou, film, ve kterém hrál Jonah Hill. Šli jsme se Sethem kolem a já se na Jonaha podíval a říkám Sethovi, 'No, asi to bude na Jonahovi.'“

Scénáristy ten návrh nejdříve vůbec nenadchnul. „'No, Jonah, to určitě,' řekl jsem na to,“ popisuje Goldberg. „Vypadá na sedmadvacet. Zešíleli jste. Přeskočilo vám.“

„Jonaha jsme brali jako skutečně poslední možnost,“ dodává k tomu suše Rogen.

„Judd se na mě podíval a povídá, 'Jak mladou postavu dokážeš zahrát?' 'Nevím,' řekl jsem mu na to. 'Tak možná sedmnáctiletého.' A on se mě pak zeptal, jestli bych chtěl hrát hlavní roli v Superbad,“ říká Hill. Urychleně natočil na video pár záběrů sebe v roli Setha. Apatow kazetu poslal režisérovi Gregovi Mottolovi a řediteli studia a bylo to. Role byla jeho.

„Jakmile Jonah promluvil, bylo nám jasné, že máme člověka, kterého jsme hledali,“ vypráví Mottola. „Měl jsem vážně štěstí, protože jsem věděl, že nebudu muset pracovat tak tvrdě. Díky Jonahovi z toho vyjdu dobře, ať se stane cokoliv.“

„Je to jako jeden z těch praštěných hollywoodských příběhů, co občas slýcháte,“ vysvětluje Hill. „Myslíte si, že se takové věci nestávají, a pak je to najednou tu. Jsem klikař.“

„Je to legrační – Jonah je jenom asi o rok nebo dva mladší než Seth,“ diví se Apatow. „Nevím, čím to, ale prostě nějak dokázal ztělesnit osmnáctiletého středoškoláka.“

Obsadit roli Evana bylo mnohem snazší. „Točil jsem pár dílů seriálu Arrested Development a byl jsem velkým fandou Michaela Cery,“ tvrdí Mottola. „Věděl jsem, co umí. V tom seriálu bylo plno zábavných, nadaných lidí, a Michael se mezi nimi rozhodně neztrácel – občas z nich byl dokonce nejlepší.“

Cera byl prvním hercem, který byl do filmu obsazený, a když se k němu připojil Jonah, přišli tvůrci, kteří neměli tušení, že se ti dva už znají, a chtěli se ujistit, že to mezi nimi bude na plátně správně fungovat, se skvělým nápadem. „Chtěli jsme je přinutit k tomu, aby spolu trávili co nejvíc času,“ vybavuje si Robertson. „Hned zkraje mi Judd povídá, 'Možná bychom je měli nastěhovat do jednoho bytu!'“. Koneckonců, mluvíme tu o lidech, kteří jsou známí tím, že rádi pracují s přáteli. „Filmy točíme především proto, abychom naše kamarády vystavovali bizarním situacím,“ vysvětluje Robertson.

„ Před natáčením jsme absolvovali spoustu zkoušek a společného čtení scénáře,“ popisuje Cera. „S Jonahem jsme se často vídali. Bylo to docela legrační, jak se nás snažili zkamarádit, a my už jsme dávno kamarádi byli.“

„ Když nás s Michaelem vidíte pohromadě, působí to nějak přirozeně komicky,“ říká Hill. „Myslím, že Judd nás dal dohromady, protože působíme divně. Já jsem protivný neurvalec, zatímco Michael je mírnější, příjemnější.“

Obsadit role policistů bylo ještě snazší než rozhodnutí obsadit Ceru. „Jakmile bylo jasné, že na roli středoškoláka jsem příliš nakynul, řekl jsem si, 'No, ale aspoň můžu hrát jednoho z poldů.' Vůbec jsem o tom nepřemýšlel,“ říká Rogen. Jeden policista byl vyřešený, zbýval jen druhý.

S jeho rolí se tvůrci obrátili na Billa Hadera ze Saturday Night Live. „Pět minut poté, co jsme se s Evanem a Sethem poznali, jsme se už bavili o comicsech,“ líčí Hader. „Protože jsme si uvědomili, že jsme všichni podobně střelení, řekl Evan, 'Víš, co by mu fakt sedlo? Polda v Superbad.' A já hned vyzvídal 'Co je Superbad? Nějaký příběh se superhrdiny?'" Jakmile Hader souhlasil, začali s Rogenem zkoušet a pracovat na tom, aby společně působili sehraně. Současně jim byly role přizpůsobovány „na tělo.“

A pak zbýval Fogell. „Postavě Fogella vždycky hrozilo to, že bude vnímán jako řadový třídní šprt,“ objasňuje Mottola. „Jednou z věcí, které se mi ve scénáři líbily, bylo to, že postava, o které si říkáte, že bude jenom pátým kolem u vozu, má nakonec celou vlastní příběhovou linii.“

Bez ohledu na příběh měl ale Rogen jiné starosti. „Věděl jsem, že většina mých scén je s Fogellem. Protože jsem sobec, chtěl jsem, aby ho hrál někdo, kdo vážně umí rozesmát.“

A tak začalo hledání. A pokračovalo. A pokračovalo. „Mám dojem, že jsme zkoušeli snad 500 herců a každý z nich byl určitým způsobem dobrý, ale nikdo Fogella nezahrál úplně správně,“ vzpomíná zpětně Robertson.

Poté, co vedoucí castingu Alison Jones vyčerpala všechny dostupné možnosti mezi profesionály, začala se zajímat o amatérské herce. „Zjistila, že probíhá jakási meziškolní soutěž v improvizacích, ve které se utkávají zástupci středních škol,“ poznamenává Mottola a dodává, že výsledky nebyly moc dobré. „Většinou to byli naprostí začátečníci. Prostě na to neměli.“

Pak se ale na poslední chvíli objevil Christopher Mintz-Plasse. „Chris byl jedním z posledních lidí, o které jsme se zajímali. Pamatuju se, že odešel z místnosti a my se s Alison na sebe dívali a říkali si 'Určitě nebude tak dobrý, jak působil, že ne?'“ říká Mottola. „Chris byl první, kdo ho zahrál jako arogantního šprta – jako někoho, kdo si myslí, že je Frank Sinatra, ačkoliv vypadá jako Truman Capote. Bylo to geniální.“

„Chris je malý zázrak,“ popisuje Apatow. „Sháníte nějakého mladého komika, kdosi se o vašem filmu doslechne, přijde na krátkou zkoušku a okamžitě je v roli dokonalý. A během natáčení se ukáže, že je ještě lepší, než jste doufali.“

„Prakticky se všemi z herců v našem filmu jsem už spolupracovala, až na Chrise“ dodává Robertson. „Vládla mezi námi taková pohoda a klid. Chris mezi nás vtrhl jako větrná smršť.“

„Nikdy by mě nenapadlo, že budu hrát ve filmu,“ tvrdí Mintz-Plasse. „Kamarád se nějak dozvěděl o tom, že někoho hledají, a řekl mi 'Hele, ty by ses na tu roli mohl hodit, měl bys tam zajít s námi.' Šel jsem tam se dvěma kamarády, absolvovali jsme zkoušku, pak se mi štáb třikrát ozval a až pak jsem roli konečně dostal. Byla to moje první zkouška, první herecká role – vlastně to bylo vůbec první, co jsem kdy udělal.“

„První týden byl drsný,“ dodává. „Měl jsem pocit, že nejsem vtipný, že všichni kolem jsou vtipnější, že nemám ponětí, co dělám. Ale koncem týdne jsem se do toho dostal a bylo to fajn.“

Michael Cera prohlašuje, že se Mintz-Plasse nemusel bát, že není vtipný. „Najít někoho, kdo by hrál Fogella, jim trvalo tak dlouho – chtěli mít toho pravého herce. Vybírali si nakonec z osmi lidí a Chris byl poslední a byl vážně zábavný. Zariskovali a máme štěstí, že jsme získali právě jeho.“

„Působí to divně říkat, že se teď kamarádím se Sethem Rogenem a Jonahem Hillem – ještě před pár měsíci jsem byl úplně obyčejný kluk,“ pokračuje Mintz-Plasse. „To jsem sice pořád, ale máme s kamarády hrozně rádi film 40 let panic – je neuvěřitelný – a teď s těmi lidmi hraju. Když jsme končili s natáčením Superbad, hrozně mě to vzalo. Byl to ten nejlepší zážitek mého života a teď končí a já se zase vrátím na střední školu a k obyčejnému životu. Ale snad budu mít možnost si s nimi zahrát v dalších filmech – uvidíme.“

Díky obsazení Mintz-Plasse mohl také Michael Cera předat symbolickou štafetu. „Superbad je první film, během kterého jsem nemusel na place učit – je mi teď 18,“ vysvětluje. „Dělal jsem to devět let a sledovat Chrise mě docela těšilo. Hrozně ho to štvalo, ale smůla, kamaráde – takový je showbussines.“

Skupinu herců uzavírají osoby, o které kluci ve filmu usilují: Martha MacIsaac hraje Beccu a Jules vdechla život Emma Stone. Mottola říká, že chtěli, aby i děvčata působila reálně. „Ani jedna z nich není bezduchá blondýna, po kterých mladí kluci šílí,“ prohlašuje. „Obě jsou to skutečné mladé dívky ve skutečném světě a každá z nich je naprosto jiná.“

Jak tvrdí Robertson, přátelská atmosféra mezi tvůrci a herci byla skutečně nakažlivá. „Podstatou Superbad je víceméně to, že několik kamarádů točí film o několika kamarádech.“

„ I když to pro film nebylo potřeba, říkala jsem si, že by bylo bezva, kdybychom se naučili střílet z pistolí,“ vypravuje Robertson. „Byla to pro nás dobrá výmluva k cestě na střelnici, kam jsem vždycky chtěla zajít.“ Takže se Rogen, Goldberg, Hill, Mintz-Plasse, Hader a Robertson vypravili na místní střelnici, aby si trochu potrénovali. „A tam to tak bezva nebylo,“ pokračuje. „Rychle jsme se rozdělili do dvou skupin: jednu tvořili ti, které střílení opravdu bavilo, a pak tu byla ta druhá.“ Což ani nebyla tak moc skupina, protože šlo o Robertson a Billa Hadera. „Byli jsme z toho s Billem dost vyděšení a celou dobu jsme proseděli v autě. Párkrát jsme si vystřelili a rychle jsme zmizeli. Ale Setha, Jonaha a Chrise to doopravdy bavilo.“

Tahle zkušenost se jim hodila, když natáčeli efektní scénu, ve které policisté za asistence Fogella střílejí po vlastním služebním autě. „To byla dost možná nejlepší scéna v mém životě,“ svěřuje se Rogen.“Bylo děsivé stát vedle Chrise, který držel pistoli s ostrými náboji a střílel po hořícím autě. Ale na druhou stranu jsem měl šanci hodit na auto hořící Molotovův koktejl a skončili jsme na takové šílené mašině, která s námi různě rotovala. Nepozvracel jsem se. A to je pro mě symbolem úspěšného natáčecího dne.“

Ačkoliv Hader svoje zkušenosti ze střelnice vlastně neměl šanci uplatnit, přesto se na place trochu pobavil. „Musel jsem na Michaela Ceru a Jonaha Hilla vytáhnout pistoli, a to bylo strašné – vypadali tak vyděšeně,“ směje se. „Byla to opravdová pistole a především Michael Cera byl hrůzou bez sebe.“

Cera celou scénu ale popisuje trochu jinak. „To, jak na nás Bill vytáhne bezdůvodně pistoli, je jednou z mých nejoblíbenějších scén v celém filmu.“ O chvíli později jeho postava ve filmu prchá do tmy. „Nenabídli mi kaskadéra, který by ten běh natočil za mě. Myslím, že si o něj musíte říct, což mi ale nečiní problém. Není to žádná ostuda.“

Možná to ale Cera udělat měl. „Je neuvěřitelné, jak legrační je záběr na běžícího Michaela Ceru,“ svěřuje se Goldberg.

Hader za svůj největší zážitek z natáčení označuje jinou scénu: „Když Seth v roli policisty tancoval, šlo o jednu z nejlegračnějších věcí, kterou jsem v životě viděl, ale pořád to nebylo tak legrační, jako když tancoval Michael Cera.“

Protože se celý film natáčel digitálně, získali herci nezvykle velký prostor pro improvizace a vtípky. „Jednoho dne jsme s Billem natočili scénu, která trvala 16 minut,“ zmiňuje Rogen. „Když natáčíte scény v autě, musíte obvykle každých osm minut zastavit a vyměnit v kameře film. My jsme jezdili 45 minut a zkoušeli scénu znovu a znovu.“

Jonah Hill se natahováním scén proslavil podobně. „Vždycky si Jonaha za dlouhé scény dobírám,“ říká Shauna Robertson. „Protože jsme točili digitálně, mohl si dělat, co chtěl – jednou to dotáhl na 21 minut. Neexistuje žádná hranice. V průběhu natáčení jsme se naučili ovládat a nevyšilovali jenom proto, že můžeme.“

Jakkoliv je improvizování osvobozující pro herce, pro režiséra je takové natáčení obtížné. „Je to pak velice náročné,“ prozrazuje Mottola. „Má to vliv na natáčení – kam postavíte kameru a jak moc se s ní můžete pohybovat. Potřebujete znát možnosti, abyste se scénou mohli po natáčení dál pracovat. Potřebujete vědět, že do sebe budou záběry zapadat, že vám v nich nebudou chybět důležité informace.“