Středoškolačka Viola (Amanda Bynes) je nadšená hráčka fotbalu a udělá pro něj cokoliv! Dokáže využít i toho, že její dvojče, bratr Sebastian (James Kirk), nenastoupí do školy a nemůže se tak zúčastnit očekávaného fotbalového turnaje. Neváhá ani...

Film-vice

Producent a scenárista Ewan Leslie říká: „Hlavní důvod, proč se příběh odehrává na střední škole je, že v tomto věku existuje určitá androgynie. Prostě v šestnácti letech se všichni kluci ještě neholí.“ Na finální verzi scénáře pracoval Leslie s Karen McCullah Lutz a Kirsten Smith. Říká: „Karen a Kirsten napsaly scénář k filmu Deset důvodům, proč tě nenávidím nebo k filmu Pravá blondýnka, takže bylo jasné, že dokážou dokonale vystihnout ženskou podstatu.“

Představitelka Violy (Amanda Bynes) byla do filmu obsazena mezi prvními. Stejně jako většina dalších protagonistů, byla hereckým nováčkem. Amanda Bynes k tomu říká: „Líbilo se mi, že si můžu zahrát hned dvě role najednou, mužskou i ženskou. Jeden z mých nejoblíbenějších filmů je Tootsie. Dokonce jsem podle ní pojmenovala svého psa. Bylo fajn zahrát si podobnou roli.“

Channing Tatum, který si zahrál Duka je jeden z největších objevů současného filmu. Jde o herce, který stojí na počátku své hvězdné herecké kariéry. Režisér Fickman o Tatumovi říká: „Když přišel na zkoušku všechny hned ohromil. V jednu chvíli jsme ale zvažovali, že bychom za něj do sportovních scén použili dvojníka. Channing je ale skvělý sportovec a všechny fotbalové scény odehrál sám. Dával do hry maximum. Něco na něm asi bude.“ Amanda Bynes přiznává, že zamilovat se do Channinga vůbec nebyl problém: „Nebylo těžké předstírat, že se mi Chaning líbí. Hned vám padne do oka. A také je to jeden z nejmilejších kluků, co znám. Pracovat s ním byla legrace a už jen být s ním bylo zábavné. Takže žádný problém hrát zamilovanou. Vzniklo mezi námi silné pouto a myslím že budeme ještě dlouho výborní přátelé.“

V rámci zkoušek podstoupili někteří herci fotbalový trénink, aby ve výsledku působili jako zkušení fotbalisté. Filmaři najali fotbalového trenéra Boba Molese a choreografa Dana Metcalfa, kteří herce na fotbalové scény připravovali. Moles se rovněž postaral o „fotbalový kompars“, a do zápasu týmu Illyria a Cornwall rekrutoval hráče z řad místních fotbalistů. Robert Hoffman (brankář Justin) říká: „Nejtěžší na mé roli bylo, že jsem musel v brance pořád skákat po míči. Mezi natáčením mě kluci trénovali. Stříleli na mě jeden míč za druhým a já pořád jen skákal-chytal-padal-vstával a tak pořád dokola. Šel jsem pak domů a myslel si, že umřu. Když jsem se ráno probudil, všechno mě bolelo, ale už jsem se nemohl dočkat, až se tam zas vrátím.“

O Amandě Bynes Metcalfe říká: „Je to holka, jak se patří. Musel jsem ji proto naučit, aby nehrála fotbal jako holka. Musela běhat jako kluk, protože kluci a holky běhají jinak. Nesměla se pohybovat tak lehce, jak je to pro ni přirozené. Musela dávat váhu víc do kolen a víc se naklánět dopředu, což také dívky obyčejně nedělají.“

Bynesová vzpomíná, že kromě fotbalu bylo fyzicky náročné nošení „chlapeckých rekvizit“: „ Nejtěžší na roli kluka byla ta hromada obinadel a množství lepidla, díky nimž jsem vypadala mužně. Navíc jsem nosila pejzy a umělé obočí, všechno přilepené na obličeji, což vůbec nebylo příjemné. Byla jsem zafačovaná jako mumie.“ Vedle všech obinadel, která skrývala Amandino dívčí tělo, musela herečka nosit i „svalové vycpávky“. A mimo to ji Fickman povinně bral na místa, kde se scházejí mladí chlapci, aby pozorovala a naučila se „maskulinnímu umění.“

Bynesová to komentuje: „Když jsem začala hrát mužskou roli, cítila jsem se jistější. Jako dívka musíte neustále myslet na to, jestli dobře vypadáte, jestli nemáte strašné vlasy apod... Uvědomila jsem si, že na zevnějšku tolik nezáleží. Všichni chceme jen být přijati okolím, chceme, aby s námi okolí jednalo jako se sobě rovnými. Make-up a hadříky jsou sice fajn, ale to všechno je jen omáčka. To je jedna z věcí, které jsem se tímto filmem naučila.“ Scenárista Ewan Leslie to jen potvrzuje: „Myslím, že jedno z hlavních témat tohoto filmu je, jak být sám sebou. Tím, že Viola předstírá, že je někdo jiný, se naučí hodně o sobě i o mužích. Nakonec odchází s tím nejlepším, co mohla získat – najde to „nej“ ze sebe i z mužů a stane se z ní lepší člověk. Myslím, že mnoha lidem by tato myšlenka mohla být blízká.“