Původně šestidílný rozhlasový seriál z produkce BBC Stopařův průvodce po Galaxii se stal kulturním fenoménem. Na jeho základě vznikla knižní pentalogie, televizní seriál z produkce BBC, revoluční počítačová hra a spousta dalších formátů, pocházejících přímo z pera Douglase Adamse. Samotných knih se prodalo miliony výtisků po celém světě a fenomén je dodnes po celém světě objevován stále novými fanoušky.

Převést tento příběh na stříbrné plátno však bylo složitější. Nejdříve zakoupila práva ABC, poté Columbia, režijní taktovky se měl chopit Ivan Reitman a producentem filmu měl být Michael Nesmith. Douglas Adams napsal v Londýně, Los Angeles a Santa Fe několik pracovních verzí scénáře. Přivést projekt ke zdárnému konci se nakonec podařilo teprve producentu Rogeru Birnbaumovi. Realizaci předcházely sedmileté přípravy, další verze scénáře (která tentokrát vznikala v Santa Barbaře) a nakonec bohužel také předčasná smrt Douglase Adamse v květnu 2001.

„Říkali jsme si, že Stopař by mohl být pro žánr sci-fi tím, čím je Austin Powers pro Bondovky,“ říká Birnbaum. „Šli jsme do toho po hlavě. Spolu se studiem Disney a Jayem Roachem, režisérem filmů o Austinu Powersovi, jsme zakoupili práva a pracovali na tom po mnoho let.“

Jako první bylo nutné vyřešit otázku, kdo je schopen navázat na Adamsův jedinečný styl a dokončit scénář. Producenti se obrátili na scénáristu Kareyho Kirkpatricka (Slepičí úlet), kterého jejich nabídka poněkud zaskočila: „Po přečtení pracovní verze scénáře z pera Douglase Adamse se mi honila hlavou jediná věc: ‚Tohle nemám šanci napsat, ten člověk je génius – já ne. Nemá smysl se ani snažit psát něco, co by se mělo prolínat s jeho stylem. Vždyť tenhle chlap napsal: ‚Létání je jednoduché, prostě spadněte na zem a netrefte se.‘‘ Ale nakonec jsem na tu schůzku přece jen šel.“

Karey vytvořil několik návrhů struktury scénáře. Producenti byli s jeho nápady spokojeni a Kirkpatrick tedy začal v září 2002 na scénáři pracovat.

„Karey nám odevzdal scénář, který učinil příběh obecně přístupnějším. Díky tomu jsme mohli projekt konečně spustit naplno a posunout je blíže k produkční fázi,“ říká producent Gary Barber.

Se scénářem v ruce pak začali producenti hledat vhodného režiséra. Všichni se shodli na britské reklamní a videoklipové dvojici Hammer & Tongs, sestávající z režiséra Gartha Jenningse a producenta Nicka Goldsmithe.

„Nad obsazením postu režiséra nebylo nutné nijak dlouze přemýšlet,“ říká Birnbaum. „Původně se měl režijní taktovky zhostit Jay Roach, ale než jsme stihli přivést do fáze produkce tento film, zaměstnaly ho jiné projekty. Jay se poté bavil s režisérem Spikem Jonzem, který mu doporučil Gartha. Říkal, že je to mladý, velmi vtipný a velmi vynalézavý režisér, který má za sebou spoustu skvělých britských videoklipů a reklam. Pozvali jsme jej do USA a on s sebou přinesl spoustu skic, nákresů a výborných nápadů, jak film zpracovat. Jeho návrhy jsme si ihned oblíbili a Garth nám připadal jako skvělá volba.“

„Krátce po Douglasově smrti jsem se bavil s jeho ženou, a ta mi řekla, že to, co opravdu potřebujeme, je mladá krev. Potřebovali jsme lidi, kteří by ten film pojali nenuceně svěžím způsobem, nikoliv jako ‚poctu tomu seriálu ze 70. let‘... a to je přesně to, co Nick s Garthem dokáží,“ říká vedoucí výroby a jeden z Douglasových nejbližších přátel Robbie Stamp.

„Přestože miliony lidí po celém světě milují tu knihu stejně tak jako vy, vždycky si připadáte, že jste jediní, kdo ji opravdu pochopil,“ říká Jennings. „Je to celé takový vtip pro zasvěcené, u nějž máte pořád pocit, že jej chápete přinejmenším o trochu víc než všichni ostatní,“ přizvukuje Stamp. Nyní filmaře čekal nelehký úkol přenést tento pocit na stříbrné plátno.

„Když jsme si s Nickem Goldsmithem poprvé přečetli scénář, říkali jsme si, že bychom se možná měli držet trochu při zemi. Už jsme tak přesyceni různými efekty, že by nám přišlo jako velká škoda, kdyby se to zvrhlo v nějakou opulentní trikovou show. Samozřejmě, že film obsahuje spoustu efektů, ale snažili jsme se jimi co nejvíc šetřit,“ říká Jennings.

Filmaři využili repertoáru trikové firmy Henson’s Creature Shop. Všechna mimozemská stvoření byli skuteční herci, které mohl Jennings režírovat a s nimiž mohli ostatní herci komunikovat.

Jennings se denně scházel s vedoucím projektu u Henson’s Jamiem Courtierem, s nímž pak celé hodiny kreslil návrhy postav. Začali Vogony, které si představovali jako soudce či politiky, z nichž přímo vyzařuje zvůle byrokratického aparátu. Během příprav našli satirické kreslené příběhy Gila Raye z 18. století, kterých při tvorbě postav využili.

„Nejdříve jsme udělali malé modely a nechali si je schválit. Poté jsme je převedli do většího měřítka. V tomto případě – protože byly tak velké – jsme vyrobili pouze modely hlav a rukou, na zbytek nám posloužila měkká pěna a guma. Kousky, které vyčnívají z oblečení, jsme vytvořili z modelíny, připevnili je na gumové součásti a zakomponovali do nich ovládací mechaniku,“ vysvětluje Courtier.

Robbie Stamp byl při prvním setkání s hotovou stvůrou poměrně překvapen. „Když je poprvé uvidíte, jak proti vám kráčí, zareagujete téměř na úrovni instinktů. Vypadají tak reálně! Trikaři použili různé animatronické speciality, díky nimž Vogoni působí jako živé potvory.“

Proces vzniku animatronických masek byl velmi komplikovaný. Lidé z Henson’s Creature Shop vyrobili celkem devět vogonských hlav. Každá z nich má jiné funkce, nosí ji jiný herec a ovládá ji jiný loutkář. V každé z nich je 35 motorků pro ovládání jednotlivých pohybů.

Kromě 48 Vogonů, 15 vogonských vojáků a postav Kwaltze a Jelce vytvořili v Henson’s také postavu depresivního robota Marvina.

„Výtvarnou stránku Marvina vymysleli už dopředu Garth s Nickem a hlavním výtvarníkem Joelem Collinsem. Dostali jsme k dispozici nádherné kresby, na kterých bylo všechno. Naším úkolem bylo pouze vyrobit na jejich základě kostým,“ říká Courtier.

Přestože se Jennings a Goldsmith snažili držet v oblasti efektů zpátky, chtěli zároveň pojmout oslavu knižní předlohy a Douglase Adamse náležitě velkolepým způsobem.

„Říkali jsme si, že po všech těch letech, kdy byly vyvíjeny snahy film realizovat, by to měla být pořádná párty, zasloužená oslava celého kultu. Scéna, v níž Vogoni mučí lidi čtením poezie je z technického hlediska poměrně jednoduchý vtip, ale my jsme ji chtěli udělat velkolepou a trochu ji oživit. Nakonec jsme v ní vyobrazili obří auditorium s tisíci patry a obřím mikrofonem, který se táhne odshora až dolů. Byl to vynikající nápad a nádherný vtip. Jsem moc rád, že se nám jej podařilo pojmout tak filmově,“ říká Jennings.

S vytvářením galaxie Jenningsovi napomáhal hlavní výtvarník Joel Collins, který s Hammer & Tongs dříve spolupracoval na mnoha hudebních videoklipech a reklamách. Jedním z největších problémů bylo vytvořit vesmírnou loď Srdce ze zlata, v níž hrdinové příběhu putují.

„Srdce ze zlata je v knize popsáno jen velmi stručně. Snažili jsme se využít všech zmínek a zároveň vytvořit něco originálního. Během preprodukce jsme udělali asi 60 – 80 návrhů. Některé byly fantastické, některé velmi jednoduché, některé zcela bizarní, některé vyumělkované… a na jednom vypadalo Srdce ze zlata dokonce jako sportovní obuv. Nakonec jsme vybrali porcelánovou loď, která vypadá skoro jako čajová konvice s přídí, připomínající vázu z období dynastie Ming,“ říká Joel Collins.

Hlavní ovládací panel lodi sestává z mnoha spínačů, kontrolek, budíků a pák, z nichž byla většina funkční a náležitě opatřena vysvětlujícími štítky. Jen při tvorbě tohoto modelu čekalo Collinsův tým zašroubování více než tří tisíc žárovek.

„Jedním z nejnáročnějších úkolů byl casting,“ říká Birnbaum. „Chtěli jsme předejít tomu, aby si armády fanoušků knihy myslely, že zrazujeme její původní charakter obsazením všech rolí americkými herci.”

Roli povrchního, ale šarmantního egomaniaka Zafoda Bíblbroxe, který se snaží nalézt odpověď na základní otázku života, vesmíru a vůbec, obsadil Sam Rockwell. „Původně jsem měl přijít kvůli roli Forda Prefecta, ale neměl jsem příliš mnoho nápadů, jak ho ztvárnit. Proto jsem se nabídl, že zkusím raději Zafoda – u něj jsem si byl jistější. Říkal jsem si, že by mohl být směsicí Elvise, Billa Clintona a Vincea Vaughna, říznutou Freddiem Mercurym. Asi se jim to líbilo, protože ho nakonec hraji,“ říká Rockwell.

Pravým opakem Zafoda je Ford Prefect (Mos Def) – dokonalý stopař a pevná opora, která drží všechny pohromadě. Dalším důležitou postavou je Arthur Dent – nejobyčejnější Brit na světě – v podání Martina Freemana. „Má první reakce na celý projekt byla velmi pozitivní, ale nebyl jsem si jist, že se pro tu roli hodím. Nick a Garth mě ale přesvědčili, že na to mám. Popravdě řečeno – představa, že jsem poslední žijící člověk na Zemi, se mi celkem líbila,“ říká herec. Roli Trillian, která je dost možná nejchytřejší ženou v celém vesmíru, obsadila Zooey Descahnel.

Jennings s Goldsmithem si s sebou přivedli několik svých klíčových spolupracovníků. „Bylo pro nás hodně důležité pracovat s týmem, se kterým máme mnohaleté zkušenosti. Mezi spolupracovníky, bez kterých bychom, si film ani nedokázali představit, patří neuvěřitelně kreativní a nadšený kameraman Igor Jadue-Lillo, vynalézavý a nápaditý hlavní výtvarník Joel Collins, a báječná návrhářka kostýmů Sammy Sheldon,“ říká Jennings.

Film byl natáčen ve studiích Elstree a Shepperton v Londýně a Walesu.