"Můj bratr píše scénáře už dlouhá léta," říká Eddie Murphy, který si ve filmu Norbit zahrál trojroli a navíc jej s Johnem Davisem produkoval. "Ale pořádně ho nastartovalo teprve to, že začal psát pro pořad Chappelle Show. A já jsem mu říkal: _Hele, tak pojďme udělat něco společně. Jsi teď v kurzu, tak napíšeme něco dohromady!'" Přestože nešlo o jejich první spolupráci, podle Charlieho se proces ani tentokrát neobešel bez tvůrčího tlaku. "Pracovat s člověkem takového kalibru, jako je Eddie Murphy, je vždycky těžké. Je to sice můj bratr, ale pořád je to ten slavný herec, který vzbuzuje vysoká očekávání. Věděl jsem, že musím odvést dobrou práci. A Eddie dohlížel na to, aby se nám to společně podařilo."

Prvotní inspiraci k napsání příběhu načerpali z jednoho pikantního internetového videa: "Viděli jsme záběry, na kterých se do sebe na férovku pustí přímo na ulici jeden manželský pár. A všichni chlapi, kteří se na to dívali s námi, reagovali v podstatě stejně - byli šokovaní, protože ten chlápek dostal od své ženy slušnou nakládačku. Tak jsme s bráchou prostě napsali film, jehož hlavním hrdinou je ten zmlácený manžel," říká Eddie.

Tak se zrodil netradiční ústřední pár filmu - tichý a servilní Norbit a jeho krutá a dominantní žena Rasputia. "Rasputia je panovačná tyranka a Norbit pasivní a něžný chlap, kterého drží pod pantoflem," říká Eddie Murphy. "A snaží se nad ním mít za všech okolností absolutní kontrolu." "Potkali se už jako děti na pískovišti," pokračuje herec. "A už tehdy to začalo - hned první den mu řekla: _Ty budeš můj kluk'. A od slov ihned přešla k činům - prošli spolu celou základu i střední. Pak se vzali. Zkrátka kompletně ovládla celý jeho život."

"Chtěl jsem natočit něco trochu ostřejšího, protože jsem v poslední době dělal jenom na různých rodinných komediích a filmech pro děti - na Shrekovi, Bláznivé školce, Strašidelném domě. což byly sice úžasně roztomilé filmy, ale já už jsem chtěl zas po čase natočit něco pro ty lidi, kteří za mnou chodili a ptali se mě: _Hele, když budeš mít zase nějaké sólové vystoupení?' nebo _Kdy už natočíš něco, na co bych chtěl koukat - nějaký typický film s Eddiem Murphym, nad kterým budou zvedat lidi obočí?' Tak jsme si řekli: dobře, dáme jim něco ostřejšího, protože na to čekají. A já jsem na to už nějakou dobu čekal taky." Jakmile dostal scénář zelenou, stalo se hlavní prioritou nalezení vhodného režiséra. Tím se stal Brian Robbins, jehož k filmu přitahoval nejen scénář, ale také možnost spolupráce s jedním z jeho hereckých idolů.

"Když se objevila příležitost spolupracovat s Eddiem Murphym, neváhal jsem ani minutu," vzpomíná Robbins. "Jako dítě z Brooklynu jsem se díval na každý díl Saturday Night Live a imitoval jsem každý Eddieho skeč. Znal jsem je nazpaměť. 48 hodin a Záměna pro mě byly úplně přelomové filmy. Takže natáčet scénu a pak jít zpátky k monitoru s Eddiem, stát vedle něj a společně se smát tomu, co jsme před chvílí vytvořili společným úsilím, pro mě bylo neskutečný pocit. Co se tomu může vyrovnat?"

Murphyho lákala především možnost zhostit se ve filmu hned několika postav. "Rád pracuju na filmech, kde hrají důležitou roli masky, protože v momentě, kdy mi v maskérně udělají novou fasádu, se rázem ocitnu někde úplně jinde," říká herec. "Když ze mě udělají starou ženskou, musím přijít s novými kousky. Když jsem starý Žid, Asiat nebo Sherman Clump, zkrátka kdokoliv, kdo mě osvobodí z tohoto těla, otevírá se mi celá řada různých možností. A to prostě miluju." "Tohle je komplikovaný film," říká producent Davis. "Spousta natáčecích dní. Spousta vizuálních efektů. A každou scénu jsme museli natočit dvakrát nebo třikrát, protože jsme ji museli nasnímat se všemi postavami. Brian Robbins udělal dopředu k celému filmu storyboardy. Nikdy se tou náročností celého procesu nenechat zastrašit."

Robbins věděl, že u podobného projektu je pečlivá příprava naprosto nezbytná, a každou scénu předem do detailů vypracoval. "Vytvořit storyboardy zabralo několik měsíců. I ty nejjednodušší scény se dvěma postavami vyžadovaly pečlivé naplánování, protože v případech, kdy hrál Eddie obě z nich, jsem musel pečlivě uvážit, jak se budou na scéně pohybovat." Masky měl na svědomí hollywoodský veterán Rick Baker, který v minulosti udělal z Michaela Jacksona upíra pro videoklip thriller a podílel se na spoustě celovečerních filmů od Amerického vlkodlaka v Londýně až po loňský závěrečný díl trilogie X- Men.

"Rick se mnou před mnoha lety pracoval na filmu Cesta do Ameriky," říká herec. "A když s ním dělám na těch postavách, cítím se pohodlněji. Připadá mi, že právě jeho práce je přivádí k životu. Jsou jako opravdoví lidé. Měl jsem možnost vidět při práci na podobných filmech i ostatní maskéry, a někdy byl ten výsledek hodně vtipný. Ale Rick do toho vnáší neuvěřitelné detaily. Najednou zapomenete, že jsou to masky. Připadá vám, jako byste se dívali na skutečného člověka." Po sestavení štábu přišlo na řadu hledání vhodných herců. Když Eddie Murphy začínal s castingem, věděl, že na plátně ztvární Norbita - avšak ne nutně i Rasputiu. "Při psaní scénáře jsme často přemýšleli, která žena by si mohla Rasputiu zahrát. A postupně jsme došli k tomu, že si tu roli střihne sám Eddie," říká Charles Murphy.

S připočtením restaurátora a majitele sirotčince pana Wonga se počet Murphyho rolí v tomto filmu ustálil na čísle tři. Jeho fanoušci a filmoví diváci obecně vědí, že se v minulosti zhostil celé řady velmi různorodých postav, ale tyto tři měly podle filmařů potenciál vytěžit z jeho talentu ještě více. "Eddie už má na kontě pár filmů, ve kterých hrál víc postav, takže tahle trojrole není nic nového," říká režisér Robbins. "Ale tenhle film se liší v tom, že Norbit je tak zajímavý, sladký a ryzí chlapík. Navíc je to v podstatě pohádka. Prostě to má jinou atmosféru, vzbuzuje to úplně jiné pocity než ty filmy předtím. A Eddieho ztělesnění Rasputii je zkrátka zběsilé. zběsilé, vtipné a fantastické."

"Pamatuji si na první den natáčení, kdy mu dělali masku pana Wonga," říká Davis. "Díval se na filmy, ve kterých byly postavy Číňanů. A já jsem ho pozoroval, jak hledal tu hlasovou polohu. A pak jsem měl možnost vidět, jak vzal všechny tyhle prvky a vytvořil z toho něco zcela unikátního a odlišného."

Herečku, který na plátně měla ztvárnit postavu Kate, filmaři vybírali z desítek krásných a talentovaných adeptek. Nakonec se ale jejich výběr zúžil na jediného člověka - Thandie Newton.
"Thandie jsme chtěli proto, že je zároveň roztomilá a skvělá herečka," říká Murphy. "Potřebovali jsme někoho, u nějž byste dokázali uvěřit tomu, že se do sebe s Norbitem zamilují."

"Rasputiu jsem bral jako zlou nevlastní matku a Norbita jako Popelku, zamčenou někde ve sklepě," říká Robbins. "A Kate byla ta princezna, která jej přijela vysvobodit. Thandie byla opravdu půvabná a příjemná. Tentokrát se konečně představí trochu jinak než v těch předchozích filmech, ve kterých hrála převážně dramatické a osudem pronásledované ženy. Bylo moc fajn ji vidět ve vyloženě naivní, veselé a usměvavé roli." Newton přijala možnost spolupracovat s Eddiem Murphym s nadšením. Přestože není primárně komediální herečkou, rozhodla se, že tuto kreativní výzvu přijme a pokusí se mezi mnoho zkušených komediálních herců v tomto filmu začlenit.

"Přestože je Kate v tomhle filmu _ta normální', i tak si v něm užije své chvilky plné legrace a blbostí, které se mi opravdu líbily," říká Newton. "A abych byla upřímná, to hlavní, co jsem chtěla zažít, bylo pracovat po boku tak zkušeného herce, jako je Eddie - což je skutečný génius. Chtěla jsem být v přítomnosti někoho, kdo vytváří něco nezapomenutelného." Možnost spolupráce s Murphym zaujala také oscarového herce Cubu Goodinga Jr., kterého navíc lákal také scénář. Ve filmu ztvárnil Deiona Hughese, nevyzpytatelného a potměšilého snoubence Kate.

"Jsem velký Eddieho fanda," říká Gooding. "Můj první film byl Cesta do Ameriky. Měl jsem tam opravdu malou roli a nakonec všechny moje dialogy vystřihli. No a teď jsem se konečně dočkal - film s Eddiem Murphym, ve kterém mám větší roli. Eddie je kulturní ikona. Takže když se objevila možnost s ním pracovat, hned jsem po ní skočil."

Obsazení tří pobuřujících a vypatlaných bratří Latimorových, kteří jsou postrachem městečka Boiling Springs, vyžadovalo nalezení správné kombinace talentovaných herců. Nejen, že musel být každý z nich vtipný sám o sobě, ale také museli společně vytvářet přesvědčivou iluzi rodiny. Big Jacka si zahrál Terry Crews, který podotýká, že jeho filmový antihrdina touží jen po tom, aby ho lidi brali vážně. "Hrál jsem sedm let v Národní fotbalové lize, kde jsem takových Big Jacků potkal spousty," říká Crews. "Byli všude. Šli jste do klubu a přišel tam Big Jack. Víte, co myslím? Tuhle postavu jsem založil na pár lidech, které jsem znal a kteří mě vždycky dokázali vyděsit k smrti."

Cliftona Powella, jenž má na kontě celou řadu drsňáckých rolí, ale také komediální klasiky jako Zkurvenej pátek nebo Další hroznej pátek, si pro roli bratra Earla vybral sám Eddie Murphy. Earl je z trojice Latimorových sice nejstarší, ale také nejmenší. "Dali mi do party hráče amerického fotbalu. A tyhle role hraju už docela dlouho. Z toho soudím, že mám prostě silné vystupování. Zřejmě proto mě obsadili po jejich boku. Když hrajete s podobnými hromotluky, musíte mít hodně silnou osobnost. A já ji navíc umím zapínat a vypínat."

Nemladšího bratra Blueho si zahrál fotbalista Lester "Rasta" Speight, který měří 2 metry a váží 140 kilo. Ten pak spolu s Robbinsem vymyslel pro svou postavu trochu překvapivý osobnostní rys - šišlavost. "Brian chtěl nejprve nějaký hodně vysoký hlas, jako má třeba Mike Tyson," směje se Rasta. "Ale pak jsme se vrátili zpátky k mému přirozenému tónu a šli jsme jenom o trochu výš. To nakonec pasovalo lépe, protože jsme nechtěli, aby to působilo jako kreslená groteska." V dalších rolích se objeví mimo jiné dvojice komiků a rapperů Eddie Griffin a Katt Williams, kteří si zahráli vysloužilé pasáky, nebo Marlon Wayans v roli instruktora aerobiku.

RICK BAKER - KOUZLO JEHO MASEK
Ve světě trikových masek vyniká jedno jméno: Rick Baker. Tento veterán speciálních efektů má na kontě šest Oscarů v kategorii nejlepší masky za filmy Grinch, Muži v černém, Zamilovaný profesor, Ed Wood, Harry a Hendersonovi a Americký vlkodlak v Londýně. Vzhledem k jeho renomé jednoho z nejuznávanějších umělců v dějinách kinematografie byli filmaři nadšeni, že jim na nabídku podílet se na tomto filmu kývnul.

"Vytvořit tyhle masky mu trvalo devět měsíců," vzpomíná Davis. "Původně jsme chtěli začít natáčet dříve, ale Rick Baker řekl: _Pokud na tom filmu mám dělat, musí to být perfektní.' Tím mě sice moc nenadchnul, avšak v okamžiku, kdy jsme poprvé přišli na scénu a začali natáčet, jsem obrátil o 180°. Eddie totiž nakráčel na plac jako pan Wong. A v té chvíli nebylo od očních víček směrem dolů po nějakém Eddiem Murphym ani památky." "Když jsem poprvé četl scénář, napadlo mě jako první, že to bude sakramentsky těžké," říká Baker. "Lidské masky nejsou vůbec jednoduché. Nejčastěji selhávají a především jsou mnohem náročnější než nějaká mimozemská monstra."

"Hodně těžké bylo udělat to velké tělo, které mělo být nahé. Tím jsme strávili hodně času a energie. Mělo působit realisticky a pohybovat se přirozeně. No a udělat z Eddieho Asiata také nebyla legrace, protože. prostě Asiat není. A není ani postarší Žid. Nicméně jsem věděl, že to bude zajímavé a dívat se, co z těch masek vytěží Eddie, bude dobrá zábava."

"U filmu, v němž jsou některé postavy na maskách přímo založeny, mě přítomnost toho absolutně nejlepšího člověka, který to z určitého úhlu pohledu vlastně všechno vynalezl, hodně uklidňuje, protože vím, že to bude naprosto super," říká Robbins. "Nad těmi maskami jsem prostě žasnul. Každý den to trvalo celou věčnost, ale stálo to za to. Dokonce i samotný Eddie, který se před pár dny vypravil do střižny, nemohl uvěřit vlastním očím: _Panebože, koukejte na ty masky. Ten pan Wong. To nechápu!' I poté, co strávil v maskérně 75 dní, ho to pořád přivádělo k úžasu. Je to opravdu brilantní."

To, že Bakerovi a jeho týmu poskytli dostatek času na to, aby odlili, vytvořili, vyzkoušeli, vymodelovali, natřeli a znovu vyzkoušeli všechny masky, se filmařům vyplatilo. Výsledkem byly dvě strhující postavy - Rasputia a pan Wong. S finálními úpravami na těle Rasputie si dali výtvarníci záležet. Její obličej tvoří devět kusů pěnového latexu, které byly namalovány tak, aby vypadaly jako kůže. Každý den, kdy se měl Murphy objevit na place v její kůži, musel vedoucí prostetických masek Kazuhiro Tsuji nanést jednotlivé části na jeho obličej, jednu po druhé. Tento proces zabral dvě hodiny intenzivní práce. V případě pana Wonga tvořilo obličejové části jedenáct pečlivě vytvarovaných kusů silikonu. Vzhledem k tomu, že je tento materiál velmi křehký, musel být nanesen hodně opatrně. Proměna ve Wonga tudíž zabrala ještě déle - okolo 3,5 hodin.

TROJITÁ PORCE VIZUÁLNÍCH EFEKTŮ
To, že Murphy ve filmu ztvárnil tři hlavní postavy, znamenalo, že na plátně hrál v mnoha scénách sám se sebou. To se samozřejmě neobešlo bez zásahu filmové magie, která se přihlásila o slovo v průběhu postprodukce. "V některých případech jsme použili tradiční technologii dělení obrazu, která je obecně známá," říká producent vizuálních efektů Les Hunter. "To znamená, že jsme jeden den natočili Eddieho na jedné straně obrazu, kde hraje Norbita, a následující den na druhé straně, kde hraje Rasputii. No a pak jsme z obou záběrů vzali jen polovinu obrazu a spojili je."

"Jiným záběrům zase lépe vyhovovalo zelené pozadí a následné naklíčování postavy do hotové scény. Třetí způsob, který jsme v tomhle filmu využívali opravdu hojně, byla digitální výměna hlavy nebo obličeje."

Filmaři, koordinátoři kaskadérských kousků, návrháři kostýmů a tým pro vizuální efekty museli společnými silami posoudit, která z možností je pro ten či onen záběr nejvhodnější. "Pečlivě jsme naslouchali a snažili jsme se dát Brianovi všechny podklady, o které nás požádal," říká Hunter. "Pak jsme si s ním a dalšími producenty sedli a probírali jsme každou scénu. Vzali jsme si storyboardy a podrobně je analyzovali, abychom určili nejvhodnější postup. A když jsme narazili na nějakou zásadní překážku, přemýšleli jsme, co by se s tím dalo dělat."

I přes pečlivé plánování se však filmaři museli občas uchýlit k některé z alternativních metod: "Všechno vždycky nefunguje tak, jak byste předpokládali," vysvětluje Hunter. "Mohou se změnit světelné podmínky nebo nemáte dostatek času. Proto jsme v některých případech přešli z rozděleného obrazu na techniku zeleného pozadí nebo jsme místo klíčování jenom vyměnili hlavy."