Zprostředkovatelé rozvodů John Beckwith (Owen Wilson) a Jeremy Grey (Vince Vaughn) jsou jak obchodní partneři, tak dlouholetí přátelé, kteří mají ideální jarní koníček - vetřou se na svatbu a tam narušují její poklidný chod. Na konci jedné...

Film-vice

“OFICIÁLNÍ POZVÁNKY JSOU POUZE PRO NICKY A JELIMANY”
Vnějšně se může zdát, že svatby pouze svedou dohromady dvě větve rodiny a přátele, aby všichni společně oslavili vstup mileneckého páru do manželství. Pro většinu těch, kteří na následnou party přicházejí bez partnera to také znamená, že mohou zdarma popít na účet oslavenců a seznámit se se spoustou nezadaných. Tato právě popsaná zkušenost asi ovlivnila Nesvatbovy nejvíce. “Myšlenka na vznik Nesvatbových mě napadla před několika lety, když jsem dostal pozvánku na svatbu mého kamaráda,” říká producent Adrew Panay. “Vzpomněl jsem si na spoustu svateb, na které jsem se dostal jako student s jedním mým kamarádem, protože to byl ideální a jednoduchý způsob, jak se seznámit s děvčaty. Říkal jsem si, že by to mohl být skvělý odrazový můstek pro film – dva kámoši, kteří obrážejí svatby, aby si na jeden večer “narazili” kamarádky, najednou dost znejistí, když jeden z nich poruší stanovená pravidla a opravdu se zamiluje do družičky, jakkoli po celou dobu úspěšně maskuje své pravé záměry.” Panay se rozhodl tento koncept rozvinout ve spolupráci se svými kolegy z Tapestry Films, Peterem Abramsem a Robertem L. Levym, a poté najali scenáristy Steve Fabera a Boba Fishera, aby příběh uvedli v život. “Cítili jsme, že náš námět lze rozvinout do opravdu vtipného příběhu a vynikajícího scénáře,“ říká producent Peter Abrams. “Hledali jsme scenáristy a našli jsme je v osobách Steve Fabera a Boba Fishera, kteří před tím napsali neuvěřitelně vtipný, živý a chytrý scénář We´re the Millers. Řekli jsme jim, jak by se asi měl příběh rozvíjet a oni začali sršet nápady.” Duo scenáristů přistoupilo na zadaný půdorys příběhu, ale časem jim došlo, že budou muset příběh dvou “samců na lovu” poněkud rozšířit. “Když jsme se shodli na základních bodech scénáře, já a Bob jsme si dali čas na rozmyšlenou, kam příběh dále rozvíjet. Muselo tam být něco navíc, než jen příběh dvou mladých mužů, kteří stále dokola obrážejí svatby,“ říká Faber. “Říkali jsme si ´Kdyby byli starší, dělali by to také´? Svatby jsou události, kde je člověk chtě nechtě nucen k dobré náladě a shodli jsme se na tom, že tihle dva týpci musí být ve svém koníčku naprostí machři. Takže jsme pro ně vytvořili takové jejich “desatero úspěšného svádění.” Fisher pokračuje: “Věděli jsme, že není možné udělat dobrý film, který by se stále odehrával v podobném prostředí a s variacemi na stále stejné situace. takže jsme si řekli, že to trochu opepříme tím, že se jeden z nich na svatbě zamiluje. Chtěli jsme vytvořit situaci, kdy se postava musí rozhodnout, zda si dobrovolně nechá zkomplikovat život.” Ve filmu jsou John a Jeremy dobrými kamarády a zároveň kolegy v jedné washingtonské firmě, která se zabývá rozvody. Tam využívají své dokonalé rétorické schopnosti k tomu, aby si rozvádějící páry přesvědčili, že krach jejich vztahu není důvod k vzájemnému osočování, nýbrž to, co selhává, je instituce manželství jako taková. “John je muž, který už má po krk životního stylu, který vede, cítí, že se míjí sám se sebou,“ říká Faber. “Samozřejmě to nezjistí do chvíle, než se setká s onou rozkošnou ženou. Jeremy naopak žije pro přítomný okamžik, budoucnost ho nezajímá a proto se tak nadšeně hrne z jedné svatby na druhou, z jedné postele plné sexu do druhé, a nikdy se neotáčí zpět. Duo Faber & Fisher vytvořilo první verzi scénáře, která byla tak říkajíc na stejné vlnové délce, na jaké přijímá i režisér David Dobkin. Když se dostal Dobkin do týmu, navrhl, že hlavními představiteli by mohli být Owen Wilson a Vince Vaughn, se kterými již spolupracoval dříve (s Vaughnem na Clay Pigeons a s Wilsonem na Rytířích ze Šanghaje). “Právě jsem dotočil film s Owenem a už za sebou měl zkušenost s Vincem, tak jsem si řekl, proč mé dva oblíbence nezískat do jednoho filmu,” říká Dobkin. “Scénář Nesvatbových mi zkřížil cestu a já z něj něco slyšel. Na tyhle hlasy já dám. Naštěstí pro mě to Owena i Vince zajímalo a chtěli si ty postavy zahrát.” Pro Vince Vaughna je scénář k Nesvatbovým přesně to, co hledá: “Vždycky se mi líbily filmy, které mají komediální příběh, jenž je zakotven v realitě a lidských podmínkách,” říká Vaughn. “Hrozně se mi líbil scénář – dva chlápci chodí na svatby a dělají, že holky a jejich balení je to poslední, na čem by jim záleželo. S těmito extrémními postavami se pak dostáváme do značně vykolejených situací, které v menším či menším měřítku zažíváme každý. Jsou to samozřejmě značně přehnané okolnosti - jdou na párty, na kterou ve skutečnosti nejsou pozváni - ale i tak se s nimi divák může lehce ztotožnit.” Pro Owena Wilsona znamenali Nesvatbovi další příležitost, jak spolupracovat s režisérem Rytířů ze Šanghaje Davidem Dobkinem a Vince Vaughnem: “Líbilo se mi, jak David uchopil Rytíře ze Šanghaje a pamatuji si, jaká na placu vládla pohoda a kreativní atmosféra,” říká Wilson. “Pracoval jsem s Vincem už na Starsky a Hutch, ale moc scén jsme spolu neměli, takže to byla výzva, jak s ním udělat buddy komedii.” Ve vztahu k rolím se Vaughn a Wilson shodli s Dobkinem na tom, že klíčem k filmu je, udělat postavy sympatické. “John a Jeremy mají rádi legraci a o tomhle rysu jejich postav jsme se od začátku bavili,” vzpomíná Dobkin. “Cítili jsme, že pro jejich postavy je hodně důležité, aby byly sympatické a ne temné či hrozivé. Ženy občas přitahuje udělat si ze života jednu velkou párty, ale ani tihle chlápci v tom nejsou pozadu. Mají rádi jídlo, různé kapely, hru s dětmi a pěkné oblečení.” Po obsazení Wilsona a Vaughna se tvůrci začali soustředit na obsazení vedlejších rolí. Nejdůležitější bylo najít někoho vhodného pro ministra Williama Clearyho. “Ministr Cleary je klíčovou postavou filmu,” říká Dobkin.“Tím, koho nakonec vyberete, zároveň rozhodnete, zda se z toho stane inteligentní komedie, která má třídu, a nebo komedie pro nejširší diváckou obec, která bude naprosto tupá. Říkal jsem si, že pro ´hlavní vedlejší postavu´ by to měl být někdo, koho se John a Jeremy tak trochu bojí, což ještě více roztočí kola komedie.” Podle Dobkina pro tuto roli existuje jen jediný herec. „Christopher Walken byl mou první a jedinou volbou, protože je v něm něco zastrašujícího, ale na druhé straně je i v jeho výkonech v Chyť mě, když to dokážeš a Mrtvé zóně něco vřelého, co jsem chtěl dostat do filmu. Chris má skvělý smysl pro komediální timing a dokáže vás rozesmát i tam, kde toho v samotném scénáři moc komediálního není. Jakmile se do týmu dostal i on, už to jelo.“ Pro Walkena, držitele Oscara, jehož rejstřík rolí je nebývale široký, byla role ministra poněkud překvapivá. “Opravdu mě dost překvapilo, když mi zavolali, zda bych o tento film měl zájem,” připouští Walken. “Když vezmete můj reálný charakter a smícháte jej s rolemi, které jsem v minulosti hrál, nechce se mi věřit, že by mě obsadili jako politika, na němž leží břímě veřejných financí. Vždy jsem hrál postavy, které byly tak trochu na okraji, takže je to docela hezký zvrat štěstěny, když mám teď hrát tatíka se třemi dcerami.”

“UJISTI SE, ŽE JE SVOBODNÁ”
Na svatbě ministrovy dcery Christiny se John a Jeremy, kteří se vydávají za vlivné kapitalisty Johna a Jeremyho Ryanovy z New Hamsphire, rozhodnou svést Christininy sestry Claire a Glorii. Pro Jeremyho je Gloria jednou z mnoha zastávek v jeho itineráři, ale Johna naprosto rozhodí nevšední krása a elegance třetí sestry, Claire. Najít vhodnou představitelku pro postavu nezdolné Claire nebylo vůbec jednoduché, ale nakonec tvůrci vhodnou představitelku objevili v Rachel McAdams, která hrála v hitech loňského léta Zápisník jedné lásky a také Protivných sprostých holkách. „S konkurzy neskončím do té doby, dokud nejsem absolutně spokojen. Pokud film dobře obsadím, vím, že jsem si ušetřil polovinu práce,“ říká David Dobkin. „O roli Claire se ucházelo několik stovek hereček, ale žádná z nich neměla to, co tato postava potřebuje. Už za hodinu jsem měl jít do studia, abych představil své dvě favoritky pro roli, když tu se zčista jasna v mé kanceláři objevila Rachel McAdams. Hned jsem se zamiloval do její energie. Trochu jsme improvizovali a protože to vynikajícím způsobem jiskřilo,neměl jsem těžké rozhodování.“ I sama McAdams byla překvapená, jak rychle byl konkurz za ní: “Opravdu mě překvapilo,jak rychle to odsýpalo,” říká. “Líbil se mi scénář, když jsem ho četla, dost jsem se nasmála. Claire vyrostla ve světě nebývalých možností, ale navzdory své divoké rodině zůstala hezky při zemi. S Owenovou postavou se setká na svatbě své sestry, zdá se jí okouzlující a zajímavý, protože se vůbec nebere vážně, je s ním legrace a pohoda.” Když John svádí Claire, objeví se její kamarád z vyšší společnosti a málem svede třetí z děvčat Clearyových - dobrodružnou Glorii, kterou hraje Isla Fisher. “Jeremymu se Gloria docela líbí a tak se trochu stylizuje, aby uspěl,“ vysvětluje Vaughn. “Ve vysoké hře je jako ryba ve vodě, takže se není co divit, že si zanedlouho padnou kolem krku, což jej na druhou stranu děsí, protože její otec je ministr financí a v jeho daňových odvodech jsou již léta pěkné díry.” Režisér Dobkin velmi ocenil chemii mezi postavami Vaughna a Fisher: “Vince je skvělý herec a já jsem chtěl, aby se jeho postava dala dohromady s takovou ženou, které by diváci uvěřili, že kvůli ní muži pěkně blázní,” říká Dobkin. “Isla Fisher byla jedinou herečkou, která byla dostatečně sexy na to, aby se mohla vyrovnat Vincovi,” směje se Dobkin. “Na jedné straně je na ní něco zvláštního – to zdědila po otci – ale na straně druhé je velmi jemná a sladká, téměř k nakousnutí, což jsem chtěl.” Johnovi se už i tak příliš nedaří, aby byl s Claire o samotě, a ještě to komplikuje její vilná matka Kathleen Cleary, která jde po zajíčcích se stejnou vervou jako po sklence Martini. “Roli Kathleen jsme obsazovali jako poslední, protože nebylo snadné najít herečku, která by se vyrovnala Christopheru Walkenovi, sálala z ní sexuální přitažlivost a mohla hrát náruživou ženu,” říká producent Andrew Panay. “Tím, že jsme pro tuto roli obsadili Jane Seymour, jsme tak trochu šli proti typu, do kterého je často obsazována. Nikdy předtím takovou roli nehrála.” Producent Peter Abrams říká: “Pro její roli jsme potřebovali ženu, která je elegantní, přirozeně krásná a má hodně zkušeností. Skutečnost, že má britský přízvuk ještě podtrhuje to, že pochází z prostředí newyorkské společnosti.”

“NIKDY NEPOUŽÍVEJ SVÝ PRAVÝ JMÉNO”
Když už měli tvůrci uzavřenu kapitolu hereckého obsazení, čekala je další výzva – umístění příběhu. “Jedním z největších problémů bylo, že film byl původně zasazen do Bostonu a Cape Cod,“ říká producent Peter Abrams. “Věděli jsme, že malou část filmu natočíme ve studiích Los Angeles a většinu v exteriérech někde jinde, ale moc jsme nemohli ovlivnit to, jak budou dostupní naši herci. My jsme mohli natáčet v březnu až květnu, což znamenalo, že natáčení stoprocentně neproběhne v Bostonu. Vyrůstal jsem na východním pobřeží a na počátku dubna je na Cape Cod ještě šílená zima, takže jsme museli najít lokace, kde bude trochu tepleji.” Nakonec došlo na slova režiséra Dobkina, který od samého počátku navrhoval, že jižně pod Washingtonem D.C. bude tepleji. “Řekl jsem si, že když už je jedna z postav ministr financí, tak to tedy celé udělejme ve Washingtonu” říká Dobkin. “Je to město, které se tradičně používá pro politické filmy a thrillery, ale jen zcela výjimečně jako pozadí komedie. Další výhodou bylo, že já sám jsem ve Washingtonu vyrůstal, takže jsem věděl, kam přesně jít a co poradit pomocnému personálu ohledně co nejefektivnějšího přemisťování kulis. Nakonec jsme místo Cape Cod většinu filmu natočili na východním pobřeží státu Maryland a udělali z Washingtonu další postavu filmu.” Natáčení Nesvatbových začalo 22.března 2004 ve Wilshire Ebell v Los Angeles. Nálada na place byla velmi sváteční, protože tvůrci se rozhodli na jeden zátah natočit úvodní montáž z pěti svateb a následných oslav – židovské, italské, čínské, irské a hinduistické – během prvního týdne natáčení. “Tato sekvence je na začátku filmu a trvá jen několik málo minut, chtěl jsem však, aby film začal energicky, přesně podle toho, jak se střídá temperament jednotlivých svateb,” vysvětluje Dobkin. “Chtěl jsem, aby i ve štábu byla stejně freneticko-partyzánská atmosféra jako na opravdové svatbě. Seběhlo se to tak rychle a chaoticky, že je štěstí, že v žádném záběru není vidět jiná kamera.” A co si o úvodní sekvenci myslí Vince Vaughn a Owen Wilson? “Když film začíná, John a Jeremy už nejsou žádní zelenáči, mají za sebou na 300 svateb a hodně si užili,” říká Vaughn. “Nejde jim jen o seznamování s děvčaty, jejichž přítomnost si samozřejmě užívají ale o celkovou atmosféru, jídlo, pití, hudbu, tanec a vůbec to, že ve vzduchu je cítit lásku. Každou hostinu si užívají a cítí, že tahle je ta nejlepší možná, kam by měl přijít každý.” K tomu Wilson dodává: “Jsme multikulturní, chodíme na různé etnické svatby. Je nám jedno, zda jde o svatbu italskou, židovskou, hinduistickou či čínskou, prostě přijdeme, užijeme si a trošku to tam rozpumpujeme. Kdybych já osobně na takovou oslavu přišel, asi bych se schoval někam do kouta ale John a Jeremy se hrnou tak říkajíc do středu a do světla reflektorů, což je opravdu přesný opak toho, co bych dělal já. Dělají se nepostradatelnými, prostě nechápou, jak je možné, že nepozvali i je, když už toho mají tolik za sebou. Tak prostě přijdou sami a bez pozvání.”

“VŽDY TANCUJ TAK, JAK TO CÍTÍŠ”
John a Jeremy používají svůj tajný jazyk a neustále testují svá pravidla, aby pokaždé mohli slíznout smetanu úspěchu. Nejprve splynou s davem, postupně se však rozehřívají, připijí ženichovi a nevěstě v jejich jazyce, zatančí si s dívkou, která mladému páru drží květiny, předvedou pár starých triků pro pobavení, pohrají si s dětmi – tihle dva jsou prostě vždy vyladěni na pořádnou two-man-show a ještě pobízejí dav, aby se zapojili do „tančícího a zpívajícího hada“ svatebčanů. “Pokud jste někdy byli na svatbě, asi jste museli “hada” dělat,” směje se scenárista Bob Fisher. “Je to hrozný a trapný rituál a já osobně bych byl pro to, aby byl postaven mimo zákon, jenže chtě nechtě jde o jakousi kulturní konstantu. To, že je to trapné až na půdu, je na tom vlastně to nejbáječnější. Píseň sama o sobě nemá žádná dopředu daná slova, je možno zpívat podle libosti. A nás zajímalo, jak si s tím Owen a Vince poradí a co do toho vnesou svého.” Vaughn dodává: “Skoro to vypadá, že nám za to platí, protože na každé svatbě nakonec dostaneme všechny na parket a poté i do varu. Přestávají platit pravidla slušného chování, vzduchem létají kapky šampaňského, všichni křepčí, řvou a výskají.” Jak říká režisér David Dobkin: “Natáčení písně bylo ohromně zábavné a zároveň nám sloužilo jako barometr Johnových a Jeremyho schopností, jak moc dokážou vzít vývoj oslavy do svých rukou a dovést je na další úroveň.” Kromě schopnosti podnítit vznik “hada” z hostů oslavy, museli být Wilson a Vaughn hodně uvolnění, protože je čekala další těžká disciplína – tanec. Na svatbách předvádí různé druhy lidových tanců, které etnika tančí na svých svatbách.“Tancování se mi vždy líbilo,“ říká Vaughn. “Začali jsme tančit na píseň Swingers a já myslím, že tenhle styl tance je hodně romantický, velmi filmový, je na něm něco elegantního a pohodového. Během let jsem se naučil, že pokud umíte tančit, hodně vám to u dívek pomůže, zejména v situacích, kde je tanec bezpodmínečná nutnost. Ve filmu swingujeme, je tam nějaká ta salsa, ždibec foxtrotu, to vše samozřejmě s velkou nadsázkou, protože ani jeden z nás v tom není odborník.” Choreografka Ina Haybaeck-Rogers pomohla navrhnout taneční sekvence. “Když jsou John a Jeremy na různých svatbách, tanec jim pomáhá balit holky,” říká. “U tance je nejdůležitějším prvkem neverbální komunikace. Nezáleží ani tak na tom, jestli dokonale umíte kroky, hlavně to musí vycházet z vás. Ve své podstatě je tedy tanec zásadní komunikační pomůckou ve vztahu k ženám, se kterými se stýkají.” Jakkoli Owen Wilson nikdy před kamerou netancoval, překvapil sám sebe, čeho byl nakonec před kamerou schopen. “Ve filmu jsem tancoval se spoustou dívek a při tom jsem zjistil, že sice asi nejsem ten nejbáječnější tanečník, ale že to v pohodě zvládnu,” směje se herec. “Myslím, že mou specialitou jsou ploužáky, protože jsem ten týpek, co se vždycky rád k dámě přitiskne, poddá se tomu a oddá se hudbě.”

“PITÍ ZDARMA, NO PROČ NE?”
Aby byly všechny svatby dokonale autentické, přizvali tvůrci jako technického poradce odbornici na pořádání svateb, paní Lovelynn Vanderhorst. „Už jsem zařizovala spousty etnických svateb, smíšené svatby (vyznavači různých náboženství), byla jsem poradkyní přes kostýmy, takže vím, co ve filmu vypadá dobře,“ říká Vanderhorst. „Prošla jsem s tvůrci různé druhy svatebních obřadů a následných oslav, co se odehrává ve který okamžik, jaká hudba obyčejně hraje a jaké úbory se při etnických svatbách nosí.“ Její rady se nakonec pro film ukázaly neocenitelné. „Tím, že byla Lovelynn v týmu, se nám dostalo velkého požehnání,” říká producent Andrew Panay. „Natáčeli jsme pět různých etnických svateb během dvou týdnů a ona s našimi odděleními prošla každý kousek nábytku, přehozů, hudby, tanců a vyladila všechny detaily tak, aby byly jak mají.“ Jak zkušená Lovelynn Vandehorst říká, takoví lidé jako John a Jeremy se na svatbách vyskytují velmi často. „Už jsem byla nucena se s takovými ´narušiteli´ utkat a hlavní důvod, proč se do toho pouštějí, je motivován úvahou ´Pojďme si trochu vyhodit z kopýtka na cizí útraty,´“ říká. „Nejtěžší chvilka pro mě nastane tehdy, když mi klient řekne ´Vůbec netuším, kdo tamten člověk je, mohla byste to prosím zjistit?´ Obyčejně jsou nezvanými hosty a já je musím požádat, aby odešli. Na jedné svatbě se ukázalo,že jde o ženichova strýce, čímž se nevěsta, která mě na něj poslala, dostala do nezáviděníhodné situace. Tohle nikdo nedělá rád. A proto musím neochotně připustit, že vetřít se na cizí svatbu je jednodušší, než se zdá.“ „Svatební sezóna sice dávno skončila, ale Jeremy zjistí, že je tu ještě jedna svatba, která jim nesmí uniknout,“ říká David Dobkin. „Vzrušuje ho představa, že by se vetřel na svatbu rodiny Clearyových, protože jsou váženou americkou rodinou a na stole bude jedna specialita vedle druhé. Johnovi se po pravdě řečeno moc nechce, je totiž z jejich koníčku docela unavený, ale poněvadž nechce svého kamaráda podrazit, jde s ním.“ Akce takového významu musí odrážet společenskou třídu lidí. „Když se vdává dcera člena americké vlády, přijde mnoho mocných a vlivných lidí a jistě budou přítomni i tajní agenti,“ říká Vaughn. „Riziko, že se na svatbu nepodaří vetřít, je velmi vysoké, ale Jeremy tuší, že pokud se mu podaří dostat tam, dostane se už kamkoliv.“

“JESTLI NEMŮŽEŠ BREČET OD SRDCE…SIMULUJ!”
Během 52 dnů natáčení vládla na placu velmi pohodová atmosféra, zejména kvůli tomu, že štáb se kvůli Wilsonovým a Vaughnovým improvizacím smál ještě dlouho poté, co zaznělo “stop”. “Owen a Vince se snažili přehrát jeden druhého s takovou vervou, že mi připomněli Abbotta a Costella,” říká David Dobkin. “Jsou skvělý komediální tým, protože Owen na to jde pomalu a takřka procítěně, zatímco Vince to na vás střílí jak z kulometu. Jejich energie nabírá na síle, mají dokonalý timing a právem jsou považováni za dva nejlepší komiky současnosti. Bylo opravdu skvělé je sledovat, protože jeden se snaží hru toho druhého ještě vylepšit.Velmi si pomáhají. ”Chemie mezi Wilsonem a Vaughnem také určovala, jak to dopadne, když některý z nich vypadne z role a bude třeba improvizovat. “Když jste s Vincem, nikdy nemáte poslední slovo,” směje se Wilson. “Hodně improvizuje, je pohotový a má to šmrnc. Já pocházím z Texasu, tudíž je moje nátura pomalejší. Myslím, že je skvělé, že můžeme pracovat dohromady. Ačkoliv každý z nás na to jde jinak, máme shodný smysl pro humor. Vince měl pro mou postavu několik skvělých nápadů a přihrál mi několik skvělých hlášek a občas jsem pro něj něco “vyrobil” i já.” “Owen je jeden z týpků, jejichž hraní si opravdu užívám, protože je legrační a má skvělý timing,“ chválí Vaughn. “Před natáčením jsme se dlouho scházeli, abychom trochu dopilovali příběh, vývoj našich postav a hlášky. Většinu filmu je Owen ten důvěryhodnější z nás, já jsem ten blázen, což pro mou postavu znamenalo, že jsem mohl určité situace pořádně roztočit.” Pohodovou atmosféru na placu si chválí i producent Andrew Panay: “Každý den byla na placu spousta legrace. Opravdová legrace začala po třech nebo čtyřech záběrech, když už David nechal Owena a Vince, aby si před kamerou dělali, co chtějí. Pokaždé přišli s takovými šílenostmi, že bylo opravdu těžké se v půli záběru nesmát.” Na to reaguje mistr improvizace Vaughn slovy: “To, že vám dají prostor k improvizaci nutně neznamená, že přijdete i s tím nejvtipnějším. Improvizace je vlastně docela dost podobná hraní podle nějaké metody. Jste otevření tomu, co konkrétní situace vyžaduje. Nic není předem plánováno, ale jestliže svou postavu znáte – její pozadí a názor – tak vám z toho během záběru něco prosákne do hlavy a vy to řeknete nebo uděláte.” Herectví dua Vaughn - Wilson bylo velkou výzvou i pro kameramana Julia Macata, který musel být velmi flexibilní při nastavování kamery. “Musíte být tak uvolnění, jako Owen a Vince, takže se kvůli svícení nesmíte fixovat na tradiční značky na zemi,” vysvětluje Macat. “Jestliže nejste neustále v pohybu, minete ten nejdůležitější okamžik. Občas jsme dělali to, že jsme paralelně točili dvě postavy z různých míst, což opravdu není žádná legrace, protože je potřeba to řádně sestříhat a synchronizovat. S Owenem a Vincem, kteří často improvizují, ale zároveň se drží tématu scény, se to rozhodně vyplatí.” Sám tvůrce se vyznává k otázce samotného natáčení: “Natáčet komedie by mělo být radostí,” říká režisér. “Jsem rád, když si to mí herci maximálně užívají, protože když je na placu legrace, promítne se to i do filmu. Nechtěl jsem, aby herci slepě deklamovali repliky ze scénáře, protože museli být připraveni na to, že jejich původní dialogy nebudou na plátně fungovat. Chtěl jsem jim poskytnout tvůrčí prostředí, kde by se cítili v pohodě a mohli to pořádně rozpálit.” I sami herci si spolupráci s Dobkinem velmi pochvalují. “Na práci s Davidem Dobkinem miluji, že je otevřený novým možnostem a dává vám svou důvěru, abyste to vyzkoušeli po svém,” říká Wilson. Jako herec nechcete pracovat v prostředí, které vás neustále nutí pochybovat o svých schopnostech či vás znervózňují. To vás ochromí. Ale Vince i já jsme již s Davidem pracovali předtím a cítili jsme se s ním skvěle, což nám pomohlo přijít s vlastními nápady.”

“NIKDY NENECHEJ SVÝHO PARŤÁKA VE ŠTYCHU”
Když natáčení skončilo, byl producent Peter Abrams překvapen, jak moc se projekt podařil. “Každý producent v duchu doufá, že se mu podaří film jako Nesvatbovi , který mluví sám za sebe,” říká Abrams. “Myslím, že tento film přiláká velmi různorodé publikum, protože ženy chtějí vidět Owena a Vince ve fracích a zajímá je, jak bude z jejich úst znít slovo “svatba”, zatímco jejich mužské protějšky zajímá spíše ten rozměr ´narušování.´” Pro Owena Wilsona má původní název filmu jiné konotace. “ Wedding Crashers – na tom není nic složitého, prostě chodíme na svatby balit holky, jenže má postava poruší zlaté pravidlo a bezhlavě se do jedné z nich zamiluje,” říká. Producent Andrew Panay uzavírá: “Myslím, že diváci budou tak trochu překvapení, protože jistě očekávají, že uvidí legraci a pořádný úlet, čehož se jim samozřejmě dostane, ale spolu s ní i velmi emocionální chvíle. Tihle týpci se chytí do své vlastní pasti a neví, jak se vyléčit z lásky a dostat ze závazku.” A úplným závěrem režisér přiznává, že natáčení filmu mělo velký dopad na jeho chápání svateb. “Svatby jsem nesnášel, protože všichni mají příliš velká očekáván a chtějí, aby jejich svatby byly dokonalé,” směje se Dobkin. “Bohužel se vždycky něco vykolejí a právě tyhle chvíle si všichni pamatují nejvíce. Po tomhle filmu si už svatby budu užívat mnohem více, protože teď už vím, jak na to.”