Na sever
Typ:
film
Žánr:
komedie, drama
Délka:
79 min
Motto:
Antidepresivní off-road movie...
Země:
Norsko, 2009
Po nervovém zhroucení se lyžař Jomar uchyluje do samoty coby hlídač lyžařského areálu. Když se dozví, že někde na severu se narodilo jeho dítě, vydá se na podivnou a poetickou cestu Norskem na sněhové rolbě. S sebou si nevezme jiné zásoby, než 5...

Film-vice

KONCEPT

MYŠLENKA

Roku 2005 jsem trpěl depresemi, které se brzy proměnily v záchvaty úzkosti a paniky. Jednoho dne jsem projížděl okolo starého lyžařského vleku, na kterém jsem jako dítě jezdil. Zastavil jsem a přemýšlel nad všemi těmi podivnými týpky, kteří tu tehdy pracovali. Vždycky byli naštvaní a utahaní a táhl z nich chlast. Právě tehdy, u toho vleku, se zrodila postava Jomara.

OBSAZENÍ
Kromě zkušeného a populárního norského herce Anderse Baasmo Christiansena, který hraje hlavní roli, jde pro téměř všechny ostatní herce o první zkušenost před kamerou. Většinu menších rolí a komparsu jsem obsadil svými přáteli a rodinnými příslušníky, popřípadě lidmi, které jsme potkali na místě natáčení. Ve filmu se například objevuje opravdová vojenská jednotka, která ono místo, kde jsme natáčeli, používá jako své cvičiště. Zaměstnanci nemocnice, kde se Jomar setkává se svým psychiatrem, v této nemocnici opravdu kdysi pracovali. Ale kde seženete osmdesátiletého poustevníka z kmene Sámů, který má za sebou jakés takés herecké zkušenosti? Už jsme to skoro vzdali, když nám zavolala naše vedoucí castingu, která ve snaze někoho takového najít procestovala celé severní Norsko. Při posledním pokusu dala na radu recepční místního hotelu a po dvou hodinách jízdy se setkala se starcem, který žil úplně sám na pustém fjordu. Tak objevila našeho Aila. Marte Aunemo, která hraje postavu Lotte, stála při tomto natáčení poprvé před kamerou. Pochází z malé vesničky poblíž Trondheimu a byla právě na návštěvě u příbuzných, když se dozvěděla o konkurzu na film „Na sever“. Přišlo asi 200 dívek a Marte mezi nimi vynikala svou přirozeností. Ve filmu hraje její babičku paní, která kdysi vedla náš dětský divadelní kroužek. Mads Sjøgård Pettersen, který hraje postavu Ulrika, má před sebou hvězdnou kariéru v norském filmu. Šéfka castingu si jeho výkon při konkurzu nahrála na video a my jsme už po několika minutách věděli, že je pro nás ten pravý.

MÍSTO NATÁČENÍ
Celé filmové putování je 1100 km dlouhé. Abychom ušetřili čas a peníze, museli jsme soustředit natáčení do dvou oblastí. Všechny scény, které se odehrají předtím, než Jomar vyrazí na cestu, jsme natočili v okolí města Trondheim ve středním Norsku a zbytek pak na severu v kraji Troms. Tato oblast se nachází asi 500 km severně od polárního kruhu. Natáčelo se v únoru a březnu, což jsou ty nejdrsnější zimní měsíce, a celý štáb dostával pořádně zabrat.

Už jenom přesunout se o pár metrů kvůli dalšímu záběru byl obrovský problém. Ta sněhová bouře ve scéně, kdy Jomar zápasí se svým bývalým nejlepším kamarádem, je opravdová a jen podtrhuje napjatou atmosféru. Na plátně je jasně vidět, že bouře končí se střihem na další obraz. S počasím jsme vůbec zažili několik neuvěřitelných situací. Ta scéna, ve které Jomar projíždí na sněhové rolbě centrem Trondheimu, se natáčela uprostřed noci a dvě hodiny předtím, než se ozvalo známé „Klapka!“, na ulicích nebyla ani vločka sněhu.

Mnohé exteriérové scény se natáčely ve vojenských prostorech. Ta malá skupinka domků, mezi kterými se Jomar potká s vojenskou jednotkou, se nachází v místech, kde tito vojáci skutečně trénují bojové situace předtím, než zamíří do opravdové války v Afghánistánu. My jsme tuto scénu dopsali do scénáře až potom, co jsme na toto místo náhodně narazili při hledání lokací.
Režisérovi přátelé Morten Borgen a Ronny Dahl ve filmu zastoupili herce v lyžařských kaskadérských scénách. Ronny býval jedním z deseti nejlepších free-ride lyžařů světa, než jeho profesionální kariéru ukončilo zranění. Poslední scéna filmu, kdy Jomar sjíždí horu na sněhové rolbě, se natáčela v poslední den a provázelo ji větší drama, než jsme chtěli. Postavili jsme oba kaskadéry na vrchol hory a jakmile jsme dotočili sjezd jednoho z nich, snesla se kolem nás neproniknutelná mlha. Druhého kaskadéra jsme úplně ztratili z očí. Snažil se na lyžích pomalu sešlapávat dolů a když mlha trochu ustoupila, spatřili jsme ho, jak stojí na okraji srázu a před ním zela asi stometrová propast. Přes vysílačku se nám podařilo jej zastavit a nasměrovat ho dolů, přičemž jsme ovšem uvedli do pohybu několik menších lavin.