Díky mezinárodnímu castingu, kterého se zúčastnilo více než tisíc mladých herců z různých koutů USA, Kanady a Velké Británie, budou představeny tři mladé nastupující hvězdy muzikálové scény: Matt Prokop, Justin Martin a Jemma McKenzie-Brownová....

Film-vice

Fenomén Muzikál ze střední se zrodil jako nápad v obývacím pokoji producenta Billa Bordena. „Chtěl jsem natočit nějaký muzikál, na který bych se mohl podívat se svými dětmi. Tak prosté to bylo,“ říká Borden.

Ačkoliv se v poslední době muzikál s úspěchem filmů pro dospělé, jako například Moulin Rouge nebo Chicago, vrátil do jisté míry do popředí pozornosti, nikdo netočil muzikály pro dospívající mládež. „Bill a já máme tenhle žánr opravdu rádi,“ míní Bordenův produkční partner Barry Rosenbush. „Co se prvního filmu týče, nesnažili jsme se znovu vynaleznout kolo...snažili jsme se ho jen znovu uvést do povědomí.“

„Filmová historie je plná hudebních komedií pro mládež,“ pokračuje Rosenbush. „Filmy ve třicátých a čtyřicátých letech, které všichni zbožňujeme – Westside Story, Za zvuků hudby a později Pomáda – ty všechny byly pro mladé.“

Borden a Rosenbush v době, kdy se objevil nápad na Muzikál ze střední, už se scenáristou Peterem Barsocchinim na jednom projektu spolupracovali, takže ho oslovili i s tímto. „Říkali, že chystají film pro společnost Disney, ve kterém bude hudba a sport,“ vzpomíná Barsocchini. „To pro mne obojí není nic nového – v mládí jsem hrál basketbal a koncem šedesátých let jsem v San Franciscu pracoval jako hudební kritik.“

K převedení tohoto nápadu na obrazovky se k triu připojil všestranně nadaný režisér a choreograf Kenny Ortega. „Kenny má neuvěřitelnou spoustu talentu v mnoha oborech, takže je to fantastický režisér,“ míní Borden. „Je to hudebník. Skvěle tančí. Ovládá choreografii. Hraje. Skutečně ten scénář drží pohromadě. Dokáže vzít nějaký koncept a oživit ho ve formě muzikálu tak, jako by to nedokázal nikdo jiný na celém světě. Kenny je skutečně ohromující.“

„V případě Muzikálu ze střední jsem se v podstatě jen snažil užívat si vyprávění příběhu formou muzikálu tak, aby to bylo veselé a zábavné, aniž bychom se museli spoléhat na přehnaně komplikovaný příběh a na složitě definované postavy,“ soudí Ortega. „Jenom se snažím oživit ho tak, aby byl co nejzábavnější, nejbarevnější a co nejvíce vzrušující.“

Zmíněný tým stál u zrodu fenoménu, který dal následně vzniknout nejsledovanějšímu filmu na kabelové stanici, dvěma nejsledovanějším filmům na stanici Disney Channel, dvěma soundtrackům, které získaly několik platinových desek, koncertnímu turné, muzikálu na ledě, který získal bezpočet cen a ocenění a který ovlivnil mládež po celém světě. „Mládež celého světa zkrátka v zásadě žije velice podobně,“ myslí si Borden.

Přerod Muzikálu ze střední na stříbrné plátno byl pro Ortegu splněným snem. „Vždycky jsem toužil po tom, režírovat muzikál, uváděný v kinech,“ prozrazuje Ortega.

Režisér byl tedy na tento zásadní krok připravený. „První, co nám Kenny Ortega řekl, bylo, že nechce točit remake předchozích dvou dílů. Chtěl zachovat klasickou atmosféru Muzikálu ze střední, ale nechat jeho hrdiny dospívat,“ vzpomíná Barsocchini. „Končí střední školu, takže jim nadělíme starosti, které studenti v posledním ročníku mají – maturitní ples, maturita, oslava na konci roku a odchod ze školy. Je to potřeba vyvážit – točíme hudební komedii, ale chceme se pokusit ji postavit na skutečných starostech.“

Ortega si takovou příležitost doslova vychutnává. „Peter nám dodal báječný nástin a spolupracoval se mnou na umístění písniček,“ říká. „Mohli jsme se s herci sejít a přihodit do filmu i nějaké improvizace. Poslední verze scénáře vznikaly ve spolupráci s herci a tanečníky přímo ve studiu, kde jsme zkoušeli.“

„Ačkoliv je Muzikál ze střední filmem pro kina, chtěli jsme zajistit, aby působil podobně, jako předchozí dva,“ dodává Borden.

Tvůrci připouštějí, že jim povýšení na „plnohodnotný“ film umožnilo zvednout laťku. „V Muzikálu ze střední 3 jsou působivější hudební čísla s náročnější choreografií a s více tanečníky, rozlehlejší kulisy se složitějším nasvícením a ozvučením, a lepší a úchvatnější kostýmy,“ slibuje Ortega.

„Jedním z málo zdůrazňovaných faktů kolem Muzikálu ze střední je to, jak moc jsou naši herci doopravdy talentovaní,“ říká Barsocchini. „Ano, ze všech se stali miláčci dospívající mládeže. Ale jsou to dobří mladí herci. To jejich zručnost má zásluhu na tom, že se do nich všichni zamilovali. V tom to všechno je.“

V popředí hereckého týmu samozřejmě stále vynikají představitelé dvou hlavních hrdinů, Troye Boltona a Gabrielly Montez, Zac Efron a Vanessa Hudgens.

„Je velice vzrušující, že jsme to dotáhli až na plátna kin,“ soudí Efron. „Na tohle jsme čekali, o to jsme usilovali, a je to skvělé, protože cítíme, že jsme si to doopravdy zasloužili. Jsme prostě jen obyčejní kluci a obyčejné holky, kteří natočili Muzikál ze střední a ten se teď dál vyvíjí.“

Efron se svou postavou dospěl. „Troy se dá popsat mnoha způsoby,“ míní. „Je to velice průměrný středoškolák, který se vypořádává s každodenními starostmi. Ale zábavné na něm je to, že má spoustu skrytých dovedností. Takže musí udržet v rovnováze celou řadu věcí – basketbalový tým, nově vzniklou lásku ke zpěvu, a pak samozřejmě i Gabriellu. Co s nimi po střední škole bude? Netušíte. Jde o naprosto klasický středoškolský příběh, o kterém my ale zpíváme.“

Podle scenáristy Petera Barsocchiniho byla postava Troye Boltona inspirována věhlasným hráčem amerického fotbalu za Pittsburgh Steelers, Lynnem Swanem. Barsocchini se Swanem chodil na střední školu a hráli ve stejném basketbalovém týmu. „Jednoho dne jsme jeli autobusem na zápas a oni mi povídá, že by ho hrozně lákalo zkusit si balet,“ vypráví Barsocchini. „A takhle ta postava vznikla. Na mladé je dnes vyvíjen obrovský nátlak, aby se snažili být oblíbení a úspěšní, že je těžké zkusit si něco jiného.“ „Jedním z hlavních záměrů filmu je sdělit mladým, že mohou být čímkoliv, čím chtějí,“ dodává producent Don Schein.
„Troy Bolton odjakživa plánoval, že půjde se svým nejlepším kamarádem Chadem na místní univerzitu,“ vysvětluje Borden. „Teď ale čelí kvůli vztahu s Gabriellou a kvůli nově objevenému zalíbení v divadle před těžkým rozhodováním.“

Efronova postava ale podle něj není jedinou, která čelí zásadním otázkám. „Vanessina postava má možnost odejít na stipendium na Stanfordskou univerzitu.“

„Gabriella se vždycky řídila jen hlavou,“ říká k tomu Hudgens. „V tomhle filmu je tak trochu rozpolcená, protože neví, jestli má poslouchat hlavu nebo srdce – řeší těžké otázky, snaží se přijít na to, jak si poradit s přáteli, rodinou, se vztahy, se studiem.“

„Pořád mě udivuje, jak se jako herečka rozvíjí,“ chválí Vanessu Hudgens Ortega. „Umí tančit. Umí zpívat. Umí hrát. Je s ní zábava, je dokonalá. Je zrozená pro hlavní role.“

„Natáčení Muzikálu ze střední 3 byla ta největší zábava, kterou jsem při natáčení filmů zažila,“ říká Hudgens. „Máme k sobě všichni blízko a musíme být spolu každý den, pracovat, smát se a prostě se chovat jako normální středoškoláci.“

Ashley Tisdale se vrací ve své nezapomenutelné roli Sharpay Evans. „Sharpay je postavou, kterou svět doslova miluje,“ prohlašuje Barsocchini. „Každý by se tak trochu toužil stát Sharpay. Je to protivná dívka s dobrým srdcem – víceméně. Popravdě, pojmenoval jsem ji podle psa, který mě pokousal.“
„Je to primadona,“ popisuje Tisdale. „Milujete, že ji nenávidíte. Sharpay vytváří napětí. Ale myslím, že někde uvnitř – hodně, hodně hluboko – je nejspíš celkem milá. Nejspíš.“

V rámci příběhu filmu spolu Sharpay, Ryan, Kelsi a překvapený Troy soupeří o stipendium na prestižní umělecké škole Juilliard. „Samozřejmě, že po něm touží hlavně Sharpay, a dělá všechno pro to, aby své soupeře vyřadila.“

V roli Sharpayina tajuplného bratra Ryana se vrací Lucas Grabeel. „Strhává na sebe pozornost,“ prohlašuje o něm Ortega. „Vždycky hrála prim Sharpay, ale v tomhle filmu je najednou středem pozornosti Ryan. Skutečně se změnil a dozvíte se o něm ještě více než v minulosti.“

Podle Grabeela se vztah s jeho filmovou sestrou převádí i do reality. „Jsme doopravdy jako bratr a sestra a je to skvělé. Proudí mezi námi ohromná energie a oba si výtečně pomáháme.“

„Lucas je úžasný, dokonalý herec, tanečník i zpěvák,“ říká Borden. „Stvořil postavu, která je naprosto odlišná, než jaký je ve skutečnosti on sám. Lucas je jemný, pohodový a doopravdy milý. Na plátně je jako smyslů zbavený.“

Corbin Bleu přivádí na plátna kin svou postavu, zamilovanou do basketbalu. „Chad je klasický sportovec,“ míní Bleu. „Žije basketbalem, dýchá ho a možná i jí. Moc rád je se svými kamarády, má rád Troye a v Taylor získal velice milou přítelkyni.“

„Chad Danforth je postavou, ke které mám jako scenárista velice blízko, protože jsem vyrostl v tělocvičně,“ prohlašuje Barsocchini. „Strávil jsem bezpočet hodin ve zpocených ponožkách házením na koš. Chad nemá žádné problémy. Prostě ho baví hrát basketbal a chce se tomu věnovat i na vysoké.“

„Tenhle film se zabývá přátelstvím a kamarádstvím, poutem, které vzniklo mezi dvěma kamarády, a tím, jak se vyvíjí. Jde tu o to, že je skvělé sledovat, jak se vaši kamarádi vypracovávají a jdou si za tím, čemu se chtějí věnovat, ale současně je smutné, že o ně tak přicházíte,“ míní Bleu.

„Corbin je obrovský dříč, největší, jakého jsem kdy poznal,“ hodnotí Ortega. „Zaměří se třeba na jediný taneční krok a bude ho tvrdě trénovat, dokud nebude mít pocit, že to opravdu lepší být nemůže. To Corbin přišel s nápadem, že by mohl Chad pořád všude nosit basketbalový míč. Spal s ním. Nedal ho z ruky, dokud si nebyl jistý, že s ním zvládne cokoliv.“

V roli Taylor McKessie se vrací také Monique Coleman. „Během Maturitního ročníku má mnohem více povinností – je prezidentkou studentské komise a má na starosti kroniku, což k ní podle mého názoru velice dobře sedí,“ domnívá se Coleman. „Je doopravdy ve svém živlu. Maturovat mohla už v den, kdy na školu nastoupila. Je připravena ovládnout svět.“

Ve třetím díle Muzikálu ze střední si ale Taylor poprvé zkouší také roli něčí přítelkyně. „Je to zajímavé, protože v předchozích filmech byla Taylor přísně nezávislá. Je prima vidět, jak ji obohatila skutečnost, že se zakoukala do Chada Danfortha,“ chichotá se Coleman. „Přesto si myslím, že je pro dívky důležité vidět postavu, jejíž nejsilnější stránkou je to, že chodí s nějakým klukem.“

Barsocchini prohlašuje, že Taylor vždycky věděla, co chce, a to se v Muzikálu ze střední 3 nezměnilo. „Taylor, stejně jako Chad, není nijak komplikovanou postavou,“ říká scenárista. „Nevidí žádné hranice toho, co by mohla dokázat, a je ochotna se vypracovat. Tisíce rodičů nám v dopisech děkovaly za to, že máme v našem filmu postavu, která dělá domácí úkoly. Chce prostě být nejlepší.“

„Myslím, že to, co lidi na plátně a na obrazovkách vidí, je učiněné kouzlo, a klíčem k úspěchu je to, že se Kenny nespokojí s pouhým zpíváním, tančením a hraním,“ tvrdí Coleman. „Musíme vyprávět nějaký příběh, a ten musí být věrohodný.“

V tomto díle se ale objevuje také několik nováčků. „Abychom naše tři nové herce našli, zkoušeli jsme na konkurzech tisíce mladých herců a posléze výběr zúžili na patnáct, kteří vyhovovali našim požadavkům,“ vysvětluje Borden. „Přivedli jsme je do tanečního studia a nechali je zpívat, tančit a sportovat. Finální trojice v sobě měla jisté kouzlo, které podle nás mohlo na plátně fungovat.“

„Když jsme o nových postavách přemýšleli, souhlasili jsme všichni s tím, že nechceme hledat 'nového Troye' nebo 'novou Taylor'“, objasňuje dále Borden. „Chtěli jsme zcela nové postavy, neměli jsme v plánu někoho klonovat. Tak to ve škole nebo v životě zkrátka není a my proto nechceme, aby náš film něco takového naznačoval.“

Osmnáctiletý herec Matt Prokop byl ohromený tím, že ho obsadili do role fanouška rocku Jimmieho „Rakeťáka“ Zary. „Je to jako sen. Nikdy v životě by mě nenapadlo, že budu hrát v muzikálu – před natáčením tohohle filmu jsem nikdy nezpíval ani netančil,“ říká. „Je to tak trochu děsivé, protože o Muzikálu ze střední každý slyšel a teď se chystá premiéra i v kinech.“

Justin Martin byl obsazen jako Donny Dion, Jimmieho nejlepší kamarád a pomocník týmu Tygrů. „Ti dva se spolu kamarádí a jsou tak trochu něco jako Abbott a Costello. Moc se k sobě nehodí, takže je to dost zábavné,“ vysvětluje Borden. „Donny je ten přemýšlivější z nich. Donny neskočí do vody rovnou, ale nejdřív si zjistí, jak je tam hluboko,“ dodává Barsocchini.

Hledání představitelky role Tiary zavedlo tvůrce za oceán, kde objevili Jemmu McKenzie-Brown. „Když jsme se s Jemmou setkali, došlo nám, že toho umí opravdu hodně,“ míní Barsocchini. „Je opravdu velice schopná. Veděli jsme, že Tiaru můžeme udělat ještě zajímavější, než jsme původně předpokládali.“

„Stane se z ní Sharpayina osobní asistentka – její poskok,“ dodává McKenzie-Brown. „Vzhlíží k Sharpay a stará se o její požadavky, ale potají kuje pikle.“

Herci z původních filmů nováčky přivítali s otevřenou náručí. „Je to skvělé, mít tu někoho
nového,“ prohlašuje Coleman. „Působí to jako na skutečné střední škole.“

V hudební tradici Muzikálu ze střední pokračují skladatel David Lawrence a hudební poradce Steven Vincent. Soundtrack pro třetí díl se skládá z deseti skladeb, složených zkušenými autory předchozích hitů série. „Návrat skladatelů a textařů nám hodně pomohl a myslím, že máme v rukou vůbec nejlepší soundtrack z celé série,“ soudí Ortega. „Pomáhá rozvíjet příběh. Podtrhuje povahy postav. Je dynamický, rytmický, romantický, zábavný, orchestrální, symfonický i sborový. Má velkolepé i nenápadné pasáže a dokáže to všechno i různě kombinovat.“

Celý film například zahajuje skladba Now or Never. „Ukazuje nám, jak Troy s pomocí tance a zpěvu čelí obrovskému dilematu,“ popisuje Ortega. „Je to skvělý zpěvák a chtěl by vystupovat, ale současně je taky výtečný a úspěšný atlet. Vidíme tu sport, vidíme tu tanec, posloucháme skvělý zpěv, a musíme to zkombinovat do příběhu tak, abychom pochopili, co zrovna tenhle chlapec prožívá.“

Při natáčení scén k této skladbě, které se odehrávají v tělocvičně při Troyově posledním zápase v týmu Tygrů, zaplnilo její prostory více než 2000 statistů. „Byl to naprosto neskutečný zážitek,“ popisuje Efron. „Působilo to na nás jako opravdový zápas, protože jsme hráli proti opravdovému týmu a nic jsme nepředstírali. Spousta záběrů, které tu uvidíte, vznikla tak, že jsme prostě jen normálně hráli a natáčely nás při tom kamery. A diváci na to samozřejmě naprosto přirozeně reagovali.“

V případě Can I Have This Dance zase Kenny Ortega se svými choreografy představil poprvé v sérii klasický sálový tanec. „Je to velice milý, romantický a okouzlující tanec,“ soudí Hudgens. „Teď už moc často lidi tančit waltz nevidíte, takže to, že ho tu znovu představujeme, bylo ohromující.“

„Inspiroval jsem se tu Fredem Astairem a Ginger Rogers,“ objasňuje Ortega. „Prostě jsem chtěl získat příležitost, jak by si mohli Troy s Gabriellou zatančit o samotě v objetí.“
The Boys Are Back je fantaskní rockový duet, který se odehrává v noci na autovrakovišti, a jehož aktéry jsou Troy Bolton a Chad Danforth.

„Ještě nikdy jsme vlastně neměli číslo, kde bychom byli jenom my dva,“ říká Zac Efron. „Když jsme byli malí, chodili jsme na to vrakoviště a předstírali, že jsme superhrdinové a špioni a ninjové,“ vysvětluje Corbin Bleu situaci, ve které se během zmíněných scén jejich postavy ocitají. „Vzhledem k tomu, co všechno se na nás v průběhu maturitního ročníku valí, se tam vracíme a vzpomínáme na dětství.“

„Titulní skladba High School Musical je veselá a zábavná a nutí vás zvednout se a tančit,“ míní skladatel Ryne Sanborn. „Říkával jsem si, že All For One už nikdy netrumfnu, ale High School Musical je ještě lepší.“

Velké finále se natáčelo v průběhu dvou dní na fotbalovém hřišti East High. Podílelo se na něm zhruba tisíc lidí, mezi které patřil pětadvacetičlenný orchestr či čtyřicetičlenný sbor.
„Celá ta skladba má jednoduché poselství,“ říká scenárista Peter Barsocchini. „To, co je na střední škole zajímavé, nemusí s maturitou skončit. Přátelství mohou pokračovat.“

Při plánování závěrečných scén se Kenny Ortega opět inspiroval filmem s Fredem Astairem. „Vypadalo to, jako by celý svět byl jedno velké pódium a já si říkal, že by bylo dobré to zopakovat pro novou generaci diváků. Našim jevištěm se stalo celé fotbalové hřiště, dokonce i s obří rudou oponou.“

„Po natočení posledního záběru jsem byl tak dojatý, tak šťastný a tak spokojený, že jsem ze sebe nedokázal zvolání 'Stop' vůbec vypravit,“ pokračuje Ortega. „Byl to skutečně velice působivý den a po třech filmech jsem cítil ohromné uspokojení.“

„Skladba High School Musical je hymnou,“ soudí Rosenbush. „Představuje vyvrcholení všech tří filmů.“

Choreografii tanečních čísel měl opět na starosti tým Kenny Ortega, Charles „Chucky“ Klapow a Bonnie Story, který byl za své předchozí úspěchy oceněn Emmy.

„Kenny, Chucky a Bonnie nastavili v tanečních muzikálech nový standard, kterého se budou všichni ostatní pokoušet dosáhnout,“ soudí producent Bill Borden. „Myslím, že jejich talent a jejich láska k tomu, co dělají, se jasně odráží ve všech tanečních číslech, a herci je zbožňují.“

„Když se mnou před několika lety začal Chucky spolupracovat, byl jako hotový živel, chrlil ze sebe nápady, měl odvahu pustit se do čehokoliv,“ vzpomíná Ortega. „Bonnie má zase ohromné zkušenosti. Je to učitelka, skvělá tanečnice s klasickým vzděláním, technicky naprosto dokonalá, a spolupracovala s těmi nejlepšími z nejlepších.“

Taneční zkoušky se odehrávaly v Salt Lake City. „Celý týden jsme seděli u stolu a probírali jednotlivé aspekty, až teprve potom jsme se pustili do tance,“ vypráví Klapow. „Kenny nakreslil nějaký obrázek, protože se tak vyjadřuje nejlépe. Pak jsme si s Bonnie stoupli před zrcadla a nechali se jeden druhým inspirovat. Nejde ale jen o taneční kroky. Musí to dávat smysl. Musíme prostřednictvím pohybů vyprávět nějaký příběh.“

Pro plátna kin museli choreografové zdvihnout laťku. Pro předchozí dva televizní filmy pracovalo trio na choreografii pro deset herců, dvanáct tanečníků a 190 statistů. V případě Muzikálu ze střední 3 šlo o patnáct herců, osmnáct tanečníků (a více než 60 dalších v případě velkolepějších scén) a až 2000 statistů.

Natáčení v Utahu také přineslo jednu nečekanou komplikaci. „Salt Lake City je poušť v horách a je tu hrozně sucho,“ objasňuje Klapow. „V takové výšce se těžko tančí. Tloukla nám srdce a potili jsme se. Nemohli jsme dýchat. Bude ze mě nejlepší sportovec na světě, protože jsem trénoval v Utahu.“

Skutečnost, že se její práce tentokrát objeví na velkých plátnech kin, si vzala k srdci i kostýmní návrhářka Caroline B. Marx. „Kostýmy pro Muzikál ze střední 3 jsou mnohem módnější, každá postava je jasně definovaná,“ míní Marx. „V tomhle díle každá z postav dospívá. Jejich kostýmy odrážejí jejich povahy.“

Režisér Ortega byl vizí, kterou Marx do kostýmů vložila, velmi potěšen. „Caroline je skutečně báječná a vstřícná a přinesla nám řadu skvělých nových nápadů. Kostýmy jsou působivější, barevnější a výraznější. Protože tu máme více fantaskních záběrů a také pohled do budoucnosti, mohli jsme si při natáčení tohoto dílu vyzkoušet věci, které jsme předtím neměli šanci zkusit. A Caroline nám v tom pomohla.“

Marx se na film začala připravovat už pět měsíců předtím, než se rozjely kamery. „Chtěla jsem se ujistit, že budeme mít náskok, co se týče módních trendů, abychom mohli mít v době premiéry to nejaktuálnější, nebo dokonce to, co se teprve chystá,“ říká. „Jela jsem do New Yorku na Fashion Week, navštívila tam 37 přehlídek a co nejvíce party, a současně jsem chodila do všech možných salonů a setkávala se s různými návrháři.“

Troy, postava Zaca Efrona, měl působit ve stylu mladého Jamese Deana nebo Elvise, s paletou sestávající převážně z modrých a šedých odstínů. Troy nosí hlavně úzké džíny Diesel, klasická trička James Perse a boty Converse nebo Van.

Gabriella Vanessy Hudgens má působit velice obyčejně. „Gabrielliny kostýmy se vyvíjejí. Začíná se svými klasickými bílými, modrými, zelenými a žlutými květovanými šaty. V průběhu filmu o sebe začíná více dbát a obléká se více bohémsky,“ popisuje Marx.

Sharpayin šatník působí velice luxusním a až přehnaným dojmem, přičemž většina z jejích šatů je vylepšena křišťály Swarowski. „Sharpay se zaměřuje na sytou růžovou a různé peří,“ říká Marx.

Ryanův šatník pochází přímo z předváděcích mol. „Obvykle nosí také fedoru Goorin Bros.,“ upozorňuje Marx. „Na maturitním plese má buřinku, což je inspirace populárním španělským módním trendem.“

Chad Corbina Bleu je podle Marx první filmovou postavou, která chodí především v organickém a recyklovatelném oblečení. „Celý jeho šatník působí velice ekologicky,“ prohlašuje návrhářka. „Na tričkách American Apparel má různé nápisy, týkající se životního prostředí, jako třeba 'Úkoly mi nesnědl pes, zrecykloval jsem je' a podobně.“ Marx se s jeho kostýmy obrátila na ekologické firmy jako Alternative Earth, Nike nebo Maasi Treads.
Taylor Monique Coleman popisuje Marx jako „vědkyni s nádechem manažerky, říznutou jistou ženskostí.“. Taylor na sobě nosí především svetry J. Crew a Banana Republic, halenky G-Star a Theory a sukně Marc Jacobs, Piazza Simione a Corey Lynn Calter. „Měli jsme z ní pocit, že se stane příští prezidentkou Spojených států, takže jsme ji oblékli hodně konzervativně,“ míní Marx.

Šaty na maturitní ples, které mají Gabriella, Sharpay, Taylor a Kelsi, jsou původní návrhy Marx a vyrobila je vyhlášená Madonnina švadlena Zoya Bergam.

„Každá dívka sní o tom, že bude mít na maturitním plese dokonalé šaty,“ soudí Rosenbush. „Caroline vzala obyčejné věci a vykouzlila z nich něco nevšedního.“

Při natáčení samotném tvůrci čelili celé řadě problémů s lokacemi, s natáčením na skutečné střední škole přímo během vyučování, a fyzickým a tvůrčím výzvám přetvoření fungující střední školy a autovrakoviště na filmové kulisy.

„Ačkoliv se děj stále odehrává v Albuquerque v Novém Mexiku, prohlásil Kenny, že se chce vrátit do Utahu, kde se natáčely předchozí dva díly,“ vysvětluje producent Don Schein.
„Velice se mu to tam zamlouvalo, jak prostředí, tak i štáb a místní tanečníci.“

Tvůrci proto i potřetí využili pro většinu natáčení Salt Lake City a skutečnou školu East High.
„Muzikál ze střední prostě do Salt Lake City patří,“ obhajuje tuto volbu Efron. „Zrovna tady v té tělocvičně jsme natáčeli skladbu We're All In This Together, takže je fajn se vrátit 'domů' a zase tu tančít.“

„Jsme tu doma,“ souhlasí Hudgens. „Procházím se po těch chodbách a každé místo mi něco příjemného připomíná.“

Natáčení muselo na East High začít 15 dní před koncem školního roku. Manažerka lokací Carole Fontana se svým týmem fungovala jako hlavní zprostředkovatelka mezi štábem a vedením školy. „Velice dobře jsme si byli vědomi toho, že pro školu není natáčení tou nejdůležitější věcí, která se tu odehrává.“

Ředitel East High Paul Sagers míní, že je velice pozitivní, že měli studenti možnost nahlédnout pod pokličku natáčení hollywoodského filmu. „Štáb nás zapojil, kde to jen bylo možné,“ popisuje Sagers. „Když si například potřebovali půjčit hudební nástroje, nevyrazili do půjčovny, ale zašli nejdříve za námi. Když potřebovali hráče basketbalu, vybírali nejdříve z našich. Zhruba 800 z oněch dvou tisíc lidí ve scéně z tělocvičny jsou naši studenti a učitelé.“
„Když se zdejší studenti zajímali o to, co děláme, nechali jsme je, aby se podívali, aby zkrátka měli pocit, že jde i o jejich film,“ říká výtvarník Mark Hofeling.

Natáčení ale podle jeho slov mělo i svá úskalí. „Když jsem si přečetl scénář, působilo to na mě celé tak trochu nezvládnutelně. A po setkání s Kennym se tenhle dojem ještě umocnil. Když Kenny řekne 'víc', tak tím skutečně myslí víc.“

Podle Hofelinga obsahuje tento ambiciózní snímek prvky ze čtyř broadwayských muzikálů. „I jeden by byla slušná výzva, zejména s ohledem na to, že se tu pokoušíme zinscenovat
produkci broadwayské úrovně ve školním divadle...o školní jídelně nemluvě!“

Rozličné lokace, na kterých se film natáčel, umožnily štábu popustit uzdu své kreativní fantazii. „V případě scény v jídelně nám dal Kenny jako vzor Busbyho Berkeleyho, skvělého režiséra a choreografa ze třicátých let, který točil ohromující černobílé muzikály,“ prozrazuje Hofeling. „Jde tu o Sharpayin sen o New Yorku – dívka z Albuquerque sní o slávě a bohatství.“

„Zbavili jsme místnost veškerých barevných doplňků – její klasická červená je pryč,“ pokračuje Hofeling. „Z té povědomé místnosti se stává jen jakási její ozvěna – Sharpay je lapena v pasti střední školy na maloměstě a touží se dostat pryč.“

Školní divadlo East High se ve filmu objevuje v celé řadě hudebních scén. Podle Hofelinga protáhli jeviště o dva a půl metru do orchestřiště, přidali předscénu a obstarali novou oponu v rudé barvě Tygrů. Aby bylo zdůrazněno, že jde o jakýsi hudební sestřih, vyrobili tvůrci filmu celou řadu přizpůsobivých kulis, jejichž úpravami v průběhu písní podtrhávali změny v ději.
Pro natáčení waltzu na střeše musel štáb vyzvedat do výšky čtvrtého patra materiál o hmotnosti takřka čtyřicetkrát převyšující nosnost jeřábu. „Na střeše je něco magického a izolovaného,“ míní Hofeling. „Kenny si ale přál, aby tančili po celé střeše, což znamenalo, že jsme museli vyrobit místo o ploše takřka jednoho celého domovního bloku. Když jste tam nahoře stáli, otvíral se vám překrásný pohled na hory a na zelená údolí kolem.“

Natáčení na autovrakovišti mělo svá samostatná specifika. „Mark Hofeling a jeho umělecký vedoucí Wing Lee odvedli skvělou práci,“ chválí režisér. „Ve skutečnosti jsme natáčeli na opravdovém autovrakovišti, ale to, co z něj ve filmu vidíte, se vůbec nepodobalo tomu, jak to místo běžně přes den vypadalo. Vytvořili tam hotové vrakové divadlo.“

„Je fascinující vkročit na takové místo,“ soudí choreografka Bonnie Story. „Můžete zkoušet ve studiu, co se vám zachce, ale když přijdete s nacvičenou choreografií na takové místo, tak tím doslova ožije. Dokonce i kostýmní návrhářka na to měla svůj podíl, protože tanečníky oblékla tak, že vypadali jako části aut.“

Tvůrci filmu si při plánování toho, kam které auto postaví, vypomáhali malými auty Matchbox. „Ve skutečnosti jde o mnohem techničtější záležitost než jen pohodit auto tuhle a támhle,“ objasňuje Hofeling. „Musíte přemýšlet o tempu celé skladby, o choreografii a o tom, jak je celé to místo navrženo.“

Další výzvou bylo nachystání fotbalového hřiště, kde se odehrává finální scény maturitních oslav. „Tráva byla víceméně mrtvá,“ svěřuje se Hofeling. „Pustili jsme se do nonstop práce sedm dní v týdnu, jen aby se nám podařilo trávu zachránit a mohli natáčet.“