Beatrix Potter (1866 – 1943)

Beatrix Potterová se narodila v roce 1866 v Bolton Gardens, Kensingtonu, v té době klidné a listnaté čtvrti Londýna. Oba její rodiče pocházeli z bohatých rodin, nové „střední“ třídy, která získala svůj majetek během průmyslové revoluce. Její otec Rupert byl advokátem, ale vedl klidný život, své dny trávil v klubu s přáteli, umělci a politiky. Život její matky Heleny se točil kolem čajových sešlostí s přítelkyněmi a vedení domácnosti a personálu domu. Beatrix měla o šest let mladšího bratra, Bertrama. Navzdory věkovému rozdílu byli blízkými přáteli a sdíleli společnou lásku k venkovu, zvířatům a kreslení.

Beatrix byla vychována ve způsobech příslušejících její společenské třídě viktoriánské doby. V dětství se o ni starala chůva a doma ji vyučovaly guvernantky. Naštěstí ji rodiče podporovali v rozvoji jejích uměleckých vloh a byli tolerantní k jejímu nadšení pro přírodní historii. Brali ji do uměleckých galerií a na výstavy, platili jí hodiny kreslení. Mezitím si ona a Bertram schovávali všechny druhy domácích mazlíčků v učebně v podkroví domu, včetně králíků, myší, ještěrek, mloků, hadů, netopýrů a žab. Děti studovaly a kreslily tato stvoření s vědeckou přesností. Každé léto Beatrixin otec, který rád rybařil a fotil, najal na tři měsíce ve Skotsku nebo v Lake District veliký dům a zde měla Beatrix volnost zkoumat krajinu a rostliny a zvířata v jejich přirozeném prostředí.

Jakmile byla její formální výuka ukončena, očekávalo se, že jako každá mladá dívka zůstane doma s rodiči. Ona se zaměstnávala svými malbami a studiem přírodní historie. Zvláště se zajímala o studium a průzkum hub. Nicméně pro ni jako amatéra a ženu bylo obtížné se zařadit do světa vědy tehdejší doby a nakonec ustoupila ze záměru brát svoji práci vážně. Místo toho se jí s pomocí bratra podařilo začít prodávat své obrázky zvířat na pohlednice a knižní ilustrace.

Beatrix byla vždy šťastná, když mohla využít svých uměleckých dovedností k pobavení mladých přátel. Její poslední guvernantka, Annie Mooreová, se vdala a měla rodinu. I když se odstěhovala pryč z Londýna, Beatrix jí posílala pro děti nádherné ilustrované dopisy plné anekdot o jejích zvířátcích. V září 1893 byla Beatrix na prázdninách v Perthshire, ve Skotsku, a nejstaršímu z Mooreových dětí poslala speciální dopis – příběh o jejím králíčkovi Petrovi, který byl nemocný a potřeboval rozveselit. Tento příběh se později stal námětem její první knihy The Tale of Peter Rabbit.

O několik let později poslala rukopis své knihy nejméně šesti vydavatelům, ale žádný ho nepřijal, a tak se rozhodla knihu vydat sama. V prosinci 1901 byla kniha soukromě vytištěna v nákladu 250 výtisků, které Beatrix prodala svým kamarádům a známým. Kniha se tak líbila, že musela objednat dotisk.

Úspěch knihy povzbudil Beatrix aby věřila, že stále má šanci najít komerčního vydavatele, který by si knihu převzal. Frederic Warne & Co., jedna z firem, které předchozí rok odmítli její rukopis, souhlasila, že tuto nabídku znovu zváží a rozhodla se, že tento projekt přijme, pokud bude Beatrix ochotna celou knihu překreslit do barev.

Knížka The Tale of Peter Rabbit byla vydána v říjnu 1902 a okamžitě se stala bestsellerem. Všech 8 000 kopií prvního nákladu se prodalo jen díky objednávkám, které přišly ještě před samotným vydáním knihy, a do konce roku se vytisklo 28 000 knih.

Frederic Warne & Co. samozřejmě chtěli více knih od své nové spisovatelky a Beatrix byla šťastná za tento závazek. Během následujících tří let napsala a ilustrovala sedm dalších příběhů a všechny byly čtenáři přijaty stejně nadšeně. Stala se tak nejlépe prodávanou spisovatelkou tohoto vydavatelství.

Firmu v té době vedli tři bratři, synové původního zakladatele. Beatrix se spřátelila s celou rodinou. Navštěvovala jejich dům a děti starších bratrů a velmi dobře vycházela s jejich sestrou Millie. Nejbližší vztah však měla k nejmladšímu z bratrů, Normanovi, který byl jejím editorem. Spolu pracovali na rozvoji jejích knih a ona oceňovala jeho radu a uznání. V červenci 1905 požádal Beatrix o ruku a navzdory odporu jejích rodičů, kteří považovali vydavatele za „obchodníka“ a proto i za nevhodného partnera pro svoji dceru, se Beatrix rozhodla jeho nabídku přijmout. Bohužel ke sňatku nikdy nedošlo. Norman onemocněl leukémií a pár týdnů po jejich zasnoubení zemřel.

Tato tragédie Beatrix zdrtila. Začátkem onoho roku zakoupila ze svých úspor farmu Hill Top v Lake District. Po Normanově smrti strávila co možná nejdelší dobu ve svém novém domově a útěchou jí byla práce kolem domu a na jejích knihách.

Po několik následujících roků pokračovala ve vydávání nových titulů. V roce 1913 se zamilovala do advokáta Williama Heelise a po jejich sňatku se Beatrix usadila v Lake District natrvalo a psaní a kreslení postupně ustoupilo její nové kariéře – ovčí farmářce a ochránkyni přírody. Začala spolupracovat s organizací National Trust (organizace, která spravuje většinu kulturně historických památek v UK, pozn. SPI). S manželovou pomocí pokračovala ve skupování farem a dalšího majetku a když v roce 1943 zemřela ve věku 77 let, vlastnila 4 000 akrů půdy Lake District, kterou přenechala National Trust, aby ji zachovala ve prospěch dalších generací. Jejím odkazem pro děti celého světa je série 23 krátkých příběhů známých jako The Original Peter Rabbit Books.

O výrobě filmu
„Když jsem poprvé četla scénář Miss Potter, cítila jsem, že přesně chápu, kým Beatrix Potterová byla,“ říká herečka Renée Zellwegerová. „Chápala jsem, proč se stala tou ženou, jakou byla.“

Renée Zellwegerová znala dobře postavy, které vznikly z Beatrixiny bujné fantazie – králíček Petr, Mrs. Tiggy-Winkle, Jemima Puddleduck ad. – ale věděla jen málo o této ženě, a tak se ponořila do rozsáhlého průzkumu. „V otázce toho, v co v životě věřila a co si nakonec zvolila, je mnoho rozporů. Byla to fascinující cesta najít pravý způsob, jak být přesná a jak složit dohromady jednotlivé dílky skládačky. Nic nebylo snadné a nic nebylo přesně jasné.“

Režisérem Miss Potter se stal Chris Noonan a jak uvádí, když si zjistíte více o Beatrix Potterové, objevíte, že byla skutečně vtipnou a byla mnohem smyslnější ženou, než byste mohli předpokládat. Ti, kteří si při vyslovení jména Beatrix Potterové ihned vybaví plyšová zvířátka a dětské talířky, budou naprosto v šoku. Beatrix Potterová byla umělkyní neskonalého talentu, její botanické kresby by byly akceptovány po celém světě, kdyby byla muž. Ona byla nezávislá volnomyšlenkářka, která se zamilovala do svého vydavatele. Zanechala po sobě knižní dědictví, které okouzluje řadu generací. Zanechala národu ohromné pozemky překrásné anglické krajiny Lake District. Díky Beatrix Potterové zůstalo Lake District dodnes nedotčené a nádherné tak, jako před více než 100 lety.

„Myslím, že mnoho lidí nezná velkou část jejího života,“ říká Chris Noonan. „Vize Beatrix Potterové, kterou jsem měl v hlavě hned od začátku, byla moderní žena umístěná do dusivého společenského prostředí přelomu 20. století.“

Australan Chris Noonan vstoupil do projektu na jaře 2004, ale Miss Potter si prošla klikatou cestu, než se dostala na filmové plátno. Richard Maltby Jr. napsal scénář již na začátku 90. let. „Znal jsem Beatrix Potterovou, protože jsem měl v té době malé děti,“ vysvětluje Maltby. „Měli jsem její knížky. Na záložce knihy jsem si přečetl, že se nikdy neprovdala. Psala knihy, odstěhovala se do Lake District a poté už žádné další příběhy nenapsala. Přišlo mi dosti fascinující, že žena – umělkyně s tak bohatým a fantastickým životem – by se měla vzdát psaní.“

Během téměř deseti let si on a jeho produkční partner Corey Sienega razili cestu, aby mohli svůj projekt zrealizovat. Prvními lidmi, jejichž požehnání bylo pro ně klíčovým, byli vydavatelé Beatrix Potterové – Frederic Warne & Co., opatrovníci jejích výtisků. Ti schválili scénář a hned od začátku byli zapojeni do výroby filmu, poskytovali pomoc, rady a ohromné množství podkladových materiálů. Poté se přidali další spolupracovníci a milovníci Beatrix Potterové.

Výběr herců
První volbou všech zúčastněných pro roli Beatrixina milého, vydavatele Normana Warneho, byl Ewan McGregor. „Získat herce pro svůj film – to je jako námluvy,“ vysvětluje Chris. „Ewan má osobnost a kouzlo, které Norman Warne musel mít. Hraje Normana jako lehce nešikovného muže. Ta chemie mezi Renée a Ewanem funguje ve filmu skvěle.“

Sestru Normana a kamarádku a důvěrnici Beatrix, Millie, si zahrála herečka Emily Watsonová. Je to Emiliina první role po porodu dcerky Juliet, které bylo 5 měsíců, když natáčení začalo.

„Připadá mi neuvěřitelné, že mám takové herce,“ září Noonan. „Vždy jsem chtěl s nimi pracovat. Když jsme se poprvé setkali, diskutovali jsme o jejich postavách a o tom, jak je vidí a jak je vidím já. Řekl jsem jim, že nemohu uvěřit tomu, jaké mám štěstí. Lidé, které jsem vždy obdivoval, se shromáždili kolem jednoho stolu… to bylo úžasné!“

Rolí Beatrixiných rodičů se zhostili skvělí britští herci – Barbara Flynnová a Bill Paterson. Anton Lesser si zahrál vydavatele Harolda Warneho a Phyllida Lawová paní Warneovou, vydavatelovu invalidní matku. Lloyd Owen získal roli advokáta Williama Heelise. 11letou Beatrix si zahrála Lucy Boyntonová a malého Bertrama Oliver Jenkins.


Vzhled filmu
Vedoucí výpravy Martin Childs se ve studiích Pinewood usadil do kanceláře naproti Chrisi Noonanovi a přes otevřené dveře spolu komunikovali o vzhledu filmu. „První věc, kterou jsem udělal, bylo, že jsem do sebe vstřebal onu dobu, prošel si dobové malby a našel rozhodující klíčové body,“ říká Childs. „Vzhledem k tomu, že se tento film odehrává v několika časových obdobích, snažil jsem se zjistit, jestli v té době byly nějaké příhodné vývoje v technologii, které bychom mohli použít. Elektřina se stala samozřejmou součástí domovů a to nám umožnilo zachytit odlišný vzhled interiérů – když byla Beatrix dítě, interiéry byly osvětleny olejovými a plynovými lampami; když byla dospělá, interiéry osvětlovala elektřina.

„Podobný druh revoluce se děl i v exteriérech – před sto lety již jezdila auta, která však nebyla v době Beatrixina dětství. Takovéto drobnosti se staly základem pro vytvoření oné doby. Dokonce i méně vnímavý divák si uvědomí fakt, že jsou ve filmu elektřina a auta, nejen klapání koňských kopyt,“ dodává Childs.

Také kostýmní výtvarník Anthony Powell si prošel nádhernou kolekci fotek od Beatrixina otce, Ruperta Pottera, a ty se staly základem pro vše, co následovalo. „U tohoto filmu jsem měl ohromnou volnost,“ říká Powell. „Provedl jsem rozsáhlé průzkumy, nejen o rodině Potterových, ale celé společnosti oné doby. Dle mého názoru Beatrix dlouhou dobu ovládali její rodiče, dokud si neuvědomila, že její kresby mají komerční hodnotu a může si vydělat vlastní peníze a nebýt závislá na rodičích. Myslím, že do této chvíle jí matka kupovala šaty a Beatrxi se téměř nemohla vyjádřit k tomu, co nosila, i když – když se díváte na její fotky z dětství, vidíte v jejím malém obličejíku neobyčejný výraz odhodlání…“

„Beatrixino oblečení bylo strašně jednoduché. Cítil jsem, že si nic nedělala z konvencí nebo co lidé očekávali, že bude dělat, nebo jak podle nich měla vypadat. Usiloval jsem o ten kontrast mezi ní a ostatními ženami,“ pokračuje Powell. „Na konci 19. století a na začátku 20. století nastal plný rozkvět krásných žen. Ženy měly sklon se parádit, načesávat, vonět a já se to snažil zachytit.“

Natáčení Miss Potter začalo 7. března 2006 a během prvních dvou týdnů se herci a štáb přesunuli do okolí Londýna do Home Counties. „Klíčem k přeměně Londýna jsou povrchy silnic,“ uvádí Martin Childs. „Aby to vypadalo přijatelně, učinili jsem povrchy silnic staršími, spíše než historicky přesnými. Kromě toho jsme většinou použili originální části Londýna. Většina budov je chráněna nebo je v soukromém vlastnictví, takže vypadá skutečně.“ K takovýmto památkám patří např. Reform Club, který „hraje sám sebe“ a v jedné scéně se dokonce mění na banku.

Známé vlakové nádraží Bluebell Railway, kde dosud přežívá věk páry, i když jen pro turisty, se stalo domovem pro třídenní natáčení. „Bluebell Railway není vůbec podobné Euston Station v Londýně, což je místo, odkud by Potterovi odjížděli do Lake District,“ vysvětluje Martin Childs. „To, čeho jsme chtěli dosáhnout, nelze získat na velkém, městském vlakovém nádraží – je tam příliš mnoho lidí, příliš mnoho obchodů. Tak jsme se rozhodli pro Bluebell Railway, kde je i několik pěkných, dobových vlaků, a mohli jsme natáčet tak zblízka, jak jsme jen chtěli, a tak široce, jak jsme si jen troufli, a použili velké množství kouře a páry a deště!“

Produkce také spolupracovala ruku v ruce s National Trust a použila pro natáčení mnoho jejích domů a pozemků. Osterley House tak poskytl najednou tři vynikající lokace – jako Hyde Park, jako umělecká galerie a jako čajovna. Tradiční londýnská náměstí v Lincoln’s Inn a Hammersmith poskytly průčelí pro advokátovu kancelář a exteriéry domu Potterových. Falešný sníh, povozy a klapot kopyt doplnily ilusi doby minulé.

Jedním z nejvýznamnějších dnů natáčení byl ten strávený v Type Museum (muzeu tisku, pozn. SPI), které je považováno za celosvětové unikum a jeho kolekce se klenou celou historií tiskařství.

Navzdory všem těmto nádherným lokacím zůstává srdcem a duší filmu Lake District. Zde zaké strávil štáb poslední dva týdny natáčení. Beatrix Potterová zde strávila většinu svého života. Svůj pozemek a dům přenechala organizaci National Trust a díky ní mohli filmaři použít pro natáčení věci a majetek vlastněný Beatrix Potterovou. Její první domov, Hill Top, nebyl bohužel vhodný pro natáčení, takže byl použit jiný z jejích domů, Yew Tree. Martin Childs vysvětluje: „Hill Top je báječný, ale je velmi dobře známým místem, které láká turisty z celého světa. Nejen že je plné turistů, ale National Trust ho ani nemůže uzavřít na delší dobu, jakou by natáčení vyžadovalo.“

Lake District zcela splnilo očekávání jako kouzelné místo. Bylo snadné si představit Beatrix Potterovou, jak našla u těchto jezer a údolí půvabné anglické krajiny mír.

Herci o svých postavách

Renée Zellwegerová hraje Beatrix Potterovou
„Scénář Miss Potter byl nádherný, je těžké uvěřit, že to není fikce,“ říká Zellwegerová. „Cítila jsem velmi silnou náklonnost k této ženě a tomuto materiálu. V mládí se Beatrix snažila přizpůsobit ženě, kterou měla podle ostatních být, a podle mne máme každý kousek tohoto v sobě. Ale ve věcech, které pro ni znamenaly mnoho, byla nekompromisní a úspěšná.“

Ta podobnost mezi herečkou a Beatrix je fascinující. Žádný div, že byla první volbou pro roli ikonické anglické spisovatelky a kreslířky, Beatrix Potterové. Producent David Thwaites říká: „Renée je herečka – chameleón. Je pro ni důležité být vždy přesná. Bere vše velmi vážně, zvláště pak hraní postavy, která žila. Objem průzkumu, který učinila, aby si byla jistá, že svoji postavu zahraje naprosto přesně, je zcela ohromující.“ Zellwegerová si zajistila pomoc dam, které vedou Frederick Wanre & Co. „Ony jsou úžasné, jak udržují nedotčenost Beatrix Potterové. Čím více jsem o ní četla a zkoumala a čím více informací jsem získala, tím méně jsem si byla jistá, kým skutečně byla.“

Renée byla také potěšena, když byl do role Normana Warneho obsazen Ewan McGregor. Klíčovým bodem pro ni byl samozřejmě režisér. „Díky vrcholům a pádům této postavy by z filmu mohlo být melodrama. Naštěstí s Chrisem Noonanem se toto nemohlo stát – on vždy hleděl na upřímnost než na vytvoření dramatu, na realitu než na pohádkovost. Přesně věděl, jak má příběh vyprávět.“

Je zajímavé, že se Beatrix Potterová vzdala psaní svých příběhů, navzdory jejich ohromnému úspěchu, když se přestěhovala do Lake District. „Zdá se, jako by její práce prýštila přímo z jejího vnitřního kreativního hlasu. Lidé, kteří jí byli blízcí, ji popisovali jako veselou, rozesmátou, vtipnou a šťastnou. Říkali, že měla jiskru, měla nádherné, veselé modré oči. Tíhla k odlišnému stylu života a její práce byla odsunula na druhou kolej jejího skutečného života, když vyrostla. To jasně ukazuje, že došla uspokojení, našla život, který ji v každém směru uspokojovat.“

Role Beatrix Potterové byla pro herečku významnou a přiměla ji uvažovat o vlastním životě. „Hraní mi dalo víc, než v co jsem kdy doufala. Neměla jsem představu, jak kreativně bude pro mne důležité. Bylo to pro mne výjimečné – ty možnosti, jaké jsem měla, co jsem se naučila a viděla.“ Role Beatrix Potterové, ženy, která instinktivně posunula hranice své doby, přimělo ženu, která ji hrála, ocenit svobodu své vlastní doby.

Ewan McGregor hraje Normana Warneho
Nakladatel Norman Warne byl velikou láskou Beatrix Potterové. Pro skotského herce Ewana McGregora byly jeho postava i příběh skutečného života neznámé, když s ním Renée poprvé hovořila o Miss Potter. „Vtipné je to, že když jsem s tímto filmem začal, viděl jsem věci Beatrix Potterové všude,“ říká Ewan McGregor. „Mám děti a můj dům je plný Beatrix Potterové – před tím jsem si toho ani nevšiml!“

„Nevěděl jsem o ní nic a to je důvod, proč se mi ten scénář tak líbil – máte možnost odhalit, jak výjimečná to byla žena.“

Beatrix Potterové bylo kolem 30 let, když potkala Normana Warneho. „On byl velmi milý muž a myslím, že si na rozdíl od svých bratrů dokázal podmanit ženy,“ říká McGregor. „V našem příběhu zůstal doma, aby se staral o svoji invalidní matku, a strávil mnoho času v přítomnosti žen, nejen své matky, ale také své sestry Amelie. Skutečný Norman Warne byl vydavatel u Frederic Warne & Co. a realizoval již řadu projektů. My jsme pár věcí změnili, takže vydání knihy Beatrix Potterové byla jeho první prací, protože byl před tím doma a staral se o matku. Představuji si, že mu bratři řekli, že Beatrix Potterová bude tvrdý oříšek a nahnali mu tak hrůzu.“

Jedním z největších potěšení na natáčení Miss Potter byla pro Ewana spolupráce s Billem Patersonem, hercem, kterého obdivuje již řadu let. „On je fenomén. Najednou zjišťuji, že točím s lidmi, které jsem měl vždy v úctě. Sledoval jsem Jima Broadbenta, když jsem studoval na dramatické škole, a říkal jsem si, jestli někdy budu s někým tak úžasným točit – a pak jsem s ním točil Moulin Rouge! Stejné to bylo s Billem u Miss Potter.

Emily Watsonová hraje Millie Warneovou
„Millie Warneová byla velmi upřímná. Když poprvé potkala Beatrix Potterovou, řekla jí, že se stanou přítelkyněmi,“ říká Emily Watsonová. „Myslím, že Millie se rozhodla, že ji muži nezajímají, a přijala to jako pózu. A jak roky utíkaly, možná toho litovala. Ona a Beatrix zůstaly kamarádkami celý život – naposílaly si bezpočet dopisů. Millie představovala nezávislého ducha, který Beatrix shledala skutečně atraktivním. Byla jí spojencem v době, kdy mladé dívky byly dávány dohromady s vhodnými mladými muži. Ona Beatrix potvrdila, že je v pořádku být jiná.“

Warneho rodina přijala Beatrix do svých vřelých, knižních a lehce bohémských životů. Poskytla jí útočiště, kde mohla být sama sebou. „Warneovi byli mnohem méně úzkoprsí a konvenční než Potterovi,“ říká Watsonová. „Měli mnoho zajímavých přátel a jejich životy se točily hlavně kolem knih. Pro mladé lidi to bylo mnohem energičtější a zajímavější než tradiční viktoriánská rodina.“

Role Millie Warneové znamenala pro Emily filmový comeback po narození dcery Juliet. „Nosila jsem ohromně těsný korzet,“ dodává, „a musím říci, že to byl dar, protože mám nyní takové křivky, jaké jsem nikdy neměla.“ Nosit viktoriánský korzet je disciplína, která je pro dnešní herečky dosti obtížná – nutí vás k odlišnému způsobu chůze, sezení a dýchání. Musíte sedět rovně a nemůžete chodit tak, jak jste normálně zvyklé.