Kung-fu mela
Typ:
film
Žánr:
komedie, akční, fantasy, kriminální
Délka:
95 min
Motto:
Ztřeštěná hongkongská komedie plná neuvěřitelných akčních scén.
Země:
Čína, 2004
Píší se 40. léta 20. století a předrevoluční Čínu ovládá chaos. Uprostřed tohoto zmatku se odehrává příběh zlodějíčka Singa (STEPHEN CHOW), který se zoufale snaží stát členem rafinovaného a nemilosrdného gangu Sekerníků, pod jehož zločinnou...

Film-vice

Na podzim 2002 byl Stephen Chow na vrcholu své kariéry. Časopis Time Asia jej označil za nejoblíbenějšího baviče kontinentu a zatím poslední přírůstek do jeho hereckého, scénáristického, režijního a producentského portfolia, fenomenálně úspěšný snímek Shaolin fotbal, lámal všechny rekordy a posbíral spoustu cen po celé Asii.

Co bylo jeho dalším cílem? Pro Chowa byla odpověď na tuto otázku jednoduchá: chtěl najít způsob, jak si splnit svůj celoživotní sen – stát se mistrem bojových umění, hrdinou kung-fu, a to alespoň na filmovém plátně.

„Jistě, už je pozdě na to, abych se stal skutečným mistrem,” žertuje čerstvý čtyřicátník Chow. „Ale můžu se jím stát aspoň ve filmu – to ještě zvládnu. Takovým hrdinou bojových umění, jako byl Bruce Lee.”

Z osobního hlediska je Kung-Fu mela pro Chowa velmi významným filmem. Byl pro něj prací, které se věnoval s radostí, a zároveň splněným snem – akčním hrdinou se chtěl stát už jako mladý chlapec, když vyrůstal v nuzných podmínkách v Hong Kongu. Útěk z všední reality mu tehdy nabízely filmové klasiky žánru kung-fu, které obdivoval už od okamžiku, kdy jej jeho matka vzala do kina na první film s Brucem Lee.

„Pamatuji si to, jako kdyby to bylo včera,” říká Chow. „Byli jsme v hodně zchátralém kině, ale mně to vůbec nevadilo. Byl jsem naprosto unesen tím, co se dělo na plátně. Seděl jsem ve tmě, díval se na film, měl slzy v očích a myslel jsem, že mi každou chvíli pukne srdce. Bruce Lee byl naprosto neuvěřitelný – nejen díky tomu, jak skvěle ovládal bojová umění, ale také díky jeho divoké duši. Stal se pro mě vším. Rozhodl jsem se, že chci být jako on – chtěl jsem se stát Brucem Lee.“

„Stát se mistrem bojových umění byl můj hlavní cíl. Jako vedlejší alternativu jsem si zvolil kariéru herce – nakonec, právě tím byl Bruce Lee,” vzpomíná Chow s úsměvem na své dětství. Odhodlání vyrovnat se nedostižnému idolu bylo však mnohem větší než úspory jeho rodičů, kteří si nemohli učitele bojových umění dovolit. Chow se tedy stal samoukem a snažil se pochytit techniky ze všech různých odvětví bojových umění. Nicméně, bez odborného vedení bylo jeho úsilí odsouzeno k neúspěchu – k neúspěchu, který se však stal požehnáním pro miliony pozdějších fanoušků jeho komediálních rolí.

Příběh malého chlapce, který se chce stát mocným hrdinou, je i ústředním tématem filmu Kung-Fu mela. Chow do něj zapracoval také vzpomínky na prostředí, v němž vyrostl, a vzdal hold filmům, které formovaly jeho dětství.

Štáb a herecké obsazení tvoří mnoho legendárních osobností hongkongské kinematografie. Patří k nim zejména choreograf akčních scén Yuen Wo Ping, jehož práce na snímcích Matrix a Tygr a drak z něj učinila jednoho z nejuznávanějších akčních mágů současného filmu. Jeho kariéra sahá až do klasického období hongkongských bojových filmů (60. a 70. léta), což platí i pro Sammo Hunga, který se na choreografii akčních scén také podílel. „Když jsem si uvědomil, že zázemí v podobě studia Columbia mi poskytuje možnost sestavit ten nejlepší kreativní tým, jaký jsem si dokázal představit, věděl jsem ihned, že chci spolupracovat s legendami jako Yuen Wo Ping nebo Sammo Hung,“ říká Chow.

Ze zlatého období hongkongské kinematografie pochází také několik herců, které Chow do filmu obsadil. Yuen Wah, který si zahrál postavu domácího, se během posledních 30 let objevil v několika stovkách hongkongských filmů a v jedné době byl dokonce kaskadérem Bruce Leeho. Roli jeho filmové manželky obsadila hvězda ze 70. let Yuen Qiu, která opustila herecké řemeslo před více než dvaceti lety (do jejího bohatého portfolia patří mimo jiné role Bond girl ve filmu Muž se zlatou zbraní). Chow ji našel a přemluvil ji k návratu na stříbrné plátno.

„Ze začátku jsem to chtěla odmítnout. Žila jsem velmi spokojeně a zrovna se mi narodil první vnuk,“ říká herečka. Během příprav na film zjistila, že největším problémem nebude oživit své bojové dovednosti (které získala ve stejné škole jako Sammo Hung, Yueh Wah nebo Jackie Chan), nýbrž přibrat během dvou měsíců 15 kilo, které dodaly její štíhlé figuře takové proporce, jaké bylo pro tuto roli třeba. Na Chowovo doporučení nasadila stravovací režim, který používají k udržení váhy zápasníci suma.

Další velkou hvězdou ze 70. let je Leung Siu v roli Bestie, nejobávanějšího bojovníka v tomto filmu. Přestože se na plátně neobjevil téměř stejně tak dlouho jako jeho kolegyně Yuen Qiu, patřil v období své největší slávy spolu s Brucem Leem a Jackiem Chanem k nejoblíbenějším hongkongským hercům. Když byl Chow mladší, patřil Leung k jeho velkým idolům.

„Dokáže jeden chvat, který nikdo nezvládá tak skvěle jako on – s úžasnou silou vykopne do výšky,“ říká Chow. „V porovnání s mnoha jinými hvězdami, které dokáží kung-fu jen hrát a ovládají pouze jednotlivé pohyby, je Leung skutečných mistrem kung-fu – má opravdovou průpravu. Když se podíváte na jeho ruce, všimnete si, že má pokryty dlaně zrohovatělou kůží, která je už od pohledu tvrdá jako ocel.“

Prostředí, v němž se děj filmu odvíjí, je dalším odkazem na Chowovo dětství. Struktura přelidněného obytného komplexu Vepřína se velmi podobá nepřehledným hongkongským sídlištím, na kterých vyrůstal. „Tento styl staveb byl ve 40. letech, kdy se film odehrává, velmi rozšířen v jižní Číně,“ vysvětluje hlavní výtvarník Oliver Wong. „Když pak v Hong Kongu nastala v 50. letech populační exploze, tamější stavitelé se nechali jižní Čínou inspirovat. V prostředí, jaké vidíte ve filmu, tedy mezi 50. a 70. lety vyrůstala většina hongkongských dětí – v přelidněném, šíleném, ale zároveň i zajímavém prostředí.“

Prostředí a atmosféra čtvrti přesně kopíruje Chowovy vzpomínky. „Místo, kde jsem strávil dětství, vypadalo přesně takhle,“ říká herec a režisér. „Bylo to velmi lidnaté sousedství, kde na sebe byli obyvatelé dost natěsnáni. Řekli byste si, že o sobě musí navzájem vědět úplně všechno, ale opak byl pravdou. Například já jsem jednoho dne zničehonic zjistil, že náš soused je mistr bojových umění. Žil tam dlouhá léta a já jsem mu vždycky říkal ‚starý strejda‘. Ani v těch nejdivočejších snech by mě nenapadlo, že někdo jako on by mohl být velkým mistrem.“

Čtyřpatrový dům byl postaven exkluzivně pro tento film ve studiu ve městě Chedun, které leží asi 25 kilometrů jižně od Šanghaje. Hlavní výtvarník Oliver Wong provedl velmi detailní průzkum období, v němž se film odehrává – rukama mu prošly stovky knih a fotografií, které mu pomohly co nejvěrněji zachytit atmosféru tehdejší doby. Wong zacházel do nevídaných podrobností – šest velkých billboardů nad jedním vchodem do budovy bylo znovu vytvořeno přesně podle dobových fotografií.

Pravým opakem Vepřína je pompézní kasino, které je hlavním útočištěm gangu Sekerníků. „Snažil jsem se co nejvíce zdůraznit ten rozdíl. Zatímco Vepřín je typicky čínská stavba, v kasinu je patrný silný západní vliv – v nábytku, dekoracích i kresbách na zdech,“ pokračuje Wong.

Po dvou měsících, které zabraly práce na přípravě výtvarné stránky filmu, začalo na konci června 2003 samotné natáčení. Díky rozsahu a náročnosti akčních scén trvalo celé čtyři měsíce, což je na poměry bleskurychlé hongkongské produkce nezvykle dlouho. Podle Chowa byla Kung-Fu mela fyzicky nejnáročnějším filmem, na jakém kdy pracoval.

Vedoucí výroby Bill Borden popisuje tento film jako přehled různých filmových přístupů k umění kung-fu: „Na začátku se bojové scény podobají stylu ze 70. let, kdy kung-fu filmům kraloval Bruce Lee. Později se posunou blíže k akrobatičtějšímu stylu Jackieho Chana, který byl charakteristický pro 80. léta. A v závěrečné scéně přijdou ke slovu speciální efekty a vypadá to trochu jako Matrix. Tento snímek je určitým průřezem filmového pojetí bojových umění – ukazuje, jak byla vnímána v klasické éře, kde se nacházejí nyní a kam se budou způsoby jejich zobrazení ubírat v budoucnu.“

I přeze své mimořádné herecké úspěchy Stephen Chow stále sní o tom, že se jednou stane opravdovým mistrem kung-fu. I ve svém nabitém kalendáři se snaží vyhradit si každý den aspoň hodinu na trénink bojových technik. „Uvědomuji si, že velkým mistrem bojových umění se už nemohu stát. Ale toto přání si mohu splnit aspoň ve filmu. Byl to můj sen už od chvíle, kdy jsem začal vlastní filmy natáčet.“