NATÁČENÍ FILMU

DRAHÉ KAMENY
“Nevím o jediném důvodu, proč by mezi náročnými tématy a zábavnými příběhy měla být hradba – podle mě může jedno pohánět druhé.”
“Pro mě je Krvavý diamant o tom, čemu v životě přikládáme význam a čeho si ceníme,” říká režisér/producent Edward Zwick. “Pro jednoho člověka to může být drahý kámen, pro druhého je to zase dítě. Ve středu příběhu leží protiklad dvou mužů, z nichž jeden touží najít drahocenný diamant a druhý riskuje život, aby nalezl svého syna.” “Tito dva muži se vydávají na cestu – jeden kvůli tomu, aby zmizel z “černého kontinentu,” druhý se záměrem dostat se zpět za svou rodinou,“ říká Leonardo DiCaprio, který ve filmu ztvárňuje Dannyho Archera. “Každá z postav je nakonec vystavena svému vlastnímu morálnímu dilematu.”

Djimon Hounsou v roli Solomona Vandyho to shrnuje: “Archer usiluje o diamant, Solomonovým diamantem je jeho syn.” Svět na diamanty nahlíží jako na blyštivé, krásné a drahé kameny. V průběhu let se staly symboly věrnosti, lásky, krásy a bohatství. Ale v Sierra Leone, odkud pochází mnoho z diamantů na trhu, se s nimi pojí mnohem temnější konotace. Zwick osvětluje: “Takzvané konfliktní diamanty jsou kameny, které byly propašovány zemí, zmítanými válkou. Ty se pak používají na další nákup zbraní, což ve svém důsledku vede k nárůstu počtu mrtvých a dalšímu ničení dané části světa. Konfliktní diamanty sice mohou na světových trzích mít jen malý podíl, ale v rámci průmyslu, ve kterém se přelévají částky v řádu miliard dolarů, mají i zlomky procenta cenu miliónů. A za to se dá pořídit nespočetné množství lehkých zbraní. Na konci 90. let se lidé z organizací jako NGO, Global Witness, Partnership Africa-Canada, Amnesty International se rozhodli tyto diamanty pojmenovat ´krvavé diamanty,´aby se tak problém dostal do povědomí veřejnosti.”

Zwick přiznává, že když mu producentka Paula Weinstein poslala scénář, měl o problematice jen velmi mlhavé znalosti. “To slovní spojení jsem přirozeně znal, ale jeho význam mi poněkud unikal,” říká režisér. “Čím víc jsem se o problematice dozvídal, tím víc mě tato kauza fascinovala a zároveň děsila. A tím víc jsem také cítil, že jde o příběh, kterému bychom měli dopřát sluchu.”

Weinstein pracovala na vývoji scénáře spolu se scenáristou Charlesem Leavittem a výkonným producentem Lenem Amatem. Do projektu se také vložila producentka Gillian Gorfil, která k projektu přivedla i C. Gaby Mitchell, která je v titulcích uvedena vedle Leavitta jako scenáristka. Zwick pak k projektu přitáhl ještě producenta Marshalla Herskovitze. Weinstein vzpomíná: “Před mnoha lety jsem vyrobila film proti apartheidu s názvem A Dry White Season’ a díky tomu jsem nějaký čas pobývala v Jižní Africe. O ´konfliktních diamantech´ jsem v té době už něco málo věděla, a přišlo mi důležité natočit film, který ukáže, jaký mají dopad na africký lid.

“Nejdůležitější bylo,” vzpomíná,” že jsme k projektu sehnali skvělé scenáristy. V okamžiku, kdy jsme měli scénář hotový, jsem se vydala za Edem Zwickem. Ed a jeho kolega Marshall Herskovitz vůči projekt prokázali stejnou citlivost a zapálení jako já. Zajímají se o příběhy, které se týkají skutečného světa a zároveň je chtějí vyprávět co nejpravdivěji. Věděla jsem nejen to, že
materiál přijmou za svůj, ale i to, že budou celý příběh vyprávět beze strachu. Projekt tohoto zacílení a rozsahu vyžadoval někoho, kdo je hodně tvůrčí. Je totiž důležité, aby někdo popsal tamní situaci tak, jak opravdu vypadá.” Herskovitz se Zwickem spolupracuje již víc než 30 let. Herskovitz oceňuje, že téma snímku Krvavý diamant je pro tvůrce velkou výzvou, neboť po nich vyžaduje, aby do filmových obrazů, které mají diváka pobavit, proniklo i něco znepokojujícího. “Musím říct, že číst si materiály o děsivých událostech v Sierra Leone a představovat si je v hollywoodském hávu pro nás bylo velmi nepříjemné. Dějiny kinematografie nám však opakovaně ukazují, že když máte silný příběh, lze točit filmy tak, aby se dotýkaly podstaty problému a zároveň byly pro nejširší publikum.”

Zwick souhlasí. “Nemyslím si, že filmy někdy budou tak intenzivní jako realita, ale publikum přesto musí vědět, proč jim ukazujete to, co ukazujete. Krvavý diamant se týká některých nepříjemných pravd, ale zároveň je v něm zachycena jemná krása a cit lidí, kteří se zasekli v nepříjemné situaci.” “Ed na mě udělal dojem tím,” říká Leonardo DiCaprio,“ že chtěl udělat zábavný dobrodružný film, a zároveň do něj přimíchal i velmi komplikované a výbušné politické otázky. To mě pro tento film nadchlo.”

“Jsem přesvědčen o tom, že informovanost veřejnosti o politických otázkách může vzrůst jak užitím zábavné formy, tak prostřednictvím plamenných proslovů a článků v novinách,” říká Zwick. “Nevím o jediném důvodu, proč by mezi náročnými tématy a zábavnými příběhy měla být hradba – podle mě může jedno pohánět druhé. Jako filmař chci především pobavit diváky. Pokud se ze zábavného tématu vyloupne něco víc – například lepší pochopení doby a událostí – je to jenom dobře, protože to v budoucnu napomůže změnám. Je samozřejmé, že jeden film svět nezmění, ale aspoň tím můžete přidat svůj hlas k chóru ostatních.”

Prostřednictvím práce na scénáři si tvůrci uvědomili, že získali lepší pochopení problematiky, se kterou film pracuje. Zwick říká: “Stalo se takřka pravidlem, že pokaždé když je někde ve světě objeveno bohaté přírodních naleziště – ať už jde o diamanty, zlato nebo ropu – kráčí ruku v ruce s objevem i velká národní tragédie. Aby toho nebylo málo, bohatství se většinou nedostane občanům dané země, ale někomu úplně jinému.” Producentka Gillian Grofil pochází z Jižní Afriky a přiznává, že film se tematizací krvavých diamantů nesnaží problematizovat celý diamantový průmysl. “Chci zdůraznit, že tento film není proti diamantům jako takovým. Jde o krvavé diamanty, které mají zcela specifický původ.” Zwick také zdůrazňuje, že příběh Krvavého diamantu se netýká pouze jedné části světa. “Na příběhu muže, který se uprostřed děsivých událostí snaží ochránit svou rodinu, je cosi univerzálního. Nejde jen o Sierra Leone. Podobný příběh by se mohl odehrát ve kterémkoliv místě, kde obyčejní lidé čelí skutečnostem, jež se vymkly kontrole. Na takových místech je pak zpravidla mnoho nevinných obětí.”

Když se tvůrci začali hlouběji zabývat tragickými událostmi kolem krvavých diamantů, čím dál více si uvědomovali šíři problematiky. “Je báječné, když vám sám příběh napoví, jak chce být uchopen,” říká Zwick. “Když jsme na příběhu začali pracovat, začalo se čím dál více vynořovat téma dětských vojáků a vykořisťování dětí pro politicko-ekonomické cíle. Drancování přírodních zdrojů ve třetím světě je úzce spojeno s vykořisťováním dětí. Na čelní stranu scénáře jsem si napsal větu, kterou jsem pak na začátku každého natáčecího dne viděl jako první: “Tím největším bohatstvím jsou děti.”

OČITÝ SVĚDEK
“Sorious byl dar shůry… Byl mi přítelem, poradcem i autoritou. Byl duší celého natáčení.” Zwick, který sám sebe považuje za ´věčného studenta,´ se před exponováním vůbec prvního filmového políčka ponořil hluboko do problematiky původu a společenského dopadu konfliktních diamantů, dětských vojáků a revoluce v Sierra Leone. Pátrání na internetu vyneslo své plody v podobě kontaktu na filmaře, který se při natáčení Krvavého diamantu ukázal neocenitelným pomocníkem: dokumentarista Sorious Samura, který za své snímky získal mnohé ceny.

“Zašel jsem na internet, abych si vyhledal webovou stránku filmu Cry Freetown, o kterém jsem mnoho slyšel,” vzpomíná Zwick. “Za DVD jsem zaplatil kreditní kartou a za týden mi přišel dopis se slovy ´Jméno příslušící k číslu vaší kreditky mi přišlo povědomé. Říkal jsme si, jestli náhodou neplánujete natočit něco o Sierra Leone. Pokud budete potřebovat nějakou pomoc, dejte mi vědět.´ Nevěřil jsem vlastním očím! Dokument Soria Samury o Sierra Leone je zcela zásadním záznamem toho, co se tam během občanské války dělo. Většina novinářů se rozhodla zemi opustit, velká část světa konflikt ignorovala a on jediný tam zůstal, aby o tom podal zprávu.”

Samura uvádí, že jeho rozhodnutí natočit film o zvěrstvech, které se kolem něj v roce 1999 děly, nebyly ani tak uměleckého rázu, jako spíše “zoufalé volání z temnot, aby nás někdo zachránil. Všiml jsem si přístupu médií k válce v Kosovu a proto jsem se rozhodl vzít kameru a natočit, co se dělo v Sierra Leone. Šlo o velmi nebezpečný podnik, protože v tu dobu již bylo zabito devět místních novinářů, ale já si říkal, že pokud přežiji, svět uvidí pravdu. Říkal jsem si, že pokud tímto filmem světové společenství probudím, třeba se rozhoupe k akci.” Výsledkem natáčení byl dokument Cry Freetown, který Samurovi vynesl vřelé uznání kritiky a po celém světě mnohé ceny. Ani ve snu by jej však nenapadlo, že o několik let později se díky tomu dostane na natáčení hraného filmu. Samura uvádí: “Když jsem se dozvěděl, že Ed Zwick natáčí film o Sierra Leone, chtěl jsem mít jistotu, že všechno bude do detailu sedět. Ačkoliv mělo jít o film s fiktivními postavami, bylo důležité zprostředkovat, v čem společnost selhala: kdy, jak a proč se to stalo. Když jsem se s Edem bavil, viděl jsem, že usiluje o co největší autenticitu všech detailů. Díky tomu si u mě získal hluboký respekt a hned jsem mu nabídl, že bych se rád podílel na natáčení.”

“Sorious byl dar shůry. Kvůli natáčení se uvolnil z práce a já ho plně využil,” říká Zwick. “Pomoc někoho, kdo tam opravdu byl, pro mě byla neocenitelná. Byl mnohem víc než jen obyčejný technický poradce. Neradil nám jen v praktických věcech typu kostýmy a rekvizity. Dovedl nás k lidem, kteří mluvili jazykem Mende - konkrétně v dialektu Krio - a rozuměli jemným odstínům kultury v Sierra Leone. Trávil spoustu času s dětskými vojáky, pašeráky a žoldáky. Pro herce, zejména pak pro Lea a Djimona, byl Sorious naprosto nepostradatelný. Byl mi přítelem, poradcem i poslední autoritou. Byl duší celého natáčení.”

HERCI
“Příběh vypráví o třech lidech s velmi odlišným způsobem jednání, jejichž životy se protnou, což vyvolá velmi dobrodružný sled událostí.”
Herci se podobně jako tvůrci snažili během příprav na natáčení získat co nejvíce informací o době, místě a událostech, které se vážou k příběhu Krvavého diamantu. Leonardo DiCaprio, který při přípravách na roli bývalého žoldáka Dannyho Archera důkladně zapracoval na svém přízvuku, říká: “Jakmile jsem si přečetl scénář, uvědomil jsem si, že když tuto roli přijmu, bude muset pročíst spoustu pramenů. To byl také jeden z důvodů, proč jsem se do role dostal tak rychle. Všichni jsme cítili, že do světa konfliktu v Sierra Leone je nutné se ponořit velmi hluboko a vyslechnout si svědectví z první ruky. Bylo velmi důležité naslouchat místní lidem. S takovými podmínkami jsem se ještě v životě nesetkal.”

Herečka Jennifer Connelly hraje angažovanou novinářku Maddy Bowen. Connelly se snažila najít ženské novinářky, které by jí poskytly vhled do života válečné zpravodajky. “Shodou okolností mám kamarádku, která v roce 1999 byla v Sierra Leone a napsala článek o konfliktních diamantech. Já se však snažila získat co nejvíce informací nejen od ní, ale i od jejích známých. V těchto pronikavě inteligentních ženách, které si vždycky byly vědomy nebezpečí i širších souvislostí, bylo vždycky něco navíc... něco divokého. Všechny novinářky se vyznačovaly sklonem k dobrodružství, který se utkával s potěšením z práce. Domnívám se, že tato kombinace sedí i na Maddy.”

Djimon Hounsou původem pochází z afrického Beninu a ve filmu Krvavý diamant hraje rybáře z kmene Mende, Solomona Vandyho. Jeho chápání role bylo velmi instinktivní. “Na tomto filmu mi připadá nejzajímavější to, jakým způsobem ženy a muži z afrického kontinentu zvládají své každodenní problémy. Solomon je prostý rybář, kterého pohltí občanská válka. Je odtrhnutý od rodiny a jeho syn se dostává k rebelům. V mnoha afrických státech - nejen v Sierra Leone – je syn symbolem budoucnosti. Syn v sobě ukrývá potenciál dosáhnout všeho toho, o čem snil jeho otec, ale bohužel nikdy neměl dostatek příležitostí. Chránit své dítě je pro každého otce tím nejdůležitějším posláním.” Zwick uvádí: “Příběh vypráví o třech lidech s velmi odlišným způsobem jednání, jejichž životy se protnou. A to vyvolá velmi dobrodružný sled událostí.”

BÝVALÝ ŽOLDÁK
Zwick uvádí, že DiCapriův portrét Dannyho Archera - vojáka, který se stal žoldákem – navazuje na tradici filmových antihrdinů,” kdy se velcí herci rozhodnout zajít do nejtemnějších hlubin své duše. Způsob, jakým se Leonardo DiCaprio popral se svou rolí, byl pro mě dech beroucí.” DiCaprio uvádí, že Archerovy zásady byly naleptány násilím a chamtivostí, které se jako mor začaly šířit jeho domovinou. “Stal se netečným,“ uvádí herec. ”Nahlíží na svět cynickýma očima. Afrika už pro něj dávno není jeho domovem, ale místem, kde se jeden snaží využít toho druhého. Nejde o dobro ani o zlo...jde jen o přežití.” “Archer už dávno nemá žádné emoce a v průběhu doby se ztratil i sám sobě,” uvádí Zwick. “Vyčerpal všechny své příležitosti ke změně. Archer viděl a dělal věci, které nechce připustit ani sám sobě. Jediné co chce, je únik.”

“Diamant pro něj neznamená jen peníze, ale představuje svobodu a možnost úniku před svou minulostí,” říká DiCaprio. “Během příběhu se Archer konfrontuje s idealismem Maddy a Solomonovou odvahou. A tak dochází ke změně i u něj – minulost je do jisté míry zahlazena.” “Leo je ve své roli velmi přesvědčivý,” říká Zwick. “Má výjimečnou schopnost ponořit se do své role, a potom není nic, co by se jejím prostřednictvím zdráhal vyjádřit. Při přípravě na roli se setkal s bývalými žoldáky i bývalými vojáky a velmi bedlivě naslouchal jejich příběhům. Po určité době se dostal do bodu, kdy byl schopen improvizovat i v místním dialektu. Nešlo však pouze o jazyk, ale obecně vzato v ten okamžik v něm ožil Danny Archer.” “Leo je pro mě jedním z nejlepších herců současnosti,” říká Paula Weinstein. “Nemyslím tím jen to, jakým způsobem pronáší dialogy ze scénáře, ale zejména to, jak jedním pohledem nebo gestem vyjádří tisíce slov. Na jeho tváří se objeví určitý výraz a vy přesně víte, co cítí. Když byl na placu, byl to jednoduše zvídavý a zapálený profesionál a mě stále víc a víc udivovalo, co do své role vnesl.”

Producentka Gillian Gorfil dodává, že DiCapriova ochota naučit se základům místního dialektu na ni udělala velký dojem. “Leo mluvil jak místním dialektem, tak angličtinou s jihoafrickým přízvukem, což je neobyčejně náročné i pro odborníky. Výsledky byly ohromující. Byly okamžiky, kdy jsem zavřela oči a málem si jej popletla s místním členem štábu. Leonardo dokonce začal říkat místní slangový výraz pro pozdrav ´hello, how are you?´ který zní ´howzit.´”

RYBÁŘ
Zwick uvádí, že na rozdíl od Archera je “Solomon Vandy morálním pilířem příběhu. Je velmi podobný mužům, kteří přežili nebezpečí pustošivé války. Jeho vesnice je napadena, ztrácí svobodu, jeho rodina je zajata a on se musí vydat do neznáma... ale nikdy neztrácí naději. Ačkoliv jsou jeho životní podmínky velmi odlišné, jeho situace je v mnohém podobná té naší: miluje své dítě a cítí, že rodina jej naplňuje. Zjistil jsem, že jeho oči jsou schopny vyprávět příběh bez toho, aby zaznělo byť jen jediné slovo – je v nich bolest, hněv, zoufalství i odvaha. V jeho očích se zračí všechny problémy země. Ačkoliv chápeme i Archerovu perspektivu, Krvavý diamant je především Solomonův příběh.”

“Od začátku mě ten příběh velmi angažoval a cítil jsem v něm příležitost vyjádřit se ke žhavým otázkám, jako jsou konfliktní diamanty, dětští vojáci a utečenecké tábory,” říká Djimon Hounsou. “Příběh ke mně promlouval na mnoha rovinách. Jako ten, kdo pochází z Afriky, jsem si cenil toho, že příběh je vyprávěn prostřednictvím Solomona.” Ačkoliv Hounsou již nějaký čas v Africe nežije, ukázalo se, že na domov se jen tak zapomenout nedá. Hounsou také dlouhodobě podporuje organizace jako Oxfam a Amnesty International. Nedávno pro ně natočil spot o pašování zbraní, který se vysílal během kampaně s názvem “Make Some Noise.” “Vždycky se najde nějaký způsob, jak napomoci změně,“ říká herec. “Otázkou je, zda se do změny pořádků chceme zapojit. Chápu to tak, že kdyby na kontinentě zůstala jen polovina peněz, které z něj v současnosti nenávratně mizí, vyřešily by se problémy jako hlad, vzdělání, lékařská péče...”

Gillian Gorfil uvádí: “Djimon byl velmi pohnut tím, že může film natáčet v Africe. Narodil se tam a proto velmi dobře chápe podmínky, v nichž Solomon dělá své rozhodnutí.” “Jeho výkon byl skutečně úžasný. To, že africký kontinent chtě nechtě koluje v jeho krvi, velmi přispělo výslednému pojetí role. Něco takového ničím nenahradíte,” říká Edward Zwick. Na své cestě za diamantem se Solomon a Archer odlišují v tom, že jsou oba svým způsobem dědicové kolonializmu – po celé generace jsou zde patrné rozdíly mezi rasami a třídami. “Oba pocházejí z Afriky, ale jejich zkušenosti se podstatně liší,” říká Zwick. “Oba dva však vnímají Afriku jako svůj domov. Toto zakotvení je mnohem podstatnější než všechno to, čím se liší. Na tomto společném základě jsou schopni určit, co je lidské a co nelidské.”

Marshal Herskovitz uvádí: “Je zcela pochopitelné, proč tito muži musí spolupracovat, jejich vnitřní cíle se však podstatně liší. Nejde o klasické schéma ´parťáckých filmů´: Archer a Solomon se dívají na svět z velmi odlišných úhlů a my jim to nechceme příliš zjednodušovat.”

NOVINÁŘKA
Postava novinářky Maddy Bowen vnáší do našeho uvažování nad příběhem naprosto odlišný úhel pohledu. Maddy je americká válečná korespondentka, přichází do Afriky kvůli tomu, aby odkryla souvislosti v pozadí krvavých konfliktních diamantů. Podařilo se jí přinést překvapivé důkazy o pašování diamantů – po několik let se Sierra Leone v těžbě diamantů vykazovala jen velmi skromnými výsledky, zato její soused – Liberie – vyvážela velké množství kamenů, byť v ní nejsou žádná významná naleziště. Maddy však stále čeká na klíčové důkazy, které její článek udělají nenapadnutelný. Při pátrání se jí podaří kontaktovat Dannyho Archera, který se má stát hlavním zdrojem informací. Ani ve snu by ji však nenapadlo, že se díky tomu promění i její perspektiva z pozorovatele na účastníka událostí, a že ji Archer navede i na klíčovou postavu v podobě Solomona Vandyho. Jennifer Connelly uvádí: “Maddy chce vystopovat a odhalit cesty krvavých diamantů z místa těžby až na černý trh. V okamžiku, kdy se do věci vloží Archer, je spokojená s tím, že teď už má dostatek potřebných informací. Maddy tuší, že Archer v minulosti spáchal mnoho zla, ale zároveň ví, že lidský život není černobílý. Za ta léta zjistila, že v našem zoufalém světě jsou hrany mezi jedním a druhým velmi rozostřené.”

“Na postavě Maddy se mi líbí, že je zároveň cynik i idealista,” říká Herskovitz. “Motivuje ji hluboká touha změnit svět, ale nutno také dodat, že má závislost na adrenalinu a je všude tam, kde se něco děje. A to je také jeden z mnoha důvodů, proč je v Sierra Leone.” Connelly přijala roli v Krvavém diamantu i kvůli tomu, že tím chtěla ukázat svou potřebu přispět ke změně životních podmínek ve třetím světě. V roce 2005 byla jmenována velvyslankyní americké sekce Amnesty International (AIUSA) a při promítání snímku o dětských vojácích v Salvadoru, Innocent Voices, které se uskutečnilo během zasedání Spojených národů, byla mluvčí za AIUSA.

Zwick se domnívá, že Connelly byla pro roli odvážné a ambiciózní novinářky dokonalá: “Jenny se vyznačuje vysokou inteligencí a neobyčejnou dávkou empatie, což na plátně není právě jednoduché zprostředkovat. Ke své roli přistupovala velmi zodpovědně: setkala se s několika novinářkami, pozorovala a některé z jejich zvyků a způsobů jednání si přisvojila. To její výkon velmi obohatilo.”

Snaha novinářů o objektivitu udělala na Connelly velký dojem. “Mnoho novinářů mi vyprávělo, jak je pro ně těžké udržet si nepředpojatost a nevměšovat se, jakkoli by to mnohdy napomohlo bezprostřední změně. Je náročné pobývat v prostředí, kde jste obklopeni tragédií, protože vás občas napadne, že využívate neštěstí druhých ke svému prospěchu,” říká herečka, “Myslím, že právě tohle je ten nejzásadnější rozměr Maddyina konfliktu. Mimo jiné i kvůli tomu, že se rozhodla Solomonovi pomoct. Tuší, že bez jejího přispění by asi rodinu nikdy nenašel: na druhou stranu, pomohla by mu, kdyby to zároveň nepomohlo jejímu článku?”

DĚTSTVÍ ZNAMENÁ BÝT DĚTSKÝM VOJÁKEM
“To, co se stalo dětské duši, která je přinucena zabíjet, není možno nazvat jinak než znásilnění.”
Díky Maddyině kontaktům nakonec Solomon objeví svou rodinu v uprchlickém táboře. Tam se dozví, že jeho dvanáctiletý syn Dia, který má touhu stát se lékařem, byl unesen rebely do výcvikového tábora, kde se z něj má stát dětský voják. Dia představuje mladý nadějný herec Kagiso Kuypers z National School of Art v Johannesburgu v Jižní Africe. Zwick si jej vybral z více než stovky kandidátů z několika desítek měst po celém regionu. “Některé z dětí podávaly opravdu přesvědčivé výkony, ale Kagiso měl ještě něco navíc,” říká Zwick. “Doslova jsem jej donutil k tomu, aby se vydal na konkurz. Udělal na mě velký dojem tím, že dobře chápal, co se Diovi přihodilo a že jej to ovlivnilo jak jako dítě, tak jako syna.” Zwick říká: “Mám dospívajícího syna a představa, že by nám jej skupina krutých, chladnokrevných a zfanatizovaných vrahů vzala, je to nejhorší, co si dokážu představit.” Na světě jsou bohužel stovky a tisíce matek a otců, pro které se to bohužel stalo realitou. Sorious Samura říká: “Dětští vojáci tu byli dávno před válkou v Sierra Leone a problém tvá dodnes, protože se vždycky najdou lidé, kteří vědí, jak úspěšné dokážou být zfanatizované děti ve vyhlazovací válce. Tito lidé si zahrávají s vědomím i podvědomím dětí a naučí je, jak dělat to, co se nemá.”

“To, co se stalo dětské duši, která je přinucena zabíjet, není možno nazvat jinak než znásilnění,” prohlašuje Herskovitz. “Je to závažný zločin proti lidskosti.” Gillian Gorfil souhlasí: “To nejcennější, co děti mají, je jejich upřímnost a nevinnost. Když dítě připravíte o nevinnost, už ji nikdy nezíská zpět. A to je neodpustitelné.” “O co všechno tyto děti připravíte, když jim dáte do rukou zbraně a naučíte je zabíjet... ve jménu čeho?” táže se Weinstein. “Jsem rád, že se Ed rozhodl tento rozměr příběhu ukázat co nejpravdivěji.” Ačkoliv příběh velmi detailně ukazuje indoktrinaci dětských vojáků, filmaři si dali velký pozor na to, aby tyto myšlenky napáchaly na srdcích a duších dětských herců co nejméně škody. “Měli jsme celou řadu pravidel, čemu všemu děti vystavovat a čemu ne.” Říká Herskovitz. “Šlo nám o ochranu jejich duší a jsme rádi, že se nám to podařilo.”

Zwick si s dětmi povídal o problematice zcela otevřeně: “Strávil jsme s nimi hodně času. Bavili jsme se o jednotlivých scénách a o důvodech, které vedly ke vznik jednotek dětských vojáků. Bylo pro nás důležité, aby pochopily, proč ve filmu dělají to, co dělají a jaký to má dopad. Děti to chápaly velmi dobře.” Jedním z důkazů, že zrno padlo na úrodnou půdu, byla slova Kagiso Kuyperse, který po natáčení Krvavého diamantu pronesl, že: “Už nikdy v životě nepoužiji zbraň, protože by někoho mohl zranit.”

Samura je optimistou v tom smyslu, že Divův výkon na filmovém plátně nakonec ovlivní svět v pozitivním smyslu. “Někteří lidé ze Sierra Leone stále nedokážou dětským vojákům odpustit, ale v okamžiku, kdy uvidí, že to nebyla vina dětí, pochopí, že odpouštění je nezbytné.” Dvě filmové postavy představují veškerou hrůzu i naději dětských vojáků. David Harewood hraje nemilosrdného rebela, známého jako kapitán Poison, který je osobně zodpovědný za zotročení Solomona Vandyho a vykořisťování jeho syna Dia. Harewood říká: “Myslím, že mou postavu můžete shrnout do věty ´Asi si říkáš, že jsem ďábel, ale jsem takový proto, že jsem zažil peklo. A chci z něj ven.”

Na druhé straně spektra je nadšený učitel Benjamin, který vede školu pro dětské oběti války, počítaje v to i bývalé dětské vojáky. Škola je místo, kde se – podle Benjaminových slov - “mohou zařadit zpět do života.” Basil Wallace, který se ujal role Benjamina, uvádí: “Benjamin ví, že i když si tyhle děti prošly peklem, jsou budoucností země. Musíme je milovat a zabezpečit je, protože pokud tu máme generaci dětí, které neznají nic jiného než utrpení a působení bolesti, pak žádnou budoucnost nemáme.”

AFRIKA
Byl jsem tam a myslím, že na každém z nás to místo zanechalo svou stopu. Teď už se na svět
nedokážeme dívat stejnýma očima jako dosud.”
Rozhodnutí natočit Krvavý diamant jen v Africe byl pro Eda Zwicka zcela zásadní, i když výhody se projevily o mnoho později. “Afrika je zemí velkých kontrastů: ať už se vzdáte kamkoliv, setkáte se obrazy dech beroucí krásy přírody a bídy, z níž vás bolí u srdce. Setkáte se s hlubokou spiritualitou a zároveň velkým nedostatkem. Všechno vás to uhodí zpříma do tváře a na nás všechny to mělo silný dopad. Těžko se to popisuje, ale kdybychom natáčeli na jiném kontinentu, jak se to často dělává, z filmu by pravděpodobně nebylo cítit tak silný duch místa.” Film se rovněž natáčel v Sierra Leone, ale režisér doznává, že “rovníková západní Afrika neměla dostatečnou infrastrukturu, která by umožnila, aby tam proběhlo celé natáčení. Potřebovali jsme i další lokace.”

Po prohlídce jižního pobřeží Afriky, se tvůrci rozhodli pro oblast kolem Port Edward v provincii KwaZulu Natal, která se ukázala jako ideální místo. Bujná vegetace poskytla lokace pro tři velké sety: diamantový důl, uprchlický tábor a Benjaminovu školu. Vedoucí výroby Dan Weil si při přípravě setu na několik týdnů zabořil do studia materiálů a nakonec využil i Samurovy zkušenosti z první ruky. Počasí však filmařům nebylo zrovna příznivě nakloněno. “Během mé kariéry režiséra je to už třetí případ, kdy jsem měl slíbeno dobré počasí po celé natáčení a nakonec se z toho vyklubala katastrofa, protože mám dojem, že jsem byl svědkem největších srážek v historii lidstva,” směje se Zwick. “Během tohoto období dešťů došlo na několik srážkových rekordů. To pro nás znamenalo, že se musíme vyjít ze stávajících podmínek, a kameraman Eduardo Serra a já jsme se nadále snažili koncepci záběrů přizpůsobit počasí.”

Paul Weinstein říká: “Afrika je velmi vyrušující kontinent, překypující životem. Každý den ráno, když kolegové přišli na plac, nadšeně popisovali, jakého nového brouka našli minulou noc na svém pokoji. Každý den padla otázka ve stylu ´Tak co jste včera našli na pokoji? Byl to plaz? Viděli jste tam hada?´ Musíte to brát s humorem, jako změkčilé hollywoodské typy byste tam nepřežili. Podmínky natáčení byly velmi náročné, ale neustále jsme si z toho dělali legraci a snažili se jeden druhého trumfnout svými příběhy.”

Filmaři si byli vědomi skutečnosti, že pracují na území dosud nezničeném civilizací a snažili se o to, aby každí místo bylo na konci natáčení ve stejném, ne-li lepším stavu než na začátku.” Koproducent Kevin De La Noy k tomu říká: “Před příjezdem do údolí jsme si nechali zpracovat studii na téma dopad natáčení na životní prostředí. V okamžiku, kdy jsme se pustili do díla, jsme se museli držet velmi přísného plánu. Na placu s námi neustále byli provinční úředníci, kteří dohlíželi na to, že s původními dřevinami, se kterými jsme občas museli pohnout, se zacházelo korektně. Tyto dřeviny byly po celé natáčení přechovávány v lesní školce a na konci se opět dostaly tam, kde byly původně.” Filmaři se nestarali jen o to, aby stávající vegetace nedošla úhony, ale rovněž v daných lokacích vysazovali další dřeviny, které patří k zelenému bohatství Sierra Leone.

Filmaři také museli vybudovat silnice pro nákladní vozy tam, kde předtím byly jen úzké stezky. Cesty musely být dostatečně široké aby se na nich vyhnuly dva vozy, ale zároveň měly mít co nejmenší negativní dopad na okolní stromy a křoviny. Cesta byla vyrobena z kovové síťoviny, aby ji dělníci mohli po natáčení srolovat a vegetace ji opět zarostla. Zwick říká: “Kevin se jel nedávno podívat do Port Edward, kde jsme nedávno natáčeli a řekl mi, že místo natáčení zarostlo trávou a k potěše místních rangerů a ochránců přírody, se tam vrátila i veškerá zvířata. Bylo pro nás velmi důležité, aby místo vypadalo stejně jako na začátku. Jsem velmi rád, že jsme v tom uspěli.” Z Port Edward se tvůrci vydali do státu Mozambik, jehož město Maputo zastupovalo hlavní město Sierra Leone, Freetown. Natáčení výbuchu ve Freetownu znamenal pro produkční tým velký logistický problém. Režisér tvrdí, že zmatek před kamerou vyžadoval dokonalou koordinaci za ní: “Muselo to vypadat chaoticky, ale my tvůrci jsme k tomu museli přistupovat zodpovědně, bez jakéhokoliv zmatku. Tato scéna vyžadovala dlouhodobou přípravu a velké soustředění. Už si ani nepamatuji, kolikrát jsme procházeli po ulicích, bavili se o umístění kamer, herců, lidí ze štábu, kaskadérů a komparsistů...” Zwick také úzce spolupracoval se supervizorem zvláštních efektů Neilem Corbouldem, se kterým hovořili o přesném načasování a umístění výbuchů. “Je to naprosto nezbytná část procesu, u kterého musíte být velmi trpěliví a nespěchat. A i přesto musíte myslet na faktor X, to jest nečekané okolnosti.”

Pro bojové sekvence tvůrci využili kompars v podobě několika místních obyvatel. Zwick kladl velký důraz na jejich oděv a proto povolal svou kolegyni Ngilu Dickson, které s ním pracovala již na Posledním samurajovi. Dickson si nechala poslat velké množství látek přímo ze Sierra Leone, protože zjistila, že tamní obyvatelé nosí jen oblečení určitých barev a střihů. “Ve svém oblečení s přírodními motivy vypadají velmi sebevědomě a vznešeně. Vyvolávají pocit, jakoby pocházeli z nějakého ostrova. Mimo kostýmy z vlastní výroby jsme prošli mnoha obchody s použitými oděvy, abychom dosáhli autentické nálady, která vystihuje toto místo a dobové zasazení.”

Filmaři si byli vědomi toho, že bojové scény mohou mít na obyvatele Maputa velmi nepříznivý dopad, protože mnozí z nich měli ještě živé vzpomínky na občanskou válku v Mozambiku. Tvůrci se snažili vyhnout zbytečným traumatům obyvatel města a proto rozšířili letáky a dlouho dopředu spustili mediální kampaň, která upozorňovala na to, že vše, co se děje na ulicích, je pouhé natáčení dobrodružného filmu. Nakonec to byli právě místní obyvatelé, kdo hostující tvůrce mezi jednotlivými záběry uklidnili do té míry, že neměli pocit vetřelců. Weinstein říká: “Občas se nám stalo, že po natáčení zvláště obtížné sekvence se shromáždili na rohu a zpívali. To přispělo k přátelské náladě na placu, byli jsme opravdu rádi, že jsme mohli přijet a vyprávět daný příběh. Bez přehánění byli těmi nejštědřejšími hostiteli, jaké si jen dokážete přestavit, a ochotnými pomocníky celého tvůrčího procesu.”

Tvůrci se v některých chvílích natáčení dostali k realitě až nebezpečně blízko. Učitel dialektu Mende, Alfred Lavalie, a Samura připouští: “Dané scény v nás vyvolaly všechny ty smutné vzpomínky, měl jsem opravdu velké štěstí, že jsem přežil. Šel jsem do hotelu, kde jsem plakal a pak jsem zavolal svým dětem, abych jim řekl, jak moc je mám rád. Doufám, že diváci celé to válečné šílenství pochopí.”

Na předměstí Maputa je malá rybářská vesnice Costa du Sol, ze kterého tvůrci udělali místo, v němž až do náhlého vpádu brutálních vojáků žije Vandyho rodina poklidným životem. Zwick uvažuje: “Je těžké si představit, že to, o čem točíme film, se ve světě děje úplně běžně. Pak si přepychového života v Americe vážíte úplně jinak. Byl jsem tam a myslím, že na každém z nás to místo zanechalo svou stopu. Teď už se na svět nedokážeme dívat stejnýma očima jako dosud.”

ODPLÁCET DOBRÉ DOBRÝM
“Když se vypravíte na taková místa, je těžké, aby to s vámi nehnulo, jakkoli víte, že ať už uděláte cokoliv, nebude toho dost pro všechny.”
Když se natáčení v Mozambiku chýlilo ke konci, tvůrci se přemístili do Londýna, Belgie a Indie, kde měl vzniknout zbytek scén. Ale ještě předtím, než tvůrci a herci opustili africký kontinent, jim v hlavách začala klíčit neodbytná myšlenka. Každý z nich se totiž ve společnosti vřelých lidí, se kterými se v Africe setkali, cítil velmi dobře. Všichni také byli svědky obrovské bídy a rozhodli se proti tomu něco udělat. Během natáčení se jel Djimon Hounsou podívat do dětské SOS vesničky v blízkosti Maputa (SOS Children je celosvětově největší charitativní organizace pro opuštěné děti). Další členové štábu a herci, včetně Leonarda DiCapria, také využili příležitosti a navštívili děti z okolních vesnic, které pracovaly v komparzu.

Na konci natáčení, když filmaři rozebírali kulisy a sety, se většina stavebních materiálů, kostýmů a rekvizit dostala do místních sirotčinců a nemocnic. Stavební tým mimo jiné přispěl tím, že zdarma stavěl stoly pro místní sirotčince a školy. “Když se vypravíte na taková místa, je těžké, aby to s vámi nehnulo, jakkoli víte, že ať už uděláte cokoliv, nebude toho dost pro všechny,” říká Zwick. “Náš manager produkce Nick Laws se vydal do okolí, aby zjistil, jaké jsou jejich konkrétní potřeby.”

Weinstein na to reaguje: “Když zjistíte, že investicí pouhých 1000 dolarů napomůžete tomu, že místní ženy pro vodu nemusí chodit 40 minut, těžko vás to nechá v klidu. Pro mě osobně to bez dalšího dlouhého uvažování znamenalo, že musím něco udělat.” Každý z herců i tvůrců něčím přispěl – někteří celodenním platem, jiní ještě vyšší částkou – aby místním komunitám nějak oplatil pohostinnost, které se každému při natáčení Krvavého diamantu dostalo. Díky příspěvkům všech zúčastněných vznikla Blood Diamond Charity Fund a její kapitál stále roste.

Zwick dodává: “Když jsem Warner Bros. informoval o vzniku nadace a jejich cílech, studio se bez váhání rozhodlo přispět ne nepodstatnou částkou. “Možnost finančně se podílet na činnosti nadace pro mě hodně znamenala,” říká Herskovitz. “Podílel jsem se na spoustě projektů, kde lidé jen vykládali o tom, že je třeba se angažovat, ale nic z toho nevzešlo. O naší aktivitě neuvažujeme jako o charitě, je to spíš způsob, jak vyjádřit naši vděčnost a zůstat tak v kontaktu s africkými lidmi, kteří vůči nám byli velmi štědří.” Práce nadace teprve začala a jejím cílem je poskytnout prostředky na obecně prospěšné cíle jako kopání studní a budování cest, výstavba škol a nákup školních pomůcek, humanitární pomoci na bázi potravin a také lékařské péče. Je toho však ještě mnohem víc. “Samozřejmě víme o tom, že je to pouze kapka v oceánu potřeb třetího světa, ale v dané chvíli jsme udělali vše, co jsme mohli... a budeme v tom pokračovat,” říká Zwick.

EPILOG
Odvážným a horlivým očitým svědkům, novinářům a organizacím jako jsou Amnesty International Partnership Africa-Canada, Global Witness a Oxfam trvalo celé roky, než se pozornost světa obrátila k problematice krvavých diamantů. Rostoucí informovanost veřejnosti vyvolalo tlak na diamantový průmysl, který vedl až k vytvoření dokumentu The Kimberley Process Certification Scheme (KPCS), který vstoupil v platnost 5. listopadu 2002. Kimberley Process je samoregulující dohoda mezi zeměmi, které vyvážejí diamanty, a vládami zemí, které diamanty odebírají. Jde o “monitorování efektivity obchodu s diamanty v surovém stavu, při němž mají být odhaleny tzv. konfliktní diamanty a má být zabráněno jejich odprodeji.” Mezinárodní diamantový průmysl se dobrovolně rozhodl pro systém záruk a kontrol, který umožní, že každý diamant má svou certifikovanou historii, informující o místě a datu nálezu a končí prodejem.

Ve dnech 6.-9. listopadu 2006 se Gaborone v Botswaně shromáždilo zasedání, které mělo zhodnotit, jak se za uplynulé čtyři roky Kimberley Process osvědčil a jak posílit jeho další naplňování. Výstupem tohoto setkání byla jasná rezoluce, která potvrdila, že KPCS je na dobré cestě stát se efektivním systémem, který zabrání dalším konfliktům, v jejichž pozadí jsou diamanty.

Nezávislé organizace potvrzují, že aktivita vzešlá z Kimberley výrazně zpřehlednila trh a stávající situaci. Zwick však reaguje: “Zajistit dokonalou kontrolu trhu je takřka nemožné. Nechceme lidem říkat, aby přestali diamanty kupovat, chceme však na zákazníky vyvinout tlak, aby se pídili po tom, odkud diamanty z jejich šperku pochází. Je dobře, že se objevila aktivita typu Kimberley Process, protože posílila informovanost veřejnosti. Pokud k tomu přispěje i tento film, posílí něco, co je opravdu velmi důležité.”

PRAVIDLA PRO ZÁKAZNÍKY
Kupcům diamantů se obyčejně radí, aby se při výběru drželi čtyř základních parametrů: barvy,
řezu, čirosti a početu karátů. V současné době je však třeba, aby se zákazník tázal ještě po jedné
položce: konflikt. Amnesty International a Global Witness vydala dokument, který se týká toho, co by měl zákazník vědět, aby nabyl jistoty, že jeho šperk neslouží ke krytí nákladů na ozbrojený konflikt. Když zákazník nakupuje diamanty, měl by se by se prodavače zeptat na čtyři otázky, které jim pomohou zjistit, co obchodník dělá proti tomu, aby obchodoval s konfliktními diamanty.

• Jste si jistý, že žádný z vašich šperků není z konfliktních diamantů?
• Víte, odkud vámi prodávané diamanty pochází?
• Mohu se podívat na váš interní řád, který se týká konfliktních diamantů?
• Můžete mi ukázat záruku od vašeho dodavatele, že jeho diamanty jsou nekonfliktní?

Prodavač by si měl vašeho zájmu vážit. Pokud tomu tak není, zákazník by měl jít jinam a měl by své rozhodnutí umět zdůvodnit. Je smutné, že problematika únosů dětí a jejich výcvik jako dětských vojáků dosahuje v celosvětových měřítkách čím dál hrozivějších čísel. Noviny denně přinášejí informace o tom, že například na Srí Lance je ročně uneseno několik tisíc chlapců, kteří se dostávají do výcvikových táborů. Podle posledních zpráv je na světě až 400 tisíc dětských vojáků.