SLOVO REŽISÉRA
1982. Místo, které žije dál všemu navzdory. Navzdory únorové zime, která krajinu paralyzovala, zmrazila vodu v jezerech a napjala vetve na stromech jako houslové struny. Ptáci odlétli do méne sklícených míst a medvedi jsou ponoreni v hlubokém spánku. Mesta žijí dál navzdory tomu všemu.

Trpytivé zelené svetlo poulicních lamp udržuje tmu za hranicí ulic panelákových sídlišt. Lidé, co tu bydlí, si uchovávají nadeji na presný opak toho všeho. Prijít domu, sundat si své vlhké zimní boty, vysvléct si akrylový svetr, který pri pretahování pres hlavu jemne praská, svléct zatrhnuté silonky, všechna ta pobrukující elektrina.

Težce pracující matky na predmestí, verní otcové seškrabující jinovatku ze svých SAABu, deti, které nehlede na tmu vstávají v sedm a jdou do školy, kde svedomite dojídají své talíre jater. Každý cte ráno jedny ze dvou novin a jedny ze dvou cte zase vecer, sleduje jedny ze dvou televizních zpráv, ve kterých politici omílají zprávu o ponorce, která najela na melcinu na pobreží. Dva zpusoby myšlení, cervený nebo modrý. Jak to snesou lidé, kterí tam presto prese všechno žijí? Lidé, kterí se na sebe neobrací z vrelosti, kterí drží jazyk za zuby a otácí se zády ze strachu, aby se nerozpadli na kousky jako sochy, ze strachu, aby se navzájem nezabili?

Když jsem minulé léto cetl román, At vejde ten pravý Johna Ajvide Lindqvistse, okamžite jsem vedel, že bych se o tento príbeh chtel podelit ve filmu. To je pocit, který se u scénáru nebo románu prihodí v jednom prípade ze sta. Vetšinou me zaujmou nekteré cásti textu: pocit, detail, ale zároven vždy pocituji potrebu vložit se do toho sám a zacít prepisovat. Tentokrát to bylo jiné. Tento príbeh je jak velká literatura, tak fantastické drama. Pres depresivní pozadí mdlého šedého Švédska, neutešené sociální podmínky, šikanu a krvavé násilí, je to pro me romantický milostný príbeh s nadejným a štastným koncem. V príbehu vidím stejnou dynamiku mezi temným pozadím a svetlým popredím jako v príbezích Charlese Dickense, nebo ostatne u klasických autoru hororu.

Verím, že je to zábavný film, schopný zaujmout široké publikum bez toho, aby byl plochý nebo vypocítavý. Také verím, že jeho nepochybná švédskost mu dává velkou príležitost pro mezinárodní úspech.

SLOVO AUTORA
Muj scénár je o pozvednutí se z temnoty pomocí lásky. O tom, jak jít ke dnu a být zachránen pomocnou rukou. Naprosto necekane podanou pomocnou rukou. Je o chlapci, Oskarovi. Zastrašování a život v nefunkcní rodine mu ze života udelaly peklo. Je mu 12 a chce se pomstít.

Predevším ale jde o milostný príbeh. O tom, jak Eliina láska vysvobodí Oskara, jak mu pomuže dívat se na sebe v jiném svetle. Už ne jako ten vystrašený, ne jako obet. Jak mu dodá odvahu se za sebe postavit. Ale Eli je upír. Skutecný, takový, který žije krví. Název filmu se dotýká toho, co je pro me ten nejzajímavejší morální aspekt na upírech. Aby se k vám dostali, musíte je k sobe pozvat...

Mé príbehy nejsou výstrelky o kalužích krve. Samozrejme tam krev je, ale predevším se snažím popsat, jak lidé reagují tvárí v tvár Neznámu. Naše realita je naprostá, a krehká. Trávíme život hledáním štestí. A zároven ... mlhavým vzrušením z toho, že nám to všechno muže znicehonic zmizet. Od pádu nás delí jen tenounký závoj, stvura, ohlušující temnota. Nebo láska. Neznámo. Co se stane, když vstoupí do našich životu. Co udeláme? At vejde ten pravý je velmi romantický príbeh zobrazující silné násilí, nadprirozené prvky a štastný konec, odehrávají se na stockholmském predmestí Blackeberg v roce 1982.

SLOVO PRODUCENTU
Když jsme cetli tento román, byli jsme naprosto uchváceni. Velmi rychle bylo zrejmé, že jsme nebyli první, kdo si predstavil behem cetby této knihy nový film. Nakladatel se už zdál být lehce otrávený, když jsme se k nemu konecne probojovali. Zaslali jsme knihu režisérovi Tomasi Alfredsonovi, který okamžite projevil zájem a poté jsme prímo kontaktovali autora, Johna Ajvide Lindqvista.

Do této chvíle již bylo o zfilmování príbehu Johna Ajvide Lindqvista registrováno pres dvacet žádostí ze Švédska, Dánska, Nemecka a USA. V prubehu komunikace jsme ale zjistili, že sdílíme podobnou predstavu a chteli jsme námet pretvorit na jeden z nejzajímavejších švédských projektu v posledních letech. Toto je výjimecne poutavá love story mezi nejistým a šikanovaným dvanáctiletým chlapcem a tajuplnou dívkou dalece vzdálenou normálnosti. Oskar a Eli se do sebe zamilují a tím se vydají na cestu do neznáma.

Zatímco dívka je vším, cím on není – silná a asertivní, on je tím, cím ona být nikdy nemuže – clovekem. Oba jsou donuceni bojovat za svou lásku a udelat zásadní rozhodnutí ohledne budoucnosti. Oskarovy projevy vzdoru a Eliina potreba krve nakonec vyústí v konflikt, kdy jsou nuceni bránit svuj život a své odhodlání zustat spolu.

Je to príbeh o emancipaci. O tom, jak láska a duvera staví základy pro osobní rust a osvobození. Pohybuje se po archetypálních modelech a obsahuje všechny klasické a mytické prvky odloucení, úpadku, zasvecení a návratu, zasazeného do trí jednání. Je to vysoce romantický príbeh, trebaže kombinovaný s prvky jemne ladeného hororu. Výsledkem je unikátní a vysoce komercní produkt se silou pritáhnout publikum všech veku a cílových skupin.

S režisérem Tomasem Alfredsonem jsme zacali natácet v únoru 2007. Dosud byla kniha Johna Ajvidese vydána velkými nakladatelstvími v nejméne 12 zemích, vcetne Nemecka, Velké Británie a USA. Pro nás to jasne znací sílu tohoto mistrného príbehu. Meli jsme pro tento projekt velmi dobré financní zázemí s jasne danými podmínkami pro všechny zúcastnené strany.

Meli jsme ty nejvyšší požadavky na umeleckou kvalitu a velkou víru v komercní sílu tohoto projektu. Jsme presvedceni, že s naší pomocí, Tomas a John Ajvide Lindqvist vytvorili nezapomenutelný film, který zaujme široké domácí i mezinárodní publikum v kinech, na DVD a v televizi.