Přestože ví, že by měl sedět u počítače a psát další knihu nebo alespoň na chvíli vylézt ze své staré chaty a projít se se svým psem okolo jezera, úspěšný spisovatel Mort Rainey (Johnny Depp) vyspává až 16 hodin denně na svém oblíbeném kanapi. Je...

Film-vice

Historie projektu Tajemné okno se začala odvíjet v okamžiku, kdy se studio Columbia Pictures rozhodlo zfilmovat napínavý příběh Stephena Kinga Skryté okno do skryté zahrady z edice Čtyři po půlnoci. Vzhledem k předchozí úspěšné spolupráci požádalo studio o adaptaci knihy na filmové plátno scénáristu a režiséra Davida Koeppa, který v minulosti napsal scénář k filmům jako Spider-Man nebo Úkryt.

„Kingova novela mi trochu připomínala film Ozvěny mrtvých (jeden z Koeppových předchozích režijních a scénáristických počinů), protože také pojednává o muži, který zdánlivě ztrácí kontakt s realitou,” říká producent Gavin Polone. „Byly zde také znatelné podobnosti s klaustrofobní atmosférou thrilleru Úkryt, jehož podstatná část se odehrává v jediné malé místnosti.”

„Mám rád ty filmy, ve kterých nějaký člověk zešílí uvnitř svého domu,” směje se Koepp. „Rád se pouštím do nelehkého úkolu, kterým je vypracování příběhu, odehrávajícího se v uzavřeném prostoru. Přestože je ve filmu několik scén z exteriérů, skoro celý příběh je pouze o malém životním prostoru Morta Raineyho (Johnny Depp). Mort je člověk, který prožívá těžké období svého života a tráví až příliš mnoho času sám doma. Ve filmu jsem chtěl prozkoumat témata související s uvězněním v uzavřeném prostoru a paranoiou, která mě vždycky přitahovala.”

Kingův napínavý román se zabývá dvojicí katastrof v životě úspěšného spisovatele, který musí čelit nejen stresu z bolestného rozvodu, ale také vážnému tvůrčímu bloku. Koepp, který je respektovaným scénáristou, dokázal do filmu vnést své vlastní zkušenosti. „Do Morta se dokáži vcítit, protože je mi důvěrně známý jeho životní styl,” říká Koepp. „Stejně jako spousta jiných spisovatelů má i on bujný vnitřní život, který má potíže vyjádřit navenek. Když píši já, jsem většinou sám v místnosti, takže při tom nejsem zvyklý komunikovat s ostatními lidmi. A v případě, že se podstatná část života odehrává pouze uvnitř vaší hlavy, může být velmi obtížné něco takového změnit. Pak do Mortova života znenadání vtrhne John Shooter (John Turturro), což je vzhledem k okolnostem a jeho psychickému stavu pro Morta obzvláště těžké sousto.”

„Při psaní musí člověk motivovat sám sebe,” pokračuje Koepp. „Takže když se topíte v depresích, není jednoduché vzchopit se a jít pracovat. Gauč vypadá pokaždé tak lákavě… Dali jsme si záležet na tom, abychom pro Morta sehnali přesně takovou pohovku, jakou má správný spisovatel mít. Každou z nich jsem důkladně otestoval a na té, kterou jsme nakonec vybrali, jsem si zdřímnul. Neznám žádného spisovatele, kterému by tato podstatná část tvůrčí výbavy chyběla.”

„David byl velmi inspirující,” říká představitel Morta Johnny Depp. Aby jej Koepp pro roli získal, odcestoval až do Karibiku, kde Depp v té době natáčel film Piráti z Karibiku – Prokletí Černé perly. „Pamatuji si, že když jsem se poprvé začetl do scénáře, po prvních 10 stránkách jsem byl uchvácen tím, jak skvěle je napsán. Dialogy působí skutečně a přirozeně, myšlenkový sled postav je velmi zajímavý. Postupem času jsem se úplně vžil do Morta a jeho dilematu. A poté, když jsem se dostal k důmyslnému dějovému zvratu, jsem byl zcela šokován. Opravdu jsem nečekal, že něco takového přijde, což je pro scénář velkou devizou a jsem přesvědčen o tom, že stejně jako já bude překvapeno i filmové publikum.”

Roli zákeřného Johna Shootera obsadil John Turturro. „Chtěl jsem pro tuto roli Johna, protože patří k hercům, kteří se skutečně vžijí do svých filmových postav a na plátně působí velmi přesvědčivě, což bylo v případě Shootera velmi důležité. Protože je John takový chameleon, publikum mu nemůže po celou dobu přijít na chuť ani jej jednoznačně odsoudit. A přesně to jsme u Johna, který se zničehonic objeví ve dveřích a je velmi tajemný, potřebovali,” říká Koepp.

Koepp přiznává, že k postavě Shootera, jehož agresivita a prudkost pochází z pravého uměleckého přesvědčení, cítí určitý obdiv. „Shootera považuji za představitele ryzího umění. Píše sám pro sebe, protože ho to baví. Je mu jedno, zda bude jeho dílo vydáno nebo ne, a to je pro mě symbolem opravdového umění. Mort je naopak komerčně zaměřený autor, kterému záleží na tom, aby se jeho knihy líbily. To mezi nimi vytváří zajímavý konflikt. Shooter pochází z úplně odlišného prostředí. Je zemědělcem z Mississippi, který má pocit, že mu bylo ukřivděno a film se částečně snaží najít odpověď, zda Mort skutečně ukradl jeho myšlenku nebo ne. Ani v jedné chvíli si nejsme jistí, kdo má pravdu. Máme tendence věřit Mortovi, protože je Shooter tak ztřeštěný a jeho chování nahání hrůzu. Pořád je zde ale stín pochybnosti.”

Jednou z hlavních postav filmu je Mortova odcizená manželka Amy, kterou ztvárnila herečka Maria Bello. Jak sama podotýká, Amy je dokonalým protipólem Mortova stylu, povahy a temperamentu. „Amy se snažila udržet pohromadě rozpadající se vztah s Mortem. Role ženy, která má svůj život pod kontrolou, pokouší se udělat všechno nejlépe jak umí a snaží se vytrvat i přesto, že je její manželství v troskách a rozvod se stává stále obtížnějším, mi přišla zajímavá. Abych dokázala lépe vyjádřit její povahu, provedla jsem i fyzickou změnu na svém zevnějšku – rozhodla jsem se nechat si prodloužit vlasy po vzoru Carolyn Bessette Kennedy. Její dlouhé vlasy, postoj a elegantně střídmý styl oblékání pro mě byly vždycky symbolem ušlechtilosti. Je to pravý opak Mortovy ‚šupácké‘ povahy.”

Novým partnerem Avy je Ted (Timothy Hutton) – člověk, v jehož chování je tolik rozporů, že není jednoduché jednoznačně rozlišit, zda se pouze ocitl v nepříjemné situaci nebo je jeho jednání skutečně tak podezřelé, jak se na první pohled zdá.

„Mort je člověk, který přišel o svůj osobní život, práci a dokonce i ženu, což dává za vinu všem lidem okolo sebe,” říká Hutton. „Postupem času se životy a city jednotlivých postav stávají stále více propletenými a divák si není jistý, kdo je v konfliktu s kým. Může to být Ted. Může to být Shooter. Může to být dokonce i Amy. Je to velmi paranoidní thriller, který je napínavý až do samotného konce.”

Charles S. Dutton ve filmu ztvárnil newyorského detektiva Kena Karsche, kterého Mort najme, aby pomohl objasnit sérii znepokojivých a nebezpečných událostí, které se odehrají poté, co do dveří Mortovy chaty poprvé vstoupí Shooter. Elegantní, vytrvalý a chytrý Karsch je vítanou posilou – která se však ukáže být stejně zranitelnou jako sám Mort.

Dutton podotýká, že práce s režisérem, který je zároveň scénáristou, je navzdory obecnému přesvědčení velmi příjemná. „Představoval jsem si, že mít na place po celou dobu i scénáristu musí být na rozbolení hlavy. Tušil jsem, že to bude probíhat ve stylu ‚Hele, podívej, napsal jsem to takhle. Vím přesně, co potřebuju, a ty to neděláš tak, jak bych si představoval.‘ S Davidem to ale bylo přesně naopak. Když vás v některé scéně napadnul lepší dialog, změnil ho. Často se nás ptal ‚Co si o tom myslíš? Není ta postava moc ukecaná? Není to zbytečně dlouhé? Nezní to příliš staromódně?‘ V tomto směru to bylo vynikající, protože David byl hodně otevřený vůči novým nápadům.“

„Občas se nám stalo, že se natáčecí den trochu prodloužil a ke konci už jsme byli poněkud unavení,“ vysvětluje Koepp. „Takže se občas musíte snažit udělat něco nečekaného, abyste hercům pomohli dostat se z útlumu. Na začátku filmu je jedna scéna, ve které Mort vtrhne do motelového pokoje, kde přistihne Amy v posteli s Tedem a uvědomí si, že ho podváděla. Chtěl jsem, aby Maria a Tim vypadali skutečně vylekaně. Tuto scénu jsme natáčeli v noci, takže jsme nastavili všechna světla tak, aby byla zhasnuta a v okamžiku, kdy Johnny otevřel dveře, jsme Mariu a Tima prudce oslnili. Kromě toho jsme za různé kusy nábytku ukryli několik velkých reproduktorů, do kterých jsem v tom správném okamžiku pustil drsný acid rock. Vzbudilo to docela zajímavou reakci. Celé jsme to připravili ve chvíli, kdy byli úplně potmě, takže vůbec nevěděli, co je čeká.“

Bello si vzpomíná, že na ni tento plán zafungoval skvěle. „Vůbec jsme neměli tušení, co se okolo scény děje. Leželi jsme v té posteli potmě dobrých 20 minut. Neslyšeli jsme ani Davidův pokyn k zahájení natáčení, takže jsme si nebyli jistí, ve kterém okamžiku se Johnny objeví ve dveřích. A když se pak najednou rozletěly a začala hrát nahlas ta šílená hudba, docela nás to vyvedlo z míry. Bylo to tak skutečné, že ani nešlo nezareagovat. Většina režisérů by řekla ‚OK, kamera bude stát tady, předstírejte, že dveřmi přichází naštvaný manžel, připravit, jedem.‘ David je ale hračička. Má skvělý smysl pro humor a neskutečné nápady.“

Tento snímek žánrově nevybočuje z dosavadní Koeppovy režijní filmografie, která sestává výhradně z thrillerů. „Nevím, co mě tak táhne k thrillerům. Jsem z Wisconsinu a tamější lidé jsou velmi vlídní a přátelští. Ale každý z nás má zřejmě uvnitř sebe nějaké ošklivé nutkání, které musí určitým způsobem ventilovat. Já naštěstí pracuji v branži, kde tak mohu činit legálním způsobem,“ směje se režisér. Filmaři a herci strávili tři týdny v klidném venkovském prostředí rekreačního místa Sacacomie v Quebecu, kde se na březích fiktivního jezera Tashmore Lake nachází Mortova chata. Útulné místo uprostřed smíšeného lesa, sousedící s jezerem Sacacomie, bylo pro Mortovo odlehlé útočiště ideální. Blízká hlavní budova střediska navíc poskytovala dostatečné prostory pro ubytování celého štábu a provizorní produkční práci.

Co však místu chybělo byla samotná Mortova chata, kterou musel navrhnout hlavní výtvarník Howard Cummings. Spolu se svým týmem postavil dlouhý dřevěný srub se zasklenou verandou a nízkým druhým patrem, ve kterém se nachází Mortova pracovna a malé tajné okno s výhledem na zahradu Amy.

„Když jsme poprvé viděli to místo, bylo celé zasněžené, takže jsme si nemohli udělat jasnou představu, jak vlastně vypadá. Ale zdálo se, že má všechno, co jsme potřebovali – bylo izolované vůči okolnímu světu a dávalo nám možnost umístit srub hned vedle jezera, jak jsme si představovali. Je ironií, že Mort ve filmu k jezeru ani jednou nejde. Zůstává v chatě, která je temná a ponurá, avšak zároveň podivným způsobem pohodlná a uklidňující – přinejmenším pro něj,“ říká Cummings.