Letec
Typ:
film
Žánr:
drama, životopisný, romantický
Délka:
170 min
Motto:
Leonardo DiCaprio v roli slavného letce, režiséra a dobrodruha Howarda Hughse.
Země:
USA/Německo, 2004
Howard Hughes (Leonardo DiCaprio) je mužem, pro kterého není žádný sen nedosažitelný. Na sklonku 20. let 20. století natáčí filmové drama z 1. světové války Pekelní andělé (Hell’s Angels), které se stane legendou. Výstřední miliardář není však...

Film-vice

ŽIVOT A DOBA HOWARDA HUGHESE

Narodil se na Štědrý den 1905 v texaském Houstonu v Texasu. Jeho otec, Howard Robard Hughes, podnikal v oboru obráběcích strojů. Matka, Allene Gano Hughesová, původně pracovala v Dallasu jako kadeřnice. Vinou dětské choroby měl Howard celý život problémy se sluchem.

Brzy projevil svůj talent pro matematiku a mechaniku. V jedenácti sestrojil první houstonský bezdrátový vysílač. Ve čtrnácti absolvoval první lekce v létání. Už jako kluk prohlásil, že bude nejlepší pilot, nejlepší filmař a nejbohatší muž na světě. Létáním, filmy a blahobytem nepřestal být posedlý celý život.

V roce 1922 zemřela jeho matka. Otec ji následoval o dva roky později. V osmnácti Hughes zdědil milionový majetek. V roce 1925 převzal kontrolu nad otcovou společností Hughes Tool. Protože mu ještě nebylo 21 let, musel u soudu dosáhnout zplnoletnění. Svou filmovou kariéru v Hollywoodu jazzové éry ovšem financoval právě ze zisků své společnosti.

Na sklonku 20. let během horečné práce na snímku Pekelní andělé (Hell’s Angels) získal pro potřeby natáčení největší soukromou vojenskou letku na světě. Během natáčení vlastních kaskadérských kousků měl nehodu a zlomil si čelist. V touze po dokonalosti se nakonec celý film rozhodl přetočit, aby se přizpůsobil nejnovějšímu výkřiku filmové techniky: zvuku. Film nakonec stál na svou dobu rekordních 3,8 milionu dolarů, což bylo po krachu na burze v roce 1929 ohromující.

Pekelní andělé byli uvedeni do kin uprostřed Velké hospodářské krize a vzbudili zaslouženou senzaci. Podobně Hughes uspěl s filmy The Age For Love, Na titulní straně (The Front Page), Cock of the Air, Zjizvená tvář (Scarface) a Sky Devils. V roce 1943 produkoval a režíroval western Psanec (The Outlaw), ve kterém pro Jane Russell vymyslel tak odvážnou podprsenku, že kvůli ní musel svést bitvu s cenzurou.

Na sklonku 30. a v raných 40. letech se stal hollywoodskou legendou. Měl romantické vztahy s řadou známých hvězd včetně Bette Davis, Ginger Rogers a Rity Hayworth. Nejdůležitější z žen jeho života byly Katharine Hepburn, s níž žil roky, a Ava Gardner, s níž se bouřlivě scházel a rozcházel celých dvacet let.

Hughes věřil, že letectví bude průmyslem budoucnosti. V roce 1932 založil společnost Hughes Aircraft a najal si nejlepší americké inženýry, aby urychlil a zefektivnil své podnikání. Během 2. světové války chtěl přetvořit společnost Hughes Aircraft v největšího dodavatele pro válečný letecký průmysl, ale experimentální letouny, které vyvinul, nikdy nebyly tak úspěšné, jak si přál. Slavné jsou jeho vlastní letecké aktivity: v roce 1935 vytvořil rychlostní rekord, když v letounu vlastní konstrukce H-1 letěl rychlostí 352 mil za hodinu. O rok později vytvořil nový rychlostní rekord, když překonal vzdálenost mezi Los Angeles a New Jersey za 9 hodin a 27 minut. Další ze svých legendárních letů uskutečnil v červenci 1938, kdy obletěl svět za 3 dny, 19 hodin a 17 minut. V polovině 40. let začal realizovat stavbu konstrukčně odlehčeného letadla (vyrobeného především ze dřeva), které nazval mýtickým jménem: Hercules (jeho první a poslední zkušební let realizoval v roce 1947). V roce 1946 došlo k tragédii, která měla trvalé následky po zbytek jeho života: Hughes při havárii zdemoloval svůj experimentální letoun XF-11, když narazil do domu v Beverly Hills.

V roce 1944 začal mít psychické problémy: několikrát se nervově zhroutil a projevily se u něj příznaky prohlubující se paranoie. I ve svých podnikatelských aktivitách narážel na problémy: v roce 1947 ho obvinil z korupce Owen Brewster, senátor z Výboru pro válečné vyšetřování a blízký přítel jeho rivala v letecké společnosti Pan Am, Juana Trippea. Hughes však přešel do protiútoku.

V roce 1953 Hughes založil Howard Hughes Medical Institute, jednu z největších neziskových lékařských institucí v USA. Pochopil, že se blíží éra tryskových letadel, a pro TWA v roce 1956 zakoupil celou letku Boeingů 707. V roce 1961 pokračoval v expanzi, když založil Hughes Space and Communications zabývající se konstrukcí satelitů. V roce 1958 poskytl své poslední veřejné interview (ve zbylých téměř dvou dekádách svého života se kontaktům s tiskem vyhýbal).

V roce 1966 prodal své akcie TWA za 546 milionů dolarů a přestěhoval se do Las Vegas, kde později v 60. a 70. letech skupoval casina, hotely a pozemky. Hughes byl v roce 1973 uveden do letecké Síně slávy, ale v té době byl už tak nemocný, že se obřadu nemohl zúčastnit. Zemřel v dubnu 1976 během letu z mexického Acapulca. Jeho majetek byl odhadován na 360 milionů. Výstřední milionář žil tak uzavřený život, že ohledávač mrtvol mu raději sňal otisky prstů, aby se ujistil, že mrtvým je skutečně on.

O FILMU

Howard Hughes – jedna z nejpozoruhodnějších postav 20. století – se stala inspirací pro strhující filmový příběh. Vizionář, který držel prst na tepu své doby a dokázal ji předstihnout, pohádkově bohatý výstřední podivín, vlivný novátor, dravý průmyslník, oslňující filmový producent, muž milující riziko i dokonalost – to všechno shrnuje další a možná nejpříznačnější Hughesova činnost: celoživotní a v důsledcích osudový zájem o letectví.

Režisér Martin Scorsese ve svém nejnovějším filmu nazvaném lakonicky Letec líčí nejčinorodější a nejbarvitější období života Howarda Hughese: období od poloviny 20. do konce 40. let, které Hughes zasvětil svým dvěma životním vášním: průkopnickým projektům v letectví a kinematografii. Toto období Hughesova života charakterizují smělé vynálezy, bouřlivé milostné aféry s nejkrásnějšími hollywoodskými hvězdami a divoké bitvy, které svedl jako podnikatel. Právě v tomto období se Hughesovy vysoké ambice poprvé vážně střetly s realitou, právě v této době poprvé pocítil, že za slávu, štěstí a dokonalost se platí.

Aby Martin Scorsese znovu stvořil svět vizionáře fascinovaného budoucností a novými technologiemi, spojil nejmodernější digitální technologii s klasickými filmovými technikami 20.-40. let. Období, kdy Howard Hughes zasáhl do filmové historie, je totiž zároveň obdobím, kdy jejími základy otřásly dvě technické revoluce – nástup zvuku a barvy. A vášnivý snílek i tvrdý praktik Hughes byl vždycky u toho.

Letecké drama Pekelní andělé (Hell’s Angels, 1930) a western Psanec (The Outlaw, 1944), které režíroval, či komedie Na titulní straně (The Front Page, r. Lewis Milestone, 1931) a gangsterka Zjizvená tvář (Scarface, r. Howard Hawks, 1932), které produkoval, se do hollywoodské historie zapsaly stejně nesmazatelně, jako jeho podnikatelské aktivity do tváře moderního amerického průmyslu i populární kultury.

U zrodu projektu stála letitá fascinace Leonarda DiCapria osobností Howarda Hughese. Už víc než deset let – od doby, kdy poprvé četl jeho životopis - ho ovšem zajímal nikoli Hughes jako výstřední, paranoidní milionář skrývající se před světem, jak si ho Amerika zafixovala z druhé poloviny jeho pohnutého života, ale Hughes v plné životní síle a tvůrčím rozletu. DiCaprio věděl, že není prvním, kdo o filmu o Hughesovi uvažuje. Přesto však dokázal prosadit svou, když o své koncepci přesvědčil producenta Michaela Manna (jinak i známého režiséra – např. Poslední Mohykán/The Last of the Mohicans, Nebezpečný souboj/Heat, Collateral).

Mann požádal o spolupráci scenáristu Johna Logana (Stroj času/The Time Machine, Poslední samuraj/The Last Samurai, Gladiátor/Gladiator).

Logan postavu Howarda Hughese psal přímo na tělo Leonardu DiCapriovi. Přitom podnikl velmi zevrubný sběr materiálu, během nějž se detailně seznámil s knihami, vzpomínkami a archivními materiály o Hughesově životě, které mohl srovnávat s mýtem vzniklým kolem jeho osobnosti a díla. Howard Hughes se před ním znovu zrodil jako živoucí lidská bytost plná naděje, energie a svěžesti. Nelítostný podnikatel proslulý z doby, kdy letecké společnosti TWA a Pan Am vedly zničující bitvy, se začal spojovat se snílkem, který - stejně nelítostně – realizoval své sny na přelomu němé a zvukové éry a romanticky dobýval srdce nejkrásnějších žen světa.

Pozornost nakonec tvůrci soustředili na to období Hughesova života, které z jedné strany ohraničuje natáčení Pekelných andělů na sklonku 20. let a z druhé jeho podnikatelské výboje soustředěné na proměnu TWA v jednu z největších leteckých společností světa.

O NATÁČENÍ:

Dalším klíčovým krokem v realizaci Letce se stal okamžik, kdy Mannův producentský kolega Graham King do projektu zainteresoval režiséra Martina Scorseseho. Dobře totiž věděl, že Scorsese je - jako vášnivý znalec filmové historie a jejích natáčecích a vypravěčských technik - ideálním protějškem muže, který se měl stát hlavním hrdinou filmu. Také pro autora Taxikáře (Taxi Driver), Zuřícího býka (Raging Bull), Věku nevinnosti (The Age of Innocence), Mafiánů (GoodFellas) a Gangů New Yorku (Gang of New York) je příznačná odvaha pouštět se do novátorských, riskantních projektů. Na svou dobu revoluční zvláštní efekty, které Hughes využil při natáčení Pekelných andělů, jsou dnes nedílnou součástí kinematografického dědictví. Letec Scorsesemu nabídl možnost, jak se vrátit k precizní, starosvětské ruční práci, a zároveň využít nejmodernějších CGI efektů vycházejících vstříc požadavkům dnešních diváků.

Hughes pro Scorseseho propojuje průkopnického ducha 19. století se dvěma obory charakteristickými pro století 20.: kinematografi s letectvím. Do historie toho prvního se právem vepsal díky Pekelným andělům a Zjizvené tváři, do historie toho druhého díky svému zájmu o nový design a rychlostní rekordy. Hughes je nedílně spjat s fenoménem podívané, jeho story je však podle režiséra zároveň příběhem chamtivosti, korupce a nakonec šílenství. Důležitým pro postižení Hughesovy bohaté, komplikované osobnosti se stal i vztah mezi „obyčejnou“ posedlostí vizionáře a vzrůstajícími psychickými problémy, které se podepsaly na druhé, lidsky tragičtější polovině jeho života.

Postava Howarda Hughese – tak, jak ji nakonec vidíme ve filmu – je výsledkem společné práce scenáristy Logana s režisérem Scorsesem, který dbal především o vizuální ztvárnění, a s Leonardem DiCapriem, jehož tvůrčí, autorský podíl se týkal především dialogů. Protože všechny tři fascinovala práce s realistickými detaily, zrodil se Hughes jako současný hrdina, který svou nejednoznačností stejně dobře vyjadřuje svou éru jako začátek 21. století. Navíc konvenuje – aniž by ztratil něco ze své unikavosti a tajemnosti - s hrdiny, které na filmovém plátně stvořili jak Scorsese, tak DiCaprio.

Hvězda Titanicu se během práce na postavě inspirovala nejen vlastní komplexní představou o hrdinovi, ale i studiem dobových materiálů, filmových záznamů a zvukových nahrávek. Problémem přitom byla skutečnost, že Hughes, který byl proslulý velmi odtažitým vztahem k médiím i k celému „venkovnímu“ světu, ani v „nejveřejnější“ éře svého života před kamerami a mikrofony neskrýval svůj odstup. Dostat se pod jeho masku bylo jedním z nejdůležitějších úkolů, které musel DiCaprio řešit.

V případě historického filmu vázaného na dvě tak atraktivní prostředí, jako je letecký průmysl a film, se stala jednou z nejdůležitějších otázek při natáčení vizuální podoba vyprávění. Jedinečnou inspirací se pro Martina Scorseseho a jeho tým staly filmy 20.-40. let a dobová móda (zde měla největší slovo režisérova oblíbená spolupracovnice, výtvarnice kostýmů Sandy Powell, která získala Oscara za Zamilovaného Shakespeara/Shakespeare in Love a byla na něj nominována za filmy Daleko do nebe /Far From Heaven a Sylvia).

I v tomto případě Scorsese – jako už mnohokrát předtím – spoléhal také na výtvarníka Danteho Ferretiho (držitele šesti oscarových nominací, který se podílel na filmech Piera Paola Pasoliniho a Federica Felliniho a na svém kontě má mj. Scorseseho filmy Věk nevinnosti, Casino, Kundun – život dalajlámy, Počítání mrtvých a Gangy New Yorku). Smysl pro jemné detaily i rozmáchlé velkorysé koncepce se díky Ferretiho talentu a schopnostem spojily v jedinečný celek. Jeho mistrovským dílem se stal nejen návrh Hughesova oblíbeného bytu na Muirfield Road, dnes už mýtického vchodu do Graumanova Čínského divadla, kde se odbývala premiéra Pekelných andělů, ale i znovustvoření legendárního nočního podniku Cocoanut Grove stupňujícího tehdy módní „marockou“ exotiku prostřednictvím elegantního palmového hájku (který prý původně na počátku 20. let dobře posloužil při natáčení romantického hitu Šejk/The Sheik Rudolpha Valentina). Vedle toho však filmaři využili i autentických lokací, např. dodnes dochovaného hollywoodského sídla Avy Gardner na Franklin Avenue. Skutečné luxusní interiéry legendárního plavidla Queen Mary si zase zahrály ve scéně večírku pořádaného po premiéře Pekelných andělů.

Pro Scorseseho a jeho oblíbeného kameramana Roberta Richardsona (mj. Oscar za drama JFK Olivera Stonea) představovalo spojení klasických metod natáčení (především původních trikových technik, které používal sám Hughes) a digitální technologie výzvu, jak zvonu oživit dávno ztracený svět v jeho dvou různých podobách: velkolepé, rozmáchlé akci (jakou byla např. scéna zřícení letounu XF-11) i intimních detailech (jakými může být třeba setkání Howarda a Katharine).

I supervisor zvláštních efektů Rob Legato se soustředil na to, aby pro režisérovy požadavky našel odpovídající technická řešení. Se svým týmem znovustvořil tři Hughesova revoluční letadla – rychlostní letoun H-1, experimentální průzkumný stroj XF-11 a kluzák Helcules. Zvláště u scén využívajících zvláštní efekty Scorsese dbal o to, aby si zachovaly citový náboj prostřednictvím zorného úhlu pohledu hrdinů.

Zvláštní emocionální hladinu dodala vyprávění digitálně evokovaná barevná paleta upomínající na kvality dnes už legendárního filmového materiálu – Technicoloru (ve 20. letech dvoupásový, ve 40. třípásový).

Přestože kontrolu nad natočeným materiálem měl už tradičně sám Scorsese se svou letitou střihačkou Thelmou Schoonmaker (mj. Oscar za Scorseseho Zuřícího býka/Raging Bull), definitivní podobu Letec získal až v rukou počítačových trikařů. Ti pomohli vyprávění barevně rozčlenit na tři části – období zahrnující éru od 20. let do roku 1938, upomínající na tónování tehdejších filmů, dobu upomínající na tradiční vzhled hollywoodských filmů 40. let a éru vracející diváky k práci s barvou obvyklou v roce 2004.

Důležitou roli ve filmu ovšem hrála – jak je u Scorseseho obvyklé – i hudba. Tu původní složil zkušený Howard Shore, dobovou atmosféru však v Letci pomáhají budovat i dobové songy 20.-40. let, interpretované ovšem současnými hudebníky a zpěváky.