Krev zmizelého

Téma osudu ženy ve vyhrocené historické situaci svým způsobem navazuje i historickým zasazením na předcházející film obou tvůrců „Pramen života“ či na autorův scénář „Anděl milosrdenství“ nebo na kultovní snímek režiséra Františka Vláčila „Adelheid“ z konce šedesátých let.

Zde je děj rozvržen do čtyř ročních dob, do málo známých údobí evropských dějin, o kterých se spíše mlčí. Ty jsou jen pozadím a vzdálenou ozvěnou pro silný baladický příběh, odehrávající se převážně v zákoutí moravsko-slezských hor. Na tomto pozadí se odehrává velkolepý epos lásky a prokletí na kříži času:
1. část ZIMA 1939 - epizoda sovětsko-finské zimní války a první válečná zima v horském sanatoriu na území Říše
2. část JARO 1945 - čas osvobození a odsun Němců z Československa po konci druhé světové války
3.část LÉTO 1956 - ozvěna politických změn v blízkém Polsku, spějící k podzimní revoluci v Maďarsku a utužení komunistického panství v satelitech Ruska 4. část PODZIM 1961- zdánlivě pokojný a presto zlomový rok, končící až kdesi v Belgickém Kongu...

Ve čtyřech epizodách sledujeme osud matky a posléze její dcery jako v řečišti času, který se tak pramálo mění navzdory politickým změnám. To vše v komorním obsazení i prostředí, které jen podtrhuje strhující drama ženy, jež je zaskočena během světa a údery fatálních proměn světa. Jakoby nikdo nemohl uniknout svému osudu, celý příběh je provázán onou rovinou osudovosti a rituálu mezi životem a smrtí, s podvědomou touhou k zmrtvýchvstání a cestě ke spáse skrze život hýčkaného dítěte.

Příběh začíná na začátku války setkáním baltského potomka rodu křížových rytířů Arna von Lieven s mladou Češkou Helgou, patřící k personálu německého lazaretu v Sudetech (část tehdejšího Československa, zabraná před vypuknutím války Německem). Oba jsou zrazeni dobovými událostmi, vydáni napospas hrátkám mocných (anexe baltských států Sovětským svazem po podpisu paktu Molotov-Ribbentrop a zábor Sudet v tehdejším Československu Hitlerem). Arno odešel jako dobrovolník do finské války bojovat proti Rudé armádě. V jednom z bojů je těžce raněn. Jako zázrakem je zachráněn a převezen k zotavení do německého lazaretu, kde pracuje právě Helga. Omrzlý, smrti zasvěcený voják se však díky Helze dočká uzdravení. Následuje krátký ale silný milostný vztah, který je ukončen rozkazem, který má Arna poslat do boje proti jeho dřívějším spolubojovníkům. Arno volí dobrovolnou smrt.

Ze vztahu k Helze se však po jeho smrti zrodí nový život. Po válce se snese na matku i dítě msta vítězů. Obě jsou nuceny sdílet osud poražených, neboť všichni okolo vědí, komu Helga porodila dítě. Helga je znásilněna, potupena, odsouzena k odsunu z rodné krajiny. Jako zázrakem se jí ujme bývalý židovský majitel sanatoria, který přežil koncentrační tábor a přišel o celou rodinu; aspoň na čas jim vytvoří bezpečný prostor pro skromný život...

Ve chvílích blížící se smrti a odevzdání osudu, se symbolicky ve vidinách vrací obzory moře a křížového rytíře, jako sen připomínající stín zmizelého otce a osudové lásky Helgy. Je stále s nimi. Po letech je Arno exhumován z provizorního úkrytu a pohřben na hřbitově. Ta chvíle znamená i konec dětství pro dospívající dceru Dorli. Již svým původem a bytostným založením je oddělena od svých vrstevníku, nosí v nitru zjevení nepoznaného otce, kterého chce podvědomě najít a následovat. Pokusí se o útěk s řeckým chlapcem, také vyvržencem, tehdejším emigrantem ve zdejším prostředí. Plánují útěk až někam na Balt, do krajin snových vizí, odkud odjíždějí lodě i do Řecka, kam se chlapec tolik touží vrátit. Jejich útěk však skončí záhy u pohraničníků. Píše se rok 1956 a ani smrt Stalina neobrousila hroty komunistické represe. Helga se musí obětovat pro Dorli a její svobodu. Vydává se na pospas estébáckému trýzniteli, bývalému kápu v koncentračním tábore, kterému by měla být po vůli. V posledním okamžiku se však Helga vzepře a je uvězněna. Dorli si bere vinu za její zatčení na sebe. Poslední část dramatu se děje v podzimním čase, po stavbě berlínské zdi. Aby zachránila matku, umírající ve vězení, je Dorli dohnána ke spolupráci s tajnou komunistickou policií. Té jde spíše o její dědictví po rodině mrtvého otce a majetek v Německu. Dorli zachrání matku jen pro její návrat domů. Tam Helga po krátkém setkání s krajinou svého osudu umírá. Dívce se teď otvírá svět i školy, které jí byly zapovězeny. Ale ona chce překonat svou smlouvu s ďáblem. Volí jedinou možnou cestu: pryč z Československa, pryč z Evropy! Při své cestě pro dědictví, které má předat státu, se jí podaří utéct a nalézt azyl u milosrdných sester. S těmi pak odchází do Belgického Konga, pomáhat lidem, postiženým občanskou válkou. Osud ji však dostihne i tam. Dorli musí volit mezi pomocí budoucí matce a vlastní záchranou. Má možnost odletět posledním vrtulníkem, evakuujícím zbylé pracovníky misijní stanice. Počet míst ve vrtulníku je omezen, přes dráty stanice červeného kříže již přelézají vzbouřenci, kteří nemají s bílými slitování. Dorli dává svůj pas a cestu k záchraně ženě, která zůstala opuštěná uprosřed války. Dorli pak sama ceká na smrt. A ta se zjevuje navzdory tropickému podzimnímu lijavci... Vítězí jas a v něm si pro ni přichází její zmizelý otec, aby ji odvedl z bahen tohoto světa do říše věčného klidu.

Představení hlavních postav

Arno von Lieven (Václav Jiráček)
Arno pochází ze starého livonského rodu křížových rytířů. V rodném kraji, kde jeho rodina obývá staré sídlo, je každé místo poznamenáno působením rytířského řádu, jehož se cítí pokračovatelem. S rodinnými tradicemi přijal etiku řádu i vědomí povinnosti. Ostatně vše kolem něho mu tyto hodnoty připomíná. Proto jde dobrovolně do války proti Sovětskému svazu, který po podpisu paktu Molotov – Ribbentrop napadl Pobaltí a Finsko. Je raněn a polozmrzlý dopraven do lazaretu kdesi v Jeseníkách. Lékaři očekávají jeho smrt, pomocnice v lazaretu Helga ho však vrátí do života. Rozvine se mezi nimi silný milostný vztah, který je ukončen zařazením Arna do SS divize Nord. S ní má jít bojovat proti těm, kteří pomáhali jeho vlasti v předchozích bojích. Jeho svědomí mu takový čin nedovolí, proto volí dobrovolnou smrt.

Helga Skládalová (Vilma Cibulková)
Když se někdo jmenuje Helga Skládalová a začíná druhá světová válka, nemůže mít jednoduchý osud. Už samo to jméno v sobě nese prvky české i německé, a právě v této válce dojde k jednomu z tragických vyvrcholení vzájemných vztahů obou národů. Helga není žádná světice, je to prostá venkovská žena, která s uzdravujícím se Arnem prožije patrně jedinou skutečnou lásku svého života. Ale protože Arno „byl esesák“, je jí souzeno za tuto lásku trpět. Z jejich vztahu se narodí dcera Dorli. Její okolí na tento vztah nezapomíná – velitel Revoluční gardy ji po osvobození žene do odsunu, Dorli pošle na „převýchovu“. Třebaže se obě zakrátko shledají, osud v podobě Čevory ji přece dostihne. Konec života stráví ve vězení, z něhož vychází až v okamžiku, o němž všichni vědí, že je její poslední.

Dorli Skládalová (Ester Geislerová)
Osud matky jako by pokračoval v její dceři. Kruté zážitky z raného dětství ji poznamenaly na celý život. Kromě matky je tu ještě Jost, přítel jejího otce, který jí pomáhá. Od dětství jí matka i Jost vyprávějí o „zmizelém“ – otci, jehož si představuje jako rytíře v řádovém plášti a s mečem v ruce. Romantické představy však brzy ustupují brutálnímu tlaku StB. Je přinucena ke spolupráci, a když jí začnou ze Západního Německa přicházet peníze z jejího dědického podílu, je v doprovodu Dr.Blaua poslána celý majetek vyzvednout a předat úřadům. Dorli se vzepře plánům StB, využívá svého pobytu v Německu a setkání s Arnovou matkou k emigraci. Vstupuje do řádu a jako řádová sestra odchází pomáhat obětem občanské války v Kongu. Tam naplňuje své poslání a v okamžiku smrti se setkává se svým vysněným otcem.

Pepek (Jiří Lábus)
Pepek je malý člověk, přes jehož hlavu se ženou dějiny, které on přijímá bez uvažování o jejich smyslu. Velká gesta, velké myšlenky, velké oběti jsou mu cizí – nevěří jim a hledí na ně s podezíravým úšklebkem. Není však ani velkým gaunerem. Prostě se snaží osobně si přilepšit, zavděčit se mocnějším, to se vždycky hodí. Pokud možno chce být zadobře se všemi. Je to svým způsobem nejtragičtější postava filmu. Pomůže a vzápětí zradí, lhostejno, zda se jedná o Němce nebo Revoluční gardisty. Cíle jedněch i druhých jsou pro něho prázdná slova. Sám žádné cíle nemá. Jeho krédem je přikrčit se a přežít.

Doktor Blau (Martin Huba)
Židovský lékař, jemuž dříve patřilo sanatorium, které Němci zabrali pro válečný lazaret. Pomáhá v něm léčit a čeká na transport „na východ, za svými“, kam jej už předešla manželka a dvě dcery. Cestou na shromaždiště ho doprovází Helga. Oba tuší, co ho čeká. Po válce se ale Blau překvapivě vrací – ze své rodiny jediný přežil Osvětim, jejíž obraz se mu v mysli stále vrací. Jemu Helga vděčí za záchranu Dorli i svoji, protože Blau poznává v „bratru veliteli“ Čevorovi osvětimského kápa. Válka, Osvětim, poválečné události a jen málo skrývaný poválečný antisemitismus se podepisují na jeho charakteru. Zůstává stále člověkem noblesního chování, ale jeho vztahy s StB daleko překračují rámec povinných kontaktů. Proto doprovází Dorli do Západního Německa. I on by chtěl emigrovat – do Izraele. Když zjistí, že Dorli odkázala dědictví řádovým sestrám a nevrátí se, projeví se v něm ještě jednou velkorysost – třebaže je už pod dohledem příslušníka StB, zanechává jí v hotelu tajně pas a sám se vrací do sanatoria.

Jost (Vladimír Dlouhý)
Arnův přítel a průvodce z Livonska, člověk, který touží být chrámovým řezbářem – a zatím stlouká rakve. Ve Finské válce byl raněn, přišel o nohu. Podobně jako Arno nese v sobě vnitřní řád, morálním mrzákem není. Žije sám, jen občas navštěvován Dorli. Skrývá pro ni památky na otce i dokumenty, které prokazují její původ. Samozřejmě, člověk, který v sobě nese vzpomínky na sovětskou agresi, není mocným po chuti. Je obviněn, souzen a vypovězen do Německa.

Lubič (Ondřej Vetchý)
Zvláštní postava, příslušník StB, člověk mefistofelského charakteru. Osobně snad ani není zlý, dokáže v krizových momentech i pomoci, ale je i nebezpečný. Je vzdělaný. Nemá osobní rozkoš z násilí jako třeba Čevora, je spíše manipulátorem. Za těžko proniknutelnou maskou jeho brýlí nikdy nepoznáme jeho skutečné úmysly.

Čevora (Igor Bareš)
Sexuální deviací stižený hospodský, zloděj stříbrných příborů, osvětimské kápo, velitel Revoluční gardy, velitel jednotky Pohraniční stráže, krajský velitel StB – to je Čevora. Člověk, který se realizuje v násilí. Strach je jediný argument, jemuž rozumí. Strach, který vzbuzuje u ostatních i ten, který má sám z prozrazení své osvětimské minulosti. Na rozdíl od Lubiče jsou jeho úmysly vždycky zřejmé.

Šiclová (Simona Stašová)
Ženský protějšek Pepka. Bez reptání slouží Němcům, nadšeně vítá navracejícího se Blaua – aby si za jeho zády ulevila antisemitským výrokem. Na první pohled přesvědčeně pomáhá “bratru veliteli“ Čevorovi, kde může, tam slovem plivne po Helze, zlost si vylévá i na malé Dorli. Zatrpklá, v jádru nešťastná ženská, která něco ze svého neradostného osudu ráda předá i jiným. Snad soucítí aspoň s řeckými emigranty, které má v padesátých letech v sanatoriu na starosti.