Jste unaveni lidmi, kteří se vám snaží říkat, co byste měli a neměli jíst? Jste zklamáni tím, že musíte jíst pořád stejná a fádní jídla? Čekáte na den, kdy byste si mohli objednat cokoliv, kdykoliv se vám zachce? Čekání je u konce. Vaším dnešním...

Film-vice

Animovaný film společnosti Sony Pictures Animation Zataženo, občas trakaře vznikl v roce 1978 v podobě dětské knížky, jejíž autorkou byla Judi Barrett a kterou ilustroval Ron Barrett. Té se ke dnešnímu datu prodalo něco přes milion výtisků. Se svým okouzlujícím a vizuálně tvůrčím stylem, absurdním humorem a fantastickou zápletkou – město, kde z nebe padá jídlo! - se zdálo, že je takřka souzena k tomu, aby na jejím základě vznikl animovaný film. Ale dokud se neobjevili scenáristé a režiséři Christopher Miller a Phil Lord, kteří se inspirovali zdánlivě naprosto očividným zdrojem – knihou samotnou – nikomu se to nedařilo.

„Je to úžasná knížka a obrovský zdroj inspirace,“ míní Miller a poznamenává, že když byli malí, šlo o jejich nejoblíbenější knihu. „Film, který jsme napsali, začíná podobně jako kniha samotná – máme tu město, ve kterém z nebe padá jídlo, ale ukáže se, že to tamním obyvatelům způsobí celou řadu problémů – a z toho jsme pak vycházeli dále. Dozvídáme se o tom, jak městečko dostalo svůj netradiční název a poznáváme v průběhu bláznivého dobrodružství celou řadu svérázných postav.“

„Říkali jsme si, že by z té knihy byl úžasný akční film,“ prozrazuje Lord. „Všechny události ve filmu by byly opravdu hodně, hodně šílené, ale postavy by je braly strašlivě vážně.“ A vy byste je brali vážně také, kdyby vaše město ohrožovalo obří špagetové tornádo. Zataženo, občas trakaře je dokonalou kombinací kulinářského zážitku a katastrofického filmu.


„Vždycky jsem měl pocit, že by z toho byl výtečný animovaný film, a jak se ukázalo, v Sony Pictures Animation si to mysleli také,“ říká Judi Barrett, autorka původní knihy. „Bylo sice potřeba příběh trochu roztáhnout a rozvinout dějovou linii, postavy a zápletku, ale jinak si všichni naprosto uvědomovali úžasné možnosti, které jim kniha nabízí. Pokud jste fanoušky knížky, určitě ve filmu poznáte některé své oblíbené a památné situace. Výsledek je neuvěřitelný – vlastně je téměř dechberoucí.“

V centru dění Zataženo, občas trakaře stojí Flint Lockwood, nadšený vynálezce, který touží vymyslet něco, co by lidi potěšilo. A město, ve kterém žije, rozhodně nešťastné je – od té doby, co byla zavřena místní továrna na výrobu sardinek v plechovce, jsou všichni nuceni jíst jenom odporné zbytky sardinek. Flint proto vymyslí něco, co by tento problém vyřešilo – stroj, který proměňuje vodu v jídlo. „A když se ukáže, že skutečně funguje, stane se z outsidera Flinta hrdina celého města,“ říká Miller. „A Flint se tomu nebrání,“ pokračuje Lord. „A pak se samozřejmě objeví problémy...“

Flint Lockwood od dětství snil o tom, jak vymyslí něco, co by změnilo životy lidí. Bohužel, veškeré jeho absurdní vynálezy (například boty ve spreji, odplešovač hlav nebo překladač opičích myšlenek) způsobily problémy jemu, jeho rodičům a jeho rodnému městu. Ale tenhle nezdolný optimista se nikdy nevzdal svého celoživotního cíle a nyní má šanci proměnit životy všech ve městě k lepšímu. Flint je pochopitelně nadšený, ale pořád má nepříjemný pocit, že se něco pokazí...

Sam Sparks je milá, mladá a nadšená televizní rosnička na částečný úvazek, která sní o tom, že se stane profesionální moderátorkou zpráv o počasí. Dostane šanci poté, co zažije a exkluzivně informuje o nejfantastičtější zprávě o počasí v dějinách – o cheeseburgerovém dešti! Jak Flintův stroj na jídlo vyrábí další a další variace „jedlého počasí“, stoupá její hvězda doslova po celém světě. Všechno je naprosto dokonalé až do chvíle, než Sam v předpovědi počasí objeví velké, neplánované „jídelné bouře“. Právě ona je ale tím jediným člověkem, který může Flintovi pomoci zvládnout jeho stroj, který se vymkl kontrole, ale pokud se do toho pustí, riskuje, že světu odhalí svou druhou tvář, kterou před ním do té doby tajila, a možná se bude dokonce nucena vzdát i svého snu.

Flintův staromódní, technofobní a odměřený otec Tim Lockwood svého syna miluje a snaží se mu být milujícím otcem, který ho podporuje, ale je schopen s ním komunikovat jenom prostřednictvím rybářských přirovnání, která Flint nechápe. Když se zásluhou svého úžasného stroje Flint stane hrdinou celého města, dělá si Tim starosti, že, stejně jako v případě ostatních Flintových vynálezů, to celé nedopadne dobře. Teprve když si Flint přestane naprosto věřit je Tim schopen ujmout se své role a ukázat svému synovi, jak moc ho má rád a jak si ho váží.

Opičák Steve je Flintův nejlepší (a jediný) přítel a nejoddanější (a jediný) kolega. Flint, přesvědčený o tom, že by lidské životy obohatilo, kdyby lidé rozuměli hlubokým a rozvážným myšlenkám zvířat, vymyslel Překladač opičích myšlenek. Bohužel, prakticky jediná myšlenka, která se Steveovi honí v jeho drobném opičím mozku, je „Hlad! Hlad! Hlad! Hlad!“. Ale Steve a Flint k sobě mají přesto blízko a když je Flint nucen zachránit svět před svým strojem na jídlo, který se vymkl kontrole, dokáže Steve, jak nebojácný pomocník doopravdy je.

Režie filmu Zataženo, občas trakaře se ujal scenáristický a režijní tým Christophera Millera a Phila Lorda, kteří oba usedli do režisérského křesla poprvé. Na vysoké škole se začali zabývat animací a vytvářeli studentské animované filmy. Poté vytvořili pro MTV animovaný seriál Clone High a nakonec dostali příležitost při tvorbě situačně komediálního seriálu How I Met Your Mother.

„Hlavním rozdílem mezi televizí a filmem je to, že televize se zaměřuje hlavně na postavy, vtipy a tempo, zatímco pro film je klíčový příběh,“ říká Miller. „Od začátku jsme věděli, že příběh budeme muset zvládnout tak dokonale, jak jsme to v žádné epizodě televizního seriálu dosud nepotřebovali.“

Dostalo se jim pomoci: nejen celého týmu, pracujícího na námětu, v jehož čele stojí Kris Pearn, ale také v atmosféře, která při natáčení filmu vládla. „V případě televizního seriálu máte jako scenárista a producent poslední slovo,“ vysvětluje Lord. „V případě animovaného filmu je ale běžné, že chcete slyšet názory všech ostatních, zejména ty, které s vámi v něčem nesouhlasí. Je potřeba si na to nějaký čas zvykat, ale když vás vaši tvůrčí kolegové neustále pohánějí k lepším a lepším výsledkům, stojí to za to. Nikdo nikoho nenechá spokojit se s něčím, co je jenom 'docela dobré'.“

Dokonce i poté, když měli jasně daný příběh, představoval film Zataženo, občas trakaře pro režiséry a jejich tým obrovský úkol. Nejenom, že museli věrně ztvárnit padající (a odrážející se) jídlo přesně tak, jak by se chovalo ve skutečnosti, ale museli z něj vytvořit také odpovídající počasí, například déšť, plískanice nebo tornáda. Jistě, skutečnost, že jde o špagetové tornádo, to celé staví do neuvěřitelně absurdní roviny – ale přesto se stále musí chovat jako tornádo skutečné.

„Ať už shazujeme na město deset tisíc porcí jídla nebo vytváříme obří masovou kuličku, do které postavy vletí, je to vždy pouze na našich bedrech,“ míní Rob Bredow, vedoucí týmu vizuálních efektů.

Prvním krokem k vytvoření zmíněných efektů je zjišťování toho, jak se takové jídlo chová ve skutečnosti. Kromě toho, že byli nuceni naplnit vanu želatinou, aby zjistili, jak reaguje, když na ni pouštíte různé předměty, museli filmaři pouštět před rychloběžnými kamerami na zem různá jídla a z natočených záběrů poté studovat, jak se chovají cheeseburgery, když je pustíte z velké výšky. Nápověda: figuruje v tom hodně rozplácnutých žemlí.

Aby bylo možné animovat padající cheesburger, bylo třeba každou jeho část – salát, rajče, okurky, cibuli atd. - v počítači stvořit zcela odděleně. „Když cheesburger dopadne na zem,“soudí Daniel Kramer, vedoucí týmu digitálních efektů, „může se rozbít na kousky nebo může držet pohromadě, nebo se možná kolem něj na zemi rozprskne kečup a hořčice. Pro různou úroveň detailů jsme měli různé systémy. Cheeseburgery v pozadí například prostě spadly na zem, zatímco těm v popředí se dostalo zvláštní pozornosti. Ujistili jsme se o tom, že každičká okurka vyletuje přesně tak, jak by měla.“

Další náročnou sekvencí je ta, v níž Flint pro Sam postaví obří palác z želé. Nejen, že jde o nejoblíbenější scénu obou režisérů, ale současně je to scéna, ve které může technický tým opravdu předvést, co je v jejich silách.

„Začínali jsme tím, že jsme naplnili vanu želé a pouštěli na něj panenky, abychom viděli, jak se odrážejí,“ objasňuje Miller.

Ale odrážením to vše teprve začalo. Želé je průsvitné, takže jím prochází světlo, které ale také odráží a láme. Tvůrci filmu museli tohle vše trefit naprosto přesně – jinak by to nevypadalo jako želé a diváci by ze scény nic neměli.

A náročné nebylo jen osvětlení. „Je to šílená sekvence a z animačního hlediska velice zajímavá,“ říká Chris Juen, koproducent filmu. „Co budete animovat jako první? Postavy nebo prostředí? A jakým způsobem to, jak se prostředí pohybuje, ovlivňuje animaci postav, za kterou zodpovídá naprosto odlišná skupina animátorů? Když to ale vidíte nakonec všechno pohromadě, je to kouzelné.“

Ke zpracování osvětlení ve filmu použili tvůrci osvětlovací systém zvaný Arnold, který byl vyvinut pro film V tom domě straší, nominovaný na Oscara jako nejlepší celovečerní animovaný film. Až do této chvíle se v animovaných filmech používala technika, kdy na každou část snímku dopadá světlo z jiného zdroje světla a poté se vše kombinuje. Byl to funkční postup, ale velice pracný. Arnold napodobuje skutečné osvětlení během natáčení hraných filmů. Místo světelných bodů mohou animátoři používat plošná světla. A namísto zachycení přímého osvětlení jim Arnold umožňuje zaznamenat i odražené světlo. S pomocí systému globálního osvětlení jsou tvůrci filmů schopni vytvořit mnohem náročnější scény.

„Celá řada funkcí v Arnoldu je stále ve fázi vývoje, takže jsme do toho systému investovali obrovské množství času a energie,“ říká Juen. „Arnold našim grafikům dovoluje osvětlovat scénu jako ve skutečnosti – v počítači může animátor umístit světlo přesně tam, kde ho chce mít, a to vytváří přirozené stíny. Je to mnohem ucelenější, filmovější přístup, než jaký se používal doteď.“

Kromě toho je společnost Sony Pictures Imageworks, sesterská společnost SPA, velice zběhlá ve vytváření 3D filmů. Má jich na svém kontě celou řadu a posledním je prozatím právě Zataženo, občas trakaře. „Nápad na počasí, složené z jídla, nám přišel pro 3D naprosto dokonalý,“ svěřuje se Miller.

„Síla 3D tkví v tom, že vás je schopno do filmu ještě více vtáhnout, že vám umožní vcítit se do postav tak, jak jste to ještě nikdy nezažili,“ dodává Lord.

„Tenhle film jsme dělali dva a půl roku,“ podotýká Chris Juen, který se předtím podílel na Divokých vlnách, „a když jsme se na něj podívali ve 3D, ohromil i nás samotné. Sledujete 3D špagetové tornádo, ze kterého proti vám létají masové kuličky, a vy jako diváci máte skutečně pocit, že jste součástí příběhu, ne že ho jen pasivně sledujete. A my jsme pochopitelně velice hrdí na to, že jde o naši práci.“